ENRICH - Manuscriptorium

pokročiléHledat


zavřít index Rozšíření výrazu ve vzoru (přídá několik znaků podle aktuálně vybrané řádky rejstříku) Zkrácení výrazu ve vzoru (odebere poslení znak ze vzoru) Předchozí stránka Předchozí řádka Následující řádka Následující stránka Přelistovat na transliterované položky SLOVO 'Heslo'

Moje knihovna



Uložit výběr jako Statickou kolekci

Omlouváme se, nejprve je nutné se přihlásit!



Rychlé vícejazyčné vyhledávání





Popis dokumentu


Údaje o vydání

Historie revizí dokumentu

Změna: (Poslední editace: 8.10.2003)

Datum posledního zpracování v Manuscriptoriu:20.9.2010

Základní informace

Země: Česká republika

Místo uložení: Olomouc

Knihovna: Vědecká knihovna v Olomouci

Signatura: M II 74 / 2 II 1 = II b 1

Titul: Evangeliarium Zabrdovicense (Quattuor evangelia).

Datace: XI. století, 2. polovina

Vazba:

Novodobá. Dřevěné desky potažené hnědou kůží chráněné na obou stranách pěti mosaznými puklami. Na dvě spony. Ořízka červená.

Převazba byla provedena při restaurování rukopisu v Restaurátorském atelieru Ústředí uměleckých řemesel v Hodoníně v červnu roku 1966 (příslušný protokol nalepen na zadním přídeští s podpisem Ladislava Kolaříka).

Kodex byl v minulosti ořezán, jak je patrné na horních okrajích některých folií se zobrazením kánonových tabulí.

Skladba:

(a-g) (V - 1, fol. 9) + IV (fol. 17) + (h: tabulae) (II + 1, fol. 22) + (i-s) (IV - 1, fol. 29) + 5.IV (fol. 69) + III (fol. 75) + 17.IV (fol. 211).

Text:

Latinský text je psán karolinskou minuskulou, počáteční písmena kapitální nebo unciální. Hnědý a černý inkoust, zlacení, rubrikace. Iniciály na počátcích textových jednotek jsou provedeny ve zlatě s miniovým obrysem, na červeném, modrém nebo zeleném podkladu.

Text zahrnuje úplné znění čtyř evangelií, spolu s příslušnými předmluvami, texty breviaria a kapitularia, zařazeného zcela na počátek.V textu lekční znaménka.V kapitulariu je text po dvou sloupcích a 30 řádcích, v ostatních částech po jednom sloupci a 24-25 řádcích. Slepé linkování řádků rytím.

Dřívější vlastník:

Podél dvou třetin pravého okraje fol. 1r text humanistickou kurzívou konce 18. resp. počátku 19. století:: "Bibliothecae Zabrdovicensis canonici ordinis praemonstratensis, qua canonia postquam a sui fundatione anno 1200 per illustrissimum fundatorem suum dominum Leonem comitem de Klobauk factam munificentissime annis 584 integra stetisset, tandem extincta est 24 ta julii anni 1784 ti."

Podél horního okraje fol. 1r rovněž knih. záznam černým inkoustem rukou 15. století, který prozrazuje, že kodex byl v této době ještě uložen v pražské kapitulní knihovně: "Zacharias Crisopolitensis in librum evangeliorum, qui appellatur 'Quatuor in unum', in quo ex omnibus quatuor evangeliis pro concordancia factus est unus liber. A 39. "

Pod horním okrajem folia 1r poznámka hnědým inkoustem rukou 14. století: "Evangelia per circulum anni ad missas. "

Na posledním fol. 211 připsáno rukou 18. resp. 19. století: "Bibliothecae Zabrdovicensis canonici ordinis premonstratensis in Moravia ad Brunam".

Evangeliář zábrdovický, jeden z nejstarších iluminovaných rukopisů uchovávaných na území České republiky, je uložen ve Státní vědecké knihovně v Olomouci. Svůj název získal podle předchozího majitele, premonstrátského kláštera v Zábrdovicích u Brna, po jehož zrušení se dostal koncem 18. století do Olomouce. Pozornost odborníků poutá tento pozoruhodný románský rukopis již od konce 19. století. Původně byl vzhledem k technické stránce malby a charakteru písma považován za práci italského původu (zdobení zlatou barvou, nikoli zlatou folií a užití rumělky pro kontury iniciál).

Výsledky bádání Antonína Friedla jej však později označily za produkt tzv. "české malířské školy" druhé poloviny 11. století a pokládaly za součást slohově souvislé skupiny sdružené kolem Vratislavova korunovačního evangelistáře, tzv. Kodexu vyšehradského.

Naproti tomu závěry důkladné analýzy Jiřího Pražáka poukazovaly na spojitost rukopisu s produkcí Freisingu či Tegernsee v druhé polovině 11. století. Jiří Pražák navíc označil Evangeliář zábrdovický za výtvor téhož skriptoria (či dokonce téhož písaře), z něhož vzešel i iluminovaný exemplář Apokalypsy uložený v pražské kapitulní knihovně pod signaturou A 60/3.

Také podrobný výzkum Pavla Černého, zaměřený na strukturu předmluv a liturgický charakter úvodních kapitularií a dále iluminátorskou výzdobu kánonových tabulí a velkých iniciál, upozornil na nápadné afinity a shody se skupinou evangeliářů vzniklých ve třetí čtvrtině 11. století v rámci tzv. "bavorské malířské školy", a uložených dnes v Bavorské státní knihovně v Mnichově. Domnívá se, že všechny hlavní aspekty textu a výzdoby evangeliáře (struktura kánonů, liturgický charakter kapitulárií, morfologie a motivace kánonových tabulí a iniciál) zde ukazují na možnou příslušnost kodexu k formálně vyhraněné "bavorské malířské škole".

Dosavadní omezená znalost uměleckého vývoje iluminátorské výzdoby "bavorské malířské školy" resp. jejího hlavního centra ve "skriptoriu Tegernsee - Freising" sice zatím neposkytuje možnost konkrétnějšího vymezení místa vzniku evangeliáře, ale paleografický charakter a liturgická struktura kapitularií a navíc nápadný odklon od příslušných výzdobných konvencí (absence celostránkových portrétů evangelistů a "chaotický" systém výzdoby velkých iniciál) napovídají tomu, že spíše než pravidelná a dobře organizovaná práce ve skriptoriu benediktinského kláštera v Tegernsee by pravděpodobnějším místem jeho vzniku mohlo být krizí zmítané sídlo diecézního biskupa ve Freisingu, jež v té době neumožňovalo potřebný klid a koordinaci mezi jednotlivými fázemi vzniku rukopisu ve skriptoriu.

Zběžnost provedení, známky nedokončenosti na některých místech, skutečnost, že se rukopis brzy po svém zhotovení objevuje v českých zemích a dále spojitost s iluminovaným rukopisem Apokalypsy připouštějí hypotézu o vzniku rukopisu na objednávku. Původ obou kodexů ve stejném skriptoriu, doklady o tom, že se oba nacházely, a to přinejmenším do konce středověku, v jedné knihovně (s největší pravděpodobností v pražské kapitule) a konečně shody v jejich iluminované výzdobě svědčí nejen o těsném vztahu mezi oběma kodexy, ale navíc otevírají možnosti dalšího soustředění se na identifikaci možného příjemce jednoho či obou rukopisů a snad i jejich dárce resp. objednavatele.

Spojitost Evangeliáře zábrdovického s "bavorskou malířskou školou", Apokalypsou, Kodexem vyšehradským a dalšími příbuznými rukopisy pak rovněž umožňuje bližší stanovení doby jeho vzniku snad ve Freisingu mezi evangeliář Clm. 6832, spojovaný s datem 1062 a Kodexem vyšehradským, vzniklým pro královskou korunovaci v roce 1086. Jako nejpravděpodobnější doba vzniku, s přihlédnutím k určitým stylistickým a motivistickým odlišnostem, podmíněných vývojovými změnami, je v nejnovějších studiích uváděna druhá polovina šedesátých či počátek sedmdesátých let 11. století.

Obsah

Titul: Evangeliarium Zabrdovicense (Quattuor evangelia).

Fyzický popis

Popis předlohy

Popis psací látky

Psací látka

pergamen

Rozsah

Poznámka

32 x 24 cm

II + 211 ff. + III

Hudební notace

Bez neumové notace, v textu pouze lekční znaménka.

Popis výzdoby

Iluminátorskou výzdobu Evangeliáře zábrdovického tvoří jednak ornamentální iniciály zdobené vegetabilními či zoomorfními motivy a provedené ve zlatě s miniovým obrysem na červeném, modrém nebo zeleném podkladu před jednotlivými textovými jednotkami, jednak devět kánonových tabulí (ff. 18v-22v) taktéž ve zlatě s krycími barvami, mezi nimiž dominují červená, modrá, zelená, béžová a místy se uplatňují i lomené tóny. Vnitřní výplně rámujících lišt a vnějších sloupů kánonových tabulí jsou purpurové. Architektonické utváření kánonových tabulí vychází ze dvou hlavních typů pozdně antické tzv. "menší latinské kánonové řady".

První dvojice kánonů I (ff. 18v a 19r) a poslední kánon X (fol. 22v) náleží k tzv. "obloukovitému typu" s velkou půlkruhovitou vnější arkádou klenoucí se nad čtyřmi menšími vnitřními obloučky. Tabule kánonů V a VI (fol. 21v), ukončené nahoře dvojicí stejně velkých oblouků, jsou modifikace tohoto "obloukovitého typu". Tzv. "převýšený typ oblouku", exemplifikovaný u tabule kánonů VII, VIII a IX (fol. 22r), tvoří trojice stejných oblouků klenoucích se nikoliv bezprostředně na úrovni hlavic, ale v určité výši nad nimi.

Druhý základní typ, tzv. "typ s kladím" není v Evangeliáři zábrdovickém zastoupen ve své čisté podobě, ale ve svérázné obměně nazývané též "frontový typ". Ten ze základní podoby převzal pouze šikmá ramena trojúhelníkovitého frontonu a charakteristické vodorovné kladí nahradil trojicí nízkých menších obloučků (ff. 19v, 20r).

Konečně poslední forma kánonových tabulí v Evangeliáři zábrdovickém představuje jakousi kombinaci prvků "obloukovitého typu" a "frontového typu", kde se nad sloupy kánonů klene trilobovitý útvar s vyšším středním obloukem a kde jsou v jeho dolní části po obou stranách ještě viditelné náznaky šikmých ramen frontonu (ff. 20v a 21r).

K nápadným specifikům výzdoby kánonových tabulí náleží i zobrazení symbolů čtyř evangelistů umístěných v tympanonech - Matoušova anděla, Markova lva, Lukášova býka a Janova orla. Na těchto jediných figurálních motivech iluminátorské výzdoby Evangeliáře zábrdovického, inspirovaných především kompozičními vzory z dvorní školy Karla Velikého, je možno nejlépe posoudit stylistické vlastnosti dekoru kodexu - nápadnou lineární schematizaci tvarů, dále plošné a dekorativními zřeteli podmíněné komponování hmot s určitým smyslem pro vyváženost a konečně zálibu pro živé efekty pestrého koloritu v kombinaci s bohatým užitím zlata i ve velkých souvislých plochách.

Ze dvou základních forem hlavic a patek sloupů kánonových tabulí je pro první charakteristické akantové listoví (ff. 18v, 19r, 21v a 22r) odvozené z antických korintských vzorů prostřednictvím jejich modifikací. Vedle toho se uplatnily i listovité patky, představující inverzní, "antiklasickou" obměnu korintizujících karolinských hlavic (ff. 18v, 19r, 19v, 20r a 22r).

Pokročilejší schematizace výchozích klasických resp. klasicizujících inspiračních zdrojů se zde projevuje u dalšího typu patek, kde se akantové pololisty změnily v kónický geometrický tvar, upomínající jen vzdáleně jeho původní organické východisko (fol.22r - střední sloupky).

Totéž platí i pro podání mnoha hlavic - nejmarkantněji u typu s "povadle" dolů visícími pololisty (fol. 22v) a u dalších variant, u nichž převažují zcela abstrahující geometrické formy, obvykle kruhu, resp. oválu (ff. 19r, 21v, 22r a 22v). Tento proces redukční schematizace ve smyslu proměny naturalistických vegetabilních forem ve zcela abstraktní geometrické novotvary, jež je možné sledovat na mnoha výtvorech "bavorské malířské školy" spíše jen náznakovitě, zašel v Evangeliáři zábrdovickém nejdále. Ve výzdobě kánonových tabulí tohoto kodexu se totiž objevují i některé zcela specifické formy kulovitých hlavic s motivem triskelu, či quadriskelu (fol. 22r) a představují tak pozoruhodný archaismus, který se dovolává příkladu keltského nebo spíše jím ovlivněného umění 7. a 8. století, dle všeho z britských ostrovů, ale který je znám z pozdějších dob jen zcela výjimečně.

U kánonů III a IV (ff. 20v a 21r) se objevuje v zóně hlavic a patek sloupů i motiv lidských hlav, který se uplatňuje už v celém obrysu a jako plná náhražka hlavice či patky a dokumentuje tak pozdní, ne-li závěrečnou fázi vývoje tohoto specifického architektonického motivu.

Vedle zobrazení masek rohatých démonů v patkách sloupů (fol. 22v) nalezneme na horních koncích útlých sloupků v interkolumniu kánonů VII a IX (fol. 22r) i výrazně antropomorfní "lví" maskarony.

Jinou zvláštností výzdobného repertoáru kánonových tabulí evangeliáře jsou fantaskní hybridní hadovité bytosti, které svými kolmo vztyčenými dlouhými těly rozdělují číselné sloupce interkolumnií u kánonu V (fol. 21v). Další hybridní formy těchto hádků jsou podány s "psími" nebo ptačími hlavami a běháky (fol. 22v), nebo v podobě intermediárního sloupku ukončeného dvojicí nahoru otočených zobákovitých hlav (fol. 22r).

Expresivní tendence spojené s lineární schematizací se v Evangeliáři zábrdovickém projevují naplno v koloritu dekoru kánonových tabulí. Jejich barevná škála se skládá z lomených narůžovělých, hnědých, béžových či namodralých a nafialovělých tónů, zejm. u symbolů evangelistů, kde mohou připomínat koloristně ovšem daleko bohatší a pozdně antické poučení parafrázující předlohy z karolinských dob, z nichž zde bylo převzato i purpurové nápisové pole v rámování arkád a štítů kánonových tabulí. Tyto tóny jsou však oživovány velmi výraznými a zářivými akcenty červení, zelení a modří, ponejvíce v nimbech symbolů, případně v některých drobnějších detailech architektury kánonových tabulí. Zcela jedinečné je zde však užití zlata nejen na obvyklých místech u nápisů a rámujících lišt, ale i ve velkých a souvislých plochách tympanonů, kde v souhře s koloritem přispívá jako další element k zdůraznění expresivity celkového stylistického podání.

Vzhledem k absenci stylobatu, na němž by podle zásad klasické antické architektury spočívaly sloupy, získává konstrukce kánonových tabulí nepochybně určité elegantní odlehčenosti. Zesílení dekorativního působivosti platí i pro podání velkých iniciál na nápisových stranách na počátcích příslušných evangelií. Je pro ně charakteristická ztráta někdejší kompoziční zakotvenosti a monumentality vynecháním rámu, stejně jako nedostatkem diferenciace mezi tělem iniciál a jejich vegetabilní výplní spirálovitých úponků podaných paušalizujícím způsobem ve zlatě (ff. 76r "I"nitium, 116r "F"uit, 172r "I"n principio).

1r: iniciála "I"n (80 x 30 mm)

10r: iniciála "P"lures (55 x 40 mm)

15r: iniciála "M"atheus (60 x 70 mm)

18v-22v: Canones evangeliorum.

18v: Kánon I - 1. tabule. "Canon primus, in quo IIII, Math., Marcus, Lucas, Iohannes"

19r: Kánon I - 2. tabule. "Item canon primus ut supra"

19v: Kánon II - 3. tabule. "Canon secundus, in quo tres" (Mt., Mc., Luc.)

20r: Kánon II - 4. tabule. "Item canon secundus ut supra" (Mt., Mc., Luc.)

20v: Kánon III - 5. tabule. "Canon tertius, in quo tres, Matheus, Lucas, Iohannes"

21r: Kánon IV - 6. tabule. "Canon quartus, in quo tres" (Mt., Mc., Ioh.)

21v: Kánony V a VI - 7. tabule. "Canon quintus, in quo duo" (Mt., Luc.), "Canon sextus, in quo duo" (Mt. Mc.)

22r: Kánony VII, VIII, IX - 8. tabule. "Canon VII, in quo II" (Mt., Ioh.), "Canon VIII, in quo duo" (Luc., Mc.), Canon VIIII, in quo duo." (Luc., Ioh.)

22v: Kánon X - 9. tabule. "Canon decimus, in quo singuli privatim"

72v: iniciála "M"arcus (55 x 65 mm)

73v: iniciála "D"e (40 x 40 mm)

76r: iniciála "I"nitium (275 x 60 mm)

108v: iniciála "L"ucas (50 x 40 mm)

109v: iniciála "Z"acharias (35 x 45 mm)

115r: iniciála "Q"uoniam (80 x 70 mm)

116r: iniciála "F"uit (240 x 110 mm)

172r: iniciála "I"n (265 x 55 mm)

Dodatečné informace

Administrativní informace

Historie záznamu

Zdroj

Popis vytvořen: 9.10.2003