II C 10, Knihovna Národního muzea v Praze

Kuk.

Nahrávám faksimili, prosím čekejte ...

Popis
Plný text

Plný text

Překlad kroniky Twingerovy

Údaje o vydání

Vydavatel

oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i.

E-mail: vyvoj@ujc.cas.cz

Vydavatel

Manuscriptorium.com

Dostupnost

Tato edice je autorské dílo chráněné ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, a je určena pouze k nekomerčním účelům. Text této edice nebude od února 2011 v rámci projektu Manuscriptorium nadále aktualizován.

Údaje o vydání

Údaj o odpovědnosti

Odpovědnost: , editor

Jméno: Šimek, Štěpán

Údaj o odpovědnosti

Odpovědnost: , kódování TEI

Jméno: Lehečka, Boris

Historie revizí dokumentu

Datum posledního zpracování v Manuscriptoriu:18.3.2011

(okolo roku 1445)

Table of Contents

Tuto se počíná acces nebo přístup na kroniku MartimianiKterak se jest svět počalO césařích a o králíchToto kapitolum praví o všech papežíchO všech biskupiech v ŠtraspurcePáté kapitolum praví o tom městu ŠtraspurkuŠesté kapitolum praví o mnohých mateřiech těchto kníhTuto má počátek nebo acces a kapitoly konec. Pak se počne praviti, kterak Bóh anjely stvořil.Proč ženy viece mluvie než mužieKterak črt oklamal Adama a EvuKterak Bóh dal zlořečenstvie Adamovi a EvěKterak mnoho nezštěstie přišlo skrze to okušenie jablkaKterak jest svět dlúho stálO Adamových dětechKain zabil AbelePrvý kovář a tkadlecO AdamoviNoe udělal korábKterak veliký koráb bylKterá se jest škoda stala od potopyProč lidé nejsú tak dlúho živi jako prvéO pokolení NoeO věži babylonské, o jazyciechO BabyloněO městě NinivenKterak se modliti počeliKterak Trier udělán jestProč Babylon jest zbořenO AbrahamoviPrvní desátekPět měst zahlazeno a propadly seO Umrlém mořiO Jakubovi, Abrahamovu synuKterak jsú súdové usazeni dávnoO Jákobovu snu a o JozefoviKterak Jozef prodán bylO krále faraonovu snu a o JozefoviKterak se Jozef svým bratróm zjevilO židovském jetíO Mojžéšovu narozeníBuoh se Mojžéšovi zjevilO desieti ranách, ješto Mojžieš faraonovi učinilMojžieš vyvedl lidi z EjiptaMojžieš přijal desatero božie přikázanie na hořeMojžéš umřelO nalezení vozú a karKterak sedmdesát bratróv bylo zabito po smrti MojžéšověO obru GoliášoviO králi DavidoviDavid učinil jest tři hřiechyO králi ŠalomúnoviO Šalomúnově ztravě a nákladu pyšnémO Šalomúnovu chrámuŠalomún měl sedmdesáte ženO Šalomúnových ženáchŽidé měli dva králeO prorocéchEliáš a EnochJedna žena byla králemEliáš, ZachariášJeden král předl a chodil v ženském rúšeO AzariášoviNinive propadlo seŽidé byli vedeni do BabylonaJeruzalém byl obořen a Židé byli zjímániŽidovské královstvie zahynuloTuto se počíná pravenie o Troji, kterak jest udělána a kterak jest zkažena, i o všech těch příhodách a bojích, což se jich jest stalo v ty časySedm a čtyřidceti set kniežat přisáhli sobě proti Troji pomáhatiPrvní bojDruhý bojTřetí bojOpět pak čtvrtý bojOpět pátý bojTen jistý boj trval osmdesáte dní pořádSedmý a osmýDevátý boj a v něm byl Hektor zabitPak desátý boj po EktoroviTřináctý boj O čtrnáctém bojiO paních a pannáchO jedenmezcietmémKterak Troje jest zrazenaKterak jest Troje zbořenaPak kterak Troje byla zbořenaTeď Troje má konec a chci praviti o Židech a o jiných věcech rozličnýchKrál Nabuchodonozor obrátil seJeden syn rozsekal svého otce na tři sta kusóvKterak Babylon zkažen byl a Židé byli vězenie prostiO králi z PersiePak Kambyses a JuditTuto se počíná kapitolum druhé a praví o všech římských králích a o césařích, kterak sú své živuoty vedliO čtyrech bohatých v světěKterak Řím a obecnie lidé bydlili okolo tady jako skotO prvniem králi v ŘíměKterak se rytieři počeliO paní Lukrecii, která se jest sama zabilaO radě a hajtmanu v ŘíměŘímené nejsú již mocní jako dřévO jednom dobrém hajtmanuKterak Řím dobyt jesti bylKterak jedna hus zachovala ten hradO té dieře a o tom ohni, kterýžto jest v Římě bylKterak Římené nebili se s těmi z KartágoTři škopky plné zlatých prstenóvKterak panny a panie bránily zdiKartágo, to město, bylo dobytoKterak veliké město KartágoKterak sú Němci bojovali s ŘímanyO mnoho diviech a znamení v Římě, jako se dályOhnivý plamen z zeměO jednom rumoru v ŘíměKterak Štraspurk a němecské země přemoženy sú bylyCiesařstvie vzniklo od jednoho hajtmana v Římě řečeného JuliusJulius opět jel do ŘímaProč césaři řiekají ciesař, vězO múdrém mistru řečeném KatoPotom po něm byl Octavianus druhý césařProč césaři řiekají AugustusSibyla ukázala césaři, že se Pán Buoh narodil z čisté pannyO Herodesovi a o PilátoviProč Římené nenáviděli křesťanóvO PilátoviČtvrtý césařSvatý Matěj EvanjelistaPátý césařCésařová byla smilnáŠestý ciesař byl veliký zlosyn zlý a mordéř velikýPrvnie mučenie křesťanóvSedmý ciesařOsmý ciesařJeruzalém byl zbořenKterak mátě své dietě jedla jestXXX Židóv za peniezDevátý césařDesátý césař činil křesťanóm veliké muky a zahuboval je velmiNerna, jedenáctý césařDvanáctý biskupSpravedlivý súd vydal ten ciesař na svého syna a odsúdil jehoTřináctý césařČtrnáctý ciesař štědrýČtvrtý mord křesťanskýŠestnáctý césařSedmnáctý césařOsmnáctý césařDevatynáctý césařDvadcátý césařJedenmezcietmý césařDvamezcietmý césař a ten byl u Mohuči sťat Třimezcietmý ciesařŠestý mord křesťanskýPětmezcietmý césařO svatém Sixtu a o svatém VavřinciPrvní césař křesťanskýŠestmezcietmý césařSedmmezcietmý ciesařOsmmezcétmý césařOsmý mord křesťanskýNepokoj po všem světě byl jestJedenácte tisíc děvicDevatynáctý césařTřidcátý ciesařTřidcátý prvý ciesařTřidcátý druhý césařTřidcátý třetí césařTřidcátý čtvrtý césařVeliký mord se stal nad křesťanyTřidcátý šestý césařO svaté KateřiněO Konstantinovi a o svatém SilvestruMalomocný césař jsa pokřštěn byl jest zdrávSvatá HelenaKterak se křesťané a Židé hádali o vieruKterak svatá Helena svatý kříž nalezlaKterak papež bohat byl od césaře Konstantina věz tutoKterak césařstvie přišlo do ŘekóvPapeži byli svatí, dokudž sú chudí byliTřidcátý a osmý ciesařTomu césaři pomohl črt k ciesařstvíČtyřidcátý césařO svatém Ambroži a také o svatém MartinuČtyřidcátý čtvrtý césařČtyřidcátý pátý césař Čtyřidcátý šestý ciesařO svatém AmbrožiKterak Huňové a Bohové byliTi z Štraspurka utekli z městaPapež Lev přemohl Huně prosbúO panu Dětřichovi z BerúnaKterak Dětřich z Berúna přijel k svému liduDětřich byl králemBoetius udělal mnoho dobrých kníhPapež umřel hlademUmřel Dětřich z BerúnaO OnorioviČtyřidcátý sedmý césařO svatém AugustinuO MartimianoviLeoSedm dětí porodila jedna ženaO Zenovi, králiTři sta biskupóv bylo hladem zemřeloAnastasiusJustinusO světlé mšiDruhý JustinusPak ti z Lampart vrátili se zase do Lampart, neb jsú byli čtyřidceti let vyhnaníVeliký poklad byl nalezen skrze křížMauritiusPatasErakliusKterak svatý kříž nalezen jestŽidé v Frankrichu byli křesťanéO MachometoviO Třetiem Konstantinovi slyšKonstantinus ČtvrtýMnoho se jich křštiloJustinitanus DruhýLeotiusTiberius TřetíJustinianus TřetíTen jistý césař kázal všecko křesťanské malovánie a obrazy shladitiAnastasiusTheodosius TřetíObrazi byli shlazeniVeliký bojKonstantinusObrazi zkaženiLeo ČtvrtýKonstantinusA tak jsta byla dva césařeNiciferus králMichaelKterak césařstvuo přišlo na krále franského a na NěmceBylo královstvie v LampartechCésař dělal pak papežePapež byl oslepenProč je césařstvie odešlo od ŘekóvKterak mnoho králóv a biskupóv jest v křesťanstvíO klášteru v Cáchách O třech korunách césařskýchKarel umřelLudvík králLotariusTen césař byl jest mnichemSedmdesátý sedmý césařSedmdesátý osmý césařJedno tovaryšstvo pohanskéOsmdesátý césařKzelšaft z Uher pil krevNěmci měli jednoho césaře a Vlaši druhéhoPrvnie volenieTen učinil svého nepřietele césařemOsmdesátý třetí ciesařOta PrvníO světě AtlétěŘíše přišla za krále Karlových časóv na NěmceOsmdesátý pátý césařJeden bojCésařová byla upálenaKterak sedm korferštóv jsú vysadili volenieKterak těch sedm korfeštóv jest zvláštní každý úřadTento jest byl první volen od korfeštóv césařKterak jsú Uhři obráceniTen jistý král chtěl býti kanovníkem v ŠtraspurceOsmdesátý osmý césařO jednom obruTen césař nedal nic žádnému herciDevadesátý césařVeliká dvojice mezi světskými a duchovnímiDevadesátý prvý césařLotariusZ Durynku králMelán byl rozbořenJézda přes mořeHenrich ŠestýDva krále byla volenaMoleshaim byl dobyt a Štraspurk obleženPak kterak Čechy přišly jsú k královstvíTen pak byl ssazenDevadesátý sedmýCésař proti papežiPak césař umřelŘíše stála prázdná třimezcietma letKrál RudolfByli dobří časové a úrodná létaJeden falešný králPřemohl patnácte hrabíBlýskanieKrál pak umřelHrabie z NasoeZbožie činí služebníkyPak potom Elzasi byli velmi zahubeni, uslyšElzasi opět byli hubeniTen byl ssazenOn pak by pomstěn taktoPoslední král tentoKrále Albrechtóv lidJed vyhnán mu okem venKrál by zabitKrál by obráněn skrze svú ženuTen král porúhal se těm z ŠtraspurkaOn jest dobyl ŘímaCésař byl otrávenByla dva volena králeTa dva krále ležala proti sobě v ŠtraspurkuJeden boj, v němž Fridrich byl jatČrt chtěl králi Fridrichovi ven pomoci z vězenieKrále Fridricha snědly všiO kletbě krále LudvíkaKrále Ludvíka papež klelDvojice mezi kněziKrál Karel byl volen od korfeštóvTřetí césařKterak král franský a englicský boj měliKrál český byl zabitBojové mezi těma králoma, králem franským a mezi králem englicskýmTi třé rytieři byli zlúpeniKrál Karel přijel do ŠtraspurkaKrál englicský byl volen římským králemTen z Švarcpurka by vždy otrávenMor a židovské pálenieO svatém Florencí v HazelauO LazaroviO svatém FlorencíCésař byl laskav na němecskú řečCésař přijel do Štraspurka a byl krásně přivítánO špicích a o pengvantiechCésař šanoval kzelšaftuO mordu a ukrutenstvíVeliká škoda stala se jest od přátelCésař jel do Lampart s velikým lidemZbožie přemohlo césařeProč césař neučinil jézdy přes mořeTen césař učinil svého syna králem římskýmKarel umřelKrál Václav

Fulltext

[1r]

[scroll to TOC]
Tuto se počíná acces nebo přístup na kroniku Martimiani

pNum_1Nalézaji psáno latině mnoho v kníhách, že jsú kníhy od té chvíle, ješto pravie o césařích, o papežích, o králéch i o jiných pániech, kterak jsú své živuoty vedli v rozličných skutciech a jmenovitých věcech, ješto od jich časóv stalo se jest. Ale česky nalézaji málo takých kníh, avšak někteří múdří světští rádi čtú tak o těch věcech jako učení kněžie. Také jsú ti lidé, ješto mnoho radějše čtú o nových věcech než o starých, avšak jest o těch bojích, ješto jsú se staly, a o jiných[note] jmenovitých věcech, ješto jsú se ty časy staly, tak popsáno. Protož já, pan Beneš z Hořovic, rytieř zámorský český, z jiných kronik překládám, ješto Eusebius a Martinus a Vincentius udělali jsú. A z kníh jiných některé věci, ješto mně jsú najrozumnějšé a chtivy jsú mi čísti, a zvláště o některých jmenovitých věcech, ješto sú v Štraspurku a nebo v Elzasiech a v těch zemiech blízko odtad, co se stalo. A chci vám každé věci položiti počet těch let před božím narozením, aby viděli a uměli počísti, kak dlúho jest to, jakož se jest to stalo a nebo opět za kterého césaře a nebo krále stalo se jest to. Nebo praví mistr Hugo z Florencie, že jedna stalá věc od toho člověka neumie praviti, kterého léta nebo za kterých časóv a králóv stalo se jest to. Mají praviti kterého léta za pověsti, ale nic za spravedlivú věc. Ale mám já k té věci, ješto se před božím narozením stalo a posazeny jsú tak mnoho let, jakož jest bylo před božím narozením, a nebo opět tak mnoho let, jakož v ty časy bylo před Adamem, až do té chvíle, jakož se ta věc stala, že jsú také jednu i každú mateří popsali, aby tiem lépe uměli praviti a psánu nalezli, kde stojí. A proto sem já tyto kníhy v šest kapitol, to jest v šest rozdielóv, rozdělil a chci teď krátkými slovy položiti, která mateřie a nebo které ka[1v]pitolum co praví. A co stojí podlé kapitoly jeden řádek rubrikú červenú psáno, ta ukáže, na kterém listě v těch kníhách kapitolum co znamenává.

[scroll to TOC]
Kterak se jest svět počal

pNum_2Prvnie kapitolum, kak jest Bóh svět počal, nebe a zemi a všecko stvořenie stvořil před Adamem a před jinými starými otci. Najprvé kterak Židé do Ejipta zjímáni byli, ješto Mojžieš je zprostil. A také o Davidovi a o jiných králích židovských a o pohanských až do Julia, prvnieho césaře v Římě. A mezi tiem bude praveno o Troji. A také o Velikém Alexandru a o jiných věcech, ješto v ty časy byly jsú.

[scroll to TOC]
O césařích a o králích

pNum_3Druhé kapitolum praví o ciesařích a o římských králích, ješto jsú byli před božím narozením až na počet po božém narození tisíc a tři sta a devadesáte let. A praví také i o jich činiech i o jich živuotech a o jiných věcech, ješto jsú se za jich časóv dály. A znamenává toto kapitolum na počtu těch listóv.

[scroll to TOC]
Toto kapitolum praví o všech papežích

pNum_4A že toto kapitolum o všech papežích praví, ješto jsú byli po božém narození až do této chvíle, ješto čtú tisíc a tři sta let a devadesáte let. A tak jsú to položili, jakož se jest za jich časóv stalo, jako se tu znamenává.

[scroll to TOC]
O všech biskupiech v Štraspurce

pNum_5Čtvrté kapitolum praví o všech biskupiech v Štraspurce a něco o jich činiech, jakožto shledáno bude.

[scroll to TOC]
Páté kapitolum praví o tom městu Štraspurku

pNum_6Páté kapitolum praví od toho města Štraspurg. A ta země podlé Rýna svuoj počátek má a kak jest na křesťanskú vieru obrácena a o pobitích a o válkách, kteréž jsú se staly, a o jiných jmenovitých věcech, ješto jsú se staly v ty časy.

[scroll to TOC]
Šesté kapitolum praví o mnohých mateřiech těchto kníh

pNum_7V šestém kapitolum mnoho mateří těchto kníh pochopeno jest. A to chci položiti krátkými slovy. A také jiné věci pod zpósobú těch slov, jakož svrchu četl a, b, c, tak máš hledati vždy té věci vedlé [2r]slov, jako se znamenává d a druhé, znamenává j jézda, skrze b znamenává se boj a skrze s smrt. I též skrze jednu věc v šesté kapitole po dřevniem počtu, ješto ta léta znamenají, když v ty časy úplně četli, jakož se stalo, tak tato mateřie úplně káže.

[scroll to TOC]
Tuto má počátek nebo acces a kapitoly konec. Pak se počne praviti, kterak Bóh anjely stvořil.

pNum_8Buoh u věčnosti pro své veliké štědrosti, té nechtěl sám sobě schovati, svého pokladu, té věčné radosti i rozkoši, ješto vždy od něho teče. A proto stvořil sobě počátek světa. Najprvé ten večer hvězdy, nebe, a v tom devět kóróv s anjely, aby on jim ten poklad dal a rozdělil. A dal jim, anjelóm, vlastní vóli právě nebo neprávě činiti, jakož i nynie lidé mají v své moci. Potom uzřel Lucifer, že on najsličnější a najkrašší anjel byl mimo všecky jiné anjely, a skrze to upadl jest u pýchu i chtěl Bohu roven býti a na božiem miestě seděti. A mluvil jest o to se všemi jinými anjely. A skrze to upadl jest v protivenstvie a pýchu a chtěl Bohu roven býti a na jeho miestě seděti. A mluvil o to s jinými anjely, aby oni jemu toho povolili a toho pomocni byli. A bylo jest anjelóv těch mnoho, ješto jemu povolili a k němu přistúpili. A proti tomu byl jest svatý Michal a jiní dobří anjelé. A s pomocí buoží bojovali proti Luciferovi a proti jeho zlým pomocníkóm, ješto jsú po něm postúpili. I strčili jsú je dolóv. A v ty časy, ješto dolóv letiechu, udělal je Buoh peklo i upadlo jest jich tam jeden diel a druzí upadli u povětřie a v uoblaky, ješto jsú tu ještě. A někdy učinie hřímotu a blýskavku a jiné zlé povětřie, jakož jim Buoh přepustí skrze naše hřiechy. A když byl dobře desátý diel anjelóv v nebi, ješto s Luciferem drželi, a strčeni sú s nebe, jako dřéve řečeno jest, i chtěl Buoh ta miesta v nebi naplniti, aby prázdná nebyla. I stvořil jest Adama a Evu, aby oni a jich budúcí po nich ta miesta v nebi naplnili. A když tak mnohé duše [2v]do nebes přijdú jako ti dřevní anjelé, kteří jsú vystrčeni z nebe, a na jich miesto přijdú a naplnie jich miesta svým počtem jich počet. Tehda, když se ta miesta naplnie, svět přestane a bude den súdný. Pak učinil jest Buoh nebe a zemi a všecko jiné stvuořenie, a to všecko skonal jest v šesti dnech. První den stvořil jest nad hvězdami deset kóróv anjelóv, o nichž sem dřéve pravil. A druhý den udělal jest jiné nebe trojnásob, na němž jest sedm planet, z nichž každá má své zvláštnie nebe. A třetí den ustavil jest zemi a vodu a jiná elementa a vymyslil, kde který má býti. A stvořil také všecko to, ješto z země roste. Všecko dřévie, ovoce, kořenie, trávu, žito, víno a jiné požitky. A čtvrtý den stvořil jest slunce a měsiec a všecky jiné hvězdy. A pátý den udělal jest Buoh živo všecko, což jest u vodách, a všecko, což jest u povětří, jako ryby a ptáky. A šestý den stvořil jest všecky zvieřata i dobytek. A naposledy vzal jest jednu hrúdu hlíny velikú jako člověka a z té hrúdy udělal Adama. A sedmý den odpočinul Buoh a přestal jest všeho svého diela. A zjednal všecka stvořenie prvé, než jest Adam byl. I vedl jej Buoh do ráje. A inhed tam jsa i usnul, neb je byl mlád. I vyňal mu Buoh jedno řebro z jeho strany i udělal z něho Evu. A protož každý muž má jedniem řebrem méně než žena.

[scroll to TOC]
Proč ženy viece mluvie než mužie

pNum_9A proto jest podobno, že kdež ženy spolu jsú, že vždy viece mluvie než mužie řečí nestatečných a prázných. Neb ženy jsú najprvé stvuořeny z řebra a z kostí, a proto viece mluvie než mužie. Neb vezmi málo kostí v košík aneb v pytlík, žeť viece budú zvoniti než plný koš aneb pytel prsti nebo hlíny, kdyby je nacpal. A také jest věděti, že ta žena udělána jest z jednoho žebra, ale ne z mužské nohy, aby přéliš nebyla pod mužem. A také udělána nenie z hlavy proto, aby nebyla nad mužem. Než udělána jest z jednoho řebra, kterýž jest jeden [3r]úd z prostřed člověka. A to proto, aby muž a žena spolu rovně byli. A tak mají jedno tělo a dvě duši. A když již Adam a Eva byli jsú v ráji, ukázal jim Bóh rozličné kořenie a dřievie, ješto ovoce nesú, ješto vuoni mají všech krmí. A jest také dobro především nedostatkem a nemocemi a před smrtí. Neb některého dřeva ovoce jest dobré před hladem, ktož ho jedno okusí, ten nebude viece chtieti jiesti. A neb kteréž by nedostatky nebo nemoci kto měl a toho ovoce okusil, inhed by jej všecky minuly. Také jest tu jedno dřevo, ješto slóve živé dřevo, ktož by s něho ovoce snědl, byl by věčně živ a nikdy by neumřel. A to kořenie i dřievie ještě je v ráji a ještě každé svú moc má. Ale Buoh jednu zed udělal okolo něho a anjely posadil, ješto střehú jeho, že žádný člověk nemóž tam pro ně jíti ani tam přijíti. A v tom ráji počínají se čtyři vody veliké. Jedné řékají Phison, druhé řékají Nilus, třetí Tigris a čtvrté Eufrates. Ty čtyři vody tekú z ráje do těch zemí okolních a sytie ty země a skrze to jsú úrodny. A ta jablka, jako na tom dřieví rostú v ráji, druhá padají v tu vodu. A v těch vodách je nalézají, ješto ven vyplovú. A ta jablka nalézají někdy ti lidé, jako bydlé na ostroviech a v těch miestech, ješto blízko odtad jsú. A komuž se udá to jablko sniesti, ten bude tak stár, že se jemu [s] sdravím stýskati bude, avšak proto neumrú, leč se káží do jiné země vynésti přes mezi. A kto chce o tom věděti, ten hledaj v těch kníhách, ješto slóve Historia.

[scroll to TOC]
Kterak črt oklamal Adama a Evu

pNum_10A když je pak Buoh Adamovi a Evě pokázal kořenie a dřévie v ráji a jim pověděl, co které kořenie a nebo dřévie moci má, i řekl k nim takto: Požívajte všeho ovoce kromě jediné, tohoto jablka, jakožť na tomto dřevě roste. I řekl k nim opět: Těchto jablek nejezte. Pakli ta jablka budete jiesti, tehda umřete. A potom inhed Adam dal všem zvieřatóm jména židovským [3v]jazykem. I stýskalo se črtu s tiem velmi, že ten jistý Adam a jeho budúcí po něm mají v tom království přebývati, ješto on z něho vystrčen jest. A proto obrátil se jest u jednoho hada u formě jedné krásné panny tváři i utrhl to jablko s toho dřeva, jako byl Adamovi Buoh zapověděl s něho ovoce jiesti. I šel najprvé ku paní Evě, neb je dobře věděl, že ji spieše přelstí nežli Adama. I řekl k ní: Proč jest vám Buoh to ovoce zapověděl jiesti. Odpovědě jemu Eva: Proto nám zapověděl, abychme neumřeli, ale věčně živi byli. I odpovědě jí črt: Nenie to tak, Bóh chce sobě svú moc zachovati, a protoť jest vám to ovoce zapověděl, neb kdyby toho ovoce zakusila, byla by tak múdrá jako Buoh a byli by tak mocní a věděli by všecko tak dobře jako on a byli by sami bohové. Tu Eva slíbi jemu to učiniti. A on jí jablko poda a inhed ho zakusi. A jakž ho okusi, tak inhed pozna, že božie přikázanie přestúpila a že velmi těžce zhřešila. Na tom neměla dosti i chtěla Adama v též připraviti. A proto jemu jablka podala a prosila jeho, aby to jablko s ní shryzl. A on jí v tom povolil a inhed okusil toho jablka. A skrze to Adam a Eva upadli jsú u veliký strach. A inhed své ruce napřed učinili zakrývajíc svú hanbu. A běžev Adam i učini dva veliká věníky z listů, aby tiem svú hanbu lépe přikryti mohli. A v ty časy přijide Buoh i štrafoval je z toho, že jsú jeho kázanie kdy přestúpili. Tu Eva obráti všicku vinu na hada a řkúc: On mi k tomu radil. Ale Adam dal Evě vinu i řekl ku Pánu Bohu: Žena ta, jakož jsi mi ji dal, ta jest vše učinila. Tu Buoh dal jest inhed zlořečenstvie i řekl hadu trojie zlořečenstvie a Evě dvě a muži jedno.

[scroll to TOC]
Kterak Bóh dal zlořečenstvie Adamovi a Evě

pNum_11Prvnie zlořečenstvie hadu, ješto Buoh k němu řekl: Proto, ještos ty měl závist k Adamovi a k Evě, proto mají oni i budúcí [4r]jich po nich tebe věčně nenáviděti. Druhé zlořečenstvie dal mu a řekl k němu: Proto, žes Adamovi a Evě selhal s svými usty, proto mají tvá usta býti plna jedu a musíš zemi jiesti. Třetie vydal Buoh zlořečenstvie na hada i řekl jest: Proto, žes ty zavázal Adama a Evu, aby do nebes nepřišli a povýšeni nebyli, proto máš ty ponížen býti a svým životem musíš se po zemi smýkati, neb jest dřéve had chodil prost. Potom řekl Buoh k Evě: Proto, žes žádala mně rovna býti a duostojnější než já a já tě stvořil, proto máš býti poddána muži a pod mužovú mocí musíš býti. Proto, kdyžs radila, že on toho ovoce okusil přes mú zápověd, proto musíš mieti bolest všemi dětmi tvého plodu, kterýž od vás obú přijde. I řekl jest k Adamovi: Kdyžs své ženě v tom povuolil, protož máš svuoj požitek a svú potřebu s prací a s dielem dobývati. I vystrčil je inhed z ráje, neb jsú oni nic viece nebyli nežli šest hodin tam. I udělachu sobě sukně z zvieřecích kuoží.

[scroll to TOC]
Kterak mnoho nezštěstie přišlo skrze to okušenie jablka

pNum_12Hledaj, kak veliké nezštěstie jest přišlo skrze neposlušenstvie, že Adam a Eva nedrželi božieho přikázanie, neb skrze to všecky nedostatky i nemoci, což jich jest na světě, sú přišly. Neb mezi lidmi nic jiného nenie, nežli s teskností se naroditi a s velikú péčí na něm sestarati.

[scroll to TOC]
Kterak jest svět dlúho stál

pNum_13Kto chce pak zvěděti, kterak svět dlúho byl jest, jakož jest Buoh stvořil Adama března ten den, jakož nynie bývá den Matky božie u puostě před božím narozením pět tisíc a dvě stě let bez jednoho léta. A ktož pak přičiní ta léta po božiem narození, jako nynie čtú, ten nalezne všicku plnú summu tohoto světa společně. I mohl by pak někto otázati, proč je Buoh Lucifera stvořil a jiné zlé duchy, když jest viděl, že z nich črtie budú. A proč jest Adamovi jablka jiesti zapověděl, když [4v]jest věděl, že on toho nezdrží. A proč jest přepustil črtu, že jest Evu a Adama přelstil, a jiných mnoho věcí a otázek jest psáno, ješto jsú zpraveny v latinských kníhách řečených lucidář. A proto já toho tak nechám. Ale Scolastica historia dává tuto krátkú odpověd a tak praví, že Bóh chtěl to tak mieti. I jest to někaká protivná otázka, kdyžto otieží, proč Buoh chtěl tak mieti, když on to sám měl věděti v nebeské své rozkoši. A již chci praviti o některých věcech, ješto po Adamových časiech až do božieho narozenie staly jsú se.

[scroll to TOC]
O Adamových dětech

pNum_14A potom, když Adam a Eva byli z ráje vystrčeni, jakož prvé psáno stojí, tu sta počala milostivě spolu spáti. I porodila jest Eva u pětinácti letech jednoho syna, jemužto jmě Kain, a jednu dceru, té řékali Kalmana. Protož opět po pětinácti letech urodila Abele a jeho sestru Delboru. Tu poče Adam učiti své děti, aby ony dávaly desátek Bohu, a první úrodu ofěrovati. I byl jest Kain oráčem i bylo mu to protivno. A proto jest ofěroval najhoršie z své úrody. Ale Abel byl pastýřem sprostným a spravedlivým i ofěroval jest vždy to, což najlepšieho bylo z jeho stáda z ovčého a neb z jiného dobytka. A proto jest byla Abelova ofěra Bohu vzácna. I seslal jest vždy Buoh oheň s nebes, že spálil tu obět. A tak dým šel nahoru k nebesóm. Ale Kainova obět nebyla Bohu vzácna, té nebeský oheň nikdy nespálil.

[scroll to TOC]
Kain zabil Abele

pNum_15A proto skrze tu závist vzal jest hněv na bratra i zabil jest jeho. Tehda Adam byl sto a osm a třidceti let stár, když jest ten mord Kain učinil. I plakal jest Adam a Eva sto let. A skrze to Buoh dal naň zlořečenstvie, že musil vyběhnúti z té země. I obcházel se jest lúpežem a mordem. A v tom nadělal jest mnoho synóv a dcer tak, že byl jich veliký rod. A ty všecky vedl k zlým skutkóm. A on jest byl prvý, ješto počal dělati hrady a města. A proto, aby on s svý[5r]mi bezpečnějí byl před těmi, jako jim on škodu činil. A inhed potom byl Kain zabit, ješto svého rodu byl veliký zlosyn.

[scroll to TOC]
Prvý kovář a tkadlec

pNum_16Potom Lamechóv syn a dcera byli vášnivi a vymyslili sú mnoho řemesla a jiných kunštóv, ješto by tiem mohli zbožie dobyti. Jubel, ten najprvé nalezl pastýřovú zbroji. Pak Jabel, jeho bratr, byl první rybář a také nalezl hudbu na strunách. Pak Tubalkain nalezl kovánie. Pak Noema, jeho sestra, ta vymyslila najprvé dýmanie měchóv. A potom znamenajte, že zlost inhed se počela od počátku světa. Neb Adam a Eva nebyli nic viece než šest hodin v ráji, ješto jsú buožie přikázanie přestúpili. Pak Kain, jich syn, byl první člověk, ješto z mateřina života se narodil, ten jest byl zloděj a mordéř, ješto svého bratra zabil, jakož jest dřéve o něm praveno.

[scroll to TOC]
O Adamovi

pNum_17A když Adam dvě stě let stár byl, tu porodil Sodehema, obra. A potom udělal jest mnoho synóv a dcer, toho nechám já tak pro ukrácenie řeči. Pak Adam umřel jest, když jest byl devět set a třidceti let [v] stáři. I jest pohřeben v Ebroně, jakož tu byl udělán. Pak Set devět set a dvanáct let byl v stáři. A ten jistý Set udělal Enosa a ten jistý Enos byl první, ješto najprvé se Bohu modlil a obrazy zdělal na čest Bohu. A nalezl také některá slova. A ten urodil Kaina a byl živ devět set let a pět let. Pak Kain urodil Malatel a byl živ devět set let. Pak Malatel urodil Jarat a Jarat urodil Enocha a byl živ devět set let a dvanácte let. Enoch pak urodil Matusalem a byl živ tři sta let. A potom pak byl vtržen do ráje. Pak Matusalem byl živ devět set let a osmdesát let v stář. A porodil Lamecha a Lamech urodil Noe.

[scroll to TOC]
Noe udělal koráb

pNum_18Ten jistý Noe byl první, ješto koráb udělal, a Jonikus, syn jeho, nalezl víno. Pak Jonikus najprvější ten kunšt nalezl hvězdář[5v]stvie. A v ty časy byl se svět rozmohl velmi a byl pln hřiechóv a nešlechetností, ješto lidé vedli nečistotu s ženami a také mnohokrát proti přirození. A proto Buoh, nechtě jim toho přezřieti, i kázal Noe, aby koráb nebo archu udělal.

[scroll to TOC]
Kterak veliký koráb byl

pNum_19A také Noe veliký koráb udělal, ješto by on a jeho děti v ni se schovati mohli, neb je Pán Buoh chtěl svět potopiti. I kázal jest Noe po světu chodě, aby se polepšili, a právě jim, že se Pán Buoh na ně rozhněval velmi. Ale oni toho nedbali. A když to Noe uzřel, že jeho kázanie nic platno nenie, i šel jest a dělal jest lodí sto let. A ta lodí byla jest vzdél tři sta latróv a padesáti latróv všíři a třidceti latróv zvýš. A když tu lodí dodělal, šel jest Noe a jeho třie synové, Sem, Cham a Jofet, a jich ženy do té lodie tak, jakož jest Buoh kázal. A také vzal jest ze všech zvieřat a ze všech ptákóv do té lodie samce a samici. A to se stalo v sedmi a ve dvúdcáti dnech máje, toho měsiece. A tak tento svět tak dlúho stál od té chvíle, jako Adam udělán, dvadceti set let a čtyřidceti let. A když pak Noe a jeho třie synové s jich ženami byli vešli do lodie a měli již tam všeho po dvém, tu inhed počel déšť jíti i šel čtyřidceti dní a čtyřidceti nocí bez přestánie. A byla jest vuoda tak veliká, že nade všemi horami patnácte latróv byla zvýš. I utopilo se jest všecko a zahynulo, což jest bylo živo, kromě těchto čtyř člověkóv a jich žen, ješto jsú v lodí s nimi byli, a těch zvieřat, ješto s nimi byly, a ti byli všichni Noe poslušni. A když byl čtyřidcátý den minul, tehda poslal Noe havrana ven, aby shlédl, opadá li vuoda. Ten se jemu zase navrátil. Potom po dobré chvíli poslal jest opět Noe holúbka z lodie, ten mu se zase vrátil a přinesl mu jednu rózku v ustech s olivy na znamenie, že voda velmi opadla jest, neb již dřievie vyhlédalo. A když sú byli plný rok v lodí, potom kázal jim Buoh ven vy[6r]níti. A oni se velmi báli, by vuoda zase veliká nebyla. A proto jim dal Bóh znamenie, když uzřé jednú duhu, že ve čtyřidceti letech svět nezahyne. A tak vyšli jsú z lodie, Noe se vším, což tu bylo. A ta jistá lodí ostala jest mezi dvěma horama v Armení, ješto ji lidé tam ještě vídají.

[scroll to TOC]
Která se jest škoda stala od potopy

pNum_20Ta voda byla jest nade všemi horami plný rok, jakož sem dřéve pravil, a skrze to zkazila se jest země tak velmi, že někteří požitkové zahlazeni jsú, ješto nikdy rósti nebudú, kteříž jsú dřéve před potopú byli. A tu jsú vzeli lidé obyčej zvieřata a dobytek jiesti, ješto toho dřéve nebylo.

[scroll to TOC]
Proč lidé nejsú tak dlúho živi jako prvé

pNum_21Nebo prvé lidé a zvieřata před potopú měli plnost od jédla a od ovoce, že jim nebylo žádného masa třeba jiesti. A také bylo povětřie od vuody smrduté od té mrchy, ješto ztonula. A tak smrad veliký byl jest, že proto lidé nemohli tak dlúho živi býti, neb je již člověčie starost krátká. Neb řiedko, byť kto tak dlúho stár byl, by sto let živ byl, nebo jest již nová věc, že mladí lidé mrú. Neb David byl viece než jedenácte set let v stář před božím narozením. A praví v žalmě Dominem refugium česky takto: Pane, útočiště učiněn jsi, neb ti dnové naše léta pravie na sedmdesát let. Anebo někteří jsú živi v síle až do osmdesáti let. A potom mají mnoho tesknosti a nemoci. Noe byl devadesát let v stáři, jako do lodie všel. A potom byl živ po potopě čtyři sta let.

[scroll to TOC]
O pokolení Noe

pNum_22V té chvíli udělal jest Noe a jeho synové tak mnoho dětí, že Noe viděl před sebú stojiece, nežli je umřel, čtrnáct tisíc mužóv, ješto všichni od něho a od jeho dětí pošli. A ten lid držal je u pokoji a učil je Bohu slúžiti a poslušnu býti.

[scroll to TOC]
O věži babylonské, o jazyciech

pNum_23A když jest Noe umřel a od něho bylo přišlo dva a sedmdesát velikých rodóv, i sešli sú se najurozenější v hromadu i uradichu se tak, [6v]aby jednu vysokú věži dělali, a proto učinili to, když by vuoda veliká byla jako dřév, aby oni na té věži bezpečni byli. A tak mienili v své pýše, že chtie tu bezpečni býti před Bohem dobře i před jeho mocí. A když jsú tu věži udělali pět vlaských mil vysoko a Buoh nechtěl jich pýchy proto viec trpěti, i proměnil jim řeč tak, že žádný druhému nerozuměl. Když jeden druhému kázal dáti kamenie, tehdy druhý podal mu vuody aneb dřievie. A proto neuměl jeden s druhým mluviti a tu odpadli svého diela. A mezi tiem přišli zlí duchové a velicí větrové i rozmetali jim všecko, což jest nahoře bylo tam. A tu jsú odpadli diela skrze to. I rozdělili jsú se synové Noe, Sem, Cham a Jafet, na tré s svým tovaryšstvem v ty země. Sem přišel s sedmi a dvadceti rody v tu zemi Azia na né straně moře na východ slunce. A Cham, ten šel do Afriky na polodne se dvamezcietma rody. Jafet šel s třimezcietma rody do té země Europa, ješto v ní nynie jest křesťanstvo. A bylo jest v tom rodóv sedmdesát a dva, jakož jest prvé praveno. A těch každý měl svú zvláštní řeč, jako jsú dělali věži babylonskú. A do které země který rod přišel, v té zemi tu řeč mluvili a naučili se od těch, ješto jsú z Babylona vyšli. Mezi těmi sedmdesáti a dvěma jazyky sú vše pohanští jazykové, kromě mezi tiem onde i onde málo židovstva, jako jsú se jazykové změnili na věži babylonské. A po potopě stalo se jest pět set jedno a třidceti let. To jest před božím narozením dva tisíce čtyři sta a dvamezcietma let.

[scroll to TOC]
O Babyloně

pNum_24Při těch časiech, jako jsú se ti rodové rozdělili v mnohé země, jakož napřed psáno jest, tu ostal ten obr Nembrot s svými u Babyloně. A byl jest tu prvý král. O tom praví Orosius, že byl tak veliký a tak krásný a tak silný. A udělal to tak veliké město, že ho nemohl žádný šacovati, kterak jest hrubě uděláno od lidské moci. [7r]Neb je bylo hranaté na čtyři úhly a všíři padesáte vlaských mil a zed byla pět a sedmdesáte noh vztlúšti a čtyřikrát tak zvýš. A mělo sto měděných bran a jiných mnoho dvorných věcí, jakož mají mistři popsáno o tom městě Babyloně. Pak po tom dřéveřečeném Nembrotě kraloval jest Belis pět a osmdesát let. Potom jeho syn Nynus dvě a padesáte let. A ten král Nynus činil mnoho bojóv a byl mocný, a proto řékají jemu král první v světě. Neb od jeho otce Belusa a od jeho děda Nembrota neuměli nic praviti, kterak jsú oni prvé kralovali. Ale tento král Nynus přemohl všecky krajiny s oné strany moře pod svú moc kromě Indie, neb sú byli velmi sprostní v tu chvíli a neuměli bojovati. A proto je snadně přemohl. A také bojoval s tiem králem Cenoastres, tomu řékali Takain a byl syn Noe, jakož dřéve psáno, i zabil jej. A ten Takain byl jest první, ješto nalezl jest čarodějstvo a sedm kunštóv a udělal mnoho kníh o čarodějství. Ty jest spálil všecky Nynus v ty časy, jako jest jej zabil.

[scroll to TOC]
O městě Niniven

pNum_25A potom udělal Nynus jedno město, jako by člověk tři dny mohl jěti, a tomu převzděl Kymjrich. To jest to město, jako v něm Jan Prorok kázal, jako u bibli stojí psáno. Za toho krále čásóv vzeli jsú ten obyčej, že pohané počeli se modliti modlám. A to tak jest přišlo.

[scroll to TOC]
Kterak se modliti počeli

pNum_26A když Belis umřel, učinil jest jeho syn Nynus jeden obraz po svém otci proto, aby svého otce tiem zpomínal, nebo ho nemohl viděti, ale aby jeho kštalt a podobenstvie viděl na tom obrazu. Tak u veliké cti choval toho obrazu, že všickni lidé mněli, by skrze ten obraz mír a pokoj měli. A tak chodili k tomu obrazu na poklonu a modlili se jemu. A ktožkolivěk zavinil anebo zle učinil, ten se utekl k tomu obrazu a učinil mu velikú čest jako samému Bohu a králi [7v]Nynovi ke cti. A on jim skrze to byl milostiv. A skrze to vzeli jsú jiná kniežata a páni ten obyčej. I udělali jsú také obrazy po svých otcích a jiných dobrých přátelech, jako jim v ty časy byli zemřeli. A tiem jistým obrazóm činili sú velikú čest svým pánóm k libosti. A tady jest vešlo to v uobyčej, že jsú ty obrazy měli za bohy. A potom vstúpili sú zlí duchové v ty obrazy i mluvili jsú skrze ně s lidmi, a proto jsú v ně viece věřili a za pravé je bohy jměli. Pak dřéveřečený král Nynus byl zabit. Pak kralovala jeho žena Semerianis po něm dvě a čtyřidceti let. A ta králová Semerianis byla velmi žena bojovná a přemohla tu zemi, Velikú Indí, a podmanila pod se, ješto její muž ani žádný král kromě Alexandra Velikého nikdy jie přemoci nemohl. A jednú chvílí byla hlavu sobě zmyla a již jí bylo snad puol vrkoče spleteno na jedné straně. I přišlo jí poselstvie, že to město Babylon protiví se jí a že v ni viece nechce slušeti. Tu vskočivši sama na svój oř, i hnala sama s jednú polovicí vojskem a s svými služebníky s jinými před Babylon i přemohla je tak, že jí musili podrobeni býti.

[scroll to TOC]
Kterak Trier udělán jest

pNum_27Ta králová Semerianis byla tak smilná, že svého syna Trebeta připraviti a přinutiti chtěla, aby s ní lehal. A proto on od nie utekl přes moře sem a přišel do němecských zemí. I udělal najprvé Trieru, to město. A potom jiná města vedlé Rýnu, jako potom stojí psáno plnějie na páté kapitole těchto kníh. Než toto já pravím počátek těch zemí. A potom, když jest znamenala, kde její syn byl, i jela jest také přes moře k němu do Triery. A tu byla od toho Trebeta zabita. Pak po té králové Semerianis kraloval Trebeta v Babyloně a po něm jiných králóv mnoho, toho já nechám tak pro ukrácenie řeči. Pak v ty časy bylo mnoho králóv na světě v Persí, [8r]v Sikoní, v Troji i v Emechu a v jiných mnohých zemiech. Avšak byl jeden v Babyloně a úplně najvěčí král v Římě, jakož jest najvětčé hlava v křesťanství, kakžkolivěk bylo najvěčie město Babylon a najsilnějšie, jakož napřed psáno jest, jakož jest uděláno na světě. Pak Ninive najširšie. Avšak jsú pro jich velikú pýchu obě obořenie. A již tu nenie jiného nic než tráva a púště a voda k znamení, že jich moc a kvalt proti Bohu nic nenie. A také proti tomu jest mnoho dvorných věcí i v tom městě jako saní, draky, hadi a jiná divoká zvieřata, ješto pro ně žádný člověk tam nemuož přijíti.

[scroll to TOC]
Proč Babylon jest zbořen

pNum_28Za kterých časóv dřéveřečená města Ninive a také pět jiných velikých měst propadly se a toť bude potom pověděno. Abraham ostal na tom miestě Nembre. A již chci já praviti o starých věcech židovských.

[scroll to TOC]
O Abrahamovi

pNum_29V té zemi Kaldea byl se Abraham narodil to léto, ješto četli od počátka světa tři tisíce sto a osmdesát a čtyři. To bylo před božím narozením dva tisíce a patnácte let. Ten Abraham a jeho bratr Aron byli v Kaldea mezi pohany. A když jsú se nechtěli modlám modliti, jako tu obyčej byl, tu učinili jim pohané mnohé protivenstvie. Potom řekl Bóh k Abrahamovi: Jdi z této země pryč, já tě chci velikého a mocného učiniti tu na světě. A tak přišel Abraham a Lot, syn bratra jeho, do té země Chanaán na to miesto Sichen. Tu ukázal se jemu Buoh i řekl k němu: Já chci tobě a tvým dětem tuto zemi všicku dáti. Tu udělal Abraham Bohu jeden oltář ke cti na tom miestě, jako mu se ukázal. I přišel jest do Damašku a byl jest tu dlúhú chvíli. Pak byl veliký hlad v Damašku a nedostatci. A skrze to bral se on a Lot s nimi do Ejipta. I byla Sára, Abrahamova žena, velmi krásná, a proto vzal ji jemu král farao z Ejipta. A inhed se král roznemohl tak, že skrze to s ní [8v]nemohl spáti, a dal ji zase Abrahamovi. A potom šel Abraham a Lot do Betle a rozdělila svuoj lid mezi se. A pastýřóv bylo mnoho i krikovali se o pastvu často. Ale Lot, ten ostal s svými v Babyloně, kteréžto bylo z těch měst jedno, ješto potom jest sešlo, jako potom to dále a lépe zpravím. A Abraham ostal v té krajině Mambre. Za těch časóv bylo v zemi pět velikých měst, Sodoma, Gomora, Adoma, Sebeis, Abala. A to každé město mělo svého krále zvláštnieho. Neb v ty časy stáli lidé viece po moci a po svěcské chvále a po zboží. A skrze to, kdež jeden mistr a nebo jeden hajtman byl v jednom městě velikém, inhed se nazval neb učinil králem toho jistého města. Neb jest zpanilé jméno a měli sú jej za král ta dřevně svrchupsaná města. A byli jsú tak své vuole, že svým králóm nechtěli jich spravedlivých úrokóv a poplatkóv dávati. A učinili jsú mezi sebú v tom každém městě krále. A proto jel jest král z Elemita s velikým lidem vojensky na těch pět měst a spálil a zahubil okolo nich všecky země. A tu táhli jsú inhed ven na pole, těch pět měst s svými pěti králi, proti tomu králi Elamite a bojovali sú s ním tu. I svítězil ten král a dobyl těch pěti měst. A vedl jest s sebú z těch pěti měst pryč mnoho lidí a jich zbožie a Lota, Abrahamova bratra syna, také s sebú. A to zvěděv Abraham, inhed táhl na dřieveřečeného krále z Elamita, maje s sebú tři sta a osmnácte tisíc silných mládencóv, i zbil jich mnoho a zprostil jest Lota a jiné vězně a vrátil jim jich zbožie. A když Abraham s tiem plenem zase jel svú cestú do Jeruzaléma, tu jej potkal Melchisedech a ofěroval a dal Abrahamovi chléb a víno ke znamení jedenie figury, že z jeho semene má se naroditi Kristus, ješto se také sám ofěrovati bude v podobenství chleba a vína.

[scroll to TOC]
První desátek

pNum_30I dal Abraham tomu králi Melchisedechovi desátek toho plena. Neb ten jistý král byl ta[9r]ké najvyšší kněz v Jeruzalémě. To jest ten první desátek, ješto počat dávati. Ten jistý Melchisedech byl syn Noe, ješto s ním byl v arše, točíšto v lodí. A potom řekl Buoh k Abrahamovi: Já sem tvuoj obránce a dávám tobě tuto zemi. I odpovědě Abraham: Co mi spomož tato země, když já žádného plodu nemám. Tu jemu slyší Buoh, že by inhed plod měl mieti. I řekla Sára, Abrahamova žena, k němu: My dietěte žádného nemáme, spi s Agar, mú klíčnicí, snad jest ta plodnější. A Abraham uposlucha jie i spal s Agarú. A když těžka byla, kakž jest byla klíčnicí, však jest ona chtěla nad Sárú, jeho pravú ženú, paní býti, a proto jest kázána. A když přišla ta chvíle, tu porodila Agar syna Ismaele. A od toho jest přišlo veliké pokolenie pohanské. Buoh byl laskav na Abrahama, a proto chtěl, aby Abraham a jeho lid měli proměnu mezi pohany. I kázal se Abrahamovi obřezati a všecky své děti a své budúcie potom. A to jim bylo velmi užitečno, že rozdiel byl mezi nimi a pohany, jakož nynie jest mezi nimi a křesťany křest. A potom viděl Abraham tři anjely, avšak se jest jednomu modlil. Tu druhá dva anjely řekli mu: Chceme jíti do těch pěti měst a je zahladiti, Sodomu a jiná čtyři, pro jich pýchu velikú a smilstvo, ješto oni proti přirození plodie. I pomysli Abraham na Lota, svého synovce, jakož v tom městě bydlil. I řekl k anjelu: Smilujte se nad těmi městy skrze některé spravedlivé lidi, ješto tam bydlé. I řekl k nim: Jest liť spravedlivých lidí padesáte tam, chcete li nechati. I řekli jsú anjelé: Chcem. Tu řekl Abraham opět: Jest li čtyřidceti člověkóv v těch pěti městech spravedlivých, chtěli li byste se nad těmi městy smilovati. I řekli: Chcem. Opět jich otázal, by třidceti nebo dvadceti a najposledy deset chtěli li by nechati. Tu jemu řekli vždy: Chtěli. Neb tam téměř žádný mezi nimi spravedlivý nebyl. Tu šli anjelé k Lotovi i kázali jemu a jeho čeledi ven [9v]jíti a za se se neohlédati. A inhed potom počal jest déšť jíti s sírú a s smolú na těch dřéveřečených pět měst a vietr ohnivý, a tak jsú se propadala.

[scroll to TOC]
Pět měst zahlazeno a propadly se

pNum_31A žádný nemohl utéci, jedině Lot a jeho děti. A na tom miestě udělalo se veliké jezero, jakožto slóve Umrlé moře. Neb ani ryby, ani ptáci, ani žádné živé stvuořenie nemóž v něm býti. A kak lechko jest pero nebo dřevo, však to vše padne inhed k zemi a potone. A ktož by lucernu s jednú sviecí posadil na to miesto toho jistého moře, dokudž by sviece hořela, dotud nepotone. A jakž brzo světlo zhasne, tak inhed potone, a jiných mnoho dvorných věcí jest tu.

[scroll to TOC]
O Umrlém moři

pNum_32A jistých těch pět měst propadly se před božím narozením devatynácte set let. A v ty časy byl Abraham sto let v stáři a porodil s svú ženú Sárú syna Izáka. A potom klamala[note] pacholíky spolu i byl Izák raněn od Ismaele, od toho nespravedlivého syna, a proto byla Sára, jeho pravá žena, hněvivá i řekla k Abrahamovi: Vyžeň ven tu klíčnici a jejieho syna. A to učinil Abraham. A kto o té mateři chce dále čísti, ten toho hledaj u bibli nebo v kníhách řečených Scolastica historia.

[scroll to TOC]
O Jakubovi, Abrahamovu synu

pNum_33Izák, Abrahamóv syn, když byl čtyřidceti let v stáři, pojal sobě jednu ženu, té řékali Rebeka. A když jsta byla dvadceti let spolu, pak Rebeka byla těžká dvěma synoma. A když ta chvíle přišla ku porození, tu jsú se hýbaly těch dvé dětí velmi v mateřině břiše, neb vzdy jedno mimo druhé chtělo přijíti na tento svět. Neb to prvorozené dietě má veliký fortel před druhými dětmi, jakož jest ještě obyčej v mnohých královstvích křesťanských i pohanských tak, že prvorozené dietě má mnoho fortele před jinými dětmi a po svého otce smrti obdrží královstvie a jiným bratróm rozdá kniežecstvie a sám králem ostane a jeho bratřie ostanú na jeho milosti. [10r]A toho provorozeného syna syn, ktož jest první, ten obdrží vždy královstvie a jsú jiny děti i jich děti odlúčeny toho královstvie věčně. A kak jsú kolivěk královi synové byli, leč by to přirozené dietě umřelo před otcem a nebo po otci bez dětí. A když pak Rebeka těch dvé dětí porodila, i bylo jest to dietě, ješto na tento svět prvé přišlo, všecko chlupaté jako on a převzděli jemu Ezau. A inhed potom přišlo druhé dietě na tento svět a bylo toho prvého za nohu popadlo tak, jako by to prvnie dietě u mateřino břicho chtělo zase vtrhnúti. A tak to, kteréž bylo zadnie, prvé jest vyšlo z mateřina břicha na svět. A proto mu vzděli Jákob. A když ta dva pacholíky byla veliká, tu byl jest Ezau lovcem a Jákob pastýřem. Ale Izák, jich otec, ten miloval Ezau, neb jest byl jeho první syn a také často dobře jedl a syt býval jeho lovem. A Rebeka, jich mátě, byla laskava na Jákoba, neb jest byl sprostný a při mateři vždy doma najviec byl. A potom se přihodilo, že Jákob jednu chutnú varmuži udělal. A v ty časy byl přišel jeho bratr Ezau s lovu lačen a ustav prosil Jakuba, aby mu té varmuže dal. I odpovědě Jákob a řka k Ezau: Prodaj mi své prvorozenie a své dóstojenstvie za tuto varmuži. Ezau pomysli, že byl hladovýť, a ustal. A jestliže by chutně nejedl, že by umřel. I da jemu své dóstojenstvie za tu varmuži. A potom, když Izák, jich otec, stár byl a slep, i řekl jest k Ezau: Připrav mi jiesti z svého lovu, ať tobě požehnám, než já umru. A s tiem šel Ezau lovit. I vece Rebeka k svému synu Jákobovi: Takto sem slyšela tvého otce mluviec s tvým bratrem Ezau. Protož přines chutně dvé kozlátek a jáť chci udělati jédlo, ještoť tvuoj otec rád jie. Jákob přinese ta kozlátka a z těch učinila dobré jédlo. A zvleče na svého syna Jákoba Ezau rúcho a připravila v ty kozelčie kóže okolo hrdla a okolo rukú, kdež jest hol byl, aby uslyšán byl jako jeho bratr Ezau. I přinese Jákob jédlo i vece k svému otci: Jez od mého lovu [10v]a daj mi své požehnánie. Izák vece: Poď sem ke mně, ať tě zmakám, nebť jest hlas Jákobóv, ale ruce jsta Ezau. A když se již najedl, tu inhed políbi svého syna a da jemu své požehnánie a řka: Buoh daj tobě nebeské rosy a tučnosti země všeho nazbyt, ovoce a vína a chleba a oleje. A lidé tobě mají slúžiti a ty máš býti pánem nad svým bratrem. A to se tak stalo. Požehnánie, skrze kteréž znamenají se dvě řeči, prospěšenstvie na dětech a neb rozmnoženie všeho ovoce a k tomu moc. To dvé byl slíbil Bóh svým v Starém zákoně. A když Izák již bieše požehnánie dal a Jákob bieše vyšel, a inhed přijide Ezau, také otci jédlo nesa. I vece k otci: Daj mi své požehnánie. Tehdy se otec velmi leče, avšak bieše to poznal v duchu, že Buoh chtěl tak mieti, a proto se jest nehněval viece i potvrdi toho a řka: Tvuoj bratr přišel jest šťastně a tvé jest požehnánie vzal a ostane požehnáno. I vece Ezau: Onť právě slóve Jákob, nebť mě jest již dvakrát podtlačil a předstihl. Čemu jest mé provorozenie a mé dóstojenstvie, když nemám požehnánie. Pak po mnohých řečech vece otec: V požívání země a v žíznosti nebeských ros má tvé požehnánie býti. A to se sta, neb ta země jedinká jest úrodnějšie než jiné země tady okolo. Potom, když Izák byl sto a osmdesát let stár, i umřel jest v Ebron a pochoval jej jeho švagr s velikú ctí.

[scroll to TOC]
Kterak jsú súdové usazeni dávno

pNum_34V ty časy byl jest jeden césař v Římě, tomu řékali Romulus. Ten najprv ustanovil súdy a práva a tu věc tak vynesl. Neb dřéve súdili králi a páni své poddané sami, nebo dřéve žádné popravy a pomsty nebylo. A již k tomu přišlo, že jeden césař učini jednoho lantfojta a papež jednoho biskupa, ješto jich věci v jich zemi vyrychtují. A ti jistí činie jiné úředlníky a ti opět zdělají menšie úředlníky pod sebú a těch musí býti mnoho, jedněch pod druhými, i práva dřévo než právo a přisúzenie [11r]od najvyššého až do najnižšého dojde. Než toho se bojím, že chudí lidé a jiní obecnie to uplatie, než svú věc v súdě dokonají. A proto tomu césaři řiekají Foronus a právě po něm řékají trhu latině forum. V ty časy byla jest v Řecéch jedna múdrá žena, té řékali Ceres. Ta najprv jest nalezla, v zemi kterak by měli orati a kopati, a naučila sieti a zvláčiti, aby jim se zase rodilo, nebo dřéve nechali, aby samo rostlo, neb v ty časy bylo žita málo, a lidé jedli kaštany a žaludy a jiné věci kromě žita. A proto řékají té paní ještě Ceres, obilná bohyně, v té zemi.

[scroll to TOC]
O Jákobovu snu a o Jozefovi

pNum_35Jákob měl dvanáct synóv a jim byla jména tato: Ruben, Simon, Lewi, Judas, Kain, Neptalis, Gád, Ašer, Isachar, Zabulon, Jozef, a ten byl najsličnější a najmúdřejší mezi nimi všemi. A proto byl naň otec najlaskavějí. Tomu Jozefovi zdál se sen jednú chvílí, kterak on a jeho bratřie vzali jsú snopy na jednom poli a kak jeho bratróv snopy klaněly se jeho snopu. A druhú noc opět mu se zdálo, kterak slunce a měsiec a jedenáct hvězd se jemu modlily. A když on ty sny před otcem a mateří pověděl, tu vykládal otec a řka: Těch jedenácte snopóv, to jsú tvých jedenáct bratróv, jako se tvému snopu klanějí na tom poli. Takéž se budú oni tobě klaněti a potom modliti. Ten pak druhý sen, že slunce a měsiec a těch jedenácte hvězd, ješto se tobě klanějí, to jest takto, že otec a mátě a tvých jedenácte bratróv mají se tobě klaněti. I vecechu bratřie: On naším pánem nikdy nebude, abychme my se jemu modlili. A skrze ten sen vzeli jsú k němu velikú nechut a závist, k svému bratru Jozefovi. A když jednú chvílí byli bratřie Jozefovi na poli s dobytkem velmi dlúho, i posla Jákob svého syna Jozefa, aby ohledal, kterak jest o jeho bratří a o dobytku. A když Jozef vynide na pole, tu Kain a jeho bratřie zdaleka jej uzřeli. I řekli sami k sobě: Hledaj, onoť se béře, ješto sny [11v]otci praví. Poďme a zabieme jeho a ohledajme, co jemu jeho snové užiteční budú. I vece Ruben, z těch bratróv jeden. Toho vy nečiňte, však jest vzdy náš bratr a naše krev, než vrzme jej do staré cisterny.

[scroll to TOC]
Kterak Jozef prodán byl

pNum_36A tak svlékli s něho sukni a vrhli jej tak živa do cisterny. Pak jej vyňal jeden bratr ven i prodal jej těm Ismahelitám, jako se tu byli přihodili, nechtiec za třidceti peněz. A ti Ismaheliti, jako jej byli kúpili, vzali jej s sebú pryč do Ejipta, neb on velmi krásný a libý robenec byl v pětinácti letech. A tak přišel na králóv dvuor a byl králi a králové velmi mil. Pak jednú chvílí jel jest král pryč z země, tu se slíbil králové velmi dobře a tak, že jej vedla do své komory, aby s ní spal. Toho on učiniti nechtěl. A králová táhla jej zase za plášť za jeho, a on jí vynikl z pláště i utekl pryč. Potom dopustil se šenk a špižéř něčeho na králově dvuoře. A tak, že oba uvrhli u věži. A když král přijel, tu běžala králová proti němu a žalovala na Jozefa a řkúc: Králi, tento Jozef chtěl mě a tvé lože zprzniti a já jemu sem sotně utekla. Tu král uvěřil své ženě i kázal Jozefa vsaditi do věže a vrci jej kázal k šenkovi a k špižéři, jako tam dřéve byli. Tu se zdál šenkovi sen, kak jest králi víno dával v jedné zlaté konvi. A špižéřovi se zdálo, kterak on kuoš s chlebem nesl na svém hrdle a myši přijdúc i snědie jemu chléb vešken. Ta dva ráno své sny pověděla i vece Jozef k šenkovi: Tvuoj jest sen dobrý, ty vyndeš třetí den z věže k svému úřadu. A když se to stane, pomniž na mě a pros krále za mě. A k špižéřovi vece Jozef: Já bych chtěl tobě rád dobré praviti, než připrav se k Bohu, nebo budeš třetí den oběšen. Pak třetí den měl král svatbu a kázal šenka vypustiti a vrátiti jej zase v úřad. A špižérníka kázal třetí den oběsiti, ale šenk inhed zapomenul Jozefa.

[scroll to TOC]
O krále faraonovu snu a o Jozefovi

[12r]

pNum_37A potom po dvú letú zdál se sen králi faraonovi jedné noci, kterak jest viděl podlé jedné vuody sedm volóv tlustých a viděl volóv sedm velmi churavých. A těch sedm volóv churavých snědlo těch sedm volóv tlustých. A král se toho leče, až skrze to ze sna procíti. A když opět usnul, zase opět mu se zdál jiný sen, kterak sedm plných klasóv stály podlé sebe a sedm klasóv prázdných snědlo těchto sedm tlustých. A král se tomu poče diviti, co by to bylo. I posla inhed ráno po múdré toho kraje aneb té země. I otáza jich, co by ten sen mienil aneb znamenal. A oni všickni k tomu neuměli nic pověděti. A tehdy šenk zpomenuv na Jozefa u věži i povědě králi, kterak jemu a špižéři jich sny vyložil. A inhed kázal král Jozefa vytáhnúti z věže a přivésti před se, oblekúc jej v dobré rúcho. I vece král k Jozefovi: Neboj se a vylož mi ta dva sny. Jozef vece: Ta dva sny znamenávata dvě věci tak, že sedm úrodných a dobrých let přijdú pořád. A tak, že bude obilé, vína a všeho dosti nazbyt. A potom přijde sedm let zlých tak, že bude hlad hrubě veliký, že oněch dobrých let zapomenú. A proto, králi, opatruj se v tom a také své země obilím nasyť, když ta dobrá léta přijdú za té dobré úrody, aby ty všeho měl dosti. Král se poče diviti té veliké múdrosti Josefově i sňal svój prsten dolóv a vzděl jej Jozefovi na jeho ruku a udělal jej po sobě najvyšším kniežetem a dal jemu jednoho velikého pána dceru za manželku. A v těch sedmi letech Jozef králi pokúpil všudy v zemi a tady okolo všecko obilé, kteréž bylo prodajno, a naplnil králi jeho všecka města a hrady plno obilé. A pak osmé léto tak se bylo zle urodilo, že se lidé báli, by od hladu nezemřeli. A tak, že se jeli lidé na krále křičeti, aby jim obilé prodati kázal. A král se šikoval k Jozefovi, aby jim obilé prodal. I přišli z dalekých zemí k Jozefovi obilé kupovat. Tu slyšal Jákob, Jozefóv otec, že by v Ejiptě [12v]dali každému kupovati obilé. A proto jest poslal své všecky syny do Ejipta kromě Benjamina, aby oni obilé kupovali, a nebo byl Benjamin ještě mlád, a proto jeho doma nechal. A těch deset bratróv přišli jsú do Ejipta k Jozefovi a prosili jeho za obilé a neznali jeho, ale on je jest dobře znal i mluvil s nimi hrubě a řka: Odkad jste. Odpověděchu: Jsme z Kanaim a chtěli bychme obilé kupovat. I vece jim Jozef: Vy jste špehéři této země. Odpověděchu: Nic, pane, my sme všickni jednoho otce synové a nenie nás viece, než jediný jest mladý s otcem doma ostal. I bál se jest Jozef, když by byli bratřie všichni spolu, snad by jej zabili byli. A proto jest řekl: Já chci mlazšieho bratra také viděti a chci z vás jednoho zde vězně schovati, až vy svého mlazšieho bratra sem přivedete. A kázal svému služebníku jim jich všecky pytle naplniti obilé a ty penieze, které jsú byli dali za obilé, jim tajně v pytle vložiti. A tak sú jeli těch bratróv devět s obilím k svému otci domóv a pověděli jemu, kterak jsú tam jednoho ostavili u vězení, až by Benjamina tam přivedli, svého mlazšieho bratra. I vece otec velmi smutně: Já sem svého milého syna před mnoho lety ztratil a již muoj syn Simeon jat, měl li bych já svého mladého syna do Ejipta šikovati a snad bych já jej tam ztratil. A když jsú své pytle rozvázali, nalezli své penieze v uobilí, jako jsú byli dali za obilé, a proto se biechu lekli. A když to obilé bylo ztráveno, tu jsú vzeli bratřie Benjamina s sebú a mnoho peněz i šli opět do Ejipta k Jozefovi obilé kupovat. A když Jozef svého mlazšého bratra uzře a uslyšev, že jeho otec živ, po mnohé řeči i vede se s nimi na stranu. I vece k nim: Já sem Jozef, bratr váš.

[scroll to TOC]
Kterak se Jozef svým bratróm zjevil

pNum_38Jozef, bratr váš, jakož jste mě chtěli jedni z vás zabiti. Nebojte se, neboť jest přišlo k lepšému. A zlíba tu [13r]svú bratří. I byl veliký křik na králově dvoře a veliká radost na králově paláci. I vece král k Jozefovi: Kaž svým bratróm zde ostati a pošli po jich ženy a děti i po jich všech přátely, nebť já chci s nimi vše děliti, cožť v svém království mám. Pak Jozef dal své bratří dobré rúcho, obilé a penieze a kázal jim domóv jíti a po svého otce a po přátely. A tak se vrátili domóv a pověděli Jákobovi, otci svému, kterak Jozef, syn jeho, živ jest a jest velikým pánem v Ejiptě. Tu zaplaka otec pravú radostí i vece: Již sem dosti živ byl, já chci k svému synu jíti a jeho ohledati, nežť já umru. A tak jest jel Jákob s svými se všemi syny a přátely k Jozefovi do Ejipta. A kterak veliká čest a radost jemu se jest tu stala, bylo by o tom mnoho praviti. A král měl tak velikú milost k Jozefovi, že pro něho dal Jákobovi a jeho synóm jednu velikú zemi, aby jich byla. A zdělal je všecky pány. A když Jákob sedmnáct let byl v Ejiptě, tu dal každému svému synu své požehnánie a učil je, kterak by se měli držeti. A v ty časy umřel, jako byl v sto a čtyřidceti a sedmi let stár. A potom umřel Jozef, jako sto a deset let stár byl. A od těch dvanácti synóv Jozefových přišlo dvanácet rodóv, o nichž se čte ten den na Vše svaté.

[scroll to TOC]
O židovském jetí

pNum_39Po Jozefově smrti byl jiný král v Ejiptě, ten nevěděl nic o požitku a o česti, ješto Josef té zemi byl přivedl v těch sedmi rodných letech. A proto tenkrát neměl žádné milosti k nim. A bylo od Jozefa a od jeho bratří tak se mnoho Židóv rozmohlo, že se bál král, by jeho nepřemohli. A proto kázal Židóm mnoho dělati, aby ustanúc s svými ženami tiem méně lehali a skrze to aby se méně plodili. Avšak kterak jsú velmě hrubě dělali Židé, však jich vždy bylo viecež a viecež. A proto přikázal král faraon, aby všecky pacholíky zbili, kteříž by se od [13v]Židóv narodili. Ale děveček kázal nechati, aby těm z Ejipta mohli slúžiti. A tak bylo mnoho dietek zbito od jeho služebníkóv.

[scroll to TOC]
O Mojžéšovu narození

pNum_40V ty časy porodila jedna Židovka velmi pěkného pacholíka, tomu řékali Mojžieš. A když uzřeli tak krásné dietě, i nechtěli jsú jeho zabiti a obinuvše je i vložili je v jednu truhličku i postavichu ji na vodu tak řečenú Nilus i nechali plúti. I šla toho dietěte mateře sestra podlé vuody dívajíci se, kterak se jemu zvede. Pak se přihodi nechtiec, že toho jistého krále dcera přišla k té ženě, jako se dívala tomu dietěti jdúc podlé vody, i přejela tu skřínku i nalezla tam dietě plačíc. I vece toho jistého krále dcera k té ženě, aby tomu dietěti chovačky dobyla a tak aby je na své ztravě chovala. A tak to dietě bylo zase své mateři dáno a poručeno jí pěstovati, až pak byl veliký robenec. A tak jednú chvílí viděl ten robenec na králově dvoře jednu korunu s obrazy těch pohanských bohóv. Tu uchytiv udeři jí o zemi, a proto chtěli jeho zabiti. I vece jeden a řka: Učinil li jest to z dětinstvie a z nemúdrosti, shledáme to. Jakož i shledali na něm, že podali jemu, Mojžéšovi, rozhorčeného železa v jeho usta. A on vzal a tak mu se jazyk spálil. A proto vždy bebtal. A tak ještě vzdy Židé bebcí a šeplí viece než jiní lidé. A potom šel Mojžéš na jedno pole i viděl, an se Žid krikuje s jedniem pohanem. I pomohl jest Židu a zabijí pohana do smrti. A ten byl králóv služebník. A druhý den viděl dva spolu se hněvajíc i poče Mojžieš toho kázati, jako křiv byl. I odpovědě jemu Žid a řka: Kto tě jest naším súdcí učinil, zda mě chceš také zabiti, jakožs včera zabil králova služebníka? I bál se Mojžéš, by se to krále nedoneslo, i utekl jest z Ejipta do Madian. A mezi tiem ti Židé v Ejiptu, ješto byli Joze[14r]fovi bratřie a jeho pokolenie, ti musili velmi dělati a slúžiti tomu králi, jakož jest o tom praveno.

[scroll to TOC]
Buoh se Mojžéšovi zjevil

pNum_41Mojžieš pak stádo pásl u té hory Sinaj. Tu se jest jemu Buoh ukázal na té hoře v jednom ohnivém a neb u plamenném kři. Avšak ten plamen tomu kři nic neuškodil. I řekl Bóh k Mojžéšovi: Slož dolóv své třevie, nebť jest toto miesto svaté, jako ty stojíš, a jdi k králi faraonovi a kaž jemu, ať muoj lid propustí. Mojžéš vece a řka: Pane, král mi neuvěří. A tak mu Buoh kázal jeden prut vzieti, ješto by jím divy dělal a neb znamenie, aby jemu král tiem lépe věřil. I vzal svého bratra Arona s sebú i šel před král i vece: Buoh mě k tobě poslal, aby jeho lid propustil. I vece král: Já neviem, kto jsi ty ani kto jest tvuoj Buoh. Protož daj mi toho znamenie. A Mojžéš inhed vrže svuoj prut na zemi a ten se proměni v had. I přijidechu královi mistři, kteříž kúzly a čáry také své metly zdělali, že z nich hadové byli, a Mojžéšóv had snědl jich všecky hady. A tak Mojžieš činil tu mnoho divóv, avšak král farao nechtěl těm znamením věřiti ani chtěl Židóv propustiti. A proto král a jeho země byla těžce obtiežena a zvláště těmi desieti ranami, jakož potom psáno stojí.

[scroll to TOC]
O desieti ranách, ješto Mojžieš faraonovi učinil

pNum_42Najprvé jako farao král stál podlé jedné vuody. I vece k němu Mojžieš: Králi, když božieho lidu nechceš propustiti a tvé srdce tak zatvrdilo se jest, že mi nechceš věřiti, a proto já chci svú metlú udeřiti u vodu. I udeři a inhed ta vuoda se a jiné všecky vuody se v krev obrátily i také všecky studnice v té zemi k tomu tak, že vešken dobytek jim zemřel nemajíc co píti. Neb dobytek té krve píti nemohl a to tak stálo sedm dní. I vece král k Mojžéšovi:[note] Pros svého Boha, ať ta [14v]rána stane. A já chci jeho lid pryč pustiti s tebú jíti. A tak Mojžéš přikáza vodám a inhed všecky vuody biechu biely a čisty jako dřéve. Avšak král nerodil božého lidu propustiti. Opět ztáhl Mojžieš svuoj prut[note] nad vodu a inhed vyleze ven tak mnoho žab, že všicku zemi přisazechu a lidem velikú škodu učinichu. A to byla druhá rána. Opět král prosil Mojžieše, aby ta rána přestala a aby Boha svého prosil a že by lid chtěl pryč pustiti s Mojžéšem. A Mojžieš poprosi Boha a inhed ta rána přesta. A když to král uzře, opět nerodil lidu propustiti, neb jest měl od nich veliký požitek a službu, od toho lidu israhelského. A tak učinil Mojžieš těch osm ran pořád a král vždy slíbil za každé rány propustiti lid Mojžéšovi. A když ty rány přestaly od Mojžéšova přikázanie, tehdy vždy král nepropustil lidi tak dobře jako dřéve. A ty rány byly takto. Mojžéš když udeřil svú metlú na zemi, inhed bylo plno stěnic, ješto lidem velmi škodily. A potom bylo mnoho brúkóv a jiných rozličných zlých much plna země. A potom zemřel vešken dobytek, ješto v domiech byl. A potom byli lidé ve všem Ejiptě plni nežitóv a neštovic. A potom přišla veliká búře i zbi dobytek i lidi ty všecky, kteříž na poli byli, a všecko ovoce pobilo všudy. A potom byly kobylky a tak, což povětřie nedobilo, to ony snědly. A potom přijide na ně veliká obecně po všem Ejiptě tma. A tak, že ani ve dne, ani v noci žádný jeden druhého nemohl viděti. A umřelo jest mnoho lidí skrze tu tmu. I vece král farao k tomu lidu Ismahelovu: Vy, Židé, jděte všickni pryč, neb jest má dobrá vuola. A nechajte svého dobytka zde. I odpovědě Mojžieš: Nechcemeť zde jednoho paznohta nechati. I vece král k Mojžéšovi: Nepřichoď viece přede mě a neb musíš umřieti. I jide Mojžéš zase k lidu i vece k nim: Já chci ještě jednu ránu učiniti [15r]tak, aby v každém domu, jakž veliká ejipská země jest, aby najstarší člověk umřel. A protož ještě jezte velikonoční beránek a zmažte dveře krví, i nebudeť moci anjel do vašeho domu vníti, kterýž v každém domu najstaršého člověka zabie. I učil je Buoh, v který čas měli by sprositi u těch z Ejipta zlaté a střébrné pásy, koflíky, mísy a jiné klénoty a což by mohli od nich mieti. A s tiem aby se z země brali. A tak se vše stalo. A když noc přijide, i umře v každém domu najstarší člověk. I prosi král Mojžieše, aby on a jeho lid se vším se pryč brali po své vuoli. A tak ti z Ejipta puojčili Židóm rúcha a rozličných klénotóv, což jsú měli mezi sebú. A což oni jim pójčili, to jsú oni vše pobrali s sebú. A s tiem přišli až k moři a moře se jim otevře. A tak jsú šli suchú nohú skrze ně.

[scroll to TOC]
Mojžieš vyvedl lidi z Ejipta

pNum_43A když král zvědě, že ten lid z Israhele preč se béře z Ejipta s velikým zbožím, tu inhed táhl po nich s šesti sty vuozy a padesát tisícóv jezdných a dva tisíce pěších dobře oblečených. A když se k moři přibrali a viděli, kterak Židé jedú skrze moře suchú nohú, i mněli také, by jim sucho také bylo jako Židóm. A tak i chvátali skrze moře po nich. A když král s svými tam byl u moři, tu se jest moře o nich sstúpilo zase a oni všichni ztonuli. A proto slóve Črvené moře, že tak mnoho lidí tu se jest ztopilo. A tak byli lidé zproštěni z svého vězenie, ješto tam byli sto a čtyři a čtyřidceti let po Jozefově smrti.

[scroll to TOC]
Mojžieš přijal desatero božie přikázanie na hoře

pNum_44A potom dal Buoh Mojžéšovi desatero přikázanie na té hoře Sinaj i vedl lid na púšť a udělal tu mnoho znamení a divóv. A kto o tom chce čísti dále, ten najde psáno u bibli v Mojžéšových kníhách. A když Mojžéš byl sto dvadceti let stár, tehdy umřel a pochovali jeho anjelé buoží sami tajně tak, že každý [15v]člověk nemóž viděti, kde by jeho hrob byl. A nebo by jej a jeho hrob viděli byli Židé, byli by jej za svého Buoha jměli.

[scroll to TOC]
Mojžéš umřel

pNum_45A když Mojžéš[note] umřel, to bylo před božím narozením čtyři sta let a sedmdesáte let. Za těch časóv by Mercurius a ten tak veliké uměnie uměl tak, že jej měli pohané za boha a ještě mají.

[scroll to TOC]
O nalezení vozú a kar

pNum_46A tak Eritonis nalezl první káry a Coylus první vuoz. Euzetepius byl první lékař a Job v ty časy byl velikým pánem a Obs tak řečený byl králem v ty časy v Ejiptě. A ten a jeho bratr Danatius, ten měl tolikéž dcer. A tak, že jednoho dne zdaly je všecky v hromadu k manželství. Ten měl Danatius tak velikú žádost k království tak, že svými čáry uloži, že by každá svého ženicha chtěla zabiti. A tak byli všichni[note] zbiti kromě jednoho, ten sotně utekl. A potom ten jistý Danazius vyhnal svého bratra z královstvie a sám byl králem.

[scroll to TOC]
Kterak sedmdesát bratróv bylo zabito po smrti Mojžéšově

pNum_47A po Mojžéšově smrti byl Jozue mistrem a vládl těmi lidmi israhelskými sedmmezcietma let. A také Delbora, vdova, jednala lid čtyřidceti let. A potom Gedeon čtyřidceti let. Potom Abilmerodach tři léta. A byl toho dřéve jmenovaného Gedeona syn s nepravú ženú a zabil svých vlastních bratróv sedmdesáte do smrti proto, aby sám vládl. Potom vládl Kala dvamezcietma let, Jepte šest let, Esebor sedm let, Abdón, ješto také slóve Azariáš, vládl sedm let. Za těch časóv bylo to jisté město Troje veliké zbořeno, jako se potom o tom praviti bude. Potom Sampson, ten silný, vládl dvadceti let. A Hélí čtyřidceti let. Pak Samuel a Saul vládla a Samuel stár byl a nemocen i uděla dva syny, Joele a Abiam, zprávce nad tiem lidem. A ta dva brala za to a súdili nespravedli[16r]vě. A toho od nich nechtěli trpěti. I žádali na Samuelovi, aby jim dal krále, aby je jednal, jako jiné země mají. K tomu jim Samuel odrazoval a řka: Budete li mieti krále, tenť vám bude mnoho nátiskóv činiti a budeť vám bráti vaše syny a zdělá z nich pacholky a vaše dcery a vaše koni budú od něho požíváni. A těch kusóv jim napřed mnoho pravil, avšak se na to nic nechtěli obrátiti, než vzdy krále nechtěli mieti. I mazal jim Saule a udělal jej králem. A tak byl Saul prvním králem.

[scroll to TOC]
O obru Goliášovi

pNum_48A tak byl jeden obr mezi pohany Goliáš řečený, ten jistý obr činil Židóm tak velikú škodu. I učinil slib král Saul, že ktož by toho obra zabil, že jemu chce svú dceru dáti a k tomu veliké zbožie. A když David těch novin zaslyše, inhed běžal od stáda, jakož pásl, a vzal práček s sebú i udeři obra tak, že jemu kámen uvázl v helmu. A inhed druhým kamenem uhodi tudiež v ten kámen, jakož první kámen vězal v jeho čele, a třetím kamenem zabie toho obra do smrti. A potom vzal David, ten mládenec, jeho klénot s helmem dolóv i sťal jemu hlavu. Pak vzav David jeho hlavu i nese ji před krále Saula, a proto, aby svých králových slov nezměnil. A když král Saul uzře tu hlavu a že Goliáše obra zabil David, ten mládenec, i da král Davidovi svú dceru. A Židé činili Davidovi věčí[note] čest nežli Saulovi králi. A proto, že je[note] David zprostil od toho obra a od toho vojska pohanského. A tak jel se král Saul záviděti velmi Davidovi tak, že by jeho byl rád zabil mnohokrát a činil o něm rozličné úklady. Ale Saulóv syn Jónatas často jeho vystřéhal, a proto vždy Saul ukládal o něm až do smrti.

[scroll to TOC]
O králi Davidovi

pNum_49A pak David byl po něm králem nad Židy a kraloval čtyřidceti let. A ten David spal s Bersabé a tak, že s ním těžka byla. A proto prosil on Uriáše, toho [16v]rytieře, té jisté panie muže, aby od své ženy nejezdil, až by prvé s ní spal. A to proto, aby to dietě bylo obráceno na Uriáše a jeho aby slúlo. A ten jistý rytieř znamenal něco i nechtěl s svú ženú spáti. Tu jej šikoval David k jednomu šturmu a tak to uloži, že vždy by zabit.

[scroll to TOC]
David učinil jest tři hřiechy

pNum_50A skrze to učinil David tři hřiechy, chtě učiniti jeden. A toho nespravedlivého syna chtěl udělati erbovníkem a byl cizoložníkem a vražedlníkem. Avšak toho potom velmi želel, že Bóh sám k Davidovi řekl: Já sem jednoho člověka nalezl k libosti své. A pak potom David upade v pyšný úmysl tak, že úfal v svuoj lid silně, že byl zapomenul Boha a Boha viece neprosil za pomoc. A zpustil se na sílu svého lidu a kázal svuoj lid vešken zčísti a popsati po všem svém království. A tak bylo v té zemi v jeruzalémské třikrát sto tisíc mužóv popsaných k brani. A v Indí padesát tisíc, ješto všichni dobří v boji byli. A tak pro tu pýchu rozhněval se naň Bóh i posla k Davidovi jednoho proroka řečeného Gád, aby jemu pověděl o třech dobrých ranách, a z těch měl sobě David jednu vybrati. A neb veliký hlad v zemi aby byl. A neb aby Davidovi nepřátelé měli nad ním moc tři měsiece a nad ním svítězili, a nebo mor veliký tři dny. A David uzřev, že jemu z těch tří ran jednu vuoliti, i vece k tomu proroku Gád: Volil li bych já hladovitá léta, já a bohatí měli bychom dosti jiesti, a chudí by zahynuli. Pakli bych vuolil, že by moji nepřételé panovali u mé zemi, a ač bych já měl dosti tvrzí a hradóv, že bych na nich bezpečen byl, ale však by ta škoda opět šla na mé chudé lidi. Avšak když nemóže jinak býti, tehdy já volím obecnú ránu, ješto bohatého tak brzo uhodí jako chudého, to jest mor, ješto césaři, králi, kniežatóm, hrabiem, pánóm i chudým[17r]jest všem jednostajná. Neb já se chci radějí dáti v boží moc nežli v svých nepřátel moc. A inhed se poče mor. I umře v Jeruzalémě od jitra až do večera třikrát sto tisíc. Tu je se David volati v nebesa i vece: Pane Buože, jáť sem shřešil, pomsti nade mnú a nad mými přátely, a nemsti se nad chudými lidmi. A měl jest tak veliké želenie a pláč za své hřéchy, že jest zase boží milost nalezl, že jemu Bóh hřiechy odpustil a byl pln svatého Ducha. A když David stár a mdel byl, tu udělal svého syna Šalomúna králem a sám umřel, jako četli od počátka světa čtyři tisíce let sto šestdesát a tři léta. A pak před božím narozením tisíc a třidceti let.

[scroll to TOC]
O králi Šalomúnovi

pNum_51Pak Šalomún kraloval čtyřidceti let nade všemi Němci a nade všemi jich zeměmi a nad židovskými. Pak jednú chvílí zjevil se jemu Hospodin v jeho spaní. I vece k němu: Co chceš, Šalomúne, ať tobě dám. I vece Šalomún: Pane Buože, jáť sem králem udělán a k tomu sem dietě. A proto tebe prosím za múdrost, abych tvuoj lid uměl súditi a jej jednati a držeti. I vece k němu Buoh: Když ty nežádáš světské chvály, než múdrosti pro muoj lid, a proto já chci tobě dáti dlúhé zdravie a bohatstvie a vítězstvie nad tvými nepřátely a múdrost, doniž budeš choditi u mých přikázaních. A tak ten král Šalomún byl najmúdřejší člověk, ješto před ním nikdy múdřejší nebyl ani po něm kdy bude.

[scroll to TOC]
O Šalomúnově ztravě a nákladu pyšném

pNum_52Potom měl král Šalomún jeden súd se dvěma práznýma ženama o dietě, ješto o ně při jměle. I vece k nim: Rozetněte to dietě a dajte každé polovici. I vece ta, jako jejie dietě bylo. Dajte jí všecko, jáť jeho chci radějši býti prázdna. A tak král pozna i vráti mateři jejie dietě zase. Ten král Šalomún byl tak bohatý a tak [17v]mocný, že musil na každý den mieti své čeledi dvadceti kvart bielého chleba a sedmdesát qvart režného chleba, deset volóv a dvadceti skota a sto skopcóv a zvěřiny a ryb a ptákóv a všeho nazbyt. A měl dvadceti tisícóv dvořan jézdných.

[scroll to TOC]
O Šalomúnovu chrámu

pNum_53A udělal v Jeruzalémě chrám, to jest kostel a nebo jeden klášter, a ten dělal velmi bohatě a nákladně a s velikú ztravú, že by o tom veliké kníhy byly psáti, od zlata a od drahého kamenie a od rozličné věci bohaté. Tesařóv, jedině jako k tomu chrámu dřévie tesali, těch bylo třidceti tisícóv. A zedníkóv bylo osmdesáte tisícóv, ješto sekali v horách mramorové kamenie. A mistróv bylo třidceti a tři sta nad jinými. A bylo sedmdesáte tisícóv koní, ješto k tomu kostelu dřievie a kamenie nosili, a tak byl skonán. A byl tisíc sto a dvadceti loket vysok. A ten jistý loket byl puol druhého třevíce vzdéli a širokosti a okrášlení toho kostela já chci tak nechati pro ukrácenie řeči. A kto chce o tom dále věděti, ten najde to vše u bibli. A to jest tak, neb to křesťané držie. A ten jistý chrám po pěti stech letech byl vypálen a zbořen. A to město Jeruzalém také bylo všecko zbořeno od toho krále řečeného Nabuchodonozor. A potom udělali Židé zase ten jistý kostel i město ve čtyřidceti a šesti letech, ale nebyl tak krásně a tak bohatě udělán jako dřéve. Neb jest to město a ten kostel dřéve často od pohanóv dobýván.

[scroll to TOC]
Šalomún měl sedmdesáte žen

pNum_54Šalomún byl tak múdrý, že věděl všeho kořenie a kamenie moc. A on udělal rozličné žehnánie, ješto jimi zlé duchy z lidí vyhánějí. Neb před božím narozením měli črtie věčí moc nežli nynie. Šalomún udělal sobě také jeden palác králový i byly v něm lavice a stolice, vše zlaté a střébrné, drahým kamením a jinú rozličnú věcí okrášlené.

[scroll to TOC]
O Šalomúnových ženách

pNum_55Šalomún byl velmi smilný a měl sedm set oddaných žen kromě svých jiných žen. A byl v ty časy obyčej, [18r]ktož najviece žen a dětí jměl, ten byl najvzácnější. Šalomún, kakť jest múdrý byl, však jest zapřel své viery pro jednu ženu. A když jest byl devadesáte let v stáři, i umřel jest a byl pohřeben v svého otce hrobě v Betlémě.

[scroll to TOC]
Židé měli dva krále

pNum_56Šalomún, když jest umřel, krikovali se jeho synové, Roboám a druhý Jeroboám, o královstvie. A tak, že to královstvie bylo rozděleno na dvé. A byl Roboám králem v Juda, to jest v Jeruzalémě. A Jeroboám byl králem nad tiem lidem israhelským, to slóve Samaria, ta země. A tak byla dva mocná krále mezi Židy a tě dvě královstvie trvale pět set let.

[scroll to TOC]
O prorocéch

pNum_57Roboám, Šalomúnóv syn, kraloval v té zemi Juda, točíš v Jeruzalémě, sedmnácte let. Za toho krále časóv Izaj, ten král z Ejipta, doby toho města Jeruzaléma a oblúpi město i ten chrám. Za těch časóv byli tito čtyřie proroci, Achiáš, Jóel, Amon, Azariáš před božím narozením. Abiáš kraloval tři léta a ten zabil krále israhelského řečeného Jeroboám a jeho lidu patnácte set. Aja, ten kraloval jedno a čtyřidceti let, ten zrušil modly pohanské a zabil toho pohanského krále múřenínského a jeho lidu na patnácte set člověkóv. Jozafat kraloval pětmezcietma let. Za těch časóv byli živi tito proroci, Eliáš, Elizeus, Abdiáš, Zachariáš, Micheáš před božím narozením tisíc let.

[scroll to TOC]
Eliáš a Enoch

pNum_58Pak Joram kraloval osm let. Pak Ochosiáš kraloval jedno léto. Za těch časóv jel Eliáš na vozu ohnivém s Enochem do ráje a mají tam býti, dokud se Antikrist nenarodí.

[scroll to TOC]
Jedna žena byla králem

pNum_59Pak Athalia, toho jistého krále mátě, kralovala sedm let. Ta jest zbila ty všecky, kteříž jsú byli toho krále v Jeruzalémě přételé. A to proto, aby ona sama tiem lépe kralova. A tak ten král dával šaty dietěti a to dietě tajně chováno sedm let. A když lidé zvědě[18v]chu, inhed vzechu to dietě i udělachu je králem. A zabili tu Athalí a řkúc: Buoh nám nedaj viec, by se nám takéž stalo, by jedna žena nad námi kralova a aby byla nás všech pán.

[scroll to TOC]
Eliáš, Zachariáš

pNum_60Pak Joas kraloval čtyřidceti let. Za těch časóv umřel ten prorok Elizeus a Zachariáš byl kamenován mezi oltářem a mezi chrámem od přikázanie králova. Pak Amaziáš, dřéveřečeného Joala syn, kraloval čtyřidceti let. Za těch časóv sešlo to královstvie Asyria, to jest město Babylonia, jako dřéve o tom jest praveno. A to přišlo takto.

[scroll to TOC]
Jeden král předl a chodil v ženském rúše

pNum_61Byl jeden král Asyria řečený Sardanapalus, ten vzal na se ženské rúcho, obyčeje ženské a skutky, ten přadl hedvábie a niti, ten šil a tkal sám podušky, koberce, prostěradla. Tu se stýskalo jeho kniežatóm s tiem během i obecně všem lidem. I vecechu: Jest nám a naší zemi hrozná hanba, že náš král a naše hlava jest jednú ženú. A proto se zbúřil jeden pán řečený Arbates z té krajiny Medea s jinými kniežaty a chtěli toho jistého Sardanapolim zabiti. Pak on skoči pravú žalostí v oheň i shoři a upáli se sám. Tu obráti to královstvie Asyria do své země Medea, jakož nynie král v Římě jest. A to jisté královstvie Asyria bylo prvnie královstvie v Babyloně. A tak sešlo, jakož jsem o tom dřéve pravil. A tak stálo dvanáct set let. A bylo v něm sedmatřidceti králóv. A pro toho města duostojenstvie, Babylona, psali se ti všickni králi z Babylona. A když jsú to královstvie převedli do jiné země, točíš do Říma, proto se již tak píší všickni králi římští z němecských zemí. Neb jest to hlava všeho křesťanstvie. A ten ostrov latině slóve Europa.

[scroll to TOC]
O Azariášovi

pNum_62Pak Eziáš, ješto mu také řékají Azariáš, ten kraloval v Jeruzalé[19r]mě dvě a padesáte let. A ten byl prvé statečný, a k starosti byl pyšný, a proto naň Buoh přepustil malomocenstvie a v tom umřel. Za těch časóv byli živi tito proroci, Azariáš, Osé, Amos, Jonáš, Izaiáš, Micheáš, a to město Olympias bylo v Řecéch uděláno.

[scroll to TOC]
Ninive propadlo se

pNum_63Joakim kraloval šestnácte let. Za těch časóv sešlo to město Ninive. A to se tak stalo, že ten král a ten lid v Ninive začinili proti Bohu pýchú a smilstvím proti přirození. I poslal Buoh toho proroka Jonáše do Ninive, aby jim pověděl, že se mají propadnúti. Tu se polepšili ti z Ninive a obrátilo se na Jonášovo kázanie a měli veliké skrušenie pro své hřiechy. A že všemohúcí Buoh jim svuoj hněv odpustil a nic se jim nestalo. Pak po mnoho letech potom upadli ti z Ninive mnohokrát u věčí hřiech než dřéve. A to přepustil Buoh tak velikú vuodú, že šla přes všecko město, a k tomu se učini zemětřesenie. A tak je země pozře a propadlo se. A jest na tom miestě veliké jezero. A to město bylo tak veliké, že je jeden sotně skrze ně ve třech dnech prošel. A to se jest stalo před božím narozením osm set let. Pak Achas kraloval šestmezcietma let. A za těch časóv byl Řím udělán, jakož potom v druhé kapitole bude pověděno. A neb lidé a města na jednom konci světa jsú se propadli, a tak jsú vzešla vzhóru. Pak lidé a města na síž straně moře a na druhý konec. Pak Ezechiáš kraloval bez jednoho třidceti let a ten byl ještě horší nežli otec, ten byl jednú chvílí nemocen. I povědě mu prorok, že má umřieti. I je se tak velmi volati k Bohu, že mu Buoh prodlil zdravie let patnácte déle. A dal mu toho znamenie, že slunce na nebi pětmezcietma stupňóv zase šlo. V ty časy byla ta dva měséce přibyla. Neb dřéve nebylo v roce viece než deset měsiecóv. Pak [19v]Manases kraloval dva a padesát let, ten učinil mnoho zlosti a zmordoval mnoho prorokóv a jiných svatých lidí. Ten zabil proroka Izaiáše, ješto jeho mateře otec byl, a kázal jej na dvé rozetřieti. Pak Aman kraloval dvanácte let a ten byl pak ještě horší než otec. Za těch časóv uděláno Konstantinopolitanis město v Řecéch. Pak Izaiáš kraloval dvě a třidceti let. Za těch časóv to město Oschyka jest uděláno, kteréž leží vedlé Říma, ješto Tiberia teče v moře a neb vpadá.

[scroll to TOC]
Židé byli vedeni do Babylona

pNum_64Pak Joakim kraloval jedenácte let. Toho jal král Nabuchodonozor i zabil jej a vedl mnoho Židóv s sebú do Babylonie. A mezi nimi byli tito proroci, Ezechiáš, Daniel, Azariáš a Misael. Ti byli mladé děti v ty časy a ostali u Babyloně u vězení. I musili Židé tomu králi Nabuchodonozorovi a pohanóm veliká diela a služby činiti, jakož potom o tom králi Nabuchodonozorovi bude pověděno.

[scroll to TOC]
Jeruzalém byl obořen a Židé byli zjímáni

pNum_65Pak Sedechiáš kraloval jedenácte let. A když devět let kraloval, tu oblehl Nabuchodonozor, ten král z Babylonie, to město Jeruzalém. Proto, neb jemu dani nechtěli dáti. A když to uzře král Sedechiáš, že se ztravy nedostávalo v Jeruzalémě a hlad tak veliký byl, že mátě své dietě jedla, i utekl jest on a jeho přételé z Jeruzaléma. I popade jej Nabuchodonozor tak i vybode jemu oči a zbi jemu syny a vedl jej tak slepa do Babylona a tu u vězení umřel. I jel Nabuchodonozor opět zase před Jeruzalém. A když tak velmi město oblehl na padesát let a žádný nemohl ani ven, ani tam z města, ani do města, i doby toho města a zboři zdi okolo i domy a vypáli ten bohatý chrám v Jeruzalémě, ješto jej byl Šalomún udělal. A vedl s sebú lidi, muže i ženy, děti, všecko do Babylona a nechal tu rozličných oráčóv a jiných řemeslníkóv pohanských v Jeruzalémě. A to proto, aby jemu plat [20r]dávali do Babylona. Pak v tom vězení byli Židé sedmdesáte let. A tak jich moc a královstvie zhynulo, že musili býti pod pohanskú mocí. Pak po čtyřech stech letech potom opět počeli krále mievati až do božého narozenie. A to sú byli tito králové, jakož se o nich potom bude praviti.

[scroll to TOC]
Židovské královstvie zahynulo

pNum_66Aristobolus kraloval v Jeruzalémě jeden rok, Alexander sedmnácte let a Aristobolus opět deset let. A to byli Židé. A potom neuměli se Židé smluviti o krále, i dán jim Herodes za král od césaře z Říma. Ten jistý césař Herodes byl od otce pohan a od mateře Žid. Za těch časóv Herodesových narodil se Jezus Kristus. A tu přesta židovské královstvie. A když jest dřéve praveno, kterak židovské královstvie a to veliké město Ninive a jiná veliká města sú sešla, pak chci já pověděti krátkými slovy, kterak Troje, krásné a veliké město, bylo uděláno a obořeno.

[scroll to TOC]
Tuto se počíná pravenie o Troji, kterak jest udělána a kterak jest zkažena, i o všech těch příhodách a bojích, což se jich jest stalo v ty časy

pNum_67V ty časy, jako četli od počátka světa tři tisíce a devět set let, i byl jeden mocný král aneb pán na né straně moře v té zemi Frigia, ješto jest v jedné straně země tak řečena Azia. Ten jest Troji udělal, to město, v té jisté zemi. A převzděl tomu jistému městu Troje po svém jménu. A byl také první král v tom jistém městě Troji. Pak po něm kraloval Lameden, syn jeho. A potom Priamus, ten měl jest pět synóv spravedlivých. A těm jména byla takto Trojilus, Helenus, Derpolus, Hektor a Paris. A měl také tři dcery, jich sestry. Jedné řékali Elensa, tu jest měl Eneas k manželství. Druhá byla Palixonaa třetie Kasandra. A ještě měl král Priamus třidceti synóv, ješto nebyli pravého lože, avšak pro to urozenie mateře jměli. Za toho krále časóv byla Troje všecka zbořena. A to takto se stalo, že Paris, králóv syn z Troje, slyšel praviece, že toho krále žena, řečeného Menelaus, v řecské zemi byla najkraššie a naj[20v]zpósobilejšie dobrými obyčeji, ješto jí v ty časy v světě rovně nebylo. A proto Paris vzel ji sobě v úmysl a v žádost sobě. A tak měl po ní velikú tesknost, po té rozkošné paní, že se on na to richtoval a myslil den a noc, kterak by mohl té krásné panie dosáhnúti tak, aby jeho manželka byla, a nebo svuoj život proto ztratiti chtěl. I vystrojil se s velikým rytieřstvem i jel do té země, v nížto ta krásná paní přebývala. Tu je přivítal král Menelaus velmě ochotně a zpanile. A tázal jich, kací by lidé byli. Odpověděchu jemu řkúce: Jsme rytieři a mladí lidé, ješto pro dobré a pro poctivé jedem do jiných zemí. A tak jim král učinil velikú čest. Pak potom se přihodilo, že král Menelaus měl činiti z země, jakž i jel, a poručil králové Heleně, aby těmto neznámým hostem čest činila, doniž jsú v její službě. Pak potom pozvala králová těch neznámých hostí do svého paláce. A mezi tiem Paris mluvil tajně s královú o tom, proč by přijel do jejie země a kterak jeho srdce od nie jest zapáleno a jiné mnohé řeči mluvil Paris s královú. A moře bylo tu blízko i vtrhl královú s jejie pannami do lodie, jakožto byl dřéve zjednal, i jel chutně s ní k Troji. A když to zvědě Kastor a Parix, králové bratřie, že jich sestra pryč vzata, tu jsú jej honili na lodech, chtiece ji retovati. A zatiem se vztrže povětřie a tak, že se ti všickni ztopie na moři. A když žádný nemohl zvěděti, kterak se jim zvedlo. I mluviechu všickni lidé a řkúce: Ona jest za živa do nebes vzata, a mněli, by to bohové zjednali. A mezi tiem doptal se Menelaus, té Heleny muž, kterak jest jeho žena vzata. I jel k svému bratru Agamenovi a ten byl mocný král v Nykénie v pohanství, i žaloval mu a ten byl s tiem velmi smuten také. I jela ke všem králóm a k zemským pánóm žalujíce jim, kterak ti z Troje vzeli mu mocí jeho ženu Helenu a z země ji vezli hanebně proti její vuoli. I prosili těch všech pánóv, aby jim pomocni [21r]byli. A tak, že jsú se sjeli v hromadu s svým lidem do Athenes v Řecéch, jako jsú smluvili.

[scroll to TOC]
Sedm a čtyřidceti set kniežat přisáhli sobě proti Troji pomáhati

pNum_68A bylo kniežat, jako se spolu sjeli, sedm a čtyřidceti set, ješto všecko byli králi a kniežata a hrabie, ješto jsú se spřisáhli tak, aby králové zase dobyli a jejie hanby pomstili. A tak ta dva pány, Diomedes a Ulixes, poslali jsú k králi Priamovi do Troje, aby královnu Helenu chutně zase poslal do Řekóv. Pakli by toho neučinil a svú vóli vždy chtěl mieti a svój pych vésti, že by toho nad ním a nad Trojí bylo těžce pomstěno. A když se poslové z Troje vrátili a pověděli, že králové nechce vrátiti a že je tam haněli a hrdě mluvili, tu jsú se inhed Řekové zdvihli s praky, s kočkami, s děly, s střelci, s špíží a s jinú věcí rozličnú i jeli k Troji. A mezi tiem byli se vystřéhli ti z Troje a také se snímali s mnoho králi a pány, neb země jest na tré rozdělena, Asia, Afrika a Europa, což králóv bylo v té třetině, ješto slóve Azia, ti všichni přijeli Trojanóm na pomoc, neb Troje leží v Así. Ale což bylo králóv a kniežat v té třetině na druhú dvú stranú světa, ti přijeli Řekóm na pomoc. A což bylo dobrého rytieřstva v Nápuli, v Lampartech, v němecských zemiech, ti všichni tam jeli. Neb jest byla tak zpanilá, tak veliká jézda, ješto předtiem i potom nikdy tak neslýcháno. Neb všickni králi a kniežata v světě byli proti sobě. A jezdili rádi v ty časy do jiných zemí, neb je byl pokoj a o malé ztravě. A nestáli páni, rytieři, panoše po jiném než po cti, ale ne po bitunciech a po zboží.

[scroll to TOC]
První boj

pNum_69A když Řekové s svými před Troji přijeli, inhed ti z Troje táhli proti nim i bili se s nimi až do noci. Tu Ektor z Troje zabil krále Penthisalem a jeho vešken lid. A tak bylo na obú stranú velmi mnoho lidí zbito. Avšak obdrželi Řekové pole tak, že ti z Troje musili před nimi do města vjeti, neb je bylo Řekóv deset na jednoho Trojana. A mezi tiem byla pomluva a příměřie udě[21v]láno[note] za puol léta. A když příměřie vyšlo, že jich nemohli smluviti, inhed táhli proti sobě. A byl Hektor těch z Troje hajtman. A řecký hajtman byl Agamenon, Menelaóv bratr. I bili se spolu tak, že opět s obú stranú mnoho lidí zbito. A mezi tiem i knížat i pánóv. A bylo s řecské strany pět králóv zabito. A byli Řekové tak velmi zúfalí, že chtěli utéci. A tak byl jeden mladý pán mezi Řeky řečený Aiax i vece: Jest hanebná věc, že my, všecky země majíc ku pomoci, i dáme sobě jednomu mladému člověku řečenému Hektor tak velikú škodu činiti. A inhed se vybra proti Hektorovi i je se s ním velmi bojovati. I vece Hektor: Ó, že mého přétele krev se mnú bojuje. A tak učinie mezi sebú příměřie. I povědě každý jméno svého jeden druhému. A tu shledali mezi sebú, že jsú tetění bratřie sobě. A udělachu příměřie za tři měsiece.

[scroll to TOC]
Druhý boj

pNum_70A když příměřie vyšlo, opět táhli proti sobě chtiece bojovati. I zabil Hektor mnoho lidí v tom boji a tři krále jmenovité na řecské straně. A tak, že Řekové běželi před nimi a Hektor s svým zástupem s velikú ctí do města se vrátil. I vece Agamenon: Jest to hrozná hanba, že nás ten člověk připravuje k běhu a k utiekaní, že musíme před ním běžeti a tak velikú túhu nad námi páše. I vece k Achilesovi: Připrav se k tomu, ctný reku, aby Hektor zabit byl, a tehdy my svítězíme. Ale dokud jest Hektor živ, dotud my žádné moci nad nimi nebudem mieti. A protož vy, dobré hrdiny, neroďte zúfati a tiehněte zajtra na pole se vším zástupem.

[scroll to TOC]
Třetí boj

pNum_71A nazajtřie, ješto již svítalo, tu táhle tě dvě vuojště proti sobě se vší mocí. I bili se spolu, ješto by o tom bylo mnoho praviti, kterak se jeden s druhým potýkal a neb který druhého retoval. Než toho já chci nechati pro ukrácenie řeči. Než Paris byl ranil velmi krále Menelaa, kterýž byl Helenin muž. A inhed Řekové běželi, nebo noc ten boj rozdělila.

[scroll to TOC]
Opět pak čtvrtý boj

[22r]

pNum_72Pak ráno opět táhli proti sobě a bili se tak, že Hektor zabil sedm kniežat, Eneas zabil dvě a Achiles čtyři kniežata a Diamedes dvě kromě jiného lidu, což jest zbito, neb noc rozdělila ten boj. A tak ti z Troje obdrželi[note] ten boj.

[scroll to TOC]
Opět pátý boj

pNum_73Opět ráno troštoval Agamenon Řeky a řka, že jemu jede mnoho pomoci z té země Azia. Protož žádné péče nemějte. I šikoval své všecky lidi na pole. Tu vytiehli ti z Troje proti nim i bili se s obú stranú viece nežli kdy dřéve a trval ten boj sedmdesát dní pořád, jedno že v noci odpočinuli. Pak žádali Řekové na těch z Troje příměřie za tři léta. A v tom příměří schovali jsú ty umrlé lidi, jako tu byli zbiti, a druhé spálili. A kteříž byli raněni, ti se léčili a vracovali sobě vězně, jednoho proti druhému, a šikovali sobě špíži a jinú potřebu s obú stranú připravujíc se k svádě.

[scroll to TOC]
Ten jistý boj trval osmdesáte dní pořád

pNum_74A když příměřie vyšlo, tehdy opět proti sobě táhli chtiec bojovati. A když dlúho se bili, odpočinúc opět se bili a bojovali prúze než kdy dřéve. A někdy přemáhali Řekové Trojany. A někdy Trojanové Řeky. A ten boj trval třidceti dní pořád tak, že s uobú stranú mnoho tisíc lidí bylo zbito. Tu Priamus žádal také příměřie, král trojský, puol léta, toho mu povolili Řekové.

[scroll to TOC]
Sedmý a osmý

pNum_75Potom pak opět táhli proti sobě i bili se dvanácte dní pořád a opět příměřie bylo uděláno za třidceti dní.

[scroll to TOC]
Devátý boj a v něm byl Hektor zabit

pNum_76Po těch třidcáti dnech připravili se s obú stranú k boji. A té noci zdál se sen Andromachatě, Ektorově ženě. A tak, jestliže by Hektor bil se ten den, že by měl zabit býti. A proto se ona velmi smútila a jela se plakati. Pak té jisté noci ležéc na posteli jala se jeho prositi, aby ten den zajtra doma ostal a nebojoval a je mu se toho sna praviti. Ale Hektor se rozhněva z toho a řka: Jest horúcie bláznovstvie, ktož se na sny obracie, mlč těch řečí a nezpomínaj [22v]mi jich viece. A když by ráno, ješto poče dnieti, inhed šla k jeho otci a k jeho mateři a řkúc: Opatřte to, ať se Hektor dnes netepe, neb bude liť se bíti, jistěť bude zabit. A skrze to bylo by toto město zkaženo. Tu pomysli Priamus na to i šikova jiné krále, jako mu pomáhali, a jiné své syny ven k boji. A Hektorovi přikáza, aby doma ostal. A Hektor toho nerodi učiniti i káza sobě své oděnie přinésti i obleče se. A když to Adramata uzře, tu vza své děťátko, ježto jest s ním měla, na svú ruku i pade mu k nohám a řkúc: Nechceš li se nad námi smilovati, že my tak siři budem, aspoň smiluj se nad sebú. A tak vždy padala k jeho nohám plačíci a prosieci jeho, aby doma ostal ten den, až k tomu přišla jeho mátě a jeho sestra i také Helena prosiec jeho, aby svlékl oděnie a ostal doma. A on všech nechtěl uslyšeti, což ho prosili. A vsed na[note] svuoj oř i jel tam u boj. A mezi tiem se velmi bili a Řekové je přemáhali, až před nimi Trojanové běželi k městu. A zatiem je Ektor potka i káza se jim zase vrátiti. I zabil Hektor kněze a ranil dva a také Achilese ranil velmi. I jel Achiles z toho boje a kázal sobě rány vázati. A mezi tiem Hektor byl jal jednoho řecského krále a chtěl jej rád vyvésti z té tiesně, aby tiem mohl lépe viděti. I vrže svój štít za se na pleci. A tak ostal napřed nah. A zatiem Achiles přiběhl tak, že ho Ektor neviděl, i zakla jej tak, že Ektor umře. A tak ti z Troje inhed se obrátili do města, nesúc to umrlé tělo s sebú. Tu se tepruv poče veliká žalost od chudých i od bohatých, od mladých i od starých, co tu žalosti bylo a pláče, neb on byl najšlechetnější a najudatnější rek, než je kto byl, nebo jemu rovně nikdy nebylo.

[scroll to TOC]
Pak desátý boj po Ektorovi

pNum_77A když Ektor byl umřel již a Achiles byl raněn, i bylo příměřie uděláno za dva měsiece. A když ta dva měsiece vyšla, měl král Priamus jednoho syna, ten chtěl vždy Hektora [23r]pomstiti. I táhl s svým lidem ven proti Řekóm i bojoval s nimi tak velmi, že tu král byl zabit z Persie. A mnoho lidí bylo zbito s obú stranú. Avšak ti z Troje vzdy pole byli obdrželi. A ten den byl král Priamus s obú stranú najlepší. Tu žádali Řekové příměřie rok, v tom jim Priamus povolil. A když již příměřie vyšlo a té války žádný mezi nimi nemohl smluviti, tu táhli opět polem proti sobě i bili se tak velmi, že tu byl Pallanides zabil toho krále Sapedona a zaklál kopím Deifeba, že v něm úlomek ostal. A když to uzře Paris, i pomsti svého bratra a zabi toho krále Palamedona, ješto byl najvěčí král a hajtman řecský. A honili je ti z Troje až do jich stanóv. A pobrali jim v jich staniech a u vojště velikú věc od střébra a od zlata a od špíže i od rozličné věci. A hnavše k lodiem i spálili jich dobře na pět set. A tak ti z Troje svítězili, že musili Řekové před nimi běžeti. A tak je honili, až je noc odtiskla. Pak Řekové učinili Agamena hajtmanem a ten opět táhl s Řeky před Troji. Tu Trojilus vytáhl ven proti nim z města i bil se s nimi. A tak je přemáhal velmi, že Řekové musili běžeti před nimi a on je honil, až je noc od Řekóv odtiskla.

[scroll to TOC]
Třináctý boj

pNum_78Pak nazajtřie ráno táhli opět proti sobě polem a bili se tak velmi, že byli sedm dní proti sobě pořád proti sobě tak, že mnoho lidí tu zbito, že plna pole ležala umrlých. Opět tak příměřie učinichu za dva měsiece. A to proto, aby pole upráznili a ranění aby se podhojili. A byla se Řekóm tak veliká škoda stala od těch z Troje, že chtěli smlúvu učiniti po těch z Troje vóli. I vece Kalkos, jich prorok: Vězte, žeť jsú mi bohové pověděli, že vy máte svítěziti nad těmi z Troje. Učiníte li proti bohóm a jich přikázaní, učiníte nemúdře. Protož nepúštějte od toho a bijte se s nimi vesele. Těmi slovy Řekóv velmi posilnil a převážili jsú se v boj, [23v]jakž se tak i stalo.

[scroll to TOC]
O čtrnáctém boji

pNum_79A když ta dva měsiece vyšla, tu táhli opět proti sobě a bili se tak velmi s obú stranú. A Trojilus tak se velmi bil a tak snažně, že sám na se tisíc rytieřóv zabil a Řekové běželi před ním, až je noc odtiskla, tak jest je snažně honil. Pak ráno opět táhli proti sobě a bili se. Tu Achiles šikoval ty lidi Myrmidones proti Trojilovi. Tu Trojilus toho jitra zbil jich velikú věc, až je opět noc rozdělila. Opět ráno táhli z města oběma branama. I poče se tak veliký boj a ten trval mnoho dní a tak, že Trojilus zbil těch Myrmidones velikú věc. A když se škoda byla stala veliká v lidu, i žádali opět příměřie za třidceti dní na králi Priamovi a on jim v tom povuolil. A když to příměřie vyšlo, opět bili se tak velmi, že Řekové před Trojany běželi mezi své stany. A ti z Troje udatně a snažně honili je. A ssedavše s svých koní a ořóv dolóv, i šli na ně pěškami a zabili jich velikú věc v staniech. Zatiem přijel Achiles Řekóm ku pomoci a tak se bil s těmi z Troje, až velmi raněn byl. A také Trojilus byl raněn, avšak se proto vždy bili, až je noc i odtiskla. A tak se bili šest dní pořád. Pak bez jednoho ve dvadcátém boji byl Trojilus zabit a Achiles raněn. A proto bylo uděláno příměřie za třidceti dní. A v tom příměří přijel Achiles do Troje, jakož po něho bylo posláno, toho zabil Paris kradmo v chrámu. A skrze to příměřie vyšlo. I táhli opět proti sobě Řekové s Trojany. Tu Paris vstřelil s nálepem šíp v Ajaxa. A když to Ajaks uzře, že od toho šípa umřieti musí, hnav tam na Parisa i udeři jeho tak velmi v hlavu, že on inhed s oře spadl i umře. A inhed Trojanové běželi do města a zavřeli brány. A Řekové postíhajíc je i zbili jich velmi mnoho. A oblehli tak silně byli město, že Agamenon, řecský hajtman, často na ně volal a pobiezel jich, aby vyjedúc i bili se s nimi.

[scroll to TOC]
O paních a pannách

pNum_80Pak v ty časy byl jeden ostrov [24r]a země, ješto v ní nebylo mužóv, než panny a panie. A těm řékali Amogenes. Ty jsú byly svú všicku snažnost a úmysl a pilnost obrátily ku odění a k bojování. Podlé té země byla opět druhá země, ješto v ní nebylo žen, jedno mužie. I měly ty panie jeden obyčej, že jsú ony na každý[note] rok tři měsiece přicházely v jich zemi i lehaly a bydlily s nimi a skrze to bylo mnoho paní těžkých a břichatých. A když dietě porodila, byla li je dcera, tehdy ji mátě ostavila s sebú a připálila jí pravý cecík, aby žádného hyndrovánie proň neměla k meči a neb lučiště těženie a neb kopie podloženie. Pakli je byl pacholík, když mu byla tři léta, poslala jej otci domóv do jich země. Ty panie měly jednu královnu, té řékaly Penthisalem, ta přijela také s svú mocí do Troje k králi Priamovi na pomoc s tisícem pannami brannými. I vece k králi Priamovi, aby brány kázal otevřieti a že chce s nimi bojovati, aby Řekové zvěděli, kterakú panny a panie moc mají.

[scroll to TOC]
O jedenmezcietmém

pNum_81Pak ráno káza král brány otevřieti. I táhli ti z Troje ven jednú branú a Panthisalem druhú branú, jakož umluvili byli a znamenie zdělavše sobě, aby se mohli znáti se pannami. A tak Trojanové počeli boj s Řeky. A králová Panthisalem s svými pannami druhú stranú uhodi na Řeky. A tak se počechu bíti. Tu Menelaus král potka se s tú královnú Penthisalem, toho ona inhed sbode s oře dolóv i je jej a da jej chovati své jedné panně. Zatiem opět Diomedes zdviže se na ni, tomu ona učini též a jiných mnoho zbodla dolóv a vždy napomínajíc své panny, aby se na péči měly a neoblevovaly a bily chutně bez přestánie. A tak se byla mocně proti nim posadila s svými pannami, že jich tak mnoho zbila. A tak je velmi přemáhala, že oni pravú núzí musili před ní běžeti a ona s svými pannami zabila jich na běhu mnoho, až ji i noc odtiskla od nich. A tak se [24v]s nimi na každý den bila vždy pořád, že na deset tisícóv mužóv zabito bylo. Pak jednú chvílí táhla na ně s Trojskými vybravši, což by se jí zdálo, i bila se s nimi tak statečně a tak rekovně, že jich velikú moc zbila s řecské strany. A tu také sama byla zabita a jejie panny zbity. A těch z Troje bylo zabito na deset tisíc. A jakž Penthisalem byla zabita, tak Trojanové inhed uběhše do města, i zavřeli brány a viec žádné mysli neměli k boji. A také jsú již od žádného neměli ižádné pomoci. A tak jsú střehli svých bran a svých zdí. A také jsú to dobře věděli, že jich tam žádný nedobude, dokudž mají co píti a jiesti.

[scroll to TOC]
Kterak Troje jest zrazena

pNum_82A když ti z Troje u veliké núzi a v tesknosti byli, i vece Eneas [a] Anetor králi Priamovi a řka: Králi, vidíš dobře, kak velmi zle o tobě a o tvých lidech jest. Neb tvých nepřátel králóv viece než čtyrydceti jest, ještoť ti nic jiného nežádají, než aby to město rozbořili a shladili a nás všech. A když jsú tvoji synové a mocní tvoji pomocníci nemohli jich přemoci, tehdy jsme my od nich hrubě velmi přesazeni a obleženi, ješto pro ně brány nesmieme otevřieti, máme li tak zemřieti v tom vězení. Nám se zdá lépe, že ty pohledáš smlúvy na Řecéch a vrátíš Helenu zase a skrze to přijdem k svému zase. Odpovědě král hněvivě a řka: Nechci žádné smlúvy na Řecéch hledati, neb jsú mi učinili tak velikú škodu, a než bych jim za to připlacoval, radějí chci umřieti. A když Priamus žádnú věcí nechtěl se s nimi smluviti, uzřevše to Eneas a Anetor, jidechu v radu, i jechu se raditi, kak by se mohli s nimi umluviti. I šikováchu Atenorova[note] syna řečeného Pellimedes k Řekóm a ten s nimi uloži jednu zradu o Troji řka: Když toto znamenie uzříte, buďtež hotovi a příďte a myť vám chcem brány otevřieti. I ukáza jim brány a řka jim: Těmiť vás pustíme. A když Řekové [25r]přišli k bráně tak, jakž jim rozkázáno jest, tu jich čekali Eneas a Pellimedes a Anetor, kteříž to byli uložili tú zradú, i pustili Řeky do města a učinili rumor, to jest pokřik, na ty z Troje, a to v noci, a oni se byli nevystřehli, neb jsú v svých pokojích spali. I zbili muže, ženy, děti, staré, mladé, což nalezli, a domy zapalovali a zpálili druhé všecky a pobrali vše to, což jsú nalezli, střébro, zlato a rozličné věci drahé jiné, což se jim hodilo, a jiné spálili. A tu Menelaus vzal svú královnu zase, ješto ten krik a to krveprolitie vše pro ni stalo se. A ti bojové a mordové, neb je pro ni sešlo lidu bez čísla s obú stranú. A zbořili věže a rynkmaury a město spálili na mnoho miestech. A spálili ty krásné palácy a domy všecky kromě těch, kteříž byly znamenány od těch proradlníkóv, neb ti všichni ostali beze všie přiekážky, jako jim jest od nich slíbeno.

[scroll to TOC]
Kterak jest Troje zbořena

pNum_83A tak dobré město Troje shlazeno a zbořeno, ješto bylo tak veliké, že člověk za tři dny jeho okolo nemohl objeti. A tak z mramorové kamenie byl dělán rynkmaur. A byl tak vysok, že žádný samostřiel nemohl do něho vstřeliti. Pak okolo toho města dva velmi veliká přékopy a oba plna vody tekuté. To město bylo tak velmi okrášleno krásnými věžemi. A ty věže byly tak blízko od sebe, že dobrým kamenem s jedné dolúčil druhé. A bylo sedm bran do města. A na každé bráně jeden hrad udělán, ješto jedno knieže na něm bydlelo, ješto tisíc rytieřóv pod sebú mělo, ješto jimi každá brána byla osazena. A byly také hladké a tak čisté, vypulérované, že by se v každý kámen mohl nazřieti. Také v něm šestkrát násob králóv, to jest šest a třidceti kniežat a hrabí na deset tisíc. A ještě mi se zdá, že jsem něco ukrátil. Pak Troje bylo tak široké město v pochopení a tak zdařilé od lidí a od bohatstvie a na okrášlení na zdech, na věžéch, na domiech a na [25v]jiných rozličných věcech i na dóstojenství starých rodóv a najbohatějšie bylo od zbožie a najšlechetnějšie od měšťan a najkraššie a najlepšie od ztravy a na lidech najzdařilejšie. A tak zjednalé na všech věcech, jakoby který člověk mohl vymysliti a nebo vyvinšovati v světě. Neb je před ním ani po něm nikdy takového nebylo vídati.

[scroll to TOC]
Pak kterak Troje byla zbořena

pNum_84Ty války a ti bojové před Trojí trvali deset let a osm měsiecóv. Tu bylo Řekóv zabito osmkrát násob tisícóv a osmdesát tisícóv. Pak bylo těch z Troje zabito, než je město dobyto, šestkrát násob sto tisíc a osmdesát a šest tisícóv. A když město bylo dobyto, tu jich bylo zabito všeho pohlavie lidského, starého i mladého, stě násob sto tisícóv. A to se stalo na dvanácet set let před božím narozením. Pak potom jel Eneas a Atenor, jako město zradili, pryč s svými přátely. Eneas jel se dvamezcietma lodími pryč s tisíc Trojany a se čtyřmi sty. Pak Atenor jel z Troje se dvěma tisícoma a s pěti sty lidmi. A od těch jistých Trojanóv mnohá královstvie se rozmohla a panstvie. A když Eneas a Atenor s těmi Trojany pryč se brali a pluli, i osta to město tak pusto, že v něm žádného člověka neostalo. A což nebyli dobořili a dopálili, to se potom samo obořilo. A tak to město sešlo, ješto v něm jedno tráva a býlé roste mezi těmi zbořenými zdmi. A také chovají se hadové a rozličné jedovaté věci. Také mají věděti, že sem já rozličných věcí o Troji tuto ještě nepsal pro ukrácenie řeči, ale ktož to chce rád čísti a dále věděti, ten hledaj toho v kníhách, ješto slóve Scolastica historia o Troji.

[scroll to TOC]
Teď Troje má konec a chci praviti o Židech a o jiných věcech rozličných

pNum_85Když Nabuchodonozor, král z Babylona, Jeruzalém rozbořil a zjímal Židy [26r]a s sebú přivedl do Babylonie, jakož jest o tom dřéve pověděno, tak, že musili Židé tomu králi pohanskému a jiným pohanóm veliké služby činiti, bláto, dřievie, kamenie a jiné smrduté věci nositi. A tak v tom vězení byli Židé sedmdesáte let, až je král Cyrus zprostil z toho vězenie. A to bylo před božím narozením pět set let.

[scroll to TOC]
Král Nabuchodonozor obrátil se

pNum_86Za těch časóv byl král Nabuchodonozor velmi mocen a tak bohat, a tak upadl u velikú pýchu, že se jest kázal lidem sobě modliti. A proto naň Buoh přepustil, že se on v jedno zvieře obrátil a jedl seno a trávu jako jiné hovado. A tak vstúpil jeho syn Evilmerodach v jeho královstvie na svého otce miesto a činil mnohem viece zlosti než otec. Pak měl Daniel, prorok, velikú lásku k tomu králi, neb jemu byl mnoho dobrého učinil. A proto on prosil jest tak velmi Buoha za toho krále, jako po lese běhal s jinými zvieřaty, že mu Buoh těch sedm let, jakož je měl běhati po lesiech, proměnil v sedm měsiecóv. Pak v sedmi měsiecích vzrostly tomu králi paznohty na rukú a na nohú jako jinému zvieřeti. A když těch sedm měsiecóv vyšlo, i byl král zase člověkem skrze Danielovu prosbu a vstúpi zase v své královstvie a v svú čest a jeho syn byl zbaven královstvie. Pak potom po mnohých letech umřel král Nabuchodonozor a jeho syn opět se zase uvázal v královstvie, řečený Evilmerodach. A tepruv vzal múdré lidi v radu, kterak by měl činiti, a boje se, by opět jeho otec z mrtvých nevstal, a boje se, by ho opět nezbavil královstvie. I odpověděchu ti múdří řkúc: Netřebať se otce viece báti, nebť žádný zase nepřijde, ktožť umře. A taktoť jest tvuoj otec pravil, že jej Buoh byl učinil pro jeho pýchu zvieřetem, aby běhal s jinými hovady po lesiech. A když se nad ním smiloval, udělal jej zase člo[26v]věkem a vrátil mu zase královstvie jeho. A na to máte popatřiti a na to pomnieti, abyste se toho viece nedopustili.

[scroll to TOC]
Jeden syn rozsekal svého otce na tři sta kusóv

pNum_87I vece Joakim, z těch rádcí jeden, a řka: Vyňmi svého otce z rovu a kaž jej zsekati na tři sta kusóv a vezmi kání tři sta a daj každé káni jeden kus svého otce, ať ho snie. Pak se ty káně rozletie rózno a tak daleko, žeť ani buoh, ani bohyně těch kusóv zase nesnesú. A to učini syn a da jeho živuot těm kániem uposlúchav rady. Pak po tom jistém Evilmerodachovi byl jeho syn králem v Babyloně a řékali jemu Begusor, ten kraloval čtyřidceti let. Pak potom kraloval Labasor jeden rok po něm. Pak kraloval[note] Blachesor, Evilmerodachóv syn, sedmnácte let.

[scroll to TOC]
Kterak Babylon zkažen byl a Židé byli vězenie prosti

pNum_88A ten jistý Baltazar viděl ruku, ana píše na stěně. A toho písma žádný čísti neuměl než Daniel. I vece: To písmo znamenává, že Babylonie bude zrušena a toto královstvie bude shlazeno. A tak inhed té noci přijedechu Cyrus, král z Persie, a Darius, král z Madian, a rozbořie toto všecko město. A tak se sta, zabichu toho krále Baltazara a rozbořichu to město Babyloní všecko. To jest bylo tak veliké a tak krásné a tak mocné, jakož Orosius o tom praví a diví se tomu, kterak to město skrze člověčie uměnie a neb moc mohlo uděláno býti. A pak jest zbořeno, že toho žádný šacovati ani psáti umie, kaká se tu škoda stala, jakož jest dřéve o tom psáno a praveno. Ten král Cyrus přemohl dvě království u Babyloně a v Medee. A tě dvě království přichýlil k svému do Persie. Ten král Cyrus četl v těch kníhách prorokových, kterak Izaiáš přede stem a před padesáti lety prorokoval, že Cyrus měl jeden král býti nad mnoho zeměmi a kterak by lidé skrze toho krále Cyra měli zproštěni býti z Babylonie, i na[27r]plnil to prorocstvie a řka: Nalezl jsem psáno od vašich starších prorokóv, kterak já měl sem se naroditi a vám z vězenie pomoci. A proto propustil je a odpustil jim a kázal jim zase jíti do jich země. A tak jest šlo dobře padesáte tisícóv Židóv do Jeruzaléma a jeli se dělati toho města a chrámu zase. Ten pak jistý král Cyrus přemohl velikú věc zemí a měl velmi mnoho bojóv, že o něm již pověsti šly a řkúc: Jest žézniv vždy po lidské krvi. Pak potom měl boj s jednú královnú řečenú Temaris a zabil jí jejého syna a s ním mnoho lidí, toho chtěla králová pomstiti. I učini o něm úklad tajně a tak, že mu založi veliký lid mezi dvěma horama. A když král Cyrus jel ubezpečiv se skrze ty hory, tu ta jistá králová udeřila naň a zabila jej a dobře dvakrát sto tisíc mužóv s ním tak, že žádný neušel. I káza mu hlavu stieti i vložiti ji kázala v někaký okřín i je se člověčie krve jí v usta léti a řkúc: Napí se dosti krve, všaks jie ve třech a ve třidcát letech nemohls se dosti nasytiti.

[scroll to TOC]
O králi z Persie

pNum_89Po tom jistém Cyrovi byl jeho syn králem v Persí. A ten měl čtyři jména, Artaxerses, Kambyses, Nabuchodonozor, Asverus. Ten kraloval osm let. Za těch časóv byla tato historia napsána o té paní Judit, kterak ona tomu kniežeti Olofernovi jeho hlavu sťala.

[scroll to TOC]
Pak Kambyses a Judit

pNum_90Pak po tom jistém kraloval Darius šest a čtyřidceti let. Za těch časóv byli tito proroci, Aggeus, Zachariáš a Malachiáš. Pak po tom jistém kraloval Xerses pět a čtyřidceti let. Pak Artaxerses kraloval čtyřidceti let. Za těch časóv byla napsána ta historia o té paní Hester, kterak byl Amon oběšen. Pak Xerses kraloval dva měsiece. A pak Sogodiamus kraloval šest měsiecóv. Pak Darius bez jednoho dvadceti let. Pak Artaxerses, tak řečený Achus, kralo[27v]val šestmezcietma let. Za těch časóv byli živi tito velicí mistři, Plato, Aristotiles a Sokrates. A to bylo puolčtvrta sta let před božím narozením. Pak Xerses, toho jistého syn, kraloval čtyři léta. Potom Darius, toho jistého syn, opět poslední král u Persí, kraloval šest let. A toho jistého zabil Alexander a přichýlil a podrobil to jisté královstvie v Persí a jiné všecky země s oné strany moře pod svú zemi macedonskú a pod svú moc tak, že jemu do jeho země z těch ze všech zemí musili daň dávati a podrobeni býti službú i tiem, čímž on kázal. Amen. Toho konec jest.

[85r]

[scroll to TOC]
Tuto se počíná kapitolum druhé a praví o všech římských králích a o césařích, kterak sú své živuoty vedli

pNum_91Teď se počíná druhé kapitolum těchto kníh, ješto v něm jest psáno o všech římských králích a césařích, jakož od božého narozenie a před božím narozením jsú byli až do nynějšého času. Neb césaři a papeži jméno mají z Říma. A proto se musie psáti římští králi, césaři a papeži. A protož já také chci pověděti něco spravedlivého o jich skutciech a o jich životech i o tom, kak je který své časy bydlel na tomto světě.

[scroll to TOC]
O čtyrech bohatých v světě

pNum_92Najprvé máte věděti, že mnohý král byl v světě, avšak mezi těmi všemi byli čtyřie najmocnější a ti slúli césaři. Nebo první césař byl v tom městě Babylonie, jako ta vysoká věže v něm stojí, a tu se ciesařstvo[note] počelo za Abrahamových časóv dvě stě let před božím narozením a trvalo dvanáct set let, až je pak král Cyrus zbořil z Persie, jakož jest dřéve o tom pověděno. Druhé césařstvie bylo v té zemi Afrika, v tom městě Kartágo, a to bylo na devět set let až pak od Říman zbořeno, jakož se o tom bude praviti potom. Pak třetie césařstvie bylo v Macedoní čtyři sta let před božím narozením za Velikého Alexandra časóv, jako vešken svět byl pod se podrobil, ale inhed sešlo po jeho smrti. Pak čtvrté ciesařstvie a najmocnějšé v Římě a najposlednějšie, jakož i dnes jest a trvati má do dne súdného a tak bude jmenováno. Římský král aneb ciesař, dokudž je živ a kakžkolivěk ciesař neb král jest římský, má býti němecského jazyka a pokolenie, avšak vždy jméno má římský král neb římský césař.

[85v]

[scroll to TOC]
Kterak Řím a obecnie lidé bydlili okolo tady jako skot

pNum_93Řím se takto počíná v svém běhu na patnáct set let před božím narozením. V ty časy byl múdrý muž řečený Saturnus, kterýž byl vyhnán z řecské země v ty časy. I přibral se na síž stranu do Italie, jako nynie Řím jest. I nalezl v těch horách a v těch polích mnoho lidí tehdy okolo, kteříž bydléchu jako dobytek, neb jsú nejedli jedno žaludy a ovoce a kaštany a mléko pili a med jedli, což jim snadno[note] bez diela a bez práce přišlo, toho požívali. Jich oděv byl takovýto, jedno z listie a neb z trávy dělaný nebo se věníkem zakrývali a nebo z té rozličné věci sobě oděv dělali a nevěděli o žádném rodu ani o žádné svatbě. A tak bydlil jeden s druhým jako skot, neb mezi nimi ižádného manželstvie nebylo. Pak ten jistý Saturnus naučil ty jisté lidi pěkně a řádně spolu bydliti podlé obyčeje lidského. A naučil je, kterak obilé mají dělati a ploditi a vinnice kopati, obřezovati a požívati, jakož toho běh jest. A pro jeho múdrost a jeho naučenie, jakož je on byl od zlých[note] běhóv odvedl, i vzeli jej ti jistí lidé za král sobě byli a jměli jej za buoha. A tak ten jistý Saturnus panoval a kraloval nad tiem lidem s svými syny a s svými vnuky puol druhého sta let a jedno léto. A byla Troje, to město, zrušeno a zbořeno. I jel pak knieže Eneas s svým otcem Enchises a s svými syny a s svými přátely z Troje. A přibral se s pěti lodími plno lida také do Italie, jakož nynie Řím jest, to město a ty hrady. A byli tu králi a pány nad tiem lidem. Pak potom pro úrodu té země a pro velikú sytost, ješto k té krajině příležalo, a k té vuodě přibralo se mnoho pánóv spolu každý s svým lidem tam k nim. I udělal kaž[86r]dý pán sobě a svým lidem jeden kaštel aneb hrad, ješto s svým lidem v něm přebýval. Pak potom po puol čtvrtu stu letech narodila se dva pacholíčky od toho dřéveřečeného Eneasa rodu, jimžto jsú řékali Romulus a Remus. Pak těch dvú pacholíkú mateři řiekali Atte a ta byla královnú nad tiem dřéveřečeným lidem. A ta jistá králová byla strčena od svého vlastnieho bratra i vyhnána. A když ta dva pacholíčky k svým letóm přišla, tehdy sebrali na se a shromáždili všecky pastýře té země i tady okolo a jiné, což jsú mohli najviec lidí. I udělachu sobě kselšaft anebo tovaryšstvo i těžechu na toho jistého krále Anumluma i vyhnachu jeho ven a pomohli svému otci Numitorovi zase k království i přebývali a kralovali s ním. Protož to vězte, žeť to nenie velmi nepodobné, byť pastýři krále nevyhnali, neb v ty časy na světě najvěčí diel vše pastýři byli a požívali svého dobytka. A také dobytek jich v ty časy bylo jich najvětčie bohatstvie. A pokladu v ty časy v světě nekupovali a neprodávali těch věcí od dobytka a dobytka za penieze, jakož nynie činie. A již jest mnoho nastalo řemeslníkóv rozličných, ješto dřéve jiného nic nečinili, než dobytka hledali. A ještěť jest vždy těchto časóv mnoho pastýřóv okolo Říma, ješto od nich často pútníci bývají zlúpeni a zmordováni viece nežli od jiných od kterých lidí. A již se opět vrátím na dřevní řeč. Když ta dva, Romulus a Remus, pomohli zase k království otci svému a sami po něm kralovali a panovali a mnoho hradóv a městeček v jednu zed ohradili. A tak, aby to jedno město bylo. I převzděli mu po svém jménu Řím. A tak se Řím počíná. A to se jest stalo před božím narozením puol osma sta let.

[scroll to TOC]
O prvniem králi v Římě

pNum_94A když Romulus a Remus [86v]to město Řím udělachu, i byli jsú oni první[note] králi v Římě nad tiem vším lidem. Pak potom Remus byl zabit i kraloval pak Romulus sám a zvolil sobě z najstarších sto člověkóv a najmúdřejších z Říma sobě k radě, neb je on chtěl všecky věci zjednati. I převzděl jim senatores, to jest česky starší, neb jsú staří lidé múdřejšé a podobnější k radě nežli mladí lidé.

[scroll to TOC]
Kterak se rytieři počeli

pNum_95Také on vybral tisíc ze všeho lidu najrozumnějšie a najsilnějšie, kteříž se jemu zdáli, sobě služebníkóv, a ješto by města bránili a střehli. I dal jim jedno jméno, aby slúli rytieři, to je řečeno česky tisíc mužóv, neb skrze ten tisíc latině se die miles. A protož jsú tak rytieři vzešli od toho jistého krále. A ten jistý Romulus, jakož rytieřstvo zamyslil, byl první král v Římě a kraloval osmezcietma let. Pak jej hrom zabil. Pak po něm byl král v Římě Noma Pampilus, ten kraloval jedno a čtyřidceti let. Ten byl první, ješto rytieřóm a žoldnéřóm počal žold dávati a zjednal, aby ta měsiece také dva byla placena v roce. Neb dřév rok neměl viece jedno deset měsiecóv. Pak po tom jistém kraloval Tulius a Hostilius dvě a třidceti let. Ten byl první v Římě, ješto bohatá, pyšná rúcha nosil od zlatohlavóv a od rozličných bohatých postavcóv a od rozličného okrášlenie bohatého. Pak jej potom a všicku jeho čeled spálil. Pak po něm kraloval Aneus tři a třidceti let, ten udělal první most přes vuodu v Římě. Po něm pak kraloval Priscus a Curqiunus sedm a třidceti let, ten udělal Kapitolum a nebo radu a udělal rathúz, aby se tu scházeli, pak byl zabit. Po něm pak kraloval Sermus Tulius čtyři a třidceti let. Ten jistý Sermus Tulius první [87r]byl, ješto zamyslil a požádal daní a platu v Římě, a proto byl zabit. Po něm pak kraloval Tarquinus, ten byl pyšný a kraloval pětmezcietma let, kterýžto byl sedmý po stu a po šesti králéch v Římě. Ten zamyslil vězenie a muky zjímaným lidem jako řetězy, okovy rozličné a rozličné utrpenie v žaláři neb v šatlavě a rozličné ukrutenstvie jim činil. Ten jistý měl jednoho syna, také mu řékali Tarqvinus.

[scroll to TOC]
O paní Lukrecii, která se jest sama zabila

pNum_96Ten Tarqvinus, zpustiv se na otce svého moc, ten vedl mnoho své vuole a pýchy v Římě. Ješto toho jistého urozeného měštěnína doma nebylo. I učini v něm kvalt a násilé tak, že spal a měl svú vuoli s jeho ženú proti jeho vuoli, a řékali Lukracia. A inhed potom ta jistá Lukracia žalova [note] křičéci a plačíci svým přátelóm a svému muži Edlatinovi a prosiec jich velikým pláčem, aby jeho hanebného skutku a hanby pomstili. A když se o to všichni přételé snidechu v hromadu, tehdy ona, vzemši jeden nóž tajně pod svuoj plášť, i vstúpi mezi ně a vece k svým přátelóm i ke všem lidem, ktož jsú se byli přihodili: Kterážto paní po tom cizoložství z toho zlého skutku chtieci se zčistiti tak, aby lidé shledali, že tiem vinna nenie a že se jí proti jejie vuoli stalo, ta má se v tom ukázati takto, a že jí toho žel jest, kak sem já kolivěk k tomu bezděčně připravena. A tak má učiniti každá jako já, kteráž chce, aby jí toho věřeno bylo, a že jest proti její vuoli stalo se. A to mluvieci velikým pláčem, vyněmši nóž z podpláštie, i udeři se jím proti srdci v svój živuot, že inhed svinuvši se i umře. Tu biechu její přételé a jiní všichni lidé u městě tak velmi zamúceni a rozhněváni, že [87v]inhed toho krále a jeho syna, ješto té urozené paní násilé učinil, vyhnali jsú z Říma i s jich se vším pokolením. I vecechu ti z Říma: My nechceme viece žádného krále ani pána jmieti nad sebú, nebo oni mnoho svévuole a své pýchy ukazují a vedú nad námi a nad našimi ženami a nad našimi dětmi. A tak jsú sešli ti králi v Římě, ješto jich sedm pořád bylo a ješto kralovali puol třetieho sta let od počátka toho města Říma.

[scroll to TOC]
O radě a hajtmanu v Římě

pNum_97Potom, když Římené svého krále a pána ven vyhnali, jakož sem dřéve pověděl a také dobře podobné bylo, i udělali jsú mezi sebú na každé léto dva mistry a radu, ješto by město a tu zemi zpravovali a jednali a svolovali k tomu, k té radě a k těm mistróm, nejurozenější, najmúdřejší a najšlechetnější, ješto se jim to všem dobře zdálo. Ale těm jistým mistróm a té radě nedali viece moci než do roka proto, aby pyšní nebyli, neb tak pravie, že ktož dlúho v úřadě, ten rád pyšen bývá. Také činili dva mistry proto, ač by jeden mistr chtěl přestúpiti a nespravedlivě učiniti, aby mu toho druhý bránil a dosti silen proti němu byl. V ty časy, ješto Římené měli krále, byla jich moc sotně za čtyři míle od města. Ale když sú oni miesto krále zvuolili sobě dva mistry a radu z obecných lidí, ti byli sú tak dobří a stateční, že vzeli jsú tak velikú pilnost a snažnost o obecné dobré toho města a té země, že jsú oni těmi hajtmany vešken svět přemohli a připravili pod svú moc, a tak panovali všemu světu Římené svými mistry a hajtmany a svú dobrú radú čtyři sta let a dvorně jich moc šla vzhóru. A potom, když jsú oni krále a césaře opět jměli, opět jim šlo na jich [88r]moci dolóv den ote dne, až jich moc malá jest, a tak sem já to shledal.

[scroll to TOC]
Římené nejsú již mocní jako dřév

pNum_98I šacuji já ty z Štraspurka a neb ty z Kolína tak mocně jako ty z Říma nynie za těch časóv. A který pak z těch mistróv a neb hajtmanóv byl najbohatější v Římě před božím narozením, toho času měli za najmocnějšého a za najšlechetnějšého a viec jej v čest jměli než dřevnieho žádného krále, jakož dřéve před těmi mistry a hajtmany byli. Neb když ti Římené miesto krále zvolili sobě múdrú radu a ti mistři z obecních lidí, ti jsú byli tak stateční a vzeli na se tak velikú pilnost a snažnost v uobecné dobré a užitečné toho města i té země tak, že jsú oni vešken svět byli sobě podrobili a moc jměli nade vším světem, a tak jsú panovali všemu světu. A to jest bylo proto, že jsú ti mistři aneb hajtmani vzali svuoj život i své zbožie i své přátely statečně a chutně pro obecné dobré. A sami v tom ti jistí mistři a hajtmani nestáli po jiném než po cti a po dobrém jménu, ale nic po zboží a po kořisti.

[scroll to TOC]
O jednom dobrém hajtmanu

pNum_99Byl pak jeden mistr a jeden hajtman řečený Valerus, ten byl najmocnější a najšlechetnější v Římě. Když umřel, byl jest tak chud, že po něm nic nenalezli a že jeho neměli čím k hrobu připraviti aneb k pohřebu. A když to Římené zvěděchu, kázali jemu krásnú službu učiniti na obecný peniez a tak jest schován.

[scroll to TOC]
Kterak Řím dobyt jesti byl

pNum_100Pak to léto, jako četli od toho města Říma založenie tři sta patnáct let, to jest bylo před božím narozením čtyři sta a třidceti let, svadili se Vlachové, ti z vysokého jezera, s Římany tak, [88v]že jsú velikú válku mezi sebú měli a velmi hubili mezi sebú země tak, že jsú okolo Říma velmi byli zahubili a zkazili ty okolnie země. Uzřevše to Římené, i táhli proti nim ven a bili se s nimi. Tu je ti jistí Vlaši pobili a mnoho jich zbili a dobyli Říma i zapálili bohaté domy a rozličné jiné věci a učinili škodu velikú. A tak, že něco těch Říman drahně uteklo na Kapitolum, kteréžto bylo v ty časy krásný hrad, i byli na tom hradě v Římě ti jistí, kteříž se bili a k tomu hradu ješto utiekali, ustalí velmi a od toho běhu a od té jisté práce tak velmi trudni, že byli všickni na tom hradě zesnuli velmi tvrdě.

[scroll to TOC]
Kterak jedna hus zachovala ten hrad

pNum_101Znamenavše to Vlaši, že nahoře žádného necítiti, nuž se tam s řebříky chtiece hrad zlésti. I byli by jej všie věcí zlezli a dobyli, než byla na něm hus jedna, ta se tak velmi jala křičeti, že Manlius, ten hajtman, procíti[note] od jejieho křiku. A tak ten hrad zachován skrze tu hus. Pak potom dali Římené tisíc hřiven zlata Vlachóm, aby se z Říma pryč brali. A když se Vlachové brali pryč z Říma, inhed Římené táhli po nich a zbili je všecky a pobrali své zlato zase všechno, a to k tomu, což jsú Vlaši měli. Pak potom váleli Římené s těmi z Penestra sedmdesáte let. A tak, že Římené naposledy vždy dobyli toho města Penestra a osm jiných měst, ješto k nim příslušely. Pak v ty časy tři sta let před božím narozením byl velmi veliký mor v Římě a ten trval dvě létě. A v ty časy prostřed města otevřela se země tak, že byla veliká diera, a z té diery šel oheň a dým a veliký smrad.

[scroll to TOC]
O té dieře a o tom ohni, kterýžto jest v Římě byl

pNum_102A tak, že mnoho lidí od toho mřelo. [89r]I jeli se Římené tázati svých bohóv a svých modl, co by měli učiniti, že by ta jistá škodlivá diera a ten jistý zlý smrad a oheň minul. Nebo jest vždy den ote dne viecež a viecež se rozmáhal ten oheň a ta diera. I odpověděly jim jich modly řkúce: Tato diera nikdy nemine a ten oheň, leč naleznete člověka a muže, ješto by dobrovolně v tu dieru skočil. A inhed Římené rozeslachu posly po všech zemiech a dávajíc na vědomie, že ktož by chtěl v tu dieru vskočiti, že by mu chtěli dáti, což by na nich požádal a ješto by toho dostáti mohli. I přijede jeden mládenec a vece k nim: Chcete li mi dáti spáti a ležeti po mé vuoli, jakž by mi se zdálo, s kterúž bych já kolivěk chtěl beze všeho hyndrovánie a překáženie tento rok celý. A když by ten rok vyšel, že chce dobrovolně vskočiti v tu dieru. To jemu páni římští slíbichu a on jim zase. A inhed po tom slibu, kdež mu se která krásná panna nebo paní slíbila v Římě, inhed, v kterémž ona domu bydlila, své kopie před tiem domem postavil a na to kopie klobúk a inhed musil její muž od své ženy se pryč bráti z domu, buď hospodář a neb buď ktožkolivěk. A on šel inhed k jeho manželce, ten jistý Martin, i ležal a spal s ní a činil s ní, což chtěl. A v kterémž domu koli tu noc ležal, tu mu ta jistá hospodyně ten den a neb dokudž jemu libo bylo, všecko musila učiniti takéž jako svému vlastniemu hospodáři. A když to tak plný rok vedl a že mu to Římené zdrželi, což jsú mu slíbili, tehdy on jim také chtěl zdržeti svój slib. Oblék se v své oděnie i jel po těch po všech, vsed na svój oř, s kterúž jest měl známost, jakož dřéve o tom stojí psáno, a kratochvilně svú tu každú zmileličkú objal a políbil a požehnal. A těm [89v]jistým paniem také jeho žel bylo a druhým až do pláče, že taký mládenec má a chce dobrovolně v tu propast a v ten pekelný oheň vskočiti. A když již všechny požehna, podloživ své kopie, rozbod svuoj oř s dobrú myslí a s velikým křikem rozběh se pravú prudkostí i vskoči v ten oheň a v tu dieru a inhed se po něm diera zavře. A oheň vešken minu. A tak ten Martin zahynu a ta diera i s tiem ohněm tak, že je potom viec nevídati. A na tom miestě udělán jest kostel ve jmě svatého Antonie a slóve podnes kostel podlé pekelné diery. A inhed potom Římené kázali všudy po městu volati, aby žádný pod hrdlem a pod zbožím i pod svých všech dětí zatracením, buď to žena nebo muž, aby těm jistým paniem, s kterýmiž jest ten jistý Martin svú vuoli a kratochvíl měl, viec věky věkoma ničimž zpomínáno nebylo, než tiem viece v čest měli, neb což jsú učinily, to jsú musily učiniti svých mužóv kázaním a římských pánóv pro obecné dobré. A tak jsú to byly položili na všecko město, neb žádná před ním ten rok bezpečna nebyla, buď bohatá, nebo chudá. A tak sú ty dobré panie pokoj měly.

[scroll to TOC]
Kterak Římené nebili se s těmi z Kartágo

pNum_103V ty časy protivili se ti z Tarenty Římanóm a udělali jim mnoho protivenstvie a nechuti. A přijel jim byl král Pyrus řecský ku pomoci proti Římenínóm s osmdesáti tisíci pěšími a s sedmi tisíci jézdnými a se dvúdcáti slony i bili se s Římany a boj měli i vytáhli. A tak, že králóv lid byl zbit vešken a on sám sotně ujel s málem lidu. A proto spuntovali se aneb zapsali se ti z Tarenty s těmi z Kartágo a tak přisáhali sobě proti Římenóm, neb je Kartágo bylo najmocnějšie s oné strany moře, neb je bylo staršie a mocnějšé v ty časy [90r]nežli Řím. A chtěli tu zemi cilicskú a jiné ostrovy v moři obraňovati proti Římenóm. A tak, že přijeli jsú byli do Cilicie ti z Kartágo s velikým lidem bez čísla a se třidcát slony těm z Cilicie na pomoc. Zveděvše to Římené i táhli proti nim a bili se s těmi z Kartágo césařem tak, že toho jistého césaře lid byl zbit a pobit a on sám sotně utekl. A inhed Římené po něm táhli přes moře až před Kartágo a tu přemohli a dobyli a podbili pod se tři krále a třiasedmdesáte měst s oné strany moře tak, že jsú musili Římenóm daň dávati a jim službú hotovi býti. Tu chtěli ti z Kartágo jedno příměřie učiniti s Římany, k tomu Římené nechtěli povoliti. A když to uzřechu ti z Kartágo, počechu se sbierati a sebravše se i táhli proti Římenóm a bili se s nimi tak, že třinádcte tisícóv Říman tu bylo zabito a osm set vězňóv. A jézdného bylo zabito dvě stě a sedm set jatých. A tak Regulus, římský hajtman, také byl tu jat. A tak ti z Kartágo pobili Římany. A když to zvěděchu Římané, jeli inhed se tři sta lodími proti těm z Kartágo a plny lidí. I bili se opět s těmi z Kartágo, potkavše se u Nápule, tu na moři. A tak se bili tu dlúho, až s uobú stranú mnoho zbitých bylo. Avšak najposledy vždy Římené obdrželi. A tak těch z Kartágo bylo zabito dvadceti tisícóv a Říman pět tisícóv. Ale jiní z Kartágo utekli od těchto zbitých. A tak Římené obdrželi. A tak prvnie ta válka mezi těmi z Kartágo a Římany jměla konec. A když tak ten pokoj mezi nimi trval třimezcietma let a Římené byli rok u pokoji bez válek, potom inhed chtěli ti z Kartágo své škody mstíti i jeli do Hispanie s velikú mocí i položili se před tiem najmocnějším městem Saragus i leželi před ním tak [90v]dlúho, až jsú je pro hlad musili dáti i zbořili je Římenóm ku protivenství, neb je s nimi bylo v puntu a s Římany držalo. Pak potom jel Hanibal, ciesař, do Italie, maje s sebú stokrát tisíc tisícóv lidu pěšého a dvadceti tisíc jézdného. A zvěděvše to Římené, táhli jsú proti němu a bili se s ním. A tak, že ten jistý ciesař Hanibal pobil Římany. A to bylo před božím narozením dvě stě let. Pak opět Římené táhli proti tomu césaři Hanibalovi a bili se s ním v Nápuli. A v tom boji bylo Říman zabito čtyřidceti tisícóv. A tak byli Římené velmi poraženi a tak velikú škodu vzeli na lidech, že by byl Hanibal po tom boji inhed táhl před Řím, byl by Řím měl beze všie řeči a beze všeho pochybenie.

[scroll to TOC]
Tři škopky plné zlatých prstenóv

pNum_104A bylo tak mnoho urozených lidí z Říma zbito, že ten jistý ciesař Hanibal měl před sebú tři střezky veliké plné prstenóv, jakož těm jistým mrtvým s rukú sebráno. A tak byli velmi Římené zúfalí sami nad sebú, že chtěli utéci, by jich byl jich mistr a hajtman s vytrženým mečem zase nevbil a neobrátil. A když Římené biechu tak velmi zúfalí, i zdělachu z svých vlastních lidí panoše a své služebníky rytieře a zjednali jim oděnie a koně obecným peniezem, jakož rytieřóm a panošiem příslušie. A dali všem milost těm, kteříž jsú byli pro rozličnú věc a nekázeň ven z města vypověděni. A tak se vrátilo dobře čtyři tisíce lidu zase do města, ješto jsú byli jich kázaním ven vypověděni, a tady k milosti přišli.

[scroll to TOC]
Kterak panny a panie bránily zdi

pNum_105Pak potom jel ten ciesař Hanibal opět před Řím s velikým lidem. A biechu se Římené jeho tak velmi lekli a užesli, že jsú nevěděli, co činiec, tak jsú byli zmámeni. Uzřevše to panie a panny i běžely [91r]chutně na zed a jely se města brániti. Avšak přesto byl by Hanibal města dobyl, by bylo povětřie mu nepřekazilo, ješto naň udeřilo tak veliké hřímanie a tak veliká búře a blýskanie a tak veliký strach, že Hanibal sotně s svými do stanóv utekl. Pak potom, když povětřie minu a by jasno opět, táhl Hanibal zase k Římu a opět naň přišlo větčie povětřie nežli dřéve. I vece Hanibal: Již to dobře vizi, že bohové Římanóm pomáhají a nechtie dopustiti toho, bych já to město zbořil. Protož musím toho odpadnúti. A inhed odtrhl od Říma. Pak potom opět Římené činili mnoho bojóv s těmi z Kartágo a s jinými lidmi, ale toho já tak nechám pro ukrácenie řeči.

[scroll to TOC]
Kartágo, to město, bylo dobyto

pNum_106Inhed potom Římené táhli do Afriky před to město Kartágo i bili se spolu tak, že bylo zabito těch z Kartágo čtyřidceti tisícóv. A dobychu města. A přikázachu tomu lidu z Kartágo, aby předně všecko snesli oděnie i jiné všecky věci, a to se stalo. Opět jim kázali Římené, aby všichni lidé vyšli z toho města Kartágo a v desieti míléch aby k tomu městu blíže nepřicházeli. Toho nechtěli ti z Kartágo učiniti, než chtěli radějšé umřieti, než by jim v tom povolili a toho se města odřekli, připravivše se tajně k boji, chtiec se s nimi bíti. A zatiem se dověděli toho Římené i obořichu se na ně tak, že se bili dlúho s nimi. A že bylo těch z Kartágo zabito třinácte tisícóv a pětmezcietma tisíc žen a zbyteční a zuostalí dali se Římanóm u vězenie a v jich moc.

[scroll to TOC]
Kterak veliké město Kartágo

pNum_107Pak Římené inhed potom zapálili město a to hořalo sedmnácte dní pořád. A tak to jisté město Kartágo zahynulo též jako i Troje. A to se stalo čtyřidceti let před božím [91v]narozením. A to město Kartágo bylo tak veliké, že zed, jakož okolo něho, byla čtyři míle němecské. A ta jistá zed byla pětmezcietma noh zltúšti z velikého kvadravie[note] dělána a byla zvýši čtyřidceti noh. Potom po třinácti letech odpustili Římené to jisté město Kartágo zase dělati i udělachu je zase, ale ne tak veliké jako dřéve.

[scroll to TOC]
Kterak sú Němci bojovali s Římany

pNum_108Inhed potom, jakož Římené pobili toho ciesaře a to město Kartágo přemohli, i chtěli také němecské země sobě podrobiti i jiné země. Zvěděvše to Němci a Vlaši a jiných mnoho zemí, i smluvili se spolu na Římany. A když jsú táhli proti nim i bili se s nimi tak, že pole Němci obdrželi a zbili Římany osmdesáte tisícóv a těch z Tuloza čtyřidceti tisícóv tak, že těch Říman sotně deset uteklo, ješto ty noviny zlé pověděli. I lečechu se Římené velmi a bojiece se, že by toho města a té země Italie neztratili. Pak inhed po tom boji, jakož Němci a Vlaši obdrželi, i trhli do Italie chtiece Říma dobyti. Tu ti z Říma táhli proti nim jednú chvílí, jako Němci a Vlaši leželi ubezpečivše se. A než se Vlaši a Němci vystřéhli, až jich Římené zabili sto tisícóv stokrát a vzali tisícóv sedmdesát vězňóv s sebú do města. A tomu boji ke cti udělali Římené chrám veliký aneb templ tu v Římě.

[scroll to TOC]
O mnoho diviech a znamení v Římě, jako se dály

pNum_109Potom se přihodilo dvorně věcí a znamenie divná v Římě a jinde také, když jsú chléb rozkrojili na dvé aneb rozlomili, že z něho tekla krev jako z kterých ran.

[scroll to TOC]
Ohnivý plamen z země

pNum_110V ty časy v Benesenště vyšel jeden plamen z země a tak vysoko nahoru vyskočil až pod oblaky. A v ty časy vešken dobytek a jiná zvieřata běžely z domóv a z svých stájí [s] velikým křikem do [92r]lesa, jako by se zmámily aneb vztekly. Pak opět psi, jakož najradějšé s lidmi bydlé, ti běželi do lesa a vyli obecně jako vlcie. Po těch diviech přišlo Římenínóm nezštěstie veliké. Nebo kdež jsú v kterých zemiech bojovali, vždy jsú ztratili, a tak jich bylo mnoho zbito, že ti v Římě pro pravú žalost obecně všichni chodili v črném. Potom inhed zase vstúpili na zšťastné kolečko a tak, že se jim opět vedlo dobře. V ty časy ležalo čtyřidceti tisícóv Říman a jich moc všecka před jedniem městem v Hispaní řečeném Numarcia a bylo v tom městě sotně čtyři tisíce branného lidu. Těch čtyř tisíc lidí jezdili často ven proti těm čtyřidceti tisícóm lidem a šermicovali s nimi. A tak, že[note] ti před městem mnohokrát brali věčí škodu než ti z města. Ta válka a to obleženie trvalo čtrnácte let pořád. A tak, že Říman tu před městem bylo zabito věčie polovice, avšak najposledy Římené dobyli toho města a zbořili je. I otázachu jednoho pána, toho z Numarcie, kak je to bylo a to přichodilo, že jsú oni tak často je pobíjeli a že jsú jim tak mnoho lidí zbili a že je již tak malý lid tento přemohl a jich dobyli. I odpovědě ten pán z Numarcie a řka: To jest nic jiného neučinilo, jedno že jest mezi námi róznice, ale dokudž jsme byli v jednotě a sobě věrni byli, dotud jsme my vždy svítězili nad vámi, kakž je vaše moc byla veliká proti nám. Ale když mezi námi byla róznice a že jeden pod druhého nechtěl slušeti a pro tu nesvornost dobyli ste nás s malým lidem.

[scroll to TOC]
O jednom rumoru v Římě

pNum_111V ty časy inhed potom zdvihli se Římené sami proti sobě tak, že jsú urození vadili se s obcí, a chtiec každá strana vlásti, a to trvalo deset let. A mezi tiem stávali se velicí mordové, že v [92v]těch desieti letech zbili mezi sebú lidí viece než puol druhého tisíce. Potom, když ten zabit byl, ješto tu svádu najviece jednal, inhed potom byla jednota mezi nimi a šli opět v svú moc nahoru tak, že jsú oni nad mnoho jinými zeměmi panovali.

[scroll to TOC]
Kterak Štraspurk a němecské země přemoženy sú byly

pNum_112Za těch let, ješto četli od založenie Říma sedm set let a sedm let méně, to bylo před božím narozením bez jednoho šestdesáte let. V ty časy byl udělán Julius mistrem v Římě, na němžto jich moc ležala jest. A jakož Římené v ty časy již byli podrobili sobě všecky země kromě Němcóv, Lampart a Frankrichu, i poslali jsú toho dobrého bojovného člověka řečeného Julius, davše mu velmi mnoho branného lidu, a rozkázali mu, aby on ty země připravil, aby také pod Řím slušely. A to aby zjednal u pěti letech, moh li by, aby za těch pět let hajtmanem byl nad těmi lidmi, a nic dále. A inhed Julius jel s tiem lidem[note] pryč i přemohl Lamparty a podrobil je pod Řím. Potom jel do němecských zemí. Zvěděvše to kniežata z Bavor, Peymunt a Iuram, táhli jsú proti němu s velikým lidem. A tak, že jsú se bili, že s obú stranú mnoho lidí zbitých bylo. Avšak Julius přemohl je a podrobil sobě ta kniežata. Potom se položi před Trierú, neb je bylo v ty časy v němecských zemiech najslovutnějšie město. Ale ti z Triery bránili se dobře jemu. Avšak najposledy doby jeho úkladem. A to se jest takto stalo, že v Trieře, v tom městě, byla dva páni, na nichžto moc toho města ležala, a byla velmi bohatá a vadila se vždy o moc a o své veliké panstvie. Jednomu řékali Dulcemar a druhému Zigonator. A když Zigonator uzřel, ano Dulcemara nemohl přemoci, vybrav se z města i přikázal [93r]se Juliovi. A s toho pomocí uložil Zigenator, že ten jistý Dulcemar, ten dobrý hajtman, byl zabit. A inhed město dali. A tak Julius dobyl toho města a té země a nechal těch pánóv zemských. A tak jsú Juliovi holdovali a přisáhali jako svému najvyššému pánu a za pána jej měli. I byl Julius tak štědrý a dobrý člověk a šlechetný, že dával veliké dary, a skrze to lidé byli naň velmi laskavi. A tu jsa v Trieře, Kolín, Mohuč, Štraspurg a ta města všecka v němecských zemiech holdovaly a daly se jemu dobrovolně. A také i zemští páni. A udělal podlé Rýnu mnoho dobrých tvrzí, hradóv a měst zemanóm, měšťanóm ke cti a k obraně, Buchpartem, Ingeluheim, Opponheim. A udělal v Mohuči veliký most přes Rýn, ale ten jistý most inhed byl zbořen od některých nevěrných z Mohuče. A když Julius všecky němecské země i s jich pány přemohl a sobě podrobil, inhed jel do Ebrsheimu do toho kláštera aneb temple, ješto byl udělán Merkuriovi ke cti a k chvále, i ofěroval té modle Merkuriovi, děkuje jemu z toho zštěstie a vítězstvie podlé obyčeje pohanského. Neb v ty časy padesáte let před božím narozením byli všecko pohané. A byl Merkurius najvyšší modla v němecských zemiech a velmi milostivý po jich vieře v tom Ebrsheimě klášteře, jakož jest z temple udělán, jakož u páté kapitole bude se o tom praviti.

[scroll to TOC]
Ciesařstvie vzniklo od jednoho hajtmana v Římě řečeného Julius

pNum_113A když Julius němecské země přemohl, jakož sem dřéve o tom pravil, a dobře deset let tu byl, tu zjednal pány a města, kterak by bydlili po jeho rozkázaní. A sám jel zase do Říma i jal se Říman prositi, aby ho nechali tiem jedniem mistrem aneb hajtmanem, [93v]na němž jest moc římská. A tak, jakož jest dřéve byl, i učinili jej mistrem za sedm let, a že jim tak velikú čest a požitek zjednal, aby mu toho dali požiti a jemu toho povolili, ale oni toho nechtěli učiniti a nechtěli ho do města pustiti proto, že on byl déle v němecských zemiech, než jsú mu oni kázali. A proto také, že mnoho římského lidu u bojích ztratil, a proto jej chtěli ssaditi a jiného mistra a hajtmana nad lidem učiniti. A to radil Pamponis, jeden Římenín. A toho mu povolili starší všickni, ale obci toho bylo žel. A když Julius od nich tak byl pohaněn, od těch Říman, inhed jel zase do němecských zemí a obeslal všecky pány a všecka města, ta, kteráž se jemu byla holdovala, i je se jim toho žalovati, své veliké hanby, jakož se mu od Říman stala. I slíbi jim veliké dary dáti, aby jemu přijeli na pomoc.

[scroll to TOC]
Julius opět jel do Říma

pNum_114Tak jeli všickni lidé z Němec s ním k Římu. A když to Římené uzřechu, že Julius táhne na ně s velikú mocí, lečechu se tak velmi, že Pamponis a ten múdrý pohan Kato, jako proti Juliovi radu vydali, a ti urození všickni z Říma, ti utekli pryč z města, ale jiní v Římě šli proti němu před město ven i na koních jeli a přijeli jej velmi krásně i jeho vešken lid a dachu mu se na milost. A tak Julius s svým se vším lidem do města jel. A když byl v městě, inhed kázal vylomiti tu věži, jakož pokladové leželi. A dal svým lidem veliké zbožie a každého daroval tak, jakž jim je byl slíbil. I řekl k Římanóm: Vy jste mi nechtěli malé moci přieti, ješto jsem já mnohokrát zaslúžil velikú robotú a prací, vám již já chci bez vašie vuole vaši moc všicku [94r]mieti a chci vás všech pán a král, dokudž jsem já živ, býti. A toho Římené musichu mu povuoliti. A tak Julius byl první a mocný král římský.

[scroll to TOC]
Proč césaři řiekají ciesař, věz

pNum_115A kakž je kolivěk prvé byl hajtmanem a mistrem udělán. A to se stalo před božím narozením sedm a čtyřidceti let. Ten jistý Julius byl nazván ciesařem před tiem, ješto byl dietětem. A bylo to slovuo césař jedno jméno dřéve najdóstojnějšie. Neb těm najvyšším hlavám v světě řékali králi a césaři, to jest tak řečeno, jako by řekl přikazatel aneb rozmnožitel. Ale když ten jistý Julius tak statečný a tak mocný byl, pak jeho budúcí po něm chtěli také též jméno po něm mieti, césař, a kakž jsú kolivěk jim jinak řékali a jiná jména měli, však proto všichni se píší césaři. Neb je ten Julius byl první césař. A píší se rozmnožitelé říše, neb jest král Octavianus tak byl jmenován. A již přijdu opět zase na dřevní řeč, že když césař Julius sám byl mocen v Římě a všicku moc sám měl, jako dřéve Římené všickni jměli, jakož je dřéve o tom praveno, a všecky věci zpósobil podlé své vuole, i chtěl se pak pomstiti nad svými nepřátely i jel přes moře po Pomponiovi. Tu zvěděv to Pomponius, i dobyl sobě moci od dvamezcietma králóv. I bili se Pamponius a Julius častokrát bojem spolu tak, že někdy získal Pamponius a někdy Julius, ješto by o tom bylo mnoho praviti. Avšak najposledy utekl Pamponius do toho města, ješto slóve Alexandria, a Kato a s nimi jiných mnoho. A inhed se položi Julius před to město a řka: Dajte mi mé nepřátely ven a neb se budu mstíti nad vaším městem. Tu lekše se ti v Alexandří i stěli Pampo[94v]niovi hlavu i poslali ji césaři Juliovi ven a prosiec, aby jim svuoj hněv odpustil.

[scroll to TOC]
O múdrém mistru řečeném Kato

pNum_116A také ten múdrý mistr Kato byl z těch jeden, jako proti Juliovi radili. A když viděl, že mu smrti nezbytí, inhed se svým vlastním mečem sám prostrčil a řka: Než bych viděl, an Julius se mnú má svú vuoli a jemu v jeho ruku abych přišel, radějí se chci sám zabiti. A mnohý se tak sám zabil, než by Juliovi v jeho ruce přišel. A když Julius své nepřátely zhubil v mnohých zemiech, i jel inhed zase do Říma a všecky věci jednal sám po své vuoli. A všel byl tak u velikú moc a pýchu, že sobě proto Římené stýskali. A že Julius sám moc má tu, kterúž jsú oni dřéve měli. A že on ty mocné Římany tupil a jich žádného se jest nebál. A proto spřisáhli se tajně jich dvě stě a čtyřidceti Říman, aby jej zamordovali. Pak jednú chvílí, když Julius chtěl jíti a seděti na súdě, jakož dřéve obyčej byl, že králi a ciesaři sami na súdě sedali a slyšéce chudé i bohaté tak, aby jim spravedlnost činili, tu byl Juliovi list poslán, an jde k súdu. A dán mu v ruku a vystřéhajíc jej, aby se v tom opatřil, neb jsú se oň smluvili a uložili o jeho živuot. Ten jistý list on držal tak zavřen v rukú a tak mienil jest, když by prázen byl, že by jej chtěl čísti. A když tu seděl v súdě, tehdy přišli ti jistí zrádce i zamordovachu jej a nalezli mu ten jistý list v rukú zavřený. A by byl ten jistý list přečetl, byl by se v tom dobře opatřil, že by od těch zrádcí zabit nebyl. A proto mají Římené ten obyčej vždy potom, že když jim který list přijde, nechajíc všech věcí čtú ten list inhed. A tak ten Julius byl zabit, jako kraloval pět let. A byl padesát a šest let v stáři.

[scroll to TOC]
Potom po něm byl Octavianus druhý césař

[95r]

pNum_117Potom, když Julius zabit byl, na jeho miesto vstúpil Octavianus Augustus, jako ho byl Julius za svého zdravie zjednal. Ten Octavianus dřéveřečeného Julia byl sestřenec a kraloval dvě a čtyřidceti let před božím narozením a čtrnácte let po božiem narození. A byl učinil tak veliký pokoj všudy ve všech zemiech, že kázal všeckny vězně propustiti, pro kterú jsú věc kolivěk byli zjímáni. A také kázal ty všecky zbíti, kteříž jsú césaře Julia, jeho ujce, zamordovali. A učinil v svých mladých letech pět bojóv a všecky obdržal. Ten zahnal Antonia, ješto s ním kraloval dvanácte let a byl césařem na né straně moře. A když byl Antonius zahnán, i byl pak Octavianus sám pánem nade všemi zeměmi v ty časy, jakož je Antonie vyhnal byl a s oné strany moře všecky země přemohl a podmanil pod svú moc. A s tiem jel zase a přinesl veliké bohatstvie s sebú do Říma.

[scroll to TOC]
Proč césaři řiekají Augustus

pNum_118Proto řékají ciesaři Augustus, že za Oktaviána viece kúpili za jeden peniez než dřéve za čtyři. A inhed Římené křičéchu všichni velikým hlasem a řkúc: On má slúti Augustus, to jest řečeno česky rozmnožitel říše a obecného dobrého. Ačkolivěk za těchto časóv jiní králi a césaři neukazují téhož, však se píší proto rozmnožitelé říše. Pak v ty časy zprotivili se Uhři proti tomu jistému ciesaři. A inhed césař šikoval svého pastorka řečeného Tiberius do Uher s velikým lidem. A tak, že je snad polovici Uhróv zbil a zemi tak velmi zkazil, až je pak přemohl a připravil po své vóli. Potom ten jistý Tiberius jel do němecských zemí na Rýn, neb jsú se také byli zprotivili a nechtěli dávati daní do Říma. A proto bil se s nimi ten jistý Tiberius u toho [95v]města řečeného Angestburg. A byl to najvěčí a najškodnější boj Římanóm, než se jim kdy prvé stávalo. Nebo Říman bylo viece než třidceti tisícóv zabito a Němcóv málo zabito. A tak Němci ten boj obdrželi. A když to césař v Římě zvědě, byl tiem tak velmi teskliv, že pro velikú žalost sám se rval a bil a šikoval svému pastorku viece lidí proti těm Němcóm. Takže Tiberius měl dvanáct zástupóv, že v každém bylo viece než tisícóv šest, a bojoval s nimi plná tři léta. Avšak naposledy přemohl Němce, že se musili Římanóm holdovati a pod jich mocí býti. A inhed potom byl tak veliký pokoj v světě, že od východu slunce až do západu slunce i všudy po všem světě o žádném nepokoji nic nevěděli. A také vešken svět byl pod toho césaře mocí.

[scroll to TOC]
Sibyla ukázala césaři, že se Pán Buoh narodil z čisté panny

pNum_119A proto se chtěli Římené jemu modliti a jej za svého boha jmieti. Toho on nechtěl dopustiti, neb ta múdrá Sibyla ukázala tomu césaři na nebi jednu pannu a ta měla a držala děťátko na své ruce. A to děťátko mělo kříž na své hlavě i vece Sibyla k césaři: To děťátko jest pán větčí na mocnější nežli ty. A protož nedaj se modliti sobě, neb ty nejsi najmocnější. A to se stalo tu noc na božie narozenie, jako náš milý pán Jezus Kristus se byl narodil, neb jest chtěl za toho pokoje přijíti na tento svět. A to se stalo od počátka světa tak, jakž se Pán Buoh narodil pět tisíc a dvě stě let bez jednoho léta. Na ten den, jako se Pán Buoh narodil, inhed se učini studnice v Římě a z nie tekl veliký pramen pravého dobrého a čistého oleje ten den celý. A templ, ješto slúl Templum Pacis a nebo chrám pokoje, inhed se zbořil. [96r]Pak po třinácti dnech přijeli třie králi svatí k tomu jistému děťátku a ofěrovali mu, jakož dřéve slýcháno. A toho jistého léta utekl Jozef s děťátkem do Ejipta a byli tam sedm let, až Herodes i umřel.

[scroll to TOC]
O Herodesovi a o Pilátovi

pNum_120Pak potom třetie léto po božém narození zmordoval Herodes děťátka. Pak sedmnácté léto Pilatus byl úředlníkem a vladařem v té zemi Judea, to jest v Jeruzalémě. Pak bez jednoho ve třidcát letech počal svatý Jan Křstitel kázati vieru křesťanskú. Pak v jednom a ve třidcát letech byl Kristus pokřštěn a počal kázati a znamenie a divy činiti. A potom po třech letech, a což jest viece od Vánoc až do Velikého pátku, umřel jest Pán Buoh na kříži za ny, za hřiešné. A za těch časóv byl živ ten veliký mistr Virgilius a bydlil tu při césaři v Římě. Ten jistý césař Octavianus Augustus byl tak šlechetný a statečný a tak zšťastný muž u boji i ve všech věcech, jako se kdy narážel, avšak nebyl také bez poškvrny. Neb jest byl smilník a zkazil mnoho panen. On jest vyhnal svú vlastní ženu a jinú vzem i bydlil s ní a hrál s ní, jakž chtěl, a rád velmi stál po zboží a po panství, a to jemu vše šlo pod ruku. On měl čtyřidceti tisícóv vězňóv, ty všechny prázny propustil a kázal jim jíti na Rýn a tu aby se osadili. Neb tu byla země okolo úrodná. A když byl sedmdesát a sedm let stár a šest let kraloval, potom umřel čtrnácté léto po božiem narození.

[scroll to TOC]
Proč Římené nenáviděli křesťanóv

pNum_121Tiberius, dřéveřečeného Oktaviána pastorek, byl ciesařem. A ten kraloval třimezcietma let. Ten jistý césař byl múdrý a také zšťastný a byl dobře učen a dobyl Římenóm veliké cti. Za toho jistého césaře časóv byl Buoh umučen a Pilatus poslal[note] tomu jis[96v]tému césaři list o znamení a o diviech, jako je Buoh činil v ty časy, jako jsú jej mučili. Neb jsú to očitě viděli.

[scroll to TOC]
O Pilátovi

pNum_122I jel se ten jistý ciesař Říman prositi, aby toho jistého Krista měli za svého boha. I rozhněvachu se Římené proto na Piláta, že je césaři list poslal, a jim nic. Neb je byl obyčej v ty časy, v kterých se zemiech co dvorného stalo, inhed ten jistý hajtman nebo král psal Římenóm list prvé nežli ciesaři a neb komu jinému. Neb Římené vždy rádi slyšeli noviny a dvorné věci. I vecechu Římené k césaři: Když je tobě Pilatus psal a nám nic o Kristovi, jako jej Židé zabili, a ten jistý Kristus nazýva se bohem bez našie vuole a bez našeho vědomie a námi zhrdal a tak činil před Židy divy, a před námi nic, a nás chce za nic jmieti. A proto my chceme také toho Krista za nic mieti. A ktož bude veň věřiti, toho my chcme zabiti. A potom vždy viecež a viecež Římené slýchali o diviech, jakož jest Kristus činil skrze své apoštoly a jiné svaté. A čím jim viece o tom rozprávěli, tiem jsú oni věčí nechut a závist k Kristovi měli. A proto jsú mučili ty jisté, ktož jsú v Krista věřili a činiece jim smrt. Protož jest najviece svatých těl v Římě, neb jest jich tu najviece zahubeno pro jméno božie. Pak tomu jistému césaři přišla veliká žaloba na Piláta, kterak by Pilatus nespravedlivě súdil pro dary. A také kterak Pilatus veliké dani béře a šacuje lidi židovské i jiné obecné lidi pro své veliké lakomstvie, jakož jest měl po zboží. A proto ten jistý césař kázal Piláta jieti a poslal jej do Lugdune do Burgundie, neb je byl odtad urozením. Tu jest trpěl Pilatus mnoho[note] smutka a nechuti a tesknosti, že se proto sám [97r][note] zabil. A kto chce o Pilátovu životu čísti, ten to nalezne v lampartské histoří psáno, jakož praví tam o Velikém pátku. Ten jistý césař Tiberius činil lidem mnoho nechuti a protivenstvie, a proto jej jedem otrávili a umřel v Kampaní. A byl stár tři a osmdesáte let a to bylo po božiem narození čtyřidceti let bez jednoho léta.

[scroll to TOC]
Čtvrtý césař

pNum_123Gaius, toho dřevnieho Tiberia syna syn[note] , kraloval tři léta a deset měsiecóv. Ten byl velmi zlý a smilný muž, ten lehal s svú vlastní sestrú a udělal jí dcerku. A s tú opět lehal. Ten kázal[note] urozené panie, kteréž nechtěly jeho vuole činiti, do obecného domu mezi ženky vuoditi. A kázal se sobě modliti jako bohu. A kázal mnoho nevinných zmordovati a vedl mnoho svévuole s Římeny. A proto jej zabili na jeho vlastniem palácu, jako byl stár čtyřidceti let bez jednoho léta.

[scroll to TOC]
Svatý Matěj Evanjelista

pNum_124Po božiem narození dvě a čtyřidceti let v ty časy psal svatý Matěj Euvajelista svá euvanjelia v němecských zemiech židovským jazykem. Ta jistá euvanjelia byla po stu letech nalezena tak, že svatý Jeronymus z židovského jazyka přeložil je latině.

[scroll to TOC]
Pátý césař

pNum_125Klaudinus, dřéveřečeného Gaia strýc, byl césařem třinádcte let a devět měsiecóv. Ten jistý césař měl velmi krátký rozmysl, jako svú ženu zabil, protože k němu brzo spat nepřišla. Otáza, proč jeho žena k němu spat nepřijde. I odpovědě jemu jeho jeden: Všakť jde. A on se rozhněvav i učini jí smrt, ale nikdy střiezev nebyl ten jistý ciesař, než vždy byl pln vína. A byl na ty laskav, na žráče a na opilce, ješto nikdy střézivi nebyli.

[scroll to TOC]
Césařová byla smilná

pNum_126Toho jistého césaře žena slúla Messalia a byla také tak nečistá, [97v]že své manželstvuo častokrát tajně přestupovala. A potom pak zevně to vedla a tak, že chodila mezi obecné ženky a byla obecná každému, že ktož chtěl, ten měl s ní svú vuoli. A také připravovala a přinutila některé urozené panie v tu nečistotu a v to smilstvo. A kterýž služebník lehal s ní, tomu ona pomáhala velmi nahoru. Ale kterýž nechtěl s ní spáti, toho ona osočila k césaři a potom kázal ji césař zabiti a pojel svého bratra dceru za manželku sobě. Ta slúla Agripine. A když césař stár a nemocen byl, je se mu raditi ta jistá Agripine, aby jejie dcery muže po sobě učinil césařem a svého spravedlivého syna aby césařem nečinil. To učini ten jistý césař ženě k libosti. A inhed jej otrávi proto, aby Nero spieše v ciesařstvie vkročil. A tak ten jistý Klaudinus umřel jest od své ženy, ješto byl stár tři a čtyřidceti let.

[scroll to TOC]
Šestý ciesař byl veliký zlosyn zlý a mordéř veliký

pNum_127Nero byl ciesařem třinácte let a devět měsiecóv. Za toho časóv šlo velmi dolóv římskému duostojenství. A to vše proto, že byl zlý člověk, že ho svět nikdy tak zlého neměl. Ten kázal svú mateř rozřezati chtě viděti, kde je v ní ležal. A ten obeslal své všecky mudrce a lékaře a řka: Učiňte mi, ať já budu břichat dietětem. Pakli toho neučiníte, že nebudu břichat a že nepočnu dietětem, káži vás všech stínati. Srozuměvše tomu lékaři, jeho ukrutenství, i počechu se spolu raditi. A uradivše se i dachu mu někaký trank a skrze to v něm žába poče rósti a poče mu břicho rósti jako ženě. A když ta chvíle přijide, že by on již měl dietě mieti, tehdy kázal sobě svým lékařóm učiniti, aby mohl poroditi. Tu lékaři dali jemu opět trank, aby toho odbyl. A když jednú chvílí za stolem sedieše, zane[98r]chutní mu se velmi i je se tratiti tak, že v tom tracení odby té veliké žáby. I káza jie velmi dobře chovati v Římě. A to miesto má do dnešnieho dne latrán po té žábě, nebo žábě vlasky řékají rana, to česky slóve široká žába. Ten jistý césař Nero zabil svého bratra proto, aby sám ostal na césařství. A ten zabil svú vlastní ženu a svú mateř, jakož o ní dřéve pověděno. Ten nenáviděl svého mistra Seneky proto, že jej za mládi mrskal. A proto sobě musil ten jistý mistr sám smrt zvuoliti. A tak to učinil. Kázal sobě v lázni učiniti vanu a kázal sobě jednu žílu zatieti. A tak krev od něho šla, až z něho duše vystúpi.

[scroll to TOC]
Prvnie mučenie křesťanóv

pNum_128Potom ten jistý Nero umučil svatého Petra a svatého Pavla a jiných mnoho svatých. A byl první, ješto křesťany tupil. I bieše slýchal o Troji, kterak jest velmi krásně hořela. I zachtělo mu se takového ohně viděti. I kázal na dvanácti miestech Řím zapáliti a sám ležal na jedné vysoké věži dívaje se ohni. Tu se Římené rozhněvavše pro svú velikú škodu i křičéchu naň velikým hlasem a řkúce: Musíš uvláčen býti a ukrutnú smrtí umřéti. Ale Nero ukradl se jim v noci s věže a běžel do lesa. A když uzře, že jeho hledají, i zabie se sám, jako byl stár jedno a třidceti let. A to se stalo po božiem narození sedmdesátého prvnieho léta. Ten jistý Nero byl tak soběvolný a tak pyšný, že nikdy na se nevzal než jedinú nové rúcho. Svuoj kóň kázal ukovati vždy ryzím zlatem a svuoj palác udělal byl tak bohatě od střébra a od zlata a od drahého kamenie, že by o tom bylo mnoho praviti.

[scroll to TOC]
Sedmý ciesař

pNum_129Galba byl césařem sedm měsiecóv a byl králem v Hispaní. A Vicelinus [98v]devět měsiecóv v němecských zemiech kraloval. Pak Ota v Římě tři měsiece kraloval. Ti třie zhubili se sami mezi sebú. Galba byl lakomý a velmi lstivý, že se s ním Římanóm stýskalo. A proto ten jistý Ota učini o Galbatovi úklad, že mu prostřed Říma hlavu stěchu a sám přijide na césařstvie. A když Ota třikrát pobil Vicelina, tehdy Vicelinus sebrav opět veliký lid i táhl opět proti Otovi. A zdálo se tomu jistému Otovi, že by ten jistý boj ztratil, proto se zabil sám. A Vicelinus vstúpil na jeho miesto. A ten jistý Vicelinus činil Římanóm mnoho protivenstvie a rozličných nechutí. Mezi tiem byl Vespesianus Jeruzalém osedl a jiných mnoho zemí pod se podrobil a přemohl. A když jeho kniežata a rytieři a panoše to zvěděchu, že césař Nero umřel, i mluvili jsú s ním a chtiec, by Vespesianus césařem byl. A když to Vicelinus zvědě, ihned mu zabil bratra a jiných přátel mnoho v Římě. Proto, aby mu Vespesianus silen nebyl. A proto šedše přételé Vespesianovi a vzemše Vicelina, i utopili jej v té řece Tiberis. A tak Vespesianus jednostajně byl volen césařem a dřéveřečená ta dva, Ota a Vicelina, že jich neměli za césaře, neb oni falešně a skrze zlost byli přišli k dóstojenství římskému, a proto jich nemají za ciesaře.

[scroll to TOC]
Osmý ciesař

pNum_130Vespesianus byl ciesařem devět let a počal kralovati to léto, ješto čtli od božého narozenie dvě a sedmdesáte let. Ten jistý Vespesianus byl od césaře Nero poslán do Jeruzaléma, aby to město zbořil a všicku židovskú zemi zahladil, neb jsú v ty časy Židé římskému césařství [99r]nechtěli podrobeni býti. A když to Židé zvěděchu, že tě dvě kniežatě, Vespesianus a jeho syn Titus, táhnú s velikým lidem, inhed se zběhli všickni lidé z země do toho jistého města, do Jeruzaléma. A posadichu se k brani. Ale Vespesianus a Titus oblehli město. Zatiem přijidechu noviny Vespesianovi, že by ciesař umřel a že by on byl volen césařem. I necha tu syna svého Tita před Jeruzalémem s lidem ležeti a sám jede do[note] Říma a by césařem a by tak šlechetný a tak statečný, že naň všichni lidé laskavi byli a své všechny nepřátely[note] přemohl dobrotú a tak, že naň všichni laskavi byli.

[scroll to TOC]
Jeruzalém byl zbořen

pNum_131Mezi tiem ležal Titus před Jerazalémem a byl tak veliký hlad v Jeruzalémě, že mátě svému dietěti pokrm z ust brala a sama jedla a dietěte nechala hladem mřéti. A jedli jsú také mrchu, ješto na cestě ležala, a kočky a myši a své třevíce a pásy a což od kóže bylo. A což v koniciech nalezli hnoje a jiné rozličné věci, to vše snědli. A ktožkolivěk mohl, ten druhému špíži pobral. A běhali mladí lidé po městu, a z kteréhož domu viděli dým, an se kúří, ten jsú vyrazili, a což tu špíže nalezli, to vše pobrali. Tak se také stalo tu jednoho dne, že jedna paní, jakož jí muž byl zabit, ta jest měla jedno děťátko i vece k jiným paniem tak žalujíc:

[scroll to TOC]
Kterak mátě své dietě jedla jest

pNum_132Jest dnes čtvrtý den, ješto sem já kusa nesnědla. A řekla svému děťátku: Ach, milé děťátko, již mě nepřételé zabijí a ty budeš ztraceno a zahyneš, lépe jest, žeť já tě sniem a svuoj život tiem zachovám. A budeš dnes muoj pokrm, ješto o nás tato žalost bude pravena potom. A tak mluvieci i vzala děťátko a zabije je a přistavi je i je se [99v]ho vařiti. Uzřevše dým ti mladí lidé z toho domu, jako po městu běhali berúc špíži bezděky, an vycházie od té[note] vdovy dým, běževše i vyrazie dveře a řkúc k ní: Přines nám tu špíži, kterús sobě vařila. A šedši paní i přinese toho puol děťátka a řkúc: Vezměte tu polovici sobě, jáť sem ho puol snědla. A toť je bylo mé vlastnie dietě. Když sem já je musila pro hlad jiesti a velikú žalostí, jeztež také. A když tu žalost uzřechu, lečechu se všichni a běžechu pryč z domu. A inhed těch novin plno město bylo Jeruzalém. A inhed velmi lečechu se najmúdřejší, jako tu byli, i jidechu v radu a řkúc: Kterak chceme učiniti. I vece jedna polovice: Zbíme se sami, a druhá strana odradila.

[scroll to TOC]
XXX Židóv za peniez

pNum_133Mezi tiem dobyl Titus města a bylo jich mnoho zbito a zjímáno a bylo jich mnoho prodáno. A tak, že dávali třidceti Židóv za peniez. A tak jsú je roznesli do jiných zemí, ješto do dnešnieho dne v nich přebývají. A zbořichu to město tak, že kámen na kameni neosta, jakož Kristus o tom dřéve byl řekl. Pak Jozefus píše, že jedenácte set tisíc tisícóv násob Židovstva zemřelo od hladu a od meče. A sto tisíc tisícóv násob bylo zjímaných a prodaných. To se stalo toho léta od božého narozenie osmdesátého třetieho léta. Potom po osmi letech umřel ten jistý ciesař u pokoji a pln dobrých skutkóv. A po něm jeho syn Titus vstúpil na jeho miesto.

[scroll to TOC]
Devátý césař

pNum_134Titus, dřéveřečeného Vespesiana syn, byl ciesařem tři léta. Potom, jakož je byl Židy zahladil, jakož jest o tom bylo dřéve praveno, a jeho otec umřel a ješto on vstúpil v ciesařstvie. To jest bylo po božiem narození osmdesáté prvé léto. Ten jistý césař byl tak štědrý a tak dobrý a tak pokorný, že jemu řiekali [100r]světská radost. A žádnému nic neodpověděl a řka: Žádný nemá smuten před césaře choditi. A ktož zač za podobné prosil, každý byl uslyšán. Jednú chvílí jednoho dne jeden večer rozpomenul se, že toho dne žádnému nic nedal. I vece k svým služebníkóm: Já sem tento den ztratil, neb mě žádný dnes za nic neprosil. On také dával svým nepřátelóm zbožie za přiezen a ješto by je byl lechce přemohl. A když byl dvě a čtyřidceti let v stáři, umřel jest. A byl pohřeben v svého otce hrobě a byl tak veliký křik a pláč pro jeho smrt, jako by sirotci všichni byli a jako by otce a mateř každý ztratil. A kakžkolivěk byl jeho otec Vespesianus dobrý a šlechetný člověk, však Titus svého otce v ctnostech a v šlechetnostech a v dobrých obyčejích dobře přesáhl. A pro tu ctnost a šlechetnost jeho prvé syna píší než otce. A obecnie lidé mluvie vzdávajíce mu chválu.

[scroll to TOC]
Desátý césař činil křesťanóm veliké muky a zahuboval je velmi

pNum_135Domitianus byl césařem šestnácte let a byl Titóv bratr. A jakžkolivěk jeho bratr Titus dobrý byl a jeho otec Vespesianus tolikéž, tento zlý byl. Ten jistý zmordoval mnoho urozených lidí v Římě, ten se nazýval bohem a pánem všeho světa, ten byl vrah křesťanský. A ten přikázal, kdež by kterého křesťana zvěděli, aby toho zabili. Ten šikoval svatého Jana Euvanjelistu s jinými svatými do jednoho pustého ostrova. Ten chodil jako zlý lev a skrze to byl nenáviděn ode všeho světa. A byl od svých přátel zabit. Byl šest a třidceti let stáři a byl s velikú hanbú pochován jako zloděj a nebo mordéř.

[scroll to TOC]
Nerna, jedenáctý césař

pNum_136Nerna, ten byl ciesařem jeden rok. Ten kázal všecko odvolati, což byl Domitianus [100v]přikázal. A skrze to přišel Jan z toho pustého ostrova do Ejipta. A popsav svá euvanjelia skrze prosbu bratří, jakož s ním byli. A skrze to a tiem učil lidi dobré vieře. Ten jistý Nerna byl inhed nemocen a umřel, jakož byl stár jedno a sedmdesáte let a byl velmi užitečný a milostivý césař, dokudž je živ byl.

[scroll to TOC]
Dvanáctý biskup

pNum_137Traianus byl ciesařem devatynácte let. Ten byl v Kolíně na Rýně zvolen po božém narození sto let. Byl tak statečný a šlechetný, že on tu velikú zemi Así a Indí tak velmi přemohl, ješto žádný tam před ním nikdy se nepokusil pro jich velikú moc kromě Velikého Alexandra. Ten jistý césař uposlúchav své zlé rady i kázal křesťanstvo opět hubiti. Toho mu bránil a odrazoval súdce Plinius a řka: Nechaj křesťanstva a nedaj jich hubiti, ať jsú živi, nebť jsú dobří lidé a nejsúť hodni smrti. A jinéhoť jsú nic neučinili, jedno žeť nechtie tvým bohóm ofěrovati a majíť jiného buoha, tomuť řiekají Kristus. I odpovědě mu ciesař a řka: Nemají žádného štrafovati o jich vieru, když jest jinak šlechetný. Tak inhed kázal vše odvuolati a přikáza, aby křesťanóv nechali u pokoji. On jest byl spravedlivý súdce a súdil spravedlivě všecky, chudé i bohaté, přátely i nepřátely. On jest nešanoval ani přátel, ani rodičóv, ani žádného živého. Ktož je smrti zaslúžil, ten jest musil umřieti. Jednu se chvíli bylo přihodilo, že ciesař velmi pilně měl k boji jeti. A v ty časy, jakož chtěl na oř vsiesti, i přijide jedna vdova křičéci a plačíci, prosieci césaře, aby jí súd osadil.

[scroll to TOC]
Spravedlivý súd vydal ten ciesař na svého syna a odsúdil jeho

pNum_138Na svého vlastnieho syna, toho, ješto [101r]jí jejie dietě porazil a zatlačil do smrti. Odpovědě jí ciesař a řka: Když zase přijedu, chciť súd osaditi a toho pomstiti. I odpovědě mu a řkúc: Milý pane, ač by ty se nevrátil zase z toho boje, kto mě pak má súditi a mne pomstiti. I vece k ní césař: Ktož po mně bude césařem, ten to má zjednati. Na to se ta žena neobráti, ale je se césaře velmi plačíc prositi, že jí ciesař vždy súd osadi. A sám na súdě sede, kakžkolivěk byl neprázden. I káza je zavolati. Tu je se ta vdova žalovati na ciesařova syna, že on jí jejieho syna zatlačil, chtě, koněm do smrti. A když ta vdova [uzře][note], že ciesař svého vlastnieho syna chce odsúditi na smrt, i je se volati a řkúc: Milý césaři a spravedlivý súdce, daj mi svého syna k manželství na mého syna miesto. A když to učiníš, tehdy jsi mi mú škodu dobře nahradil. I počechu kniežata ciesaře zpravovati a zemští páni, že by on podlé buoha a podlé práva mohl dobře té jisté vdově syna svého dáti za jejieho. A to se sta, že chudé vdově bohatého césaře syn byl dán za muž a tak toho césaře syn při zdraví ostal. Potom pak po pěti stech letech svatý Řehoř nalezl psáno na jeho hrobě o jeho veliké spravedlnosti. A proto svatý Řehoř prosil za toho césaře Boha, aby Buoh pro jeho spravedlnost ráčil jej zkřiesiti a nedal mu zatracenu býti proto, neb jest on byl pohan. A tak svatý Řehoř zaň snažně Boha prosil a modlil se snažně ve dne v noci Bohu, až jej v tom Buoh i uslyšal. Ten jistý Traianus byl tak šlechetný a statečný, že po jeho smrti bylo příslovie v Římě, že mezi všemi césaři nebylo šťastnějšého než Augustus a spravedlivějšého súdce než Traianus. [101v]Najposledy umřel sedě na stolici vyšed na potřebu a byl v Říme pohřeben, neb žádný ciesař v Římě neleží než ten Julius, první ciesař.

[scroll to TOC]
Třináctý césař

pNum_139Adrianus byl césařem jedenmezcietma let. A byl césařem zvolen sto a bez jednoho dvadceti let. Ten jistý césař jezdil daleko po světu. A když přijel do Jeruzaléma, i kázal to město zase dělati, neb je byl Titus dřéve zbořil, jakož o tom dřéve praveno. A kázal, aby jedno křesťané v něm bydlili, a nic Židé. A tak to město od křesťan bylo uděláno zase. A ta svatá miesta, jako Buoh umučen a pohřeben, ta všecka rynkmaurem okolo obdělána a stojie prostřed města, neb jsú dřéve byla před městem. Ten jistý césař byl dobře učený latině a[note] řecky. A nenáviděl křesťanóv uprvé. Ale když jest viděl, že oni tak pevně a tak tvrdě svú vieru držie, byl na ně velmi laskav a učinil jim mnoho cti a zapověděl pod svú milostí, aby žádný žádného křesťana nezabíjel ani jim co překážel ani škodil pro jich vieru. Ten ustanovil mnoho práv césařských. A on rozmnožoval říši a obecné dobré. A když všecky věci dobře ustanovil, pak umřel v Kampaní po božiem narození sto a čtyřidceti let.

[scroll to TOC]
Čtrnáctý ciesař štědrý

pNum_140Antonius Pius, česky milostivý, byl césařem dvamezcietma let a tři měsiece. Ten jistý césař byl Pius nazván, to jest štědrý, a proto mu tak řiekali. Neb všecky vinny pustil mimo se a byl proti všemu světu tak štědrý a tak dobrý, že jsú mu převzděli štědrý a otec všeho světa. On rozmnožoval velmi obecné dobré a umřel v jednom miestě míli od Říma. Za [102r]césaře časóv byli živi tito velicí mistři, Galienus lékař a Bartolomeus hvězdář.

[scroll to TOC]
Čtvrtý mord křesťanský

pNum_141Markus Antonius césařem byl s svým bratrem Luciaurelio devatynácte let. Za toho césaře časóv měli Římené dva césaře. Jeden byl na né straně moře nad těmi zeměmi, druhý byl na této straně moře. Ten jistý Markus byl dobrý, štědrý ciesař, avšak jeho služebníci mordovali křesťany a on jim to přepustil. Proto, neb měl velikú k svým služebníkóm a městóm lásku a nesměl jich hněvati. Neb on měl jednú chvílí tak mnoho válek a pobití, že neměl svým žoldnéřóm čím žuoldu zaplatiti.[note] Neb tak lid byl chud, že nesměl svých vsí a měst šacunkem obtiežiti, ale radějí prodal své střébro a zlato a své ženy klénoty. A když to rozprodal, tehdy zaplatil žoldnéřóm. A pak dobyl zase viece mnohem, než je rozdal. A pak umřel v Pugemie s velikú ctí. A to se stalo po božém narození sto sedmdesát a jedno léto.

[scroll to TOC]
Šestnáctý césař

pNum_142Tamedius, toho jistého césaře syn, byl césařem čtrnácte let s Luciem Auroniem. Ten byl tak zlý a nestatečný proti všem lidem. A kázal mnoho urozených lidí zmordovati bez viny. Pak potom byl zadáven jedniem provazem v jedné konici. A po jeho smrti bylo mu mnoho zlořečenstvie vydáno ode všech lidí a řkúc, že jest bohóv nepřétel a všeho světa, tak se byl zle zachoval.

[scroll to TOC]
Sedmnáctý césař

pNum_143Helius Pertinaris kraloval puol léta a byl spravedlivý, pokorný člověk. A byl od Říman sotně přeprošen, že byl césařem. A tak mu se dobře vedlo ve všech věcech, že jsú mu převzděli a řkúc: On jest zšťastné oko. Ale on [102v]již byl mdel a stár i nemocen. Protož ho Římené prosili, aby on svého syna césařem učinil a svú ženu césařovú. I vece on k nim a řka: Jáť sem již dosti byl v té cti, nebť jsem nerad pro svú starost v to duostojenstvie kročil. Pak se zdviže rumor a v tom on by zabit.

[scroll to TOC]
Osmnáctý césař

pNum_144Severius byl césařem sedmnácte let. Ten byl válečný a bojovný a byl učený. A přepustil také křesťany hubiti tak, že za jeho časóv mnoho svatých umučeno a sešlo. On obdržal mnoho bojóv a mnoho zemí dobyl a najposledy doby Englanta. A inhed umřel jest, ješto byl stár pět a sedmdesáte let.

[scroll to TOC]
Devatynáctý césař

pNum_145Antonius Turatelle a jeho syn Severinus kralovali sedmnácte let. A byl toho césaře Severa syn horší nežli otec. A byl tak nečistý, že[note] svú macechu pojal sobě za manželku. A byl v Indí v tom městě Ediša zabit od jednoho svého služebníka.

[scroll to TOC]
Dvadcátý césař

pNum_146Martinus a jeho syn byli jsú od obecných lidí v Římě na césařstvie voleni. A když jsú jedno léto kralovali, byla sta oba od toho lidu zabita pro pravú závist. A to se stalo po božiem narození dvě stě a dvadcáté léto.

[scroll to TOC]
Jedenmezcietmý césař

pNum_147Antonius Markus kraloval tři léta. Ten bydlil tak nečistě a tak nestatečně, že té žádné smilnosti a nečistoty nebylo, by jie on nevedl, ten jistý césař. A jeho mátě byla v Římě v jednom rumoru zabita a jeho tělo bylo vláčeno a smýkáno skrze bláto a skrze smrduté věci v Římě. I vecechu jeho rytieři: Tento jistý césař, doniž živ byl, vždy žádal nešlechetnosti a nečistoty, máme jej toho nasytiti po jeho smrti. A nebyl jedno šestnácte let stár, jako byl zabit.

[103r]

[scroll to TOC]
Dvamezcietmý césař a ten byl u Mohuči sťat

pNum_148Alexander Aurelius kraloval třinácte let. Ten byl Římanóm vzácen a mil a přemohl ty z Persie. A držal césařstvie u veliké cti. Jeho mátě byla řečena Moena, ta byla křesťanka obrácena od mistra Origenes, a proto kázal ji césař smrt učiniti. Ten jistý césař jel skrze zemi a tak, až přijel do Mohuče. A tu jej pak stěli, jako byl stár šestnácte let. To se stalo po božiem narození dvě stě třidceti a sedm let.

[scroll to TOC]
Třimezcietmý ciesař

pNum_149Maximus kraloval tři léta. Ten byl první, ješto svého mužstvie a živuota před svým rytieřstvem v Římě bez rady věděnie a obce činil. Ten přemohl mnoho lidí a kázal křesťanstvuo mordovati. Potom pak odstúpilo od něho jeho rytieřstvo a byl v tom městě Agelie zabit s synem svým. A tak vzal ten césař a ten mord konec.

[scroll to TOC]
Šestý mord křesťanský

pNum_150Gardianus kraloval šest let. Ten měl boj s těmi z Persie a svítězil. A jel zase do Říma. A když byl blízko k městu přijel, tu uložil jedno knieže Filipus zradu tak, že byl ten césař zabit a sám vstúpil na jeho miesto.

[scroll to TOC]
Pětmezcietmý césař

pNum_151Filipus kraloval sedm let a měl syna, tomu také řékali Filipus. Toho otec také učinil césařem. A tak oba kralovala. To prvnie léto jeho césařstvie to bylo, ješto čtli tisíc let, jakož Řím počat dělati a udělán.

[scroll to TOC]
O svatém Sixtu a o svatém Vavřinci

pNum_152Toho léta jistého chodili Římené tři dni a tři noci s velikú pýchú a veselím. I jala se chváliti ta jistá dva césaře svého velikého boha Jupiter, že jsú tu jistú čest a chválu viděli a za nie živi byli. Uzřev to jich rodič rečený [103v]Pontius, ten byl křesťan, a řka k těm césařóm: Co chválíte toho ďábla Jupitera, ješto sám sobě pomoci nemuož. Vzdávajte chválu a chvalte pravého Boha, Pána Jezukrista, jako se narodil z čisté dievky, Panny Marie. Tomu se modlte a chválu vzdávajte. Nebť jest to pravý Buoh, ješto od něho mají čest i chválu a zbožie. A je se těm jistým césařóm o tom tak mnoho praviti, že se kázachu křstíti a zpoviedachu se svých hřiechóv a[note] jechu se Buoha chváliti přede všemi lidmi. A tak jsú skrze toho Pontia ti jistí césaři křesťanskú vieru přijeli.

[scroll to TOC]
První césař křesťanský

pNum_153To jsú ti křesťanští césařové, jako jsú křesťanskú vieru najprvé přijeli. A dali sú veliké poklady svatému Sixtovi, papeži, a svatému Vavřinci. A pro[note] ten jistý poklad byl svatý Sixtus a svatý Vavřinec mučeni od toho césaře Decia proto, že jsú je rozdali chudým lidem pro Buoh. A tak, jakož v lampartské kronice plnějie psáno stojí o tom. Decius, to jisté knieže, měl takú žádost po césařství, že to tak uložil, že ta oba césaře byla zabita. Otec byl zabit v Římě a syn byl zabit v Berúně. A tak Decius přišel k césařství. A to se stalo po božiem narození dvě stě a padesáté třetie léto.

[scroll to TOC]
Šestmezcietmý césař

pNum_154Decius kraloval dvě létě a čtyři měsiece. A když dřéveřečení césaři jeho úkladem byly zbiti, i měl tu omluvu Decius: Proto jsem to učinil, že jsú byli křesťané. A proto mu ti pohané milostivi byli, že jsú jej sobě za césaře vzeli. Ten byl zlý ve všech věcech, ale byl múdrý v úkladech a nemilostivý byl chudým lidem. A mordoval křesťany velmi pohanóm [104r]k libosti tak, že velmi mnoho svatých jest umučeno pod jeho mocí. Potom byl pak zabit v jednom boji a jeho syn byl utopen, jakož jej on byl césařem udělal. To se stalo po božém narození dvě stě padesáté a šesté léto.

[scroll to TOC]
Sedmmezcietmý ciesař

pNum_155Gallus a Volusius kralovali dvě létě a čtyři měsiece. Proti těma dvěma byl Eiulianus z múřenínské země césařem volen. A tak spolu se vadili a váleli, až všichni byli zbiti.

[scroll to TOC]
Osmmezcétmý césař

pNum_156Valerianus s svým synem Galienezem kralovali patnácte let. Ten sobě podrobil všicku řecskú zemi, macedonskú a Así a byl je přemohl. A když jest bojoval s Mezopotaní, i byl jest od toho krále řečeného Sapor z Persie jat. A chován byl u veliké necti a v protivenství. Neb dokudž byl ten jistý ciesař živ. A když ten jistý[note] král Sapor kam jeti chtěl a na svuoj kóň chtěl vsiesti, tehdy ten jistý césař musil kleknúti a král vstúpě mu na hřbet i vsedl s něho na svuoj kóň, aby mu tiem lechčeje bylo. A tak to vždy činil, když chtěl na kóň vsiesti. Ten jistý césař hubil křesťany velmi. A když byl jat, jakož dřéve pověděno, i kraloval jeho syn Galianus. A dal křesťanóm u pokoji přebývati a sám kraloval ten jistý Galianus.

[scroll to TOC]
Osmý mord křesťanský

pNum_157Přebýval uprvé velmi čestně tak, že se to césařstvie velmi opravilo za něho a vzhóru mu šlo, dokudž tak přebýval. Potom pak bydlil tak nedbavě a tak nestatečně, že tomu césařství velmi šlo dolóv. A měl jedno knieže, tomu řékali Aurelius, ten byl zavinil proti césaři, a proto ten jistý césař táhl po něm až do Medulána a položil se před městem. I uloži to jisté knieže, že ten jistý cé[104v]sař byl před městem zabit. A to se stalo po božiem narození dvě stě sedmdesátého třetieho léta.

[scroll to TOC]
Nepokoj po všem světě byl jest

pNum_158V ty časy byl veliký nepokoj v světě a učini se veliký kselšaft od Němcóv, od Uhróv a od Englišóv a od všelikakého lidu. Ti jsú zahubili a spálili všecky němecské země a vlaské až do Říma. A učinili Římanóm velikú škodu. Oni dobyli města Říma a zbořili a jiných dobrých měst mnoho zkazili. Oni jsú byli oblehli Kolín na Rýně.

[scroll to TOC]
Jedenácte tisíc děvic

pNum_159A umučili jedenácte tisíc děvic. Oni jsú zabili césaře Decia i s synem. Oni jsú dobyli a zbořili Štraspurka a nemálo všecka města na Rýně a na Dunaji. A táhli dobře čtyřidceti let všudy po světě dobývajíc a rozbořujíc vše s této strany moře i na né straně moře v křesťanství. A řékali tomu jistému kselšaftu Huňové. A tak ještě vždy chlapi dobrovolně řiekají každému velikému kselšaftu po dnešní den. Potom osadili se oni na mnoho miestech v světě a dělali krále mezi sebú. A tak kralovali a přebývali v tom jistém řádu do Velikého césaře Karla časóv, neb je on zase přemohl a podrobil pod říši. Opět mezi tiem byl ten jistý kzelšaft často pobíjen a tak, že jich velikú věc zbíjeli. A vždy jiní lidé zlí přistúpili zase k nim, že jsú opět nahoru vzešli a opět kazili svět, jakož potom bude lépe pověděno o tom za césaře řečeného Archadius.

[scroll to TOC]
Devatynáctý césař

pNum_160Klaudius kraloval jeden rok osm měsiecóv. Ten byl statečný a múdrý, ten bojoval s oné strany moře s tiem jistým kselšaftem. A zahnal je z té země. Ten se byl se třidcát tisíci [105r]Němci podlé jezera. Ten jich tak mnoho zabil, že jich sotně polovice utekla. A proto jemu ke cti zlatý štít byl pověšen v Římě na rathauze. Potom byl nemocen, až i umřel. Po něm byl jeho bratr Quintilus césařem zvolen a inhed potom byl zabit od svých rytieřóv. Na čem je ten byl dobrý, statečný muž a nebyl než šestnácte dní césařem. A proto ho nečtú za césaře.

[scroll to TOC]
Třidcátý ciesař

pNum_161Aurelianus kraloval šest let. A ten byl velmi šlechetný, bojovný muž. Ten zprostil Římany toho velikého kselšaftu. Neb jsú čtyři léta okolo hubili kaziece zemi. Ten se bil pětkrát s tiem jistým kzelšaftem a vždy svítězil, až je i vyhnal a jich mnoho zbil. A udělal tepruv dobrú zed okolo Říma. A on byl jako první césařskú korunu na se vstavil a své rúcho zlatem a drahým kamením ozdoboval a okrášloval v Římě. A tak byl velmi náhlý a hněvivý, že křesťanstvo a urozené lidi velmi hubil a mordoval. On kázal svého sestřence zabiti, on ustanovil a kázal, aby všudy ve všech zemiech vepřové maso jedli. Neb jsú ho prvé v Římě ani tady okolo nejedli, jakož ještě pohané a Židé nejedie svinieho masa. A když je byl křesťanstvo velmi zmordoval, jednú chvílí udeří hrom předeň tak, že se roznemóže. A inhed potom byl zabit od svého rytieře v Konstantinopoli.

[scroll to TOC]
Třidcátý prvý ciesař

pNum_162Tacitus kraloval sedm měsiecóv, ten byl múdrý a štědrý, avšak své dobroty nemohl ukázati, nebo inhed jej smrt zašla. A po něm Florianus na césařstvie přišel, ten byl třetí měsiec zabit. To se stalo po božiem narození dvě stě osmdesáté prvé léto.

[scroll to TOC]
Třidcátý druhý césař

pNum_163Probus kraloval šest let a čtyři měsiece. Ten přemohl dva krále a [105v]vyhnal ty z Barbarie a ty pohany z němecských zemí častým bojem. A byl udatný a šlechetný a spravedlivý. A byl zabit v jednom rumoře od svých rytieřóv.

[scroll to TOC]
Třidcátý třetí césař

pNum_164Florianus kraloval dvě létě, ten neučinil žádné znamenité věci, ale púštěv krev i umřel od toho.

[scroll to TOC]
Třidcátý čtvrtý césař

pNum_165Karus s svými syny Karmo a Numeriano kraloval dvě létě. Ten byl ve všech věcech zlý a umřel od hromu. Jeho syn Karmus byl slep. A když jsú jej nesli jednú chvílí na parách, i by zabit od svého čtě. Druhý syn, Numerianus, byl zahuben pro své zlé činy od Diokleciána, potom psaného césaře.

[scroll to TOC]
Veliký mord se stal nad křesťany

pNum_166Diocletianus a Maximianus kralovali dvadceti let. Ten jistý Diocletianus byl od přirozenie chlap, avšak byl první, ješto nesl perly a drahé kamenie v záponách na svém rúše i na svých třevících. Neb dřevnie kniežata nenesli, jedno zlatohlav. On udělal Maximiana césařem a poslal jej do němecských zemí a do Frankricha. Neb jsú se byli posadili velmi pevně a mocně proti říši. Ty je on přemohl bojem, neb jsú se s nimi potkali táhnúc proti němu. Pak Marcellus a Mauritius byli posláni od césaře, ješto ta oba mordovala a hubila křesťanstvo po všem světě. Oni jsú bořili kostely a pálili křesťanóm jich kníhy. Ten mord byl větčí než jiní všichni a trval let dvadceti. A byl tak veliký mord, že ve třidceti dnech bylo umučeno dvadceti tisícóv křesťanóv mužského a ženského pohlavie. Bylo také jedno město u Frigí křesťanské, to bylo obleženo tak silně, že žádný z něho nemohl ujíti. To jisté město bylo spáleno i se vše[106r]mi lidmi. Pak v Římě byla umučena svatá Agnes a Lucia a Anastasia a svatý Sebastian a jiných mnoho svatých bez počta. Také byla umučena svatá Agáta a Krisogones a svatý Jiří a jiných mnoho svatých. A tak křesťanstvo nemálo bylo všecko zkaženo. Tuť jest nebyl ižádný vyňat, mladý nebo starý, urozený neb neurozený, ktož nechtěl modlám ofěrovati, ten byl každý pryč. A pro tu velikú hrózu upadli křesťané mnozí u blud a přijeli pohanskú vieru. Pak umřel Diocletianus od jedu a Maximianus byl oběšen. To se stalo po božiem narození tři sta a dvanáct let. V ty časy posadichu se Němci proti říši. I jel césař Konstantinus proti nim a bil se s nimi. Jednú ztratil první boj k Němcóm a druhý boj césař získal a zabil Němcóv dvadceti tisícóv.

[scroll to TOC]
Třidcátý šestý césař

pNum_167Konstantinus a Galerius, ta dva rozdělila římské césařstvie na dvé. A byl Konstantinus pánem a césařem s této strany moře a Galerius byl na né straně moře nad těmi zeměmi. Ten jistý Konstantinus přemohl Franky a pojal toho jistého krále dceru z Británie řečenú Helena. A udělal jí syna, té nespravedlivé ženě, neb je svú jinú královú měl dřéve. A řékali tomu jistému synu Veliký Konstantinus. Také on měl mnoho synóv s svú pravú ženú. A když se roznemohl, tehdy on udělal svého nespravedlivého syna césařem, řečeného Konstantina. Proto, neb jest jeho pravé syny byl daleko přesáhl múdrostí a dobrými obyčeji.

[scroll to TOC]
O svaté Kateřině

pNum_168Mezi tiem udělali Římené jednoho césaře řečeného Maxentius. Ten kázal svatú Kateřinu umučiti. Pak Galerius na né straně moře udělal dva césaře, Maximina a Se[106v]vera, ti mordovali a hubili křesťanstvo velmi. Pak Konstantinus přemohl ty tři, Maxencia, Maximina a Severa, a byl sám pánem a césařem nade vším světem. Pak Konstantinus, toho jistého Konstantina otec, dřéveřečený césař, umřel u Britaní. Potom, když pak Galerius velmi tak křesťany mordoval a hubil, vzrostli mu u břiše črvie, a tak, že umřel. Tomu jistému Konstantinovi bylo uděláno město ke cti u toho jezera, ješto slóve Podem, a převzděchu mu po něm Konstantia. To jest česky řečeno Kostnice.

[scroll to TOC]
O Konstantinovi a o svatém Silvestru

pNum_169Konstantinus, ten Veliký, toho dřevnieho Konstantina syn, kraloval třidceti let a deset měsiecóv. A počal kralovati po božiem narození tři sta a jedenácte let. Ten přemohl ty všecky tři, jako s ním chtěli césaři býti, jakož jest dřieve pověděno. A skrze to upadl jest byl u velikú pýchu a v hrdost, že Buoh naň přepusti malomocenstvie, a tak, že by vešken malomocen a žádný lékař nemohl jeho zhojiti. Pak jemu někteří radili, aby mnoho dětí[note] kázal zbíti a v jich krvi se kúpati a nebo mýti. A když to učinil, že by měl zdráv býti. I přikáza ten jistý césař v Římě i tady všudy okolo po vší zemi, aby všecky děti bili a k němu přineseny aby byly, a chtě se v jich krvi mýti. A to se sta, že všecky děti zbichu a jemu přinesli. Uzřevše to jich mateře i běžechu před césaře s hrozným křikem a pláčem a prosiec, aby se ráčil smilovati a jim jich dietek nehubiti. Uzřev tu žalost césař, zamúti se a zaplaka a řka: Slyšte mě, vy kniežata, hrabie, páni, rytieři i panoše i obecnie všichni lidé. Césařské duostojenstvie jest takto usazeno. Ktož by jedno [107r]dietě zabil, ten by měl hrdlo ztratiti. Protož hleďtež, kterak by veliké ukrutenstvie a žalost byla, bychme my nad těmito dietkami, nad tak ctnými, učinili taký mord, ješto žádnú zlostí nejsú vinny, kakúž bych já toho čest měl. A kakž sem kolivěk pohanstvuo a ty barbary přemohl, bych tu zlost učinil umra, ještě bych toho nenabyl a ještě neviem, zhojil li bych se. Lepí sem já umra, než bych skrze ty nevinné dietky a skrze jich krev sobě zdravie zachoval. A kakž jest to dosti nepodobné a nejisté, bych se měl jich krví uzdraviti. A tak kázal materám jich dietky zase vrátiti a kázal jim za jich žalost čest učiniti velikú a zbožie jim kázal dáti. A tak se matery vrátily s svými dietkami zase domóv s velikú radostí. A kak jsú kolivěk s velikú žalostí z domu vyšly, však když je Buoh ráčil, rychle jim to proměnil. Inhed tu noc potom zjevi mu se svatý Petr a svatý Pavel, tomu jistému césaři, řkúc: Pro tvú šlechetnost a pro tvé milosrdenstvie, jakož jsi se slitoval nad těmi dietkami, protoť jest nás Jezus Kristus k tobě poslal, abychme tobě jednu radu dali, kterak by zdráv byl. Protož znamenaj dobře a jdi k tomu papeži Silvestrovi, jakož tajně bydlí před Římem v té hoře Sirapo, ten tě naučí vieře křesťanské. A když tě pokřští, budeš inhed zdráv. A tak ráno vstav ten jistý césař i jide k svatému Silvestru i nauči se od něho vieře křesťanské a přije křest od něho. A když vystúpi z té jisté vuody jsa pokřštěn, i by tak zdráv a tak čist a tak krásen, že byl krašší i čistčí nežli kdy dřéve. A proto ten jistý césař učini tomu papeži Silvestrovi a jiným křesťanóm velikú čest. A učini toho jistého papeže pánem všeho křesťanstvie.

[107v]

[scroll to TOC]
Malomocný césař jsa pokřštěn byl jest zdráv

pNum_170Kterýžto papež, ješto dřéve sotně byl jako chudý biskup a nebo arcibiskup nad svými poddanými. A dal také veliké svobodenstvie křesťanóm. První den potom, jako césař zdráv byl, přikázal jest, aby Jezukrista měli za pravého Buoha. Pak druhé přikázal druhý den, ktož by proti Jezukristovi co mluvil, aby ten každý živuot ztratil. A třetí den přikázal, ktož by kterému křesťanu protivenstvie učinil a neb kterú žalost, aby jeho puol zbožie bylo vzato. Pak čtvrtý den přikáza jako mocný římský ciesař a hlava všeho světa, aby také papež, to jest římský biskup, byl hlava a pán nade všemi biskupy v světě. Neb dřéve chtěli biskupové a patriarchy v Antiochí a v Jeruzalémě, v Alexandří a v Konstantinopoli každý najvyšší býti a hlava v duchovenství. To jsú čtyřie patriarchy, avšak měli biskupy v Konstantinopoli potom přikázaní tři sta let za najvyšší hlavu. Až pak Bonifacius, čtvrtý papež toho jména, dobyl na ciesaři řečeném Vokas, že biskup římský má býti nade všemi biskupy, neb jest svatého Petra náměstek, ješto mezi jinými mlazšími apoštoly hlava byl. Neb je svatý Petr a svatý Pavel v Římě umučen. A jich náměstci tak jsú to usadili a tak mají papeži a biskupi a kněžstvo svuobodenstvie od toho jistého césaře Konstantina a duostojenstvie. A kakžkolivěk papeži mnie, že césař jest jich fojtem a úředlníkem římským, toho já tak nechám a vraci se zase na tu řeč o Konstantinovi. Pak pátý den přikázal ten jistý césař Konstantinus a ustavil, ktož by do kterého kostela utekl, aby byl svoboden. Pak [108r]šestý den přikázal, aby v žádném městě žádného kostela nedělali bez biskupova povolenie. Pak sedmý den přikázal, aby i s královstvie i se všeho obecně jiného zbožie byl kostelu desátek dáván. Pak osmý den šel césař do kostela k svatému Petru v Římě a kázal krásný kostel dělati. A nesl sám na svém hřbetě dvanácte velikých košóv s kamením a s prstí, zakládaje ten jistý kostel. A tak, že od toho kamenie nesenie udělala mu se na hřbetě hlíza, avšak to rád trpěl pro Bóh.

[scroll to TOC]
Svatá Helena

pNum_171V ty časy byla césařova mátě Helena s oné strany moře v Bataní. A kdyžto zvěděla, že césař, její syn, jest křesťanem, je se jeho chváliti v svých listech proto, že se on obrátil od pohanských modl. Avšak je se ho štrafovati a přimlúvati proto, že nevěřil v židovského boha a zvolil sobě ukřižovaného člověka za boha. A že v toho věří. I odepsa a vzkáza Konstantinus své mateři zase a řka: Přijeď ke mně do Říma a vezmi s sebú své najlepšie mistry židovské. A on chce křesťanského papeže proti nim posaditi, aby spolu se hádali a také aby mohli srozuměti, která by viera lepšie byla. A to se sta, že Helena, jeho mátě, do Říma k němu přijede, s sebú sto a čtyřidceti židovských mistróv. Mezi těmi všemi bylo dvanácte mistróv najmúdřejších. A když svatý Silvester, ten papež, s svú kněží a ti všichni židovští mistři před ciesaře přišli chtiec se hádati, i učini ten jistý césař s jich s obú stranú dobrú vuoli, že jim posadi dva pohany múdrá, spravedlivá, ješto jim v ty časy rovně nebylo, a před těmi aby se oni hádali, a kteréž by straně přivuolili a dali za získané a pochválili, aby ta byla lepšie viera. Neb jsta byla rozumná a učená. [108v]I řékali jednomu Kraton a druhému Cenophilus. A proto jim pohany súdce učinil, aby žádné straně nepřikládali, než spravedlivě nalézali podlé jich řeči hádanie. A tak jsú byli od obú stranú zvoleni súdcemi. Pak ti jistí súdce přikázachu oběma stranama, když by jeden vstana mluvil, aby druhý mlčal.

[scroll to TOC]
Kterak se křesťané a Židé hádali o vieru

pNum_172Tu vstav Abiatar, první mistr z těch dvanácti múdrých a učených Židóv, i poče mluviti a řka: Že Jezus Kristus jest jich buoh, tak pravie křesťané, a že mnoho divóv činil. Také jsú v našem zákoně byli mnozí dřéve staří otcové a proféty, ješto mnoho divóv dělali. A ještě jich jest mnoho v našem zákoně, avšak od nás nejsú jmenováni bohové jako ten Ježíš, ješto mu se Silvester modlí. I odpovědě svatý Silvester: My úplně a silně věříme, že jest Jezus Kristus pravý Bóh. Neb je on div dělal a vieme to dobře, že Bóh nikdy nenechal žádného, ktož se bohem nazýval a nejsa jím, by toho nepomstil, jakož je to dobře ukázal nad těmi Satan a Abiron, jakož je země pozřela. A kak se je Jezus Kristus Bohem nazýval, avšak pro to žádné pomsty se nad ním nestalo. A tak veliké skutky i divy čině, by nebyl pravý Buoh, nemohl by bez pomsty od Boha býti. Po mnohých řečech a odpovědech nalezechu to ti jistí súdce, že svatý Silvester svým učením přemohl jest Abiatara. A proto, by Ježíš nebyl Bohem, nemohl by mrtvých křiesiti. A inhed potom vsta vzhóru jiný mistr židovský řečený Godelias i vece: Kterak váš Kristus móže Bohem býti, když se on narodil a přišel jest od črta zlořečeného a od svých mlazších jest zrazen a jest žlučí [109r]napojen, umučen, ukřižován a umřel. Odpovědě svatý Silvester: Takové věci nemohú bez Boha býti. A toho doličoval jich kníhami a jich písmem. Neb takové věci všecky Bohu příslušejí činiti a má to Buoh skrze svú moc nám hřéšným ku potvrzení viery a jeho moci ukazovati. Neb by jeho moci a ukazovánie těch velikých divóv očitých sprostným lidem neukazoval, žádný by o jeho božství spravedlivém neuměl praviti. A když svú řeč dokona, Godolias neumě proti tomu odpověděti. Proto vsta jiný mistr židovský řečený Adym vzhóru a řka: Tento jistý Silvester mluví z písma našich profét a všecko obracuje na svého Krista, avšak jsú o jiném pravili. Odpovědě svatý Silvester a řka: Ukaž ty mi jiného než našeho Ježíše, o němž jsú proroci prorokovali a mluvili a jich prorocstvie se naplnilo na něm jako na našem Ježíši, o němž psáno stojí všemi proroky. I vece césař Konstantinus k tomu židovskému mistru: Ukažiž jednoho, o němž prorocstvie svědčité máš získati a obdržeti. A když ten Žid dlúho mlčel a neuměl nic odpověděti ani koho jiného ukázati, inhed vsta jiný židovský mistr jeden po druhém i jechu se s ním mluviti a disputovati dlúho, s svatým Silvestrem, až je jich písmem a jich prorocstvím i přehádal skrze svú řeč a odpovědi. A ktož jsú při tom byli, těch já praviti nebudu pro ukrácenie řeči. A ktož chce o tom dále věděti, ten to nalezne v lampartské histoří. A když svatý Silvester židovské mistry byl přehádal, i měl chválu od kniežat a čest od rytieřóv a ode všech lidí. I vece Cambrí, najvěčí mudřec toho Židovstva: Já se divím, [109v]že jste vy tak múdří rytieři a protivným a falešným slovuom věříte a mníte boží moc dobře ohrazenú nebo opatřenú. Nechajme slov a jednajme to skutky. Neb jsú to velmi nemúdří lidé, ktož v toho ukřižovaného věřie. Neb to jméno všemohúcieho Boha jest tak veliké a tak mocné, že ho kamenie snésti nemuož ani žádné stvuořenie slyšeti. Aby to pravda byla, přiveďte mi jednoho divokého býka a neb vola a máte to viděti, že když já mu božie jména v ucho pošepci, že musí umřéti. I vece svatý Silvester: Kteraks se neučil těm jménóm, ani k tobě nepříslušejí. Odpovědě Cambrí: Této moci a tohoto tajemstvie židovského nemóžeš ty věděti. I přivedechu tam jemu velmi divokého vuola a nebo býka a tomu Cambrí pošeptá v ucho a vuol poče řváti a křičeti a pad i umře. I jechu se Židé velmi křičeti porúhajíc se a posmievajíc se svatému Silvestru. I vece svatý Silvester a řka: On jest božích jmen nemenoval, než menoval slova diábelská. Neb muoj pán Jezus Kristus sám nezabije, ale on křiesí umrlé a z nemocných činí zdravé, neb smrt zdravie nečiní. Než náš Pán Jezus Kristus uzdravuje lidi na těle i na duši. A nenie to div, že mordéři a jiní lidé zlí zabíjejí. Také lvové a jiná zlá zvieřata, ješto lidem zdravie odjímají a zamordujíc, i nemohú zase zkřiesiti kromě našeho milého pána Jezukrista, ješto jménem jeho všecko živuo bude. A když jsi jej umořil božími slovy, rciž, ať zase ožive, když ty ta slova dobře umieš. Pakliž ho zase nevzkřiesíš, tehdy jsi ho črtovými jmény umořil. A to jsú byla diábelská slova, ale ne božie. A když to rytieři uslyšechu, i počechu s Cambrem [110r]mluviti a nutkati jej, aby toho vuola zkřésil. I vece Cambrí a obecnie všichni Židé: Móže li Silvester ten vól zkřésiti jménem svého ukřižovaného Buoha, my chcem také všichni věřiti. Ale nám se zdá podobnějí, že by spieše bez peří létal, než toho vuola zkřiesil. A inhed svatý Silvestr poče se Bohu modliti a nakloniv se k tomu uchu toho vuola i řekl: Ó, ty jméno toho zlořečeného a umrlého, přikazuji tobě jménem Jezukristovým, aby ven vystúpilo, a tiem jistým jménem tobě, vole, přikazuji, aby vstal a domóv šel. A inhed vól vstal a domóv šel pokorně a vesele. A když to uzře Helena, césařova mátě, inhed přije vieru křesťanskú, kakžkoli dřéve Židovkú byla. A ti jistí rytieři i ti všickni Židé a dvanácte tisícóv mužóv v Římě bez paní a bez dětí přijeli vieru křesťanskú a dali se křstíti. A tak Buoh zase rozmnožil vieru křesťanskú skrze toho papeže a césaře. Neb jest viera křesťanská nemále byla sešla. Neb jsú dřevní césaři byli vieru křesťanskú nemále zahladili a zmučili křesťany, jakož sem dřéve o tom pravil. A tak se ten césař obrátil na křesťanskú vieru, jako čtli po božiem narození tři sta a osm a dvadceti let.

[scroll to TOC]
Kterak svatá Helena svatý kříž nalezla

pNum_173A když ta svatá Helena, césařova mátě, přijala vieru křesťanskú, jakož sem dřéve o tom pravil, neb je dřéve držala židovskú vieru, kakž je ona a syn její, césař, pohanského pokolenie byl. A ten césař svítězil skrze znamenie svatého kříže proti Maxenciovi, jako svatú Kateřinu umučil a v césařstvie se byl uvázal, i vzal tak velikú žádost a milost s svú mateří Helenú po svatém kříži tak, že svatá Helena jela přes moře do Je[110v]ruzaléma, chtieci hledati svatého kříže, jakž jest i nalezla. A když svatá Helena do Jeruzaléma přijede, i posla po najmúdřejšie a po najstaršie Židy té země i je se jich tázati, kde by Kristus byl mučen a kam se jest děl jeho kříž. I odpověděchu Židé a řkúc: My o tom nic nevieme. I je se Židóv kázati a mučiti. I byl z nich jeden starý Žid vydán a řka: On by měl o tom věděti dobře. Toho jistého káza ona mučiti tak dlúho, až jí to miesto i ukáza, jako Buoh byl mučen a křížové tam pokopáni. I káza svatá Helena kopati i naleze kříž a tři hřebíky. I necha polovice kříže v Jeruzalémě v střébro zadělavši a druhú polovici kříže do Říma přinese svému synu Konstantinovi. A ten jistý Konstantinus také kázal zadělati v střébro a v zlato. A okrášlil drahým kamením a rozličnú drahú věcí. Tak, že ten kříž velmi bohatě připravil. A již od té chvíle ten svatý kříž jest daleko rozdělen po světu. Nebo césař a césařová dávali svým milým přátelóm toho svatého kříže za najvěčí dar. O tom by bylo mnoho praviti, ale toho já nechám tak pro ukrácenie řeči a vraci se na tu řeč zase po Konstantinovi.

[scroll to TOC]
Kterak papež bohat byl od césaře Konstantina věz tuto

pNum_174A když dřéveřečený Konstantinus, césař, byl pánem nade všemi zeměmi s této strany moře i s oné strany moře. A tak, že bezmál vešken svět byl pod ním. A když pokřstěn jsa, čist byl z svého malomocenstvie, jakož dřéve praveno, i vece ku papeži Silvestrovi a řka: Nenie to podobné, že papež jest chud a nuzen a sirý, ješto mě tak veliké nemoci zhojil. I dal papežovi a na kostel všecko césařské dóstojenstvie k věčnosti tak, jakož jest sám měl v Římě. A po [111r]všech těch zemiech okolo Italie, Tuskaní, Lamparty tak, že papež viece měl měst a zemí, jako mu césař dal, nežli nynie jest k ciesařství. A také dal tomu jistému papeži césařskú korunu a bielý oř. I vsede svatý Silvester naň a césař šel podlé něho pěškami, drže oř za uzdu. A veda papeže skrze Řím jemu ke cti. A protož ještě dnešní den každý papež jede na bielém koni pro obyčej a pamět toho jistého césaře. A s tiem jest jel césař Konstantinus do řecské země.

[scroll to TOC]
Kterak césařstvie přišlo do Řekóv

pNum_175A udělal tu jedno césařské město a převzděli mu Konstantinonápul po svém jménu, neb jsú mu řékali Konstantinus. A postavi tu stolici římského královstvie. A tak přišla říše do Řekóv a byla tu až do Velikého césaře Karla, ješto po něm ten jistý Karel Veliký převedl římské královstvie zase do Říma a na němecské země, jakož ještě jest tak, jakož já chci potom opět pověděti, kterak se jest stalo za toho jistého césaře Karla. A když ten jistý césař Konstantinus zjednal ten jistý řád tomu papeži, točíš že mu tak veliké zbožie a bohatstvie byl rozdal a to mu všecko utvrdil dobře svými listmi a pečetmi, jakož on najlépe uměl. Ty jisty listy a jiní listové, ješto Helena a césař sobě psali o vieře, ti stojie slovo do slova psáni v jiných kníhách Vincentiových, řečených Speculum historiale.

[scroll to TOC]
Papeži byli svatí, dokudž sú chudí byli

pNum_176A když ten papež byl tak bohat, i zjevil se jest anjel nad městem Římem a řka: Již jest jed požehnán a rozlit mezi kněžstvuo. A tak pro to bohatstvie vezmú pýchu a svú vuoli a skrze to nebudú svatí viec bývati, jako dřéve ten jistý Konstantinus udělal mnoho kostelóv a psal všem kniežatóm, aby [111v]drželi křesťanskú vieru. A umřel svat, zčasten a zbožen jsa po božém narození tři sta a čtyřidceti let.

[scroll to TOC]
Třidcátý a osmý ciesař

pNum_177Konstantinus, dřéveřečeného Konstantina syn, kraloval s svým bratrem Konstantinem třimezcietma let. Ti jistí bratřie vadili se spolu tak velmi, že říše a římská moc velmi dolóv šla. Najposledy Konstantinus obdržal sám říši a byl u prvé dobrý křesťan. Ale když je césařem byl, byl jest Arianus, to jest nevěřící na mnoho kusiech křesťanské viery. A hubil a mordoval křesťanstvuo po všem světě, ješto jeho otec Konstantinus byl vzdvihl vzhóru a rozplodil s velikú ctí. On jest zabil Dalmatiovi jeho otce. I bál se Julianus, toho jistého Dalmatia bratr, aby také zabit nebyl, neb je byl mnoho učinil proti césaři. A učiniv se mnichem, i jel skrze mnohé země strachuje se a kryje se. Pak se uděla čarodějníkem a nauči se čarovati, aby črty zaklínal. Potom pak Julianus[note] svrhl s sebe zákon, jakož jest byl licoměrník, i dal se črtu a zapřel křesťanské viery proti črtu, aby mu pomohl, aby césařem byl. A tak se sta, když césař Konstantinus jednú chvílí jel a hubě křesťanstvuo, i vzechce mu se na potřebu. A když sedl, chtě tu věc jednati tak, že z něho vyplynuchu třeva a on umře. A pak Julianus svými čáry a s diábelskú pomocí přišel k césařství.

[scroll to TOC]
Tomu césaři pomohl črt k ciesařství

pNum_178Julianus dřéveřečený kraloval dvě létě a osm měsiecóv. Ten byl Velikého Konstantina bratra syn a měl tak velikú žádost k césařství tak, že se črtu dal, aby mu pomohl k ciesařství. A když jest s diábelskú pomocí přišel na říši, i je se mučiti a mordovati křesťanóv diáblu k libosti. [112r]A tak, že umučil a zmordoval mnoho svatých a odpustil Židóm, aby v Jeruzalémě zase sobě chrám dělali. A když jsú na něm dlúho dělali, tehdy[note] se jesti vešken zrušil a zbořil skrze země třesenie. Neb tak se velmi země třásla, že toho jistého chrámu kámen na kameni neostal. Pak uloži a zjedna to črt, že ten jistý césař by zabit po božém narození tři sta a pět a čtyřidceti let.

[scroll to TOC]
Čtyřidcátý césař

pNum_179Joninianus[note] z Uher kraloval sedm měsiecóv. Ten byl dobrý křesťan po Julianově smrti. A byli jeho pohané zvolili césařem i vece k nim: Já sem křesťan, já nechci býti césařem nad pohany. I křičéchu hrozným hlasem všickni rytieři pohanští a řkúc: My chcem tobě k libosti křesťané býti, a proto, aby ty byl ciesařem, kak je kolivěk toho nerad učinil. A umřel, ješto byl tři a třidceti let v stáři.

[scroll to TOC]
O svatém Ambroži a také o svatém Martinu

pNum_180Valentinianus z Uher kraloval s svým bratrm Valens jedenácte let. Ten jest byl dobrý křesťan. A byl jest tribunem, to jest hajtmanem, nad rytieřstvem. A tak Julianus, dřevní césař, přikázal se tomu jistému Valentinovi a vzdal mu rytieřstvo dobrovolně pro vieru křesťanskú. A inhed potom, když Julianus byl zabit a Joninianus umřel, inhed mu se vrátilo zase rytieřstvo a césařstvie. K tomu ten jistý césař činil mnoho bojóv a přemohl Sasice a Němce, neb jsú se velmi byli posadili a zprotivili říši. Za toho césaře časóv byl svatý Ambrož, z těch čtyř učedlníkóv jeden, a byl biskupem v Meláně. A umřel po božém narození tři sta a jednoho léta. A byl svatý Martin biskupem v Turoní v Frankrichu. Ten jistý césař Valentinus držal césařstvie [112v]v Konstantinonápuli a v Řecéch. A jeho bratr měl to césařstvie v Římě a měl ty země tady okolo, které sú nebyly dány svatému Silvestru, tomu papeži. Pak Valentinus umřel po krvi, jako ho ušla po božém narození tři sta sedmdesát a osm let.

[scroll to TOC]
Čtyřidcátý čtvrtý césař

pNum_181Valens dřéveřečený kraloval s svým synovcem Graciánem čtyři léta. Ti třie měli césařské dóstojenstvie v Římě. Ten jistý Valens byl zlé viery s Arianem, kacéřem, a hubil křesťanstvuo velmi. A přikázal, aby všichni mnišie nechali zákona a vedli rytieřstvie. A ktož toho nechtěl učiniti, toho kázal kyji ubiti. Najposledy by od Bohóv[note] a od Huňóv upálen po božiem narození tři sta osmdesátého prvého léta.

[scroll to TOC]
Čtyřidcátý pátý césař

pNum_182Gratianus kraloval s svým bratrem Valentinianem za Theodosia šest let. Za toho časóv kázal Theodosius kostely zase dělati, jakož jsú byli zbořeny od dřevních césařóv, jako v ty časy hubili křesťanstvo. Za toho césaře časóv nastal jest byl veliký kzelšaft od Němcóv a od Vlachóv a hubili velmě země a posadili se zvláště proti césaři. A když to césař zvědě, inhed taže proti nim s velikým lidem. A potkachu se na Rýně u Štraspurka. I bichu se spolu tak velmi. A měl césař mnohem méně lidí nežli kselšaft, avšak je pobil a přemohl s boží pomocí, neb jest byl dobrý a nábožný křesťan. A zabil toho kzelšaftu třidceti tisíc do smrti a druzí utekli sotně. A tak bylo césařstvie a němecské země zproštěny toho zlého kzelšaftu. Ten boj stal se podlé Štraspurku, jakož dřéve pověděno, po božiem narození tři sta osmdesáte a pět let. Potom jel césař Gratianus do Uher a do Nemark a do Sasóv a [113r]vyhnal ty Huně ven a ty Bohy[note], ješto těm zemiem škodili. Ten jistý césař kázal biskupóm pravú křesťanskú vieru držeti, neb dřéve až do jeho časóv byli ariánové. Točíšto ti lidé, jako pravé viery nemají a v křesťanské vieře pochybují. A tak bylo mnoho kusóv ve vší Italí, ješto pochybovali u vieře a kacéřské kusy kázali a držali. Ty ten ciesař obrátil zase na křesťanskú vieru. Pak umřel ten jistý césař, jsa pln dobrých skutkóv, po božém narození tři sta osmdesáte osm let. A byl stár třidceti let.

[scroll to TOC]
Čtyřidcátý šestý ciesař

pNum_183Theodosius První kraloval s Valentinianem jedenácte let. Za toho časóv byly veliké války mezi pohany a mezi Židy. Ten jistý césař rozbořil chrám, jako v něm modly byly pohanské, a udělal z toho kostel. A byl tak svatý a dobrý křesťan, že on své nepřátely skrze svú modlitbu a skrze své pósty přemáhal viece než mečem. On obrátil mnoho pohanóv na křesťanskú vieru skrze to, neb jsú ho velmi milovali. A tak seděl duostojně a pokorně na všech miestech, že byl velmi dobrý pokoj všudy po ciesařství. Neb je byl velmi dobrý a štědrý a milostivý a velmi pokorný. Jednú chvílí byl ten jistý césař v jednom velikém městě řečeném Tesalonici. I učinichu veliký rumor v tom městě tak, že jeho rytieřóv a panoší velmi milých mnoho zbili. A proto se césař rozhněval i vydal na ně v tom městě ortel, aby ty jisté měšťany v tom jistém městě, vinné i nevinné, všecky zbili. A tak jich bylo zabito pět tisíc člověkóv.

[scroll to TOC]
O svatém Ambroži

pNum_184Potom jel césař do Melána. A když chtěl do kostela jíti, i běžal proti němu svatý Ambrož, jakož biskupem byl v Meláně. A nechtěl ho [113v]do kostela pustiti a řka: Ó, ty césaři. Neznáš ty nic těch svých velikých hřiechóv a svého zlého skutku, jakožs v svém hněvě učinil. S těmi li chceš svaté božie tělo a svatú boží krev přijieti v svá usta, ješto z nich jest ten ortel vydán a rozkázán, ješto skrze to mnoho nevinné krve prolito jest. Protož jdi pryč a opět neupadneš u věčie hřéchy. To tresktánie trpěl césař milostivě a šel zase domóv s velikým lkáním a pláčem. A když tak dlúho v tom smutku byl, otáza ho jeden rytieř jeho řečený Rufinus, která by to věc byla, ješto by on pro ni tak velikú žalost a smutek měl. Odpovědě césař a řka: Ty nevieš mého velikého nedostatku. Kostel ten jest otevřen chudému i bohatému, a mně pohřéchu nic. To césař vece sotně skrze veliký pláč a lkánie. I vece Rufinus: Chceš li, já puojdu k svatému Ambroži, aby tě zprostil těchto okovóv, jakž tě jimi okoval, a tě té kletby zbavil a rozhřešil. I odpovědě césař: Nemóžeš ty toho zjednati ani mieti na svatém Ambroži, neb se on césařské moci nebojí, by on ke mně pro to přišel a božie skutky pro to opustil. I slíbi mu Rufinus a řka: Měj se dobře, já to chci dobře zjednati. A tak jide Rufinus k svatému Ambroži a césař šel po něm. A když přijide Rufinus k svatému Ambroži, i je se za césaře prositi, kterak on za ním jde pokorně a nábožně. Vece svatý Ambrož: Já tobě pravím, že já mu zapoviedám, aby do mého kostela nechodil. A když to Rufinus césaři povědě, i vece césař: Já chci sám k němu jíti, aby mě dobře u mú tvář udeřil, neb sem toho dóstojen a toho sem dobře zaslúžil. I přijide sám a je se prositi svatého Ambrože, [114r]aby jej rozvážil a rozhřešil té kletby. I vece svatý Ambrož: Kakés ty utrpenie měl za své hřiechy? I vece césař: Jakéž ty chceš a mně dáš, takéž já chci rád trpěti a držeti. I usadi mu svatý Ambrož to pokánie, aby přikázal po všem světu, aby žádného na smrt neodsuzovali, leč by jej drželi a ptali se na jeho viny, byl li by hoden smrti, třidceti dní. A to přikázanie držé ještě v Řecéch a v Římě. A tak rozhřešil svatý Ambrož césaře a uvedl jej do kostela. I chtěl pak césař státi blízko u oltáře, jakož jeho obyčej byl. I vece k němu svatý Ambrož a řka: Toto miesto jest kněžské, a proto vystup tam málo dále ven a měj na tom dosti, že móžeš s jinými státi. Neb kněžský oděv udělal z tebe césaře, ale ne kněze. A tak ve všem ho uposlúchal césař a učinil, co mu kázal. I vece: Já nestojím proto u oltáře, že sem césařem, než že jest obyčej u mé zemi ten. A tak by ten jistý césař pokoren a nábožen a držal se jako jiný člověk kromě, že césařské rúcho nosil. A toho césaře žena byla právě tak pokorná a nábožná, že vždy chodila do špitála, a kdež viděla kterého pracného a neb nemocného zvěděla, toho ona zčistila a zmyla, sama stlala, opravila a rozličnú potřebu jim činila a pohodlé. A dávala chudým veliké almužny pro Buoh. A když ten jistý césař nemocen byl, i rozděli césařstvie na dvé svýma dvěma synoma. A dal Archadiovi to césařstvie v Orientě na vzchod slunce v Konstantinonápuli. A což jest s oné strany moře, dal druhému synu, Onoriovi, na západ slunce, to jest v Římě, to césařstvie a ty země s této strany moře. A tak mají znamenati [114v]a rozuměti o těch césařiech, že jsta dva, kralova a panovala, ješto dřéve Theodosius vše sám držel. Pak ten jistý Theodosius umřel nábožně a pokorně u Meláně, jako byl čtyřidceti let stár po božiem narození čtyři sta bez dvú letú, a jeho tělo přivezli do Konstantinapulie k jeho předkóm.

[scroll to TOC]
Kterak Huňové a Bohové byli

pNum_185Archadius a Onorius, dřéveřečeného césaře synové, kralovali třinádcet let. A byli dobří a šlechetní lidé a múdří. Za těch časóv přibrali se Bohové a Huňové, to jest pohanský lid, do Italie, to jest do Vlach, a dobyli Říma a rozbořili. A kakž jsú kolivěk pohané byli, však jsú žádnému kostelu nic nepřekazili ani těm lidem, kteříž jsú do kostela utekli. Odtad pak jeli do Nápule a do Colopria a přes moře do Afriky. A zpustili a zkazili země a opět se vrátili zase k Římu. A co jsú byli dřéve nedobořili, nedokazili a nedovzali, to jsú vzeli s sebú pryč. A když jsú jeli z Říma, vzeli jsú césařovu sestru s sebú. Avšak potom přišlo to k užitku césařství. A neb ten pohanský král vzal ji sobě za manželku, řečený Archap. A když sú ti Huňové s svými bohy pryč z Říma vyjeli, i přijide hrom s velikým povětřím, a což ti Huňové nedobořili a nezkazili, to on zbil a spálil. A proto jechu se Římené našemu Pánu Bohu velmi láti a řkúc: Chtěli bychme, bychme nikdy křesťané nebývali. Neb dokudž sme se modlám modlili, byli jsme zbožní a šťastní a byli sme pány nade vším světem. A jakž sme křesťané, tak nás vše nesštěstie posedlo. Potom vzali ti jistí Huňové veliké zbožie od Říman a udělachu s nimi příměřie a obrátichu se do vlaských a němecských zemí. A dobyli bezmál po Dunaj a po Rýn všech měst. A dobyli [115r]i Frankrichu hlavnieho města Paříže, Reuse a Tunugurs. A tak jezdili hubiec i zde i onde svět s oné strany moře i sé strany moře. A také nebyl to div, že jsú oni tak mnoho měst dobyli, neb jsú v ty časy města malá byla a neměly přékopóv okolo sebe ani zdí, ani toho trnie, ani té přípravy a brány, jakož již nynie mají. A tak, když jsú slyšeli, že ten ukrutný lid kam táhne, inhed jsú lidé vyběhli všichni s svú se vší zbrojí prvé pryč na hrady z svých městeček. Neb bylo mnoho hradóv v ty časy, tamž bydlili a svých měst nechali sú pusta státi, až ten zlý lid i minul a pryč se bral.

[scroll to TOC]
Ti z Štraspurka utekli z města

pNum_186Ti z Štraspurku měli také mnoho pohanských hradóv a tvrzí na těch horách oneburgských a také i jinde, ješto oni a ti lidé z té země v nich se chovali, dokud ten jistý zlý lid byl. A byl Štraspurgk v ty časy a jiná města po Římu a na Dunaji dobyta a zbořena od toho lidu. A když jsú bezmál všech zemí byli dobyli a přemohli a zkazili, i jeli opět zase k Římu za toho césaře časóv Theodosia tak řečeného. I přijidechu Římené ku pomoci Vlachóm, Němcóm, Francúsóm a rozličným krajinám a zemiem, jakož jsú dřéve byly zkaženy ohněm a rozličnú věcí od těch zlých lidí. A k Římenóm se zběhli a sebrali se jézdní i pěší z těch jistých zemí dřéve jmenovaných. A mezi tiem ti jistí Huňové váleli se a hubiec po krajinách obecnie všecky. Pak Římené s dřéveřečenú pomocí bili se s těmi jistými Huni tak velmi, že na obú stranú bylo zabito sto tisíc a třidceti tisíc člověkóv. A[note] tekl jeden maličký potóček podlé toho, až zrostl veliký od lidské krve tak, až z břehóv byl vystúpil. A umrlá těla ta krev z toho pole pryč pobrala. A utekli a [115v]běželi ti jistí Huňové, kteříž živi ostali, zase do Uher s svým králem Attilia. A kolikžkrátkoli byli zbiti a pobiti, avšak opět jiní zlí lidé k nim vždy šli zase a jim pomohli vzhóru. Pak Attilia, toho jistého lidu král, sebral opět a shromáždil veliký lid a chtě se nad Římany mstíti, i jede opět do Lampart a do Italie. A dobyl toho velikého města Ageleje a Vicencie a Berúna a Melána a jiných mnoho měst a položi se s svým lidem před Padví a chtě odtad před Řím.

[scroll to TOC]
Papež Lev přemohl Huně prosbú

pNum_187A když to zvědě svatý Lev, papež, jakož v ty časy v Římě byl, i bál se, by ten jistý král Attilia opět nedobyl Říma, jakož jest jiných měst byl dobyl. I jide z Říma až do Lampart k tomu jistému králi Attiliovi i je se ho prositi, aby zase domóv jel a neškodě Římu a jiným zemiem. Ten jistý pohanský král Attilia lekl se toho jistého papeže tak, jakož Buoh tomu chtěl, a učinil tomu papeži velikú čest. A slíbi mu, že chce pryč jeti a Římu nepřekážeti. To zjednal ten papež skrze svú modlitbu. A když ten jistý papež již pryč šel zase do Říma, i vecechu služebníci toho jistého krále: Ó, ty mocný králi Attilia, tys přemohl mnohé země, kak se jest to stalo, žes proti svému obyčeji toho papeže ochotně přivítal a přijal. A chceš to učiniti, zač je on tebe prosil. Odpovědě Attilia: Co sem já papeži učinil cti, to sem musil učiniti. Neb když je papež se mnú mluvil, tehdy je za ním stál veliký člověk a měl vytržený meč v své ruce. A když bych byl jinak učinil a proti němu mluvil a jeho v prosbě neuslyšal, jakož mne papež prosil, byl bych zabit od toho jistého muže. A byl bych nemohl utéci. A tak [116r]sem musil papeže uposlúchati skrze boží moc. A tak ten jistý král Attilia inhed jel zase do Uher domóv. A potom inhed umřel náhlú smrtí. Tomu se radoval césař z Konstantinonápule a byl jeho smrtí velmi vesel i jiní všichni králi, neb jest jim velikú škodu činil a jich země velmě hubil. A když ten jistý král Attilia umřel, inhed se počechu vaditi jeho synové krikujíce se velmi a jiných mnoho pánóv o to jisté královstvie tak, že jsú velmi hubili mezi sebú se sami. A skrze to se rozdělili a rozjeli ve mnohé země. Jeden diel jich ostal v Uhřiech a udělachu sobě krále a druhý diel jel jich do Británie, jakož nynie Englant jest. A opět jeden diel jel jich do Hispanie. A opět jeden diel jel jich do Italie. A každý diel toho jistého lidu udělal sobě krále mezi sebú a jsú mnohé země a mnohá panstvie od těch jistých Huňóv, točíš toho jistého kzelšaftu, rozplozeny a rozmnoženi, ale toho já nechám tak pro ukrácenie řeči, kakž by koli o tom bylo mnoho praviti. A poviem vám něco o Dětřichovi z Berúna, o němžto chlapi mnoho zpievají. Byl jest jeden král nad diel toho jistého lida pohanského, a proto já vám chci něco o něm pověděti, ješto toho písmo doličuje.

[scroll to TOC]
O panu Dětřichovi z Berúna

pNum_188V ty časy, jakož ten mocný a veliký král Attilia umřel a jeho lid, ti jistí Huňové, skrze svár a krik o jedno královstvie v mnohé země se rozdělili a rozjeli, jakož dřéve pověděno, i byl Dětmar, páně Dětřichóv z Berúna otec, nad dielem toho jistého lidu jedniem králem. I uděla příměřie s tiem césařem z Konstantinonápuli i dal svého syna Dětřicha z Berúna tomu jistému césaři v základě, že chce to příměřie držeti. Potom byl Dětmar [116v]nemocen a ostavi svému synu Dětřichovi královstvie, kak je kolivěk byl jeho nepravý syn, neb jej měl s jednú kněžnú, jako ji byl v tom kzelšaftu bezděky vzal. A umřel Dětmar mezi tiem, jako král Otakar, jako také byl jedniem králem toho jistého zlého lidu dřéveřečeného. Ten jel skrze všicku Italí do Říma se vším lidem, jakož jej byl tu přivedl. A tak se válel po těch jistých zemiech čtrnácte let, že ani césaři, ani papeži z Říma, ani z Italie žádný plat ani dan nešla, ani který požitek. A byl ten lid Dětřichóv z Berúna velmi také zahuben od toho krále Otakara. A proto jsú musili poslati po toho nového a mladého krále, Dětmarova syna, Dětřicha z Berúna. A tak mu vzkázali, aby k nim brzo a chutně přijel, když jest jich králem a pánem, aby je zprostil a obránil před tiem jistým králem a před jich nepřátely. A když ty noviny Dětřich zvědě, poče prositi toho jistého césaře z Konstantinanápule řečeného Zeno, jakož on byl u něho v zástavě, aby mu odpustil pryč jeti k svému lidu, neb jest toho pilná potřeba. I vece opět k césaři: Milý pane, daj mi něco lidu a žoldnéřóv drahně, já chci krále Otakara zabiti a neb vyhnati, ješto tobě Řím a všicku Italí odjal, a chci tu moc a tu zemi zase připraviti tobě, jestliže já svítězím a obdržím, máš toho čest a požitek, neb já pojedu v tvém poselství a tobě zemí tvých zase dobudu. Pakli já budu zabit, tehdy vzkaž králi Otagarovi, že sem já bez tvé vuole pryč od tebe jel. A on skrze to nebude tvój větčí nepřétel pro mě. Césař by laskav na Jetřicha z Berúna, neb je byl velmi šlechetný a sličný mládenec. A tak se uměl [117r]mil učiniti, že jej césař chtěl učiniti, aby po něm césařem byl. A sotnú núzí jej[note] pryč odpustil a v jeho potřebě jej uslyše a da mu veliké bohatstvie a posla s ním lidí mnoho.

[scroll to TOC]
Kterak Dětřich z Berúna přijel k svému lidu

pNum_189A tak jel Dětřich z Berúna od césaře pansky pryč a byl jedno osmnádcte let v stáři. A přijede k svému lidu, zabiv na té cestě dva krále, jako proti němu byli. Potom vzal svuoj lid pohanský k sobě a řka, že on je chce vésti z zlé země do dobré země Italia. A tak přijide on s svým lidem do Uher a odtud do Italie s velikú prací a robotú. A položi se s svými lidmi podlé toho města Agelie. A zvěděv to král Otakar, potěže proti němu s velikým lidem a bichu se spolu, avšak najposledy svítězil Dětřich z Berúna a zabil králi Otogarovi mnoho lidu tak, že král Otagar s málem lidu sotně utekl do Říma. I zavřechu brány, nechtiec tam jeho pustiti do města. I běžal král Otagar uzřev to, že ho tam do Říma pustiti nechtie, do toho města Ronanne. Tu těže Dětřich z Berúna po něm až do Ronanne i obehna město a leže před ním tři léta. A dáli se před tiem městem velicí šturmové a šermice, avšak ho najposledy vždy dobyl Dětřich z Berúna, toho města, a zabil tu toho krále Otagara. A táhl do Říma. Tu ho přijeli s velikú radostí a by pánem nad Římem a nade vší Italí. To se stalo po božém narození čtyři sta let bez pěti let.

[scroll to TOC]
Dětřich byl králem

pNum_190Pak potom, jako Dětřich Řím a Italí držal pokojně, i pojal sobě krále franského dceru za manželku. Té jsú řékali Adofloa a králi řékali Klodoneus. A Dětřich rozdal své sestry králóm do těch ze[117v]mí okolo. A tak se se všemi spřéznil a upokojil, že byl tady okolo dobrý pokoj. Potom pak byl Boetius, najmocnější mistr v Římě, omluven k Dětřichovi z Berúna pro to a řkúc, kterak by on tajně jednal. A Dětřicha z Berúna že by chtěl zbaviti královstvie. A proto jej Dětřich jal i vloži jej vedlé Pasay v Lampartech na jeden hrad u vězenie. A v ty časy, jako Boetius u vězení jsa u veliké tesknosti, i udělal jedny kníhy sobě a jiným smutným lidem k utěšení.

[scroll to TOC]
Boetius udělal mnoho dobrých kníh

pNum_191Těm kníhám po něm řékají Boetius De consolacione philozophie. A praví v těch kníhách, kterak světské zbožie a čest nic nenie a jest minulá věc a kak by po ní lidé neměli státi ani jie žádati, ani po ní smutni býti, když by ji kto ztratil. Ani se má radovati, když jie dobude. Také ten jistý Boetius udělal mnoho kníh u vězení. A druhé přeložil z řeckého jazyka latině, jako veliký mistr Aristotileš byl udělal. Pak potom po mnoho letech byl Justinus césařem a měl velikú snažnost a žádost k tomu, aby ty, ktož jsú v kacéřské vieře, je přitiskl k tomu a je obrátil a navedl na pravú vieru. To bylo protivno Dětřichovi z Berúna velmi, neb je sám také v té nepravé vieře stál. A bral jim jich kostely, ten jistý dobrý césař, a kázal je světiti. A zdělal jim křesťanské kostely. A proto Dětřich z Berúna poslal k césaři do Konstantinopole, neb je ten jistý césař také neměl pravé viery, a k papeži Johannesovi. A vzkázal mu tak, aby těm jistým ariánóm, točíšto kacéřóm, jich kostely zase vrátil a jich u pokoji nechal. A neb by chtěl tu zemi Italí zahladiti a všecky křesťany zbíti. Pak to césař s velikú núzí učinil, jako papež a [118r]jiní poslové žádali. A když ti jistí poslové něco se meškali na cestě a skrze to se rozhněva Dětřich z Berúna a kázal toho jistého Boetia a jiné vězně v tom hněvě stínati.

[scroll to TOC]
Papež umřel hladem

pNum_192Potom pak přijel papež a jiní poslové k Dětřichovi z Berúna do Říma a praviece mu, kterak césař je uslyšal v jich prosbách a kterak jim velikú čest učinil. I by to protivno Dětřichovi z Berúna, že papeži taká se jest čest byla stala. I vze papeže toho a jiné posly i vsadi je do vězenie a necha jich u vězení hladem zemřieti.

[scroll to TOC]
Umřel Dětřich z Berúna

pNum_193Toho Pán Bóh nenechal bez pomsty, neb devadesátý den potom umřel Dětřich z Berúna náhlú smrtí. A píše svatý Řehoř o tom, že jeden pústenník viděl, že papež Johannes a Symachus, jako je byl dřéve Jetřich z Berúna zmořil, že ti vedú toho jistého Dětřicha a velmi smutně a žalostivě a bosa do pekla a ruce mu za se svázaně a uvrhli jej tam u pekelný oheň. A tak vzal ten Dětřich konec. Tyto dřevnie řeči psané o Dětřichovi z Berúna praví Eusebius z Cesaré v svých kronikách, kterak Dětřich z Berúna a jeho mistr Hilbrant mnoho saní a rozličných drakóv zbili a kak se bil s Ekem, s tiem obrem, a s rohovým Žibřidem v róžené zahradě a s jinými rozličnými třpaslky jako s Laurinem v hoře a s jinými obry a lidmi. O tom žádný žádný mistr nepíše a mají to za lež. Ten dřéveřečený Dětřich byl jedno a třidceti let králem v Římě a v Italí a bydlil často a rád u Berúně. A skrze to řékali mu Berúnský Dětřich, kak je kolivěk byl z Uher rodem a tam se urodil od toho pokolenie uher[118v]ského a pohanského. Někteří světští chválé toho Dětřicha velmi, avšak jest měl zlý počátek i skonánie, neb je byl bastard a hanebně umřel, jakož jest dřéve pověděno o tom. Po božiem narození pět set a let pětmezcietma po jeho pak smrti vybrali se ti jistí nevěřící lidé s svými bohy ven z Říma a z Italie, ale zkazivše a učinivše velikú škodu. Pak učinili sobě sami mezi sebú jiného krále řečeného Atlarikus. Potom pak Theodocia. Potom pak Totilia. Ten jistý Totilius byl oblehl Řím plný rok a tak ležel před ním dlúho, až pak opět Bohové do Říma se zase vrátili. Pak šikoval césař Justinianus jedno knieže šlechetné řečené Biliarius s mnohem lidu, aby Řím a Italí zprostil od těch Bohóv. A tak vzem Lamparty na pomoc i zabi toho jistého krále Totilia a vyhna ty Bohy a tu vzal konec těch Bohóv panovánie po božém narození pět set a sedmmezcietma let. I vraci se zase a budu praviti o césařích, jako sem dřéve nechal. Archadius, dřéveřečený césař, umřel v Konstantiněnápuli tři sta a jedenácté léto.

[scroll to TOC]
O Onoriovi

pNum_194Honorius kraloval s Menším Theodosiem patnácte let. Ten jistý Onorius byl Theodosióv syn a Archadióv bratr. Byl ve všech věcech nábožný a rovný svému otci. A kakžkolivěk naň připadlo mnoho válek, však on jest všecky upokojil bez velikého krveprolitie. A to přivedl vše svú sladkú řečí a svým ochotenstvím. A když sú ho tázali, proč by svých nepřátel nezbil, odpověděl jim a řka: Bóh toho nedaj, bych já jednoho chtěl zabiti živého, když umrlého nemohu křiesiti.

[scroll to TOC]
Čtyřidcátý sedmý césař

pNum_195Ten jistý Onorius umřel v Římě a byl césařem jedno a třidceti [119r]let. A v tom jest kraloval dvě létě s svým otcem a třináct let s svým bratrem řečeným Archadius. A patnácte s dřéveřečeným Menším Theodosiem a žádného dietěte po sobě neostavil. Theodosius dřéveřečený kraloval po[note] Onoriášově smrti s Valerianem, svým vnukem, sedmmezcietma let. Za toho časóv zjevil se črt Židóm v Sareptě v Mojžéšově formě a slíbi jim a řka: Já chci vás suchú nohú skrze Črvené moře provésti do slíbené země. A když črt Židy k moři přivede, tu jich mnoho ztopil. A jiní všichni, kteříž utekli, ti přijali vieru křesťanskú. Ten jistý Theodosius umřel v Konstantiněnápuli po božém narození čtyři sta a dvě a padesát let.

[scroll to TOC]
O svatém Augustinu

pNum_196Za toho časóv umřel veliký učedlník, svatý Augustin, jako byl sedmdesát a sedm let stár. A byl bez jednoho třidceti let biskupem v Iponě na né straně moře. Nebo ti pohané, jakož jest dřéve o nich pověděno, byli oblehli jeho město a učinili velikú škodu a velikú žalost lidem těm, kteříž jsú se jim dostali. I je se svatý Augustin Buoha prositi, aby tu jistú ránu aneb přepuštěnie ráčil proměniti a staviti. A nebo aby naň smrt přepustil, aby tak na velikú žalost nehleděl. A tak byl nemocen a inhed umřel, jakož ti jistí Huňové leželi před městem. Ten jistý svatý Augustinus byl udělal viece než tisíc kníh. A praví svatý Jeronymus o něm, co by kto promluvil a nebo smyslem mohl pochopiti,[note] že by to vše shledal v kníhách svatého Augustina, ač léce svým mistrovstvím a svým kunštem nade všecky hory jako orel pod oblaky, nade všemi zeměmi pro své veliké mistrovstvie. Pak po dvú stú a po osmdesáti a po třech letech byl jeho život a svátost [119v]přenesen do Pasey do Lampart. A tu leží tělesně a veliké divy činí.

[scroll to TOC]
O Martimianovi

pNum_197Martimianus a Valentinianus kralovali sedm let. Ten jistý Martimianus byl dobrý a statečný a rozmnožoval říši velmi. A zase dobyl k říši všeho, ješto jeho předci v šedesáti letech byli zmrhali a ztratili. Ta jistá césaře byla oba zabita skrze zradu po božém narození čtyři sta a šestdesáte let bez jednoho léta.

[scroll to TOC]
Leo

pNum_198Leo, ten najstarší, kraloval sedmnácte let. A ten pobral všecky obrazy, kteréž nalezl v Římě, i vezl je s sebú do Konstantinapule a spáli je všecky.

[scroll to TOC]
Sedm dětí porodila jedna žena

pNum_199Za těch časóv byl jeden král v Lampartech řečený Agrimundus. Ten jel jednú chvílí mimo jedno jezero. I byla tu jedna prázdná žena urodila sedm dietek pojednú a umetala je v tu jistú vodu. Tu král je se tomu dívati velmi pilně sedě na koni a řka: Co by to bylo. A vzem kopie v svú ruku i je se jich převracovati kopím, těch jistých dietek. A jedno dětátko mezi nimi uchyti rukú to jisté kopie a je se velmi silně a pevně držeti. Tomu se poče ten král velmi diviti. A je se mysliti a řka: Toto jest vždy někaké veliké znamenie, že toto dětátko nynie porozené tak sobě umie velmi pomáhati. I káza to dětátko velmi pilně chovati a tak vedli je a pěstovali, jako by jich vlastnie bylo. Pak to jisté dětátko bylo tak múdré a tak statečné, že potom králem bylo. Ale jiné dietky všecky ztonuly. Pak ten jistý césař Leo umřel po božém narození čtyři sta a devadesáté léto.

[scroll to TOC]
O Zenovi, králi

pNum_200Zeno, toho dřéveřečeného Lva dcery muž, kraloval sedmnácet let. Ten jistý učinil mnoho césařských práv a ustave[120r]nie. Ten chtěl zabiti dřéveřečeného Lvova syna. Toho schovala jeho mátě a dala mu jiného, ješto[note] byl podobný k jejiemu synu. A uděla svého syna knězem. A tak ostal živ až do Justianových časóv. Za toho jistého césaře byl Dětřich z Berúna v poselství poslán, jakož je dřéve o tom praveno.

[scroll to TOC]
Tři sta biskupóv bylo hladem zemřelo

pNum_201Za těch časóv byl ten král z Afriky zlé viery a jal tři sta biskupóv a nechal jich všech od hladu zemřéti. Ten jistý césař umřel po božém narození čtyři sta devadesáté třetieho léta.

[scroll to TOC]
Anastasius

pNum_202Anastasius kraloval šestmezcietma let. Za těch časóv poslal papež Hormise dóstojné posly do Konstantinapule, aby tu zlú kacéřskú vieru pustil a pravú vieru křesťanskú přijal. Tu nechtěl těch poslóv ani viděti, ani slyšeti. A inhed potom zabi jej hrom až do smrti.

[scroll to TOC]
Justinus

pNum_203Justinus z Řekóv kraloval devět let. Ten byl dobrý křesťan. Ten pomohl biskupóm z vězenie, jako jeho náměstek byl je zjímal pro vieru křesťanskú. Za těch časóv dal Dětřich z Berúna papeži Johannesovi u vězení od hladu umřéti. A sťal Boetia a Simacha a jiných mnoho, jakož jest dřéve psáno. Pak Justinus umřel po božém narození čtyři sta a sedmmezcietma let.

[scroll to TOC]
O světlé mši

pNum_204Justinianus První kraloval osm a třidceti let. Toho obrátil na vieru křesťanskú Agapitus, ten papež. Ten césař učinil tak mnoho práv césařských a přepsal jiné kníhy, aby držány byly. Za toho césaře časóv šlo říši vzhóru na cti, na moci, na vše strany. A kakžkolivěk byl neprázen s těmi kníhami, však mu vždy přibývalo zemí a dobýval jich statečně. Za těch časóv byl veliký mor v Řecéch. [120v]A proto ustavichu Matce boží ten hod, ješto slóve světlá mše. Za těch časóv byl tak veliký hlad po všem světě, že mátě své dietě jedla. A když ten jistý césař krásný klášter udělal v Konstantinopoli svaté Sofii ke cti, pak umřel u pokoji po božém narození pět set let a čtyřiačtyřidceti let.

[scroll to TOC]
Druhý Justinus

pNum_205Justinus Druhý kraloval jedenáct let. Ten měl jednoho hajtmana, ješto mu jeho války vedl. Tomu řékali Narsas, ten zjednal říši veliké požitky skrze své boje. Pak potom spadla césařová Sofia naň velikú nemilostí, na toho jistého Narsasa. A proto jel od césaře do Lampart o jiné své věci. I vzkáza mu césařová, že jej chce k tomu připraviti, že on sede podlé žen i musí tkáti. A on vzkáza zase césařové, že jí chce tak tkáti, že ona nikdy nebude sama tkáti, doniž jest živa.

[scroll to TOC]
Pak ti z Lampart vrátili se zase do Lampart, neb jsú byli čtyřidceti let vyhnaní

pNum_206A tak se jest přitovaryšil ten jistý Narsas králi lamparskému řečenému Abner. Ten byl úplně s Lamparty v Uhřiech, neb ti Huňové a Bohové s svým králem Dětřichem z Berúna byli z Lampart a z Italie lidi vyhnali, z jich zemí, že jsú musili z Uher utéci. A dobře čtyřidceti let tu byli, než sú zase domóv se vrátili. Ten jistý Narsas s lampartským králem jeli s velikým lidem a dobyli Italie a Lampart. A osadichu se tu a ty krajiny všecky, jakožto i dnes činie, ktož co dobude, ten to osadí. A učinichu césaři a césařové z Konstantinopoli velikú škodu. Ten jistý césař Justinus byl dobrý křesťan a měl dobrý pokoj v své zemi, dokud Narsas u něho byl tak múdrý a tak statečný a tak rozumný k bojóm, že jsú se ho velmi daleko báli. Ale když je césař Narsusa smútil po césařové [121r]radě a Narsas u něho nebyl, i připadechu na césaře a na césařovú veliké války a veliká škoda, že césař hořem umřel.

[scroll to TOC]
Veliký poklad byl nalezen skrze kříž

pNum_207Tiberius Druhý kraloval sedm let. Ten byl pravý křesťan a byl štědrý a dával veliké zbožie chudým lidem. A proto césařová ho štrafovala bránieci mu toho. I odpovědě jí césař a řka: Věřím já milému Bohu, že naše komora pokladová nikdy nebude jmieti nedostatku v zboží. My máme almužnu dávati, abychme my pokladóv dobyli v nebesiech. A když jednú césař šel skrze svuoj palác, i viděl na zemi ležiec jeden mramorový kámen se blyštiec. A v tom byl kříž vydlabán. Ten káza on vzhóru zdvihnúti a řka: Nenie to podobné ani to pravo, že by nohami tlačili na kříž. Dobře jest podobnějšie, že by lidem na jich srdci neb na jich čele stál. A když to zdvižechu zhóru, nalezechu opět jiný s jiným křížem. A opět jej káza césař zdvihnúti. A opět uzře třetí k nim podobný. Podiviv se tomu césař velmi, opět jej káza vzhóru zdvihnúti. A naleze ten jistý césař pod tiem tak hrubě veliký poklad, že o tom praviti žádný neumie. Ten jistý Tiberius umřel jsa pln všeho dobrého po[note] božém narození pět set osmdesát a dvě létě.

[scroll to TOC]
Mauritius

pNum_208Mauritius, dřéveřečeného césaře dcery muž, kraloval dvadceti let. Však ten nezabil papeže, svatého Řehoře, jakož za jeho časóv byl, a byl na tom vším svým úmyslem, chtě svatého Řehoře zabiti. I zjevi se jeden člověk v mnichovém rúše běže skrze Řím a křiče velikým hlasem a řka, že Mauritius to léto má zabit býti. A když to césař zvědě, poče želeti svých hřiechóv a vza veliké skrušenie [121v]a je se Boha velmi snažně prositi a jiných lidí, aby zaň Boha prosili a skrze jich velikú prosbu Buoh nad ním té pomsty neučinil. A že by mu se hlas zjevil a řka: Chceš li, ať se Buoh nad tebú smiluje na tomto světě i na onom. Rci, milosrdný Pane Bože, pomsti nade mnú mých hřéchóv zde, ale ne tam. Potom jednú chvílí, když je byl v řecské zemi a svým rytieřóm zapovědě bráti a krásti a jim obyčejného žoldu nedával, z toho se rozhněvavše i udělachu jiného nad ním césařem řečeného Patas proti tomu Mauritiovi. Když to Mauritius zvědě, i uteče do jednoho ostrova a tu by zabit s ženú a se dvěma synoma po božiem narození šest set a čtyři léta.

[scroll to TOC]
Patas

pNum_209Patas kraloval osm let. Ten měl velikú válku s tiem králem z Persie. A vedlo se Římenóm zle tak, že ti z Persie na nich mnoho zemí dobyli. A také v Jeruzalémě ten jistý césař odpusti papeži Bonifacieovi ten jistý templ Panteon ve jmě Matky buožie a všech svatých světiti, ješto dřéve všem modlám a pohanským bohóm byl ke cti udělán. Ten jistý Patas byl zlostný a dal mnoho urozených lidí zbíti. A proto se stesklo patriarchovi v Římě. I posla k tomu kniežeti do Afriky, aby mu svého syna Eraklita tam šikoval, že by on mu chtěl také pomoci. A tak přijede ten Eraklitus s velikým lidem a zabi toho césaře Patas a by sám césařem po božiem narození pět set a dvanádcet let.

[scroll to TOC]
Eraklius

pNum_210Eraklius s svým synem kraloval třidceti let. A za těch časóv byl svatý kříž zdvihán, jakož jeho hod jest na podzim. A to se jest takto stalo.

[scroll to TOC]
Kterak svatý kříž nalezen jest

pNum_211Král z Persie řečený Kozdras, ten dobyl od říše zemí [122r]mnoho s oné strany moře. A když se přibra do Jeruzaléma, tak se velmi leče božieho hrobu, že se do své země zase vráti. I vede s sebú mnoho lidí a mnoho vězňóv. A jednu čést svatého kříže, jako svatá Helena byla nechala v Jeruzalémě, jakož je dřéve o tom praveno, za krále Konstantina. Ten jistý Kozdras žádal na lidech, aby jej v čest měli jako Buoha. A proto uděla jednu velikú věži od zlata a od drahého kamenie a bydli v té věži, vzdav svému synu královstvie. A postavi na pravé straně svatý kříž a sám seděl u prostředce, jako by Buoh v nebesiech na stolici seděl na svém tróně. A na levé straně posadi jednoho kokota miesto Svatého ducha. A nazval se mocným bohem a otcem a tak se kázal jmenovati. V ty časy zbieral se césař Eraklius tak, že sebra veliký lid proti tomu mladému králi Kozdrovi, chtě se s ním bíti na té vuodě Tymove. A tak po mnohých řečech zamluvichu se tě dvě kniežetě, aby se sama bila na tom mostě, a ktož by druhého přemohl, aby se v jeho panstvie uvázal. A tak Pán Bóh pomože césaři Erakliovi, že jej přemože a zabi jej. A inhed jede k té věži, jako starý Kozdras seděl, i vece k němu: Proto, žes svatý kříž ctil, chci tebe nechati při životě, ale tak, aby křesťanem byl. Ale ten jistý Kozdras byl tak zatvrzen velmi v své zlosti a řka: Chci radějí umřieti, než bych křesťanem byl. A uslyšev to Eraklius, vytrh svuoj meč i stě mu hlavu a káza tu věži rozbořiti a rozděliti střébro mezi svój lid. A zlato a drahé kamenie obráti na to, aby byli kostelové zboření zase uděláni. A vzem svatý kříž i nese jej zase do Jeruzaléma. A když je chtěl skrze tu bránu do Jeruzaléma jeti na svém oři v pyšném rúše a [122v]inhed se brána zavře a zed se sstúpi tak, že tam žádný nemože. A uzřechu anjela stojiec na bráně a ten vece k nim: Boží Syn z nebe, ten jel skrze tuto bránu pokorně na oslíku. A to řek, inhed zmisa ten anjel a césař se velmi leče. A inhed ssed s svého oře dolóv a svlékl s sebe tu césařskú okrasu vzem svatý kříž i jide bos k té bráně a inhed se zed rozstúpi a jidechu jí obecnie i sem i tam lidé. A svatý kříž pustí z sebe velmi krásnú a rozkošnú vuoni. A tak ten césař postavi svatý kříž v Jeruzalémě zase na též miesto po božiem narození pět set a pětmezcietma let. A ten jistý svatý kříž inhed činil veliké divy. A tak usadil césař a papež, aby svatého kříže hod byl pamatován na každé léto. A stali se velicí divové skrze něj, ješto od césaře i ode všeho lidu byl chválen viece nežli dřéve. Potom pak veliké války vztrhly se mezi pohany a césařem. I poče césař báti se, by pohané do Jeruzaléma nedobudúc se i nevzeli svatého kříže. A proto césař vzal svatý kříž do Konstantinapole. Potom po mnoho letech, jako četli od božého narozenie tisíc dvě stě osm a čtyřidceti let, i prosil césař Ludvík s Frankrichu toho césaře z Konstantinopole za jeden kus svatého kříže. I dal mu, jakož ještě jest u Paříži u veliké cti, neb vždy hoří před svatým křížem v kostele u Paříži dvanáct lamp a dvanáct velikých sviecí ke cti a k chvále milému Bohu a svatému kříži.

[scroll to TOC]
Židé v Frankrichu byli křesťané

pNum_212Eraklius vzkázal králi do Frankrichu, aby všecky Židy, kteříž by byli v jeho království, kázal křstíti. A to se sta, že ten jistý král z Frankrichu dobyl mnoho měst, jako k Římu slušely. A od té chvíle šla římská moc dolóv a byla vzdy menšíž menší den ote dne, [123r]až již malú moc mají. Ten jistý césař Eraklius měl vodné tele a od toho umřel po božém narození šest set a dvě a čtyřidceti let.

[scroll to TOC]
O Machometovi

pNum_213Za těch časóv toho jistého césaře byl živ Lamedoch, pohanský buoh, jakož já o něm budu praviti, za těch papežóv, jako v ty časy [byli][note]. A když dřéveřečený césař umřel, i by jeho syn Konstantinus césařem a nebyl čtyř měsiecóv, až jeho macecha řečená Martina jeho otrávila jedem a sama se uváza v ciesařstvie s svým synem řečeným Eraklones. A kralovali tři léta. A proto se rozhněvachu páni z Nápule a jechu tu jistú césařovú Martinu a jejieho syna Erakliáše a uřezachu jí jazyk a jemu nos a nechachu jich zemřieti u vězení. A udělachu Konstantina césařem, dřieveřečeného Konstantina syna.

[scroll to TOC]
O Třetiem Konstantinovi slyš

pNum_214Konstantinus Třetí, jako dřéve jmenován, kraloval osmnácte let s svým bratrem Idradona. Ten byl na všem zlý, ten zabil svatého Martina, papeže, proto, že jeho vieru vždy kázal. A on zbil mnoho lidí urozených a zahubil bez viny, a proto jeho nenáviděli v Konstantinopoli. A proto chtěl césařstvie do Říma převésti. A když do Říma přijede, i byli naň ještě viece obecnie všichni lidé nelaskavi. A stáhl s svatých obrazóv jich vešken oděv dolóv a pobra s nich střébro a zlato, drahé kamenie i jich všicku okrasu, což bylo od drahého kamenie uděláno a řka: Takto toto rúcho a toto střébro a zlato a drahé kamenie a tyto koruny těmto obrazóm zimě tepla nedávají a létě jest jim v tom těžko, rúše a té okrase. A pobrav to vše i jede do Cilicie. A když tu byl šest let, i byl pak [123v]zabit v jedné lázni po božém narození šest set a osmdesát let.

[scroll to TOC]
Konstantinus Čtvrtý

pNum_215Konstantinus Čtvrtý, dřéveřečeného Konstantina syn, kraloval šestnácte let. A ten byl dobrý křesťan a udělal mnoho křesťanských kostelóv zase, jako dávno byli zbořeni. Za toho césaře časóv měl král z Persie ženu, ta chtěla ráda býti křesťankú, a toho jí césař nechtěl přieti. A proto ona tajně přijela do Konstantinopole k césaři. A tu by pokřštěna a nerodi zase k svému muži césaři, leč by se také křstil. A inhed potom přijel král s jedenácti tisíci muži do Konstantinapole.

[scroll to TOC]
Mnoho se jich křštilo

pNum_216A chtěl svú ženu mocí vzieti domóv. I by tu zpraven, že on a těch jedenáct tisíc mužóv kázachu se křštíti a biechu všichni dobří křesťané. A tak ta dobrá paní s velikú ctí zase jela. Pak ten césař umřel v Konstantinopoli po božiem narození šest set osmdesát sedm let.

[scroll to TOC]
Justinitanus Druhý

pNum_217Justinianus Druhý kraloval deset let. Ten byl múdrý muž a rozmnožoval říši velmi. Najposledy učinil mnoho proti papeži a proti těm mocným, že naň velmi biechu nelaskavi. A tak byl Leotia zbavil jeho úřadu, ješto byl od papeže nad jeho rytieřstvem hajtmanem a pánem. I uloži to Leotius s mnoho kniežaty, že césaře jechu, i uřeza Leotius césařovi nos a uřeza mu jazyk. I posla jej tam na púšť do jednoho ostrova řečeného Zersona a sám Leotius přijide na césařstvie.

[scroll to TOC]
Leotius

pNum_218Pak ten jistý Leotius, tomu také řékali Lev Druhý, ten kraloval tři léta. Toho jal Tiberius a uřezal mu také nos. A také jej zaslal na púšť, jako on byl dřevniemu učinil, a oblúpi jej z ciesařstvie [124r]a sám přijide na jeho miesto.

[scroll to TOC]
Tiberius Třetí

pNum_219Tiberius Třetí kraloval sedm let. Za toho césaře časóv byl Justinianus, dřéveřečený césař, ještě živ. Byl na té púšti Zersona. I je se mluviti zevně před lidmi a řka: Ještě bych se chtěl dobře popraviti, bych zase přišel k césařství. I chtiechu jej ti jistí lidé zabiti tomu césaři Tiberiovi k libosti. A tak on utekl k tomu jistému králi z Tynkel a dal mu svú sestru za ženu. A kakž je kolivěk nosu a jazyka neměl, však s jeho pomocí přišel zase k césařství. A oběsi Leotia a Tiberia, dřéveřečené césaře, jakož se v césařstvie byli uvázali. A tak se pomstil nad svými nepřátely. A když mu krópě z toho uřezaného nosa[note] ukanula a kolikrát se musil umyti, po každém umytí zahubil svého jednoho nepřétele.

[scroll to TOC]
Justinianus Třetí

pNum_220Justinianus Třetí kraloval šest let. To jest ten, ješto byl z césařstvie oblúpen, jakož jest dřéve pověděno. A když zase k césařství přijide, i převáži se, že on to jisté miesto Zerson, jako tam na té púšti v něm byl, a chtě je zkaziti a zahladiti. A když uděla jednoho hajtmana nad svým rytieřstvem, i posla ho tam a ten tam zbi všecky lidi kromě dětí. A když chtěl podruhé všecky děti zbíti, i zvolichu sobě v té zemi jednoho ctného člověka řečeného Filipus za pána a za hajtmana. Ten převáživ se a jev do Konstantinapole i zabi toho césaře a jeho syna a sám přijide k césařství.

[scroll to TOC]
Ten jistý césař kázal všecko křesťanské malovánie a obrazy shladiti

pNum_221Filipus Druhý kraloval puol druhého léta, ten měl vieru křesťanskú. A přikázal, aby všecky křesťanské odpustky, křest a jiné posvátné věci, jakož příslušejí k cierkvi svaté, sňali a shladili, a proto Římené nechtěli ho přijieti. Toho [124v]jistého jal Anastasius a vybodl mu oči a sám jest přišel k césařství.

[scroll to TOC]
Anastasius

pNum_222Anastasius Druhý kraloval tři léta. Ten byl zlý na všem, a proto nenáviděli ho, jeho vlastnie vojsko. I zvolili jiného césaře řečeného Theodosius, ten přemohl Anastasia i uděla z něho kněze po božiem narození sedm set a sedmnácte let.

[scroll to TOC]
Theodosius Třetí

pNum_223Theodosius Třetí kraloval jeden rok. Ten byl pokorný člověk a držal césařstvie velmi nábožně. I byl jeden mocný muž v té zemi řečený Leo, ten nepřál tomu jistému Theodosiovi proto, že on jeho otce Anastasie strčil s césařstvie. I válel s tiem césařem Theodosiem a naposledy jal Leo césařova syna a chtěl ho zahubiti. Tu tak zjednali, že Theodosius vzdal césařstvie tomu jistému Lvovi. A skrze to syn mu se vráti. A tak ten jistý Lev přišel k césařství. Ten pak jistý Theodosius a jeho syn byla potom oba kněze a vedla svatý živuot až do smrti.

[scroll to TOC]
Obrazi byli shlazeni

pNum_224Leo Třetí kraloval s svým synem Konstantinem pětmezcietma let. Za toho časóv přibrali se pohané do Konstantinapole a leželi před městem tři léta. Pak potom odtrhli a pobrali to vše, což jsú mohli, a zahubili. Potom byl ten césař Leo oklamán od jednoho lstivého mnicha a zlého tak, že všecky svatých obrazy kázal spáliti. A proto jej štrafoval papež svými listy velmi a zjednal, že césaři žádná dan z Říma ani z Italie nebyla dána.

[scroll to TOC]
Veliký boj

pNum_225Za těch časóv vstal vzhóru veliký kzelšaft mezi pohany i jeli přes moře do německých a vlaských zemí a dobyli mnoho měst. Ty zahnal král franský s těch z Lampart pomocí a zabil jich viece než stokrát sto tisícóv. Pak jest umřel ten jistý césař Leo po božiem narození sedm set a dvě a čtyrydceti let.

[scroll to TOC]
Konstantinus

pNum_226Konstantinus, Lvóv syn, [125r]Pátý kraloval pětmezcétma let. Ten byl své všecky dni nešlechetný a zlý a vedl kúzla a cizoložstvie a uvedl mnohé kněží s sebú ve zlé běhy, v smilstvo a v jiné zlé skutky a v nečisté tak, že je svedl s jich dobré viery. A také udělal consilium nebo radu v Konstantinopoli. A přikáza, aby božie a jiných svatých obrazy byli dolóv sňati a zahlazeni. A byl skrze diábelské lstivé čáry tak obklíčen, že pohanským modlám ofěroval a jim se modlil.

[scroll to TOC]
Obrazi zkaženi

pNum_227A křesťanstvo mordoval velmi a hubil, že obecnie lidé řekli, že daleko přesáhl Diokleciána, toho zlého, svým ukrutenstvím, co je páchal nad křesťany. Pak umřel v Konstantinopoli, jsa pln všeho nešlechetenstvie, po božém narození sedm set let, pět a čtyřidceti let. Za toho časóv šlo césařství v Konstantinopoli velmi dolóv, že pohané dobyli césařských měst mnoho na straně moře. A král franský uváza se v němecské a vlaské země, ješto také k říši příslušely.

[scroll to TOC]
Leo Čtvrtý

pNum_228Leo Čtvrtý, dřéveřečeného Konstantina syn, kraloval pět let. Ten byl uprvé statečný a dobrý a činil křesťanóm velikú čest a chválu. Potom byl tak lakomý, že žádal jedné koruny, jako visela v jednom kostele a měla v sobě mnoho drahého kamenie. Tu on jest vzal i vstavi tu korunu na svú hlavu. A zatiem jej strči jeden rytieř tak, že on umře po božém narození sedm set a osmdesáte let.

[scroll to TOC]
Konstantinus

pNum_229Konstantinus, dřéveřečeného Lva syn, kraloval s svú mateří Hirenú deset let. Ten jistý strčil svú mateř s césařstvie. Toho ona nad ním pomsti tak, že mu oči vylúpi a kralovala zaň dvě létě. Za těch časóv ztrati slunce svú krásu a světlost. A to trvalo pořád sedmnácte dní. I vecechu někteří, že se je to proto stalo, že ten dobrý, štědrý césař [125v]jest oslepen. A když ten dobrý césař slepý umřel, opět ta jistá Hirena vylúpi jeho synu oči proto, aby se nad ní tiem méně mohl mstíti, jako jeho otce oslepila. A kralovala sama v Konstantinopoli pět let. Za těch časóv byl veliký nepokoj v Římě a v těch zemiech okolo, neb Řím a římské césařstvie slušalo pod řecského césaře do Konstantinopole. A seděl daleko od Říma tak, že Římanóm byla daleka pomoc jeho. A proto učinili jsú sobě Římené jiného césaře s papežovým povolením, aby jich bránil. To byl césař Karel.

[scroll to TOC]
A tak jsta byla dva césaře

pNum_230A tak jsta byla dva césaře v křesťanství, jeden v Římě a druhý v Řeciech, jakož i dnes jsta. I chtěl ten veliký césař Karel tu jistú césařovú Hirenu, jakož je césařstvie držala v Konstantinopoli, pojieti za manželku proto, aby z tú dvú césařství opět jedno bylo. To chtěla césařová také učiniti, ale byla od lidu jata, od svého řecského, a byla v jeden klášter vstrčena, tamž i musila přebývati. A byl na jejie miesto volen Niciferus césařem po božém narození sedm set let devadesát a dvě létě.

[scroll to TOC]
Niciferus král

pNum_231Niciferus kraloval v Konstantiněpoli devět let. Za toho časóv sešlo césařstvie v Konstantinopoli nemálo všecko. Ten bojoval s pohany a byl zabit. Pak na jeho miesto přišel Michael, jeho dcery muž.

[scroll to TOC]
Michael

pNum_232Michael kraloval dvě létě a ten byl dobrý křesťan a byl všem lidem mil. A byl svobodný a ty nadal, že byli bohati zase, jako jeho náměstek Niciferus byl chudy zdělal. On svítězil ve mnohých bojích a vzdal césařstvie dobrovolně a by mnichem. I byl Leo jedno knieže v Konstantinopoli na jeho miestě césařem udělán. A již já chci řecských césařóv nechati, jakož jsú do siež doby byli, a chci [126r]a chci[note] psáti o césařích a králích v Římě, neb jsú nynie ovšem najmocnější a také pravá hlava jsú v svatém křesťanství.

[scroll to TOC]
Kterak césařstvuo přišlo na krále franského a na Němce

pNum_233Karel, první a ten najvěčí césař, přišel to léto, ješto četli po božiem narození osm set let a jedno léto, a kraloval čtrnácte let a jeden měsiec. Ten jistý Karel, prvé než je césařem byl, byl králem u Frankrichu a nad němecskými zeměmi i nad mnohými jinými. A skrze něho césařská dóstojnost přišla na Němce. A to se takto stalo. V ty časy, jako ten jistý Karel byl králem u Frankrichu a nad mnohými zeměmi a přemohl mnoho zemí a mnoho bojóv skonal, že jsú o tom veliké kníhy udělány, ale mezi těmi všemi věcmi rozmnožoval královstvie franské velmi. Neb ty země, kteréž král franský dřevní měl, on je všecky také, ty země, přemohl, potom psané Frijen, Aquitanien, Sasy, Uhry, Selanen, Lamparty a jiných mnoho zemí. A učinil to proto, neb ti páni a králi v těch zemiech vedli mnoho své vóle a lakomstvie proti božému kostelu a proti jich lidem.

[scroll to TOC]
Bylo královstvie v Lampartech

pNum_234Také bylo v Lampartech v ty časy královstvie a slúl jich král Desiderius. A uvázal se v mnoho zemí a měst, jako pod papež a pod kostel slušaly. A proto poslal papež Adrianus Karlovi[note], králi franskému, neb je v ty časy byl král najmocnější v světě, a prose ho, aby mu ku pomoci přijel proti Desideriovi, králi lampartskému. I jel král skrze papežovu prosbu do Lampart a oblehl jich krále u Paser a jal toho krále Desideria a jeho syna i pomocníky a šikoval je všecky u vězenie u věčné. A tak král Karel připravil Lamparty pod svú moc a vrátil papeži a jich kostelu jich země [126v]zase, jako král Desiderus držal a byl odjal papeži. A tak to královstvie lampartské sešlo, že potom viec žádného krále nenie, leč by jim byl který skrze césaře dán.

[scroll to TOC]
Césař dělal pak papeže

pNum_235Potom jel Karel do Říma k papeži i přijelo k papeži a k němu sto a tři a padesát biskupóv jeho a papežovým kázaním. Pak ten jistý papež dal jemu plnú moc, králi Karlovi, aby on a jeho budúcí po něm volili a dělali papeže a arcibiskupy a jiné biskupy a stvrzovali, ale tak, aby prvé byli voleni každý od své kapitoly. A dal mu také mnoho jiného svobodenstvie. Potom po stu letech byl papežem jiný, řečený Adrianus Třetí. Ten odvolal to a opět usadil, aby césař nic neměl činiti s papežem ani viece biskupóv dělal. Avšak se césaři na to neobrátili, ale stáli tak v své moci. Pak po mnoho sto letech, když ten jistý Karel byl přemohl mnohé země, jakož jest dřéve pověděno, však najviece bydlil v němecských zemiech. I byl jeden papež v Římě Leo řečený Třetí, toho jeli Římené.

[scroll to TOC]
Papež byl oslepen

pNum_236I vylúpili mu oči a uřezali mu jazyk. I jel ten jistý papež k králi Karlovi. A ten byl v ty časy v Sasech. A je se mu žalovati své veliké škody a hanby. Neb král Karel pomáhal každému rád, komuž se násilé a bezprávie dálo. A proto jel s tiemto jistým papežem se Lvem do Říma a vsadi jej zase v jeho dóstojenstvie. A zahnal ty, jakož jsú papeži bezprávie učinili, a zjednal mnoho sváróv a krikóv tu u městě. A pomáhal vdovám a sirotkóm a obecně všem lidem, ktož jest k čemu spravedliv byl, jako jsú dřéve odtištěni byli od své pravdy. A kdyžto Římené a biskupi uzřechu, že césařové řecští, jakož římské césařstvie pod jich mocí bylo čtyři sta let, žádné snažnosti ani [127r]dbánie o sirotciech a o vdovách a že sirotkóv a vdov nebránie, jakož césařóm a králóm to slušie, a že ciesařstvím vládne žena, té řékali Hirena, jakož dřéve pověděno jest.

[scroll to TOC]
Proč je césařstvie odešlo od Řekóv

pNum_237A tak, že to bylo dobře podobné. Neb král Karel byl tak veliký užitek v křesťanství zjednal, nebo on pohany na mnoho miestech vyhnal z křesťanstva. A že papeže a Řím od lampartského krále a od mnoho jiných jich nepřátel zprostil a že vdovám a sirotkóm a jiným smutným lidem pomohl, že se jim pravé a spravedlivé stalo. A proto papež a Římené všichni volali k králi Karlovi a řkúc: On má římský césař a rozmnožitel říše slúti a býti pro tu věc, jakož jest dřéve pověděno. A papež korunoval krále Karla na césařstvie, jakož toho obyčej byl. A tak vyšlo césařstvie z Řekóv a dostalo se králi franskému a Němcóm. Neb v ty časy králi franští byli Němci a najviec sú měli v němecských zemiech, jakož potom bude pověděno v páté kapitole, jakož tam psáno stojí o té zemi na Rýně a o králích franských. A kakžkolivěk Řekóm z jich rukú jest vyňato césařstvie, však oni proto vždy dělají sobě césaře, ale jich césařská moc jest velmi malá proti němecskému césaři. A již sem pověděl, proč a neb kterak říše vzata Řekóm a na Němce přišla. A již chci pověděti, kterak volenie říšské přišlo na sedm korfeštóv. Pak potom po dvú stú letech bude pověděno potom za třetieho césaře, řečeného Ota, neb jsú za toho césaře časóv usazeni.

[scroll to TOC]
Kterak mnoho králóv a biskupóv jest v křesťanství

pNum_238Také máme věděti, když v křesťanství jsta dva césaře, jeden v Římě a druhý v Konstantiněpoli, to jest v Řecéch. Také jest pětmezcietma království v [127v]křesťanství. A těm řékají Frankrich, Englant, Uhry, Kastile, Legio, Sicilie, Arragonia, Portigal, Denmarky, Meyrken, Navaré, Armenie, Cýpr, královstvie Šotské, Sardinien, Norvej, Trmalien, Čechy, Bolonien, Dunies, Normandie, Irlant má čtvero královstvie. Také bylo dřéve mnoho království, ješto nynie jsú kniežetstvie a hrabstvie. Také pravie někteří, že by bylo s oné strany moře India, jako svatý Tomáš leží, že to také jest křesťanské césařstvie. A řékají každému tomu césaři kněz Jan. A ten také má mnoho křesťanských králóv pod sebú. Ale když je tak daleko, tehdy zde o něm neumieme dobře praviti tak. Neb každý césař v Indí jest, jehož to najvyššie jméno kněz Jan. Také v Ejiptě v pohanství každý slóve římsky césař a nebo augustus. Také jest v křesťanství se strany moře osm set biskupóv kromě těch biskupství, ješto pod papeže neslušejí, jako věčí diel leží jich mezi pohanstvem, těch nechám já tak pro ukrácenie řeči a budu zase praviti o césaři Karlovi.

[scroll to TOC]
O klášteru v Cáchách[note]

pNum_239Když Karel v Římě korunován byl na césařstvie, i udělal v Cáchách klášter Matce boží ke cti a k chvále s velikým dóstojenstvím a velikým okrášlením od střiebra a od zlata a drahého kamenie. A kázal slúpy mramorové z Říma voziti a z Raveny a Trýry a nehleděl na ižádný náklad ani na ztravu ani na kterú práci. A když chtěl ten klášter světiti, bylo tak mnoho panstva, že by bylo o tom mnoho praviti. Tu přijel papež sám z Říma a s ním dvě stě šestdesát a pět biskupóv kromě jiných kniežat a pánóv ze všech zemí s velikú mocí a s velikým dóstojenstvím a s velikú ctí. Ten byl kostel svěcen a tak to usadili a [128r]chtěli to mieti, aby ten kostel v Cáchách byl hlava všech kostelóv v německých zemiech. A přidal tomu městu skrze ten kostel dóstojenstvie a by césař a nebo král římský svú první korunu tu přijal.

[scroll to TOC]
O třech korunách césařských

pNum_240Teď máte věděti, že césař musí tři koruny přijieti. Prvnie koruna jest železná a ta znamenává, že césař a nebo římský král má mocen a silen býti, tu přijme on od biskupa z Kolína u Matky božie v klášteře v Cáchách. Druhá koruna jest střébrná, ta znamenává, aby byl čistý a spravedlivý, tú má býti korunován v Meláně od biskupa Vundetia v Lampartech. Třetie koruna jest zlatá, ta znamenává, že césař na urození a na ctnosti a na spravedlivosti a dobrými obyčeji všecky jiné pány má přesáhnúti, jakož zlato všecko jiné kovánie přesiehne svú ctností a čistotú. Tu korunu musí on přijieti od papeže a neb od toho, komuž by papež od sebe poručil. A tepruv bude pravý césař. A když ten jistý césař Karel v Cáchách ten klášter dodělal, jakož dřieve pověděno, i měli pohané Buoží hrob a tu Svatú zemi zkazili, jakož křesťané měli dřéve mnoho let v svú rukú. Tu vzkázali césař z Konstantinopole a patriarchy z Jeruzaléma césaři Karlovi. Tu se slitova césař Karel i těže s velikým lidem tam a doby té země zase pod křesťany. A jel zase na Konstantinopole i dával mu ten césař mnoho střiebra a zlata a drahého kamenie, toho on všeho nechtěl. A tak césař Karel nežádal na tom césaři nic jiného než svátosti. I da mu ten jistý řecský césař jednu částku našeho Pána Jezukrista trnové koruny a těch jistých hřebíkóv, jako jimi byly ruce a nohy proklány, a kus svatého kříže a Matky božie [128v]košile a jiné svátosti mnoho. To on vše s sebú pobra i da to vše do Matky božie kláštera do Cách, ješto on jej znova udělal, jakož jest dřéve pověděno. A uděla jiných tak mnoho kostelóv, jakož jest slov v abecedě. A nechal u každého kostela, kterýž jest on udělal, jednoho zlatého slova, ješto lepšie bylo než sto hřiven zlata. On také rozmnožil čtvero biskupstvie velikým platem a velikú ctí. To jsú tato biskupstvie, Mohuč, Kolín, Zalcpurg. A dělal deset let most u Mohuči přes Rýn. A když jej udělal, že tak mněli, by věčně stál, i přijide nechtiec oheň v ten most a tak, že jej vešken spálil a zbořil. A když césař Karel stár a nemocen byl od velikých bojóv a prací, ješto je on mieval u bojích s pohanstvem, a zahnal je od jednoho konce moře až do druhého konce moře. I obesla kniežata a biskupy a jiné preláty a zjedna všecky sváry, což mezi nimi bylo. A tak, že je smieřil a zjednal všecky. A inhed posla po svého pravého syna Ludvíka, jako jej byl dřéve králem udělal v Aquitaní, a korunova jej a poruči mu césařské dóstojenstvie. A tak byl přes zimu v Cáchách.

[scroll to TOC]
Karel umřel

pNum_241A umřel jest pln jsa dobrých skutkóv a všeho dobrého po božém narození osm set let a patnácte let. A byl schován v tom klášteře v Cáchách, jakož jej udělal. A mají jej za svatého a pamatují a světie jeho den jako jiných velikých svatých.

[scroll to TOC]
Ludvík král

pNum_242Ludvík, dřéveřečeného Karla syn, kraloval s svým synem Lotariem pětmezcietma let. A měl tři syny, Lotarium, Pipen a Ludvíka. A udělal najstaršého syna Lotaria césařem k sobě a poruči jemu hispanskú zemi. A druhého syna, Pipu, uděla králem v Aquitaní. A třetieho syna Ludvíka uděla králem v Bavořéch a v Švábiech. Potom ulo[129r]ži to s svým synem a zemskými pány, že on césařstvie vzda svému synu a sám by v svého syna moci. A oni svého otce zbavichu césařstvie. Avšak by zase ten rok césařem a vráti se zase v své dóstojenstvie. A synové dachu se jemu na milost a sjednachu s svým otcem a otec jim odpusti. A necha Lotariovi césařské koruny. A umře po božiem narození osm set let a čtyřidceti let a byl u Mohuči schován. Za toho césaře časóv vztrže se veliké povětřie a hřímanie s velikú búří. A z té búře upade jeden kus železa dolóv a byl patnácte noh vzdéli a šestnácti noh všíři a dvú noh ztlúšti. A v Sasiech spálil třimezcietma vsí a měst jeden den. Ta se škoda sta od hromu. A také by veliké v ty časy zemětřesenie a vietr jeden den v Cáchách, že mnoho domóv a kostelóv se zbořilo.

[scroll to TOC]
Lotarius

pNum_243Lotarius První kraloval deset let. Za toho časóv přijeli pohané na síž stranu k Římu a zbořili mnoho kostelóv a učinichu velikú škodu okolo Říma. A učinivše to i jedechu zase k domu. A než přijedechu, až se ztopichu všichni na moři. A Lotarius, najstarší syn, uvázal se sám v césařstvie. To bylo protivno jeho dvěma bratroma. I připravichu se proti němu. A tak tažechu proti svému bratru Lotariovi. A tu se Lotarius s nimi potkal tak, že sú se spolu bili. I bylo zabito viece lidí, než je kdy dřéve bylo zabito z Frankrichu. A když jsú se sami byli velmi zkazili těmi válkami tak, že svým nepřátelóm již nemohli odolati a srozuměvše sami sobě i dělichu ty země mezi se. A tak, že Lotarius césařem osta. Potom kraloval Lotarius s svým synem Ludvíkem pět let. A tak, že vzda svému synu césařstvie a sám Bohu slúžil.

[scroll to TOC]
Ten césař byl jest mnichem

[129v]

pNum_244A byl mnichem v jednom klášteře i umřel v tom klášteře. I by veliký svár mezi anjelem a mezi črtem o jeho duši tak, že všichni, ktož jsú tu byli, viděli jsú, že tělo bylo pryč vytaženo. I jechu se mnišé Boha zaň prositi, a tak nechachu diáblé toho těla.

[scroll to TOC]
Sedmdesátý sedmý césař

pNum_245Ludvík Druhý kraloval jedenmezcietma let. Ten měl boj s Římany a získal. Ten měl jednoho syna, Karla Menšého, v toho vstúpil diábel i mučil jej tři dni. A v těch mukách je se praviti před zemskými pány, že mu se proto stalo, že byl úklad učinil o svém vlastniem otci proto, že jest chtěl otce svého s césařstvie strčiti. Za těch časóv přijidechu Normané, tak řečení pohané, do Aquitanie a Hispanie a zbořichu mnoho měst a vsí a kostelóv. A zabichu to knieže z Aquitanie a krále z Englanta. Za těch časóv šel déšť krvavý v Italí tři dny pořád a by veliký mor. Tak, že césař umře po božiem narození osm set let a sedmdesátého jednoho léta.

[scroll to TOC]
Sedmdesátý osmý césař

pNum_246Karolus Druhý kraloval čtyři léta a devět měsiecóv. Tomu řékali Karel Lysý. Ten jel do Říma a zjednal dobrotu s papežem a s Římany, že by césařem. I poče protiviti z toho Ludvík, jeho bratr, že to bez jeho rady učinil, a válel s ním dlúhú chvíli ten jistý césař. A udělal mnoho klášteróv u Frankrichu a u Vlašiech a nada je velikými dary. Za jeho časóv počalo se jest hrabstvie u Flandřiech, neb jest dřév příslušalo k království franskému. Tomu césaři dal jeden Žid trank. A od toho umřel po božiem narození osm set a sedmdesáte sedm let.

[scroll to TOC]
Jedno tovaryšstvo pohanské

pNum_247Karel Třetí Menší kraloval dvanácet let. Ten držel vlaské a němecské země u pokoji. Za těch časóv připadl veliký pohanský lid do vlas[130r]ských zemí. I by těch pohan zabito na pět tisíc a zbyteční utekli. Opět se potom sebrali i přijidechu s svým králem zase a s velikú mocí do křesťanstva i počechu kaziti a bořiti Frankrejch a hubiti a lutrinskú zemi. Potom jedechu do němecských zemí a hubiece země a dobychu mnoho měst, Kolína, Triery, Štraspurka, Lutychu, Tugres a jiných mnoho měst zbořichu. I počechu Němci a Vlaši křičeti na toho césaře, aby jim ku pomoci přijel. I těže césař s velikým lidem proti těm pohanóm i leče se pohanský král i jeho lid, a tak bylo s uobú stranú zjednáno a mezi nimi umluveno, že césař a ten pohanský král smluvichu se bez boje. Neb ten pohanský král a jeho vešken lid přijechu vieru křesťanskú. A césař sám pomáhal křstíti toho krále a vyzdvihl ho křstu. A dali své děti v hromadu k manželství a byl dobrý pokoj. To se stalo po božém narození osm set let devadesát čtyři léta. A když ten césař stár a nemocen byl a šlo mu velmi dolóv na životě, tu zamietali jej a nedbali naň páni a kniežata říšská tak, že ho nechachu, a zvolichu Arnolfa, jeho bratra syna, césařem. Za těch časóv měl césař jedno domněnie na svú césařovú, by ona své manželstvo přestúpila s jedniem biskupem z Forcelle, neb je s ním velmě byla letná a ochotná, neb oni milostivě s sebú ukládali. Toho se zpravi ona, že ani césařová, jakož jest dvanáct let s ním byla, ani žádného jiného muže ženú nikdy nebyla. A že jest ještě čistú pannú. A toho takto dovedla, vzemši na se bielú košili, i jide do velikého ohně a oheň ji nic neuškodi tak, že z něho beze všie poškvrny vyjide. A učinivši to nerodi se k svému muži zase vrátiti, ale jide do kláštera tak řečeného Andelo v tom biskupství v Štraspurce, jako jej jest znova udě[130v]lala a nada jej velikým zbožím. A umře v tom jistém klášteře jsúci svatá a veliké divy činieci. A ještě té jisté césařové na každé léto světie a pamatují její den. A když ten jistý césař Karel uzře, že se ztratil všem pánóm tak, že naň nedbali, jako dřéve pověděno, i vzda ciesařstvie a byl potom rok živ. Pak jest umřel po tom roce.

[scroll to TOC]
Osmdesátý césař

pNum_248Arnošt, dřéveřečeného Karla bratra syn, kraloval dvanáct let. Ten byl velmi mocný a držal vlaské a němecské země a Frankrich. Za těch časóv vadila se dva[note] papeže o papežstvie. I jede do Říma a ssadi jednoho papeže a zahna jej pryč a druhého ostavi. Pak inhed potom byl nemocen a nemože mu žádné lékařstvie pomoci tak, že jej vši do smrti ujedly po božém narození devět set let.

[scroll to TOC]
Kzelšaft z Uher pil krev

pNum_249Za těch časóv byli velmi zlí lidé v Uhřiech. A když sú zvěděli, že césař umřel, i zdvižechu se z Uher, veliký lid, udělavše kzelšaft. I táhl do Švábóv a do Bavor a tady okolo po těch krajinách a zemiech. A zkazili a zbořili mnoho měst a vsí a kostelóv. A co jsú jeli, dietě, ženu nebo muže, vše zabili a pili krev lidskú proto, aby se jich lidé viece báli a lekli. A také proto, aby se tiem lidé proti nim k brani méně posadili. I bojoval s nimi potom psaný césař a tak se s nimi bil, že mnoho s uobú stranú zbitých bylo, avšak césař ztratil. Pak ti jistí Uhři a ten kzelšaft činili mnohem věčí škodu v němecských zemiech a vlaských. Pak smluvivše se páni spolu a zemené i zbichu ty Uhry a ten kzelšaft.

[scroll to TOC]
Němci měli jednoho césaře a Vlaši druhého

pNum_250Ludvík Třetí, dřéveřečeného Arnolfa syn, kraloval šest let. Za toho césaře časóv byla říše na dvé rozdělena, že někteří u vlaských zemiech až do velikého césaře Oty, ješto na [131r]obú stranú kraloval. A tak odešla říše od Frankrichu. Neb dřéve od Velikého Karla časóv až do toho jistého césaře drželi franští králové říši a římské královstvie. A byla potom Francúsóm odjata říše, že Římanóm ku pomoci nepřijeli, jako ti z Lampart s Římeny váleli a jim mnoho škodili a protivenstvie učinili.

[scroll to TOC]
Prvnie volenie

pNum_251Ten jistý Ludvík kraloval čtyři léta. I jal Ludvík Beringera a u vlaských zemiech kraloval a panoval. Inhed potom by Ludvík také jat a přijide Beringer zase k svému césařství. Potom inhed umře Ludvík a nejměl žádného syna. A pak se sjedechu najmocnější páni z Frankóv, z Němec, z Bavor, z Sas i zvolichu hrabí Kunráta s Hes césařem. A to jest prvnie volenie bylo, jako césaře volili. Neb dřéve césař uložil za svého zdravie s kniežaty a s pány tak, kto by po něm měl býti césařem, syn nebo který přétel jeho, to on zjednal, že po něm a po jeho smrti žádného volenie nebylo a ten ostal, kohož on zjednal.

[scroll to TOC]
Ten učinil svého nepřietele césařem

pNum_252Kunrát, hrabie z Hes, První byl zvolen v říši od zemských pánóv, jakož dřéve pověděno, devět set let a tři léta. Po tom vuolení obesla všecka kniežata a zemské pány. A když se k němu sjedechu, poče jim raditi, aby kněze Henricha Saského udělali césařem, neb on žádného nevie, by se k tomu lépe hodil než on. A kakž jeho jest byl zevní nepřétel, dokud je byl zdráv.

[scroll to TOC]
Osmdesátý třetí ciesař

pNum_253Henrich z Sas kraloval osmnácte let nad němecskými zeměmi a Beringer Třetí kraloval osm let nad vlaskými zeměmi. A potom Lotarius dvě létě. Potom opět Beringer Čtvrtý jedenácte let. Ten jistý Henrich potom, když přemohl již němecské země a ty země okolnie, i chtěl do Italie a do Ří[131v]ma jeti. I by nemocen, že té jézdy necha. A když by velmi nemocen, obesla pány a kniežata říšská a prosi jich, aby jeho najstaršého syna Otu césařem udělali, a to se sta.

[scroll to TOC]
Ota První

pNum_254Ota První, dřéveřečeného césaře syn, kraloval osm a třidceti let. Ten byl z Sas a slóve Veliký Ota pro své veliké boje a skutky, jako je byl učinil. A když uzře, že Italia od říše a od němecské moci byla odešla, i jel tam a přemohl je i Lamparty a podrobil je zase říši a jal toho Beringera, jako se byl také o říši chytil. A čině se césařem, i posla jej do Bavor a byl sám césařem nad němecskými a nad vlaskými zeměmi. A když on mocně kraloval šestmezcietma let, jede do Říma a tu by korunován. I vedl ten papež Johannes Dvanáctý tak nepodobný živuot, že jej césař a kněžstvo ssadichu s papežstvie a udělachu jiného papeže řečeného Leo. A když césař ujede, učinichu Římené jiného papeže a Lva zbavichu a Benedikta vsadichu na jeho stolček. A proto je césař zase do Říma. A když ho do Říma zase pustiti nechtěchu, položi se před Římem a doby ho. A je Benedikta a Lva zase papežem učini. Ten jistý césař Ota měl jednú chvílí dvuor s svými kniežaty a pány na Velikú noc. A dřéve, než ti jistí páni a kniežata k stolu sedú, je se choditi jeden robenec jednoho kniežete před stolem. A uzřev to truxas i udeři toho robence holí. A uzřev to pěstún řečený Henrich, nuž se proti němu vzchopi a zabi truxasa do smrti. I chtěl jej césař beze všé řeči zabiti. A dosah tento jistý césaře i udeři jím pod se a vsede naň chtě césaře zabiti. I křiče césař na své služebníky, aby se toho žádný netýkal, neb je dobře věděl, když by mu překazili a chtěli ho jieti a neb zabiti, že by [132r]césaře vždy zabil. A tak držal césaře pod sebú, až jej césař ubezpeči jeho zdravím. A když césař od něho přijide i da se césař vinen a řka: Dobře podobné, když je on těch hodóv neuctil, že mu se ta škoda stala. A tak propusti césař toho jistého dobrovolně ve zdraví od sebe. Ten jistý césař umřel po božiem narození devět set let sedmdesátého třetieho léta. A byl schován v Meideburku, jako on také to město a to biskupstvie učinil.

[scroll to TOC]
O světě Atlétě

pNum_255Potom jeho žena, césařová Atléta, udělala klášter řečený Selsie na Rýně a leží v něm tělestně.

[scroll to TOC]
Říše přišla za krále Karlových časóv na Němce

pNum_256Mnozí pravie, že římské césařstvie za časóv Otových tepruv právě přišlo na Němce, neb jsú je dřéve za Velikého Karla časóv a po něm králi franští držali césařstvie tak dlúho, až Karlóv rod sšel za Třetieho Ludvíka, jako poslední césař byl Karlova rodu. A poslední král franský byl jeho pokolenie. Ten měl a držal i říši i franské královstvie spolu. A potom, jako oni pravie, že přišlo z Frankrichu na Němce césařstvie jeden diel a druhý do Vlach. A tak bylo roztrženo až do toho Oty, ješto také vlaský diel přičinil k němecskému. A tak sjedna ta dva diely v jeden i by všecko jedno césařstvie. A tak i dnes jest za toho césaře Oty úplně a právě přišlo na Němce. Ale tomu nemáte věřiti, by za toho césaře na Němce říše přišla. Neb je za Velikého Karla časóv byla přišla z Řekóv na Němce, jakož je dřéve pověděno, za Velikého Karla. Neb jsú králové franští byli němecského pokolenie a najviec bydleli v němecských zemiech. A tak bez přitištěnie za mých časóv jeden král z Čech byl césařem, avšak byl němecského pokolenie a [132v]má býti.

[scroll to TOC]
Osmdesátý pátý césař

pNum_257Ota Druhý, dřéveřečeného Oty syn, kraloval s Otú, s svým synem, dvamezcietma let. Ten jistý nechal svého syna v Sasiech a vza královú s sebú a jede do Říma s velikým lidem, aby on a jeho králová korunována. Za toho časóv přijeli pohané do Talabrie a jechu se země hubiti i jiných krajin tady okolo. I táhl césař proti nim s velikým lidem z němecských a z vlaských zemí.

[scroll to TOC]
Jeden boj

pNum_258A bi se s nimi tak, že Vlaši utečechu a Němci bychu zbiti a césař sotně uteče. A přijede k césařové do Říma i umře, jako četli od božého narozenie devět set let a devadesáte let.

[scroll to TOC]
Césařová byla upálena

pNum_259Ota Třetí kraloval osmnácte let. Ten byl dřevnieho Oty syn. A jeho žena vlastnie byla velmi zlá a smilná. Ona žádala na jednom hrabí, aby s ní ležal a spal, ale on toho nechtěl učiniti, neb je svému pánu byl věren. A césařová z toho byla hněviva i je se sočiti césaři na toho jistého hrabí a řkúc: Že on kdy směl na mně toho žádati tak nepodobné věci, co je na mně uzřel. Césař se rozhněva z toho tak velmi, že káza toho jistého hrabí beze všie řeči a zprávy stieti. I prosi ten hrabie své ženy dřéve, než je sťat byl, aby jeho vinu zčistila a zpravila horkým železem, neb: Já umru a nejsa vinen tú vinú. A pošepta ženě všecko, kak se stalo. A když ten hrabie tak vza smrt, potom po velmi dlúhém času káza césař volati a jmenovati den a chce sám na súdě seděti, chtě sirotky a vdovy súditi a slyšeti a jim pravdu učiniti. Na ten den toho jistého hrabie žena také přijide k súdu tajně, svého muže hlavu pod paždí majíci, a je se tázati césaře, které by smrti byl hoden ten, ješto by jednoho člověka pro[133r]ti právu zabil. Césař vece: Měli by mu hlavu stieti. Paní vece: Césaři, tys, ještos mého muže nevinně zahubil po své ženy radě. A to já chci zpraviti ohnivým železem a k tomu svědky dovésti. A když je měla pokázati nevinu svého muže tak, jakž se podmluvila, a to ona učini, že pokáza nevinu zčisti svého muže. Uzřev to césař leče se velmi i da se té paní v její moc. I jechu se prositi kniežata, páni té jisté panie, aby césaři dala prodlenie deset dní a že jí chce v těch desieti dnech jejieho muže složiti a nalepšiti po kniežetské radě. A když ten cíl minu,[note] opět uprosichu césaři osm dní. Opět mu potom uprosichu sedm dní. Potom opět šest dní. A když to všecko minu, káza césař svú ženu za živa pohrabati a sám se vypravi od té jisté vdovy čtyřmi hrady. Ty jí da, jakož je ještě i dnes mají a slovú hrabie z Cile. Pak potom jede[note] césař do Říma dělat jednoho paláce. I protivili se jemu Římené tak, že on mnoho tu nechutenstvie od nich trpěl.

[scroll to TOC]
Kterak sedm korferštóv jsú vysadili volenie

pNum_260Ti třie dřeveřečení Otové držali césařstvie jako k dědicství s panskú vólí. Neb ten poslední Ota žádného syna ani erbovníka neměl. I bál se, by po jeho smrti mnoho válek a sváróv nebylo o říši, jakož by se bylo i stalo, by byl toho neopatřil. Neb bylo mnoho pánóv, ješto pod říší seděli a jednoho césaře mohli by voliti, jako lidé v svobodném městě sami sobě hlavu mohú vuoliti. A skrze to někdy svárové a války se vztrhují. A proto ten jistý césař obeslal mocná kniežata a pány duchovnie a světská, jakož pod říší byla. To byli ti páni z němecských zemí, z Frankóv a z Bavor, z Sas. Z Frankóv máte znamenati ty pány z Rýnu a tady okolo v těch ze[133v]miech jako v Švábiech, Elzasiech. Ale ne z Frankrichu. Neb Franky a Frankrich dělé se a jest dvojice. Ale když kniežata a páni byli u césaře, i vece césař k nim: Milá kniežata a milí páni, když mají césaře voliti, jest mnoho pánóv velmi, ješto by se sami volili a neb své přátely na césařstvie. A mohli by proto veliké války a mordové a škody mezi lidmi se státi tak, že by skrze to hynulo křesťanstvo. Protož bylo by dobré, bychme to opatřili. A učiňte tak dobře a zvolte z sebe některá kniežata, ješto od vás ode všech nynie i vždy budú moci kniežata voliti césaře. A tak, aby jich nebylo mnoho, neb se spieše smluvie a menší svár mezi nimi bude. A já vám to radím, aby vy ta kniežata volili z říšských úředlníkóv, nebo oni najlép vědie říšské položenie po mnoho řeči s césařovú vuolí. A se všech kniežat a se všech pánóv vólí zvolichu sedm korfeštóv, aby římského krále volili.

[scroll to TOC]
Kterak těch sedm korfeštóv jest zvláštní každý úřad

pNum_261A to sú tato kniežata a třé kancléři říšští. Jeden jest biskup z Mohuče, ten jest říšský najvyšší kancléř in Germania, to jest mezi říší a mezi Uhry aneb uherskú zemí a Rýnem. Druhý jestť biskup z Triery, ten jest říšský najvyšší kancléř in Gallica, to jest se strany lampartských hor v němecských zemiech. Třetí jest biskup z Kolína, ten jest kancléřem najvyšším s oné strany hor in Italia, to jest u vlaských zemiech. Jiní čtyřé korfeštové, to sú světští. Prvý jest falcgraf z Rýna, ten jest najvyšší truksas Svaté říše, druhý jest knieže saské, ten jest říšský najvyšší maršálek, ješto meč nosí. Třetí jest markrabie bramburgský a říšský podkomořie a čtvrtý jest král český, najvyšší říšský šenk. Ti jistí dřéve psaní korfeštové jsú Svaté říše [134r]najvyšší úředlníci, jakož dřéve praveno, a jim ta moc dána, že oni mohú krále a neb césaře římského voliti vždy, kolikrát toho potřebie jest. To usazenie korfeštové stalo se jest po božém narození tisíc let a jedno léto. Potom, jako ti dřéveřečení korfeštové byli zvoleni a usazeni, i také dřéve pověděno, i by ten jistý césař Ota nemocen a umře to léto. I sjedechu se korfeštové v hromadu v Frankfurtě a zvolichu Henricha, knieže z Bavor, římským králem. I by ten potom psaný Henrich První od korfeštóv zvolen na césařstvie.

[scroll to TOC]
Tento jest byl první volen od korfeštóv césař

pNum_262Henrich Druhý, knieže z Bavor, kraloval třimezcietma let. Ten udělal to biskupstvie v Pamberce a uděla mnoho zase zbořených a spálených kostelóv a klášteróv a da jim veliké dary a platy. A když byl dvanácet let králem, i jede přes hory, i by césařem. On měl ženú svatú Kunhuntu. A byla ona i on oba čistá jako která panna, neb on byl čistý panic a ona čistá panna. A tak zdrželi jsú čistotu až do své smrti.

[scroll to TOC]
Kterak jsú Uhři obráceni

pNum_263Jako v lampartské historii stojí psáno, Štefan, pohanský král z Uher, chtěl césařovu sestru pojieti sobě za manželku. I musi ten jistý král slíbiti, aby on a jeho všecka čeled přijali vieru křesťanskú a dali se křstíti. A to se sta, neb je tak dřéve někaký diel křesťanóv v uherské zemi bylo. On také připravil jiných mnoho pohanóv, že jsú se také musili křstíti a vieru křesťanskú držeti. On činil mnoho bojóv a vždy svítězil skrze své modlitby. A když to biskupstvie v Pamberce byl udělal a mnoho kostelóv, i přijede jemu k libosti papež Benedictus a světi sám kostel, jako césař byl udělal v němecských zemiech.

[scroll to TOC]
Ten jistý král chtěl býti kanovníkem v Štraspurce

pNum_264Jednú chvílí přijel ciesař do [134v]Štraspurka, ješto byl ještě králem. I slíbi se jemu řád a řehola kanovničie u Matky božie v klášteře tak dobře, že on sám bratrstva s kanovníky a jich řeholí žádal držeti, neb jsú tu byli urozené hrabie, páni, rytieři, panoše, ješto tu své děti měli, avšak pokorný a svatý život vedli zpievaním a čtením u božém domu. Toho jemu odradichu kniežata říšská a řkúc: Nemóžeš toho učiniti a poškvrnil by říši, ješto by ji držal velikými nepokoji. A když již sám nemohl ostati s kanovníky, i uděla svého jednoho bohatého přétele v tom kóře v Štraspurce toho udělánie a zjednal, aby opět jeden přátelský zaň zpieval a četl v kóře na césařově miestě. A proto ještě slóve to kanovnicstvo, ktož jest na tom miestě, královo miesto a neb přátelský vždy na tom miestě má za král zpievati a čísti v kóře s jinými kanovníky. Ten jistý césař Henrich a králová, paní jeho, vedli svatý živuot tak, že jsta oba svatá a jich den slavie slavně a světie na mnoho miestech v křesťanství. Pak umřel po božiem narození tisíc a čtrmezcietma let. A byl v Pamberce schován v tom kostele, jako jej byl udělal. Po jeho smrti byli se pak svadili spolu těch sedm korfeštóv, že říše tak stála dvě létě, že žádného nevolili. Avšak najposledy zvolichu Kunráta, kněze z Frankóv.

[scroll to TOC]
Osmdesátý osmý césař

pNum_265Kunrát Druhý, knieže z Frankóv s Rýna, kraloval patnáct let a učini dobrý pokoj v césařství. A on založil město Špýru a to biskupstvie poče dělati, ale to dokonal po něm jeho náměstek. A umřel po božém narození tisíc třidceti a osm let.

[scroll to TOC]
O jednom obru

pNum_266Henrich Třetí, dřéveřečené dcery muž, kraloval sedmnácte let. Za těch časóv byl jednoho obra [135r]život pochován. Ten měl jednu ránu v svém životě, ta byla puolpáty nohy veliká. A jeho života dél převýšila vysoké zdi a nalezli jemu jednu lucernu v hlavách hořiece a té nemohl žádný uhasiti ani dýmaním, ani vuodú. I uděla jeden dieru rafijí v ni a ten plamen inhed, jakž ho povětřie dojide tú dierkú, tak inhed zhasie. Na toho jistého obra hrobu stálo psáno: Teď leží Pallas, Evandróv syn, ješto toho rytieře kopie jeho zabilo tak řečeného Turnes. Ten jistý césař jel do Čech a do Uher a doby mnoho měst. A přemože dva krále, že se s ním smluvichu po jeho vuoli. Neb jsú byli dřieve proti němu mnoho začinili.

[scroll to TOC]
Ten césař nedal nic žádnému herci

pNum_267Ten jistý césař pojal jednoho hrabie dceru z Pitanie sobě za manželku a měl svadbu v Mohuči a k té přišlo velmi mnoho pišcóv a hudcóv a heroltóv a rozličných těch kratochvilných lidí. I káza jim všem césař pryč a neda jim ani daróv, ani ztravy. V ty časy krikovali se třie spolu a ti všichni třie byli vuolení papeži. I jede ten jistý césař do Říma a ssadi všecky tři a uděla jiného papeže. A když ten césař nemocen byl, i uděla svého syna Henricha, ješto ještě dietětem byl, římským králem s povolením kniežetským a s jich vuolí. I umře po božiem narození tisíc padesát a šest let.

[scroll to TOC]
Devadesátý césař

pNum_268Henricus, toho jistého syn, Čtvrtý kraloval devět a čtyřidceti let. Za těch časóv byla jézda přes moře a byl dobyt Boží hrob. Té jisté vuojsky byli hajtmanové knieže lutrinské a ten hrabie z Blesens a hrabie z Flandr a hrabie od svatého Jiljie a jiných mnoho pánóv velikých. Tu jistú jézdu učinichu lidé sami od sebe. A také že [135v][note] je Urbanus, papež, Druhý navedl. A bylo toho jistého lidu viece než šedesát sto tisícóv, mezi nimižto byli biskupi, kněžie, mnišie a rozličný lid ze všech zemí z křesťanstvie. A kak jich jest mnoho bylo, však mezi nimi žádného sváru nebylo. A což jednomu libo bylo, to i druhému. Také neměli ižádného nedostatku mezi sebú ani moru, jakož Pán Buoh tomu ráčil, aby pohané byli zahnáni na všecky strany z Svaté země. I osadichu Jeruzalém a jiná města tady okolo křesťanskými lidmi a přemožechu mnoho pohanóv a Židóv tak, že sú se musili dáti křstíti. A dobyli také toho města Antiochia, a což tu nalezli, to rozdělili křesťané mezi se. A jedechu zase s velikú radostí domóv, neb jsú tam byli plné dvě létě. To se stalo po božém narození tisíc dvě stě a dvadceti let.

[scroll to TOC]
Veliká dvojice mezi světskými a duchovními

pNum_269Za těch časóv toho jistého césaře bylo veliké roztrženie a války mezi césařem a papežem a mezi knězi a světskými. Papež řečený Gregorius Sedmý přišel k tomu biskupství proti césařově vuoli, ješto v ty časy toho obyčeje nebylo. A proto uloži to césař s čtrmezcietma biskupy v němecských zemiech a s urozenými pány, aby ho za papeže neměli. A jede potom do Říma césař a ssadi papeže dolóv a učini papežem biskupa z Papenburka, jako biskupové z němecských zemí byli vuolili. I přijede král z Nápule a zahna césaře a jeho papeže z Říma a pomože Řehořovi zase k papežství. Potom zval papež zase césaře do Říma i pozva césař papeže zase a vždy jeden klel druhého až na najvyššie, že všichni páni zemští upletú se v to mezi ně také, [136r]v ty války. A jeden diel byl jich s papežem a druhý diel byl s césařem. Pro ty věci byli se kněžie a světští zbúřili, že ani na papeže, ani na césaře nedbali. A kněžie měli své ženy a své děti zevnie při sobě, ješto toho obyčeje dřéve nebylo. A prelátové vedli simonii s svými přátely. To bylo protivno papeži. I zapovědě po všem křesťanstvu, aby ty jisté kněží, ješto simonii vedú, měli za klaté a světští aby jich mší neposlúchali ani s nimi obcovali. A také aby jim žádného desátku nedávali ani ofěrovali. A skrze to byli světští poblúdilí a tak zúfalí, že se málo na kněží obracovali a světští sami činili to, což knězi příslušalo. Křstili své děti, sami kázali, olejovali lidé světští, berúc mast z svého ucha, i mazali děti miesto křižma. A tak dal jeden světský druhému tu svátost, svatý olej a jiné věci. Oni splnili desátky, jako knězi příslušeli, a mluvili dvorné věci o vieře. Oni často vzali knězi svaté božie tělo z rukú a tlačili je nohami a jiných mnoho věcí, že by o tom bylo mrzko praviti. A tak byl veliký neřád a dvojice na vieře mezi světskými a mezi knězi, ješto se dřéve ani potom nikdy nestával. A to se dálo po božém narození tisíc sedmdesát a čtyři léta a trvalo šestnácte let. Najposledy jal césař papeže Řehoře po božém narození tisíc osmdesát a šest let. Pak po tom neřádu byli bez papeže dvě létě. A když ten césař stár byl, i uděla svého syna Henricha králem s korfeštovým povolením. Potom vadil se syn s otcem tak dlúho, že syn otce ja a necha jeho u vězení umřieti po božém narození tisíc pět a sto let.

[scroll to TOC]
Devadesátý prvý césař

pNum_270Henrich Pátý, dřieveřečeného Henricha césaře syn, kraloval patnácte let. Ten dal a [136v]vzdal papeži zase moc, aby biskupy a jiné preláty zase stvrzoval. A da také papeži všecka města zase a kostely, ješto jeho předci v těch válkách byli odjeli. Ten césař dal svému otci umřieti u vězení, jako dřéve pověděno, a proto umřel jest také bez dětí po božém narození tisíc sto a šestnáct let.

[scroll to TOC]
Lotarius

pNum_271Lotarius Čtvrtý, knieže saské, kraloval dvanácet let. Ten přemohl krále z Sicilie a uděla jiného krále. Tu a ten ciesař bi se s českým králem a ztrati boj. V ty časy by veliké sucho v zemi a tak dlúho déšť nešel, že studnice a tekuté vuody nemálo všecky zahynuly a obilé na poli všecko se zkazi.

[scroll to TOC]
Z Durynku král

pNum_272Kunrát Třetí z Cosen, knieže z Švábóv, kraloval patnácte let. Za těch časóv, jako četli po božiem narození tisíc sto a čtyřidceti let, umřel Johannes v ty časy, jako byl živ a stár, tři sta let před Velikého Karla časy. A byl také jeho služebník césařóv Karlóv. Ten král učinil pyšnú jézdu přes moře a doby té Svaté země po božiem narození tisíc sto čtyřidceti a sedm let. A potom učinil mnoho dobrého. A umřel po božiem narození tisíc sto a dvě a padesáte let.

[scroll to TOC]
Melán byl rozbořen

pNum_273Fridrich První, dřéveřečeného Kunráta syn, kraloval třidceti a osm let. Ten kázal to město Tiburtí zase dělati podlé Říma. A zboři to město Spuletu. On zbořil Melán v Lampartech a podlámal zdi, že všecky padnú. I vza biskup Rudolf z Kolína svatých tří králóv těla a posla je do Kolína, jako dřéve byla přišla z Konstantinopole do Melána. A tak přišli ti třie králi svatí do Kolína po božiem narození tisíc sto dvě a padesát let. Potom po mnoho letech jel

[scroll to TOC]
Jézda přes moře

pNum_274ciesař ten jistý po suchu skrze mnohé země k Božému hrobu s velikým lidem chtě retovati to město a tu Svatú zemi před poha[137r]ny. A když do pohanské země řečené Armenia přijede, a s ním král franský, a dobyli spolu mnoho pohanských měst, i chtěl se césař kúpati v jedné malé vuodě řečené Ferrum i utonu v ní. A skrze to snide ta jiezda s velikú škodú křesťanóm po božém narození tisíc sto a devadesáte let. Ti králi, ješto s ním byli, franský a englicský, a jiní páni všickni se zase vrátili. A žoldán z Babylonie zbil jich velmi mnoho a k tomu připade veliký mor na křesťany.

[scroll to TOC]
Henrich Šestý

pNum_275Henrich Šestý, dřéveřečeného Fridricha syn, kraloval osm let. Ten dobyl a přemohl všecky nápulské země a osadi Nápuli i musi odtad pro nemoc jeti. I ja toho krále z Torente a krále s Piretu a nese je s sebú u vězenie do němecských zemí. A ssadil někde mnoho biskupóv dolóv, jako proti němu byli začinili. Toho pak césaře bratr oblehl v pohanstvu to město Acheran a umře v tom ležení. A jeho jiný bratr, řečený Kunrát, byl kniežetem v Švábiech. Ten jistý césař jel létě lovit a pi mnoho v horko, že jej nemoc popade. A umřel po božiem narození tisíc sto devadesát a sedm let. A byl pochován v Špýru.

[scroll to TOC]
Dva krále byla volena

pNum_276Po toho césaře smrti sjedechu se korfeštové v hromadu. Jedni volili Filipa, knieže z Šváb, dřéveřečeného Henricha bratra. A druhý diel korfeštóv volili Otu, kněze z Sas, králem římským. I šikoval Filip tři sta rytieřóv do Cách, aby tomu jistému Otě tu nedali korunovati se. I přijede Ota s velikým lidem a doby toho města Cách a by tu korunován. Mezi tiem sebra Filip veliký lid a přemože mnoho pánóv a měst v němecských zemiech, že jemu musili holdovati jako římskému králi.

[scroll to TOC]
Moleshaim byl dobyt a Štraspurk obležen

pNum_277A potom jel on do Elsas na biskupa z Štraspurka, neb ten [137v]jistý biskup držal s Otú. Tomu přezřěchu, že doby Moleshaima, Haldemburka a Efita a zboři ta tři města. A zahubi to biskupstvie a tu zemi okolo Štraspurka. Potom položi se před městem Štraspurkem dlúhú chvílí proto, že jeho nechtěli za krále mieti, avšak málo tu zjednal.

[scroll to TOC]
Pak kterak Čechy přišly jsú k království

pNum_278Potom měl Filipus veliký dvór v Mohuči. I přijedechu mnoho kniežat a pánóv k tomu a on potvrdi jim jich svobodenstvie. A uděla Otakara a neb Přemysla, knieže české, králem. A tak bychu Čechy královstvím, ješto dřéve bylo kniežetstvie. To se stalo po božiem narození tisíc dvě stě let. Potom jel Filipus dolóv po Rýně a položi se před Kolínem a přemože to město a toho biskupa, že mu se musichu na milost dáti. Potom jede do Pamberka i by tajně zabit. A Ota by sám římským králem.

[scroll to TOC]
Ten pak byl ssazen

pNum_279Ota Čtvrtý z Sas kraloval tři léta. Ten by korunován v Římě. Potom opět zase do Říma jel. A potom jel zase papeži k libosti do Puly a vza ženu mocí králi z Cilicie. A proto vyda naň papež kletbu a uloži to s korfešty a se pány, že toho ssadichu a zbavichu ho říše. A na jeho miesto zvolichu Fridricha, césařova syna Henrichova, toho zbožného. A když to Ota zvědě, vypravi se s velikým lidem. A chtěl Fridricha, jako byl volen a korunován, zahnati. A Fridrich obesla také své a potkali se v Švábiech spolu a chtiechu se spolu bíti. A uzřev Ota, že Fridrich je mu silen, i uteče zase do své země do Sas. I jede Fridrich z jednoho města do druhého a ku pánóm a holdovali mu všichni. To se stalo po božiem narození tisíc dvě stě a dvanáct let. Potom po mnoho letech umře Ota jako sirý člověk.

[scroll to TOC]
Devadesátý sedmý

[138r]

pNum_280Fridrich Druhý, jako o něm dřéve praveno, kraloval tři a třidceti let. Ten měl jednoho syna řečeného Henricha. I zjedna, že by volen králem. Potom jede césař Fridrich do vlaských zemí a by tam dlúho. A v ty časy, jako otec tam byl, zdviže se syn, král Henrich, proti otci. I jede otec zase do němecských zemí a je svého syna a necha ho umřéti u vězení. Ten jistý césař Fridrich zapomenuv své přísahy a slibu, jako byl papeži učinil v ty časy, jako ho korunoval, i uvázal se v mnoho měst a zemí, ješto papeži a kostelu příslušely, a držal je ukrutně. A pomožechu jemu, že se Řím zase vrže k papeži, dokud ta válka byla.

[scroll to TOC]
Césař proti papeži

pNum_281I umře ten jistý papež a dva potom papeže vše pořád. Pak Innocentius Čtvrtý, papež, když uzře, že nemóž odolati césaři v Římě, i jede papež do Janova a do Luky i obesla kardinály a jiné biskupy a preláty a césaře obesla svými listy také, aby před súd přijel a odpověděl před kniežaty z toho, což viny dadie jemu. Césař nepřijede tam, a proto naň papež vyda kletbu s pomocí césaře z Konstantinopole a jiných mnoho kniežat. I vyda papež ortel na toho césaře a ssadi ho s césařstvie a zbavi ho jeho cti. A korfeštové zvolichu jiného krále na jeho miesto, Henricha, lankrabí z Durynku. A když to volenie minu, i jede ten jistý král Henrich do Frankfurka s velikým lidem. I měl césař Fridrich jednoho syna v němecských zemiech řečeného král Kunrát. Ten těže proti tomu Henrichovi také do Frankfurka a bichu se tu spolu. A byl veliký boj den svatého Osvalda po božiem narození tisíc čtyřidceti a sedm let. I svítězi král Henrich a král Kunrát uteče a ztrati mnoho rytieřstva a veliké zbožie. I zdviže se biskup s Taleku řečený Henrich do Štraspurka a Švábové na krá[138v]le Henricha. A osadi ten biskup všechny města a hrady v Elzasiech, ješto césař Fridrich a jeho syn tu měli. A doby hradú, dvú dobrých hradú, Ilevikersheim,Conburghsloifethegrunde, a jiné malé tvrzi spáli, jako Handelohalcemburgh, Ehenhenn, Offemburgh Potom dobyl biskup Mulbeka, Huzen, Ortymberg, Offemberg, Genebach , Kenciger, Tal a jiných mnoho městeček. Mezi těmi věcmi umře král Henrich. I poče jednati papež, aby jiný byl král. I by jiný mezi kniežaty, neb jest chtěl státi proti césaři Fridrichovi a proti jeho synu. Potom pak Kunrát přijede k němu z Bravant a vzkáza papeži a korfeštóm, že hrabie Vilém z Holant jest volen od korfeštóv králem. A holdovalo jemu mnoho měst. Král Kunrát tvrdil tu válku proti papeži a králi Vilémovi a vedl ji vždy i po otcově smrti.

[scroll to TOC]
Pak césař umřel

pNum_282Pak mezi tiem umřel césař Fridrich v Lampartech a držal tam mnoho měst. I byl od papežových legátóv a od těch z Lampart pryč vyhnán. A tak jel do Pulle a tu umře tak tajně, že mnozí lidé mněli, by byl živ po božiem narození tisíc dvě stě padesát let. Potom po dvú letú přijel král Kunrát a byl král Vilém zabit. Potom jel biskup z Kolína do Englanta a přivede[note] s sebú Riharta, králova bratra z Englanta, i volichu jeho králem. A skrze to da jim veliké zbožie a vedéchu jeho biskupi do všech měst říšských a hradóv na Rýně. A přijechu ho krásně pro ty kniežata a pány, jako s ním byli. A když ten jistý Rihart až do Pažle přijede a nemě viece dávati, i jedechu kniežata a páni pryč od něho a nechachu ho tu samého. I vecechu a řkúc: On sobě toho nemní, by naň proč laskavi byli než pro jeho penieze. I jede zase do své země a potom naň viece nezpomenuchu nikdiež. [139r]A tak stála říše pusta třimezcietma let po dřéveřečeného césaře Fridrichově smrti, až král Rudolf z Habespurka by králem. A kakžkolivěk Henrich a Vilém a Richart byli pořád králi říšskými voleni, však žádný říše nedržal.

[scroll to TOC]
Říše stála prázdná třimezcietma let

pNum_283A když římské královstvie a césařstvie prázdno a pusto stálo a žádný z německých kniežat nechtěl se v říši vázati pro[note] strach těch pánóv, jako s césařem Fridrichem byli proti papeži a mnoho říšských měst byl pod se podrobil. A mezi tiem byla říše velmi zkažena a bylo v němecských zemiech a jinde mnoho zlodějóv a mordéřóv. A někteří urození lidé vedli mnoho zlých věcí a protivenstvie. Ta žaloba často přicházela jest před papeže řečeného Řehoře Desátého, kterak v zemiech zle stojí. I přikáza papež korfeštóm a da jim toho cíl, aby mezi tiem od stara dávna byl obyčej, a nebo by chtěl říši sám opatřiti s svými kardinály a jednoho voliti. I sjedechu se kniežata v hromadu do Frankfurka a přijachu k sobě mnoho kniežat a pánóv. A tu volichu hrabí Rudolfa z Habilspurka římským králem po božém narození tisíc dvě stě sedmdesát a tři léta. V ty časy ležal hrabie Rudolf v Pažli s velikým lidem vojensky. A když mu to poselstvie přijide, že je on volen římským králem, inhed taže do Cách a by tu korunován. A korfeštové přijedechu a léno od něho přijechu. A přisežechu jemu, aby mu pomáhali proti těm všem, ktož by co říšského držal nespravedlivě, jakožto potom učinili. Neb ten jistý král Rudolf táhl a dobyl mnoho zemí zase k říši, ješto jeho předci, césaři a králi, byli ztratili.

[scroll to TOC]
Král Rudolf

pNum_284Ten jistý král Rudolf byl syn Ebirharce, toho hrabie z Habespurka, ješto byl lankrabí v Elzasie Vyššiem, [139v]a Štraspurk s jeho pomocí často ziskoval v ty časy, ješto pan Henrich z Feingen a pan Pertolt z Decku biskupy byli Štraspurka. A když krále Rudolfóv otec umřel a vstúpi král Rudolf na svého otce miesto, také hajtmanem v Štraspurce a zjedna, že se jeho báchu po všech Elzasiech a Švábiech. S pomocí těch z Štraspurka on také pobil toho hrabí zafoiského a doby na něm Radim, Morsberg, Kiburgh, Vintrmerai a uváza se v to hrabstvie Kiburg. Potom doby Molenberg, Grecmberg, Durlachu a všicku zemi švábskú s oné strany Rýna, jako byl markrabie z Poadym. A by dobrý pokoj v němecských zemiech od lampartských hor až do englicského moře. Potom těže s velikým lidem na krále českého. Ten byl držal říší mnoho a kniežatóm rakúským, jako byl mocí odjal jich země. A když to král český zvědě, inhed těže proti němu shromáždiv svuoj lid. A bi se s ním i by boj veliký. A tu by zabit král český a jeho tu bylo zbito čtrnácte tisícóv. A zjímachu mnoho Čechóv. To se stalo po božiem narození tisíc dvě stě sedmdesát a osm let. I uváza se král Rudolf v to kniežetstvie české. I měl král z Čech jednoho syna, tomu dal král Rudolf svú dceru a da jemu české královstvie zase to léto.

[scroll to TOC]
Byli dobří časové a úrodná léta

pNum_285Bylo mnoho žita a jiného obilé tak, že věrtel pšenice vzeli za osmmezcietma haléřóv a žita věrtel za šestnáct haléřóv a čtrnáct vajec za haléř a kuře za dva haléře a osm herynkóv za haléř. Potom jel král Rudolf do Štraspurka a uděla lantfríd se všemi městy na Rýně. Toho léta utonul krále Rudolfóv syn podlé rýnové vody a drahně jeho služebníkóv. A byl dvamezcietma let v stáři a měl toho krále z Englanta dceru manželkú.

[scroll to TOC]
Jeden faleš[140r]ný král

pNum_286Toho léta, jako četli od božieho narozenie tisíc dvě stě osmdesát a šest let, i jal se jeden lstivý a chytrý rozprávěti a obecně mluviti a řka: Já sem césař Fridrich. A pomáhali jemu toho páni a někteří k nelibosti králi Rudolfovi. A bydlil na Rýně v jednom městečku, tomu řékají Míšen. Tu byl dvě létě a táhlo k němu mnoho pánóv a měst. A to tak přivede, že mu mnoho měst a pánóv holdovalo. A když ty noviny král Rudolf zvědě, i zda se jemu to dvorno a smál se tomu, porúhaje se jemu maje ho za blázna. Proto potom přivede to ten falešný král, že věčí diel lidu pochybováše nevědúc, kterého za pán mieti. I přijide k králi poselstvie, aby tomu rozuměl, kterak by toho lstivého zahnal. Pakli toho neučiníš vskóře, všecky němecské země se jemu dadie. Mezi tiem byl ten lstivý vzkázal králi Rudolfovi, aby před něho přijel a léno aby od něho přijel jako od římského césaře. A proto se rozhněva král Rudolf a jede do toho města Wetflor, jako ten lstivý v něm byl. I lečechu se měštěné z Wetfloru a dachu mu se na milost a dachu toho lstivého, jako se nazýval césařem, césařovi. I káza ho král Rudolf upálilti. A tak obráti král Rudolf zase lidi k sobě a jede potom do Colmaru, neb sú byli tomu falešnému také holdovali. I prosichu krále za milost. I da jim milost, a tak dachu jemu čtyři tisíce hřiven střiebra a tiem jich pokáza.

[scroll to TOC]
Přemohl patnácte hrabí

pNum_287Potom spiklo se v hromadu patnácte hrabí. A to byli tito: ten Muntfert z Helfenštejnu, z Vrtemberka, z Tokynburka a jiní jich přételé. A chystali se na to, kterak by mohli toho krále vyhnati a neb zabiti. A když to král zvědě, inhed těže vojensky na ty hrabie i přemože je všecky. A zahubi a spáli jim jich země, až právě ti jistí hrabie a [140v]páni musili králi přisieci, aby věčně byli říši pomocni. A by potom dobrý pokoj od Lampart a po Rýnu dolóv až do Durtrichu. Ten jistý Rudolf činil mnoho bojóv a dobrého, že jsú o něm veliké kníhy udělány, ale toho já nechám pro ukrácenie řeči, kterak jest to ctný král byl. Avšak jest nikdy v Římě nebyl, aby tam byl césařem. I tázali ho často páni, proč by nechtěl do Říma jeti a sobě dokonati césařstvie. I odpovědě jim jedniem příkladem a řka: Bylo mnoho zvieřat pozváno před jednu horu kromě lišky. Ta osta před horú. A jiná všecka zvieřata jidechu do té hory a liška napřed vždy jich čekala, skoro li zvieřata zase z té hory puojdú. I vráti se jich velmi málo zase, a proto nechtěla liška do hory. A tak dal pánóm rozum, že před ním mnozí králi jezdili přes hory do Vlach, ješto jsú tam ostali. A proto nechtěl on do Vlach ani do Říma.

[scroll to TOC]
Blýskanie

pNum_288Ten jistý král držal statečně své královstvie a udělal dobrý pokoj v německých zemiech. On byl pokorný pán, a proto on zaplácel na sobě své kabáty a nebo rúcho na vojně. A jide v tom pláceném rúše před své služebníky najprvé. A to jedno učinil proto, aby jeho služebníci též činili, neb se dřéve každý styděl. A od té chvíle již jest obecno. A když osmnáct let kraloval, i jede do Frankfurka a chtěl svého syna, kněze rakúského, králem učiniti. Toho kniežata nechtěli dopustiti. I jede do Štraspurka a by nemocen. A to znamena na sobě. A požehna měšťany a své rytieře a panoše a služebníky a jede do Špýry.

[scroll to TOC]
Král pak umřel

pNum_289A proto od stara dávna římští králi jednají sobě pohřeb za času,[note] a jakž do Špýry přijede, inhed umře, jsa pln dobrých skutkóv, po božém narození tisíc dvě stě devadesát jedno létě.

[scroll to TOC]
Hrabie z Nasoe

pNum_290Adolf, hrabie z Nasoe, byl volen jednos[141r]tajně římským králem po božém narození tisíc dvě stě devadesát dvě létě. Inhed potom oblehl to město Colmar, jako se byli posadili proti němu, a přemože je. A jal v něm pana Anshelma z Rozpalctejnu, hajtmana a syna jeho. A vza hrad Rozpalctejn a Gemerin a da je panu Henrichovi z Rozpalctejnu, dřéveřečeného Anshelma bratru.

[scroll to TOC]
Zbožie činí služebníky

pNum_291Potom ten jistý král Adolf vza sto tisíc hřiven střiebra od toho krále z Englantu, aby mu přijel ku pomoci s kniežaty z německých zemi k boji proti králi franskému. A když to zbožie měl děliti mezi kniežata a mezi pány, aby s ním jeli, i schova to všecko a kúpi sobě za to jedno hrabstvie. A když pánóm toho zbožie nic neda, i nechtiechu s ním žádný jeti, a tak nemohl služebníkóv mieti, aby králi englicskému včas ku pomoci přijel. A skrze to poškvrnil Svaté říše a sám sebe.

[scroll to TOC]
Pak potom Elzasi byli velmi zahubeni, uslyš

pNum_292Potom, jako četli po božém narození tísíc dvě stě devadesát pět let, byla veliká nepřézen mezi králem Adolfem a mezi knězem rakúským, neb rakúský byl velmi smútil krále, přimlúvaje na volení a našemu králi velmi zle proto, že králi englicskému, pobrav od něho střébro, i nepomohl jemu, jakož jemu slíbil. A proto král Adolf chtěl knězi rakúskému jeho země vzieti. I posadi se proti němu kněz rakúský tak mocně. A mezi tiem uděla král toho z Ferere lantfojtem v Elzasiech a uděla s oné strany Rýna pana Heřmana z Gerolcekle.

[scroll to TOC]
Elzasi opět byli hubeni

pNum_293Ta dva lantfojti a ten starý rytieř z Begheimu škodili Elzasóm velmi s oné strany i siež strany Rýnu. A činili to biskupu Kunrátu z Lichtemberka k libosti. A proto ten biskup a to město Štraspurgk a ti páni z Lichtemberka a z Ochynštejnu a lankrabie z Elzas, hrabie z Frifurku a s Weinburku a z Heigerlo[141v]chu a jiných mnoho kniežat a zemských pánóv, všichni se spolu spřiséhli proti králi Adolfovi pro jeho veliké ukrutenstvie a svú vuoli, jako on a jeho fojtové vedli ve všech zemiech. A skrze to byly veliké války a šermice mezi lidmi a časté pobitie, ješto lidé proto velmi hynuli. A proto poslachu korfeštové po kněze Albrechta do Rakús, aby přijel do Mohuče. A že by ho chtěli voliti římským králem, neb král Adolf jest nestatečný a nepotřebný člověk a zkázce Svaté říše a obecného dobrého. A že zavinil svým poddaným, že jej spravedlivě mohú říše zbaviti. A tak korfeštové všichni přijedechu do Mohuče a ten biskup z Triery a to knieže z Bavor. Těmi novinami rakúský by vesel a zjedna sobě mnoho pánóv, ješto mu slíbichu pomoci. A také měl ku pomoci na Rýně biskupa z Mohuče, z Štraspurka, z Kostence[note], z Beireten, z Uher a z Čech. S těmi se všemi těže přes Dunaj na Rýn. I sebra biskup Kunrát z Lichtemburka osm set jézdného lidu, rytieřóv a panoší kromě své čeledi a přijedechu ti z Štraspurka se čtyřmi tisíci jézdnými a pěšími kniežeti na pomoc. A potkali ho v Faburce a přivítali jeho krásně. A když to král Adolf zvědě, i sebra veliký lid a obleže Rufach, to město, biskupu z Štraspurka k protivenství a k nelibosti a pobra tady a spáli a rozboři vše okolo. Však proto leželi páni v Rufartu, tu i škodili těm před městem viece než tisíc koní a tři sta člověkóv, ješto v šermicéch byli zbiti a jímáni. Potom jede král Adolf s svým lidem do Špýry a chtě tu čekati, co korfeštové o něm zjednají. Mezi tiem přijede kněz Albrecht k korfeštóm

[scroll to TOC]
Ten byl ssazen

pNum_294do Mohuče i ssadichu jej a vzechu jemu spravedlivě korfeštové pro jeho viny a pravým právem a odsúzením říši, králi Adolfovi. A volichu na jeho miesto dřéveřečeného [142r]kněze Albrechta z Rakús. A přisáhali jemu také. To se stalo ten večer na svatého Jana v Simgebror po božém narození tisíc dvě stě devadesáte osm let. A když to král Adolf zvědě, i vza k sobě ta města Špýru, Wrmes, Frankfurt, Openheim a své lidi, kteréž měl, a potkal se s knězem Wormicí, ješto jel z Mohuče. I chvátal král Adolf tak velmi k boji a měl tak velikú žádost, chtě se s ním býti, že proto svých pomocníkóv nečekal, a boje se, by knieže neuteklo a neb neujelo. I jede inhed v hromadu a udeři naň a inhed se poče veliký boj mezi nimi. A trval dobře puol dne. Tu svítězi knieže a by král Adolf zabit. A mnoho lidí s uobú stranú. A by krále Adolfóv syn jat a mnoho urozených lidí. Mezi těmi bylo šedesáte hrabí a jiní utekli. A také se mnoho lidí zadchlo horkem. Mezi těmi se zadechl pan Ota z Ochynštejna a v kniežetině vuojště najvyšší. A ten z Řenberka, ješto v králově vuojště vódčí byl. Inhed po tom boji přemože knieže města na Rýně a Veteravě. Pak v Elzasiech uděla lantfojtem pana Jana z Lichtemberka. A[note] na né straně Rýnu toho z Ohynštejna, jeho syna, ješto v tom boji ostal v Švábiech, od toho Wirtemberka.

[scroll to TOC]
On pak by pomstěn takto

pNum_295A někteří řekli, že všichni ti, kteříž proti králi Adolfovi přisáhali, že žádný jich pravú smrtí neumřel. Najprvé hrabie z Heigerlochu, ten byl zabit. Pan Ota z Ohštejna zadechl se u boji, jako dřéve pověděno. Biskup z Mohuče umřel sedě na chyšce, hrabie z Cvejnburku utonul u vuodě řečené Diblesse, biskup z Štraspurka byl před Faburkem zabit od jednoho kamenníka, hrabie z Lmyrgen zbyl před smrtí smysla a král Albrecht by zabit od svého bratra syna, jako se potom o tom bude praviti. A tak byl král Adolf pomstěn. Avšak kterak se jim kolivěk vedlo všem. Avšak [142v]vždy dobyl kněz Albrecht římského césařstvie mocí a skrze boj, jako dřéve jest o tom pověděno.

[scroll to TOC]
Poslední král tento

pNum_296Albrecht, krále Adolfóv syn z Habespurka, knieže z Rakús, přijide k říši, jakož jest dřéve pověděno, po božém narození tisíc dvě stě a osm let. Aneb druzí korfeštové nebyli při jeho volení. A také aby druzí neřekli, by on nespravedlivě říši držal, a proto vzdal své prvnie volenie korfeštóm v jich moc. A oni jeho opět všichni jednostajně volili a korunováchu jeho v Cáchách, jakož obyčej jest. Potom přijede do Štraspurka a by tu drahně dní. A tu přijeli od něho mnoho pánóv léno. Pak na Matky božie den jede král Albrecht do Štraspurka a jede s ním šest set Uhróv s lučišti, ti střelby velmi rychlé.

[scroll to TOC]
Krále Albrechtóv lid

pNum_297A neměli na sobě žádného oděnie a měli dlúhé vlasy spletené jako ženy. A měli mnoho všivých kožichóv a húní. A byli tak rychlí a udatní, že žádná voda nebyla tak hluboká a oni vždy jeli aneb pluli skrze ni. A také měl osm set rynéřóv, ješto kopie nesli. A jedechu s ním urození lidé, majíce tisíc ořóv přikrytých. A biskup Kunrát z Lichtemberka také měl dvě stě rytieřóv, vše v jednostajném rúše. V té vuojště bylo osm set paní, ješto každá na každý týden měla jeden turnieř dáti jednomu úředlníku, ješto jim byl dán a usazen, aby jich bránil před mocí.

[scroll to TOC]
Jed vyhnán mu okem ven

pNum_298Ten césař kraloval deset let bez šesti neděl a byl obyčejóv chlapských a měl jedno oko. A to se takto stalo. Jednú chvílí otrávichu jeho. I pověsichu jeho lékaři za nohy a vylúpichu jemu oko a skrze to se zhoji. On byl velmi lakomý po zboží, že se proto říši nehodil, jedno svým dětem, neb jich jest měl [143r]mnoho. Také byl nelekavý člověk a udatný a jezdil vždy najviec po městech a nestřeha se a skrze to život ztratil. A to se jest takto stalo. Král Albrecht měl synovce, tomu řékali kněz Jan, a s tiem se nechtěl děliti o ty země, jako k němu příšlušely k dědicství. A častokrát toho na něm žádal. Najposledy pak žádal na něm kněz Jan opět svého dědicstvie a počtu, aby mu se od něho stalo, jako v těch letech pobral. A prose jeho, aby jemu s tiem věrně učinil jako věrný strýc. I poda jemu král za to vše zeleného věnce a řka: Tiem tobě má zaplaceno býti a tento věnček máš za své dědicstvie mieti. Tiem se velmi zamúti kněz Jan a je se toho plače žalovati přátelóm svým a služebníkóm. Pak se s knězem Janem přisezechu na královu smrt. Pak potom chtěl král jeti do Rýnfeldu k králové, své mateři. A když přijede k té vodě Rise a on a jeho služebníci přes vodu jeli. A byl kněz Jan s nimi prvé přijel. A když král jel mluvě po poli jako jeho obyčej byl.

[scroll to TOC]
Král by zabit

pNum_299I přijede kněz Jan s svými a zabi krále skrze zradu. A zradu v jeho zemi učini po božiem narození tisíc tři sta a osm let. I by na tom miestě krásný klášter udělán, tomu řékají Kynygfeld, a tu by král pohřeben. A potom po mnoho letech do Špýru přinesen. A ti, jako krále zabili, byli všickni vyhnáni a zkaženi na životě a na zboží. Za toho krále časóv bylo to královstvie v Uhřiech prázdno.

[scroll to TOC]
Král by obráněn skrze svú ženu

pNum_300I zjedna ten jistý král Albrecht, že Karlovi, jeho sestřenci, by od papeže dáno to královstvie. Neb to jisté královstvie slušalo pod papeže k manství. A když Karel králem byl v Uhřiech, i poje pohanského krále dceru z Litvy sobě za manželku. [143v]A když král jednú chvílí za stolem seděl, i přijide jeden i vytrže svój meč a chtě krále uherského v hlavu jím udeřiti. I zavře jej králová svú rukú, krále, a ten zrádce udeřiv, i utě králové tú ranú tři prsty, a králi nic neuškodi. I by ten zrádce inhed jat a v kusy rozsekán. A potom móž každý znamenati, že zrada řédko jest bez pomsty.

[scroll to TOC]
Ten král porúhal se těm z Štraspurka

pNum_301Henrich, hrabie u Licmburka, byl volem římským králem po božém narození tisíc tři sta a osm let bez dvú měsiecí. A potom přijede do Štraspurka a jede inhed odtad. I poslachu ti z Štraspurka své posly k králi, aby jim potvrdil jich svobodenstvie. A když ti poslové přijidú před král, i vecechu: Naši páni z Štraspurka nás poslali k tvé milosti, aby jim jich svobodenstvie potvrdil tak, jako vaši předci činili. I nechtě jim král žádné odpovědi dáti, ani těm z Štraspurka, ani těm z Špýru. I jedechu ti poslové po králi až do Colmaru. I bychu zpraveni od jednoho, ješto královo tajemstvie věděl, aby ty z Štraspurka před králem nemenoval pány, než měšťany. A tak jidechu ti poslové před král i vecechu: Žádný a milostivý králi, tvoji měštěné a služebníci z Štraspurka nás poslali k tvé milosti, aby jim ráčil jich svobodenstvie potvrditi. I vece k nim král: Já sem nevěděl, které vy pány mieníte, neb jste dřéve těch pánóv z Štraspurka pravili se posly. Ale když již pravíte, že jste mých měšťan poslové z Štraspurka, tyť já dobře znám, má se vám státi, což žádáte. A tak byli ti poslové dobře vyjednáni. V ty časy umře král český i připade to královstvie na jeho dceru. I da césař svého syna Jana do Čech za tu pannu k manželství té jisté panně. A tak by Jan králem v Čechách. Ten jistý césař [144r]byl báznivý nábožný člověk. A proto zjednal on svými listy viece než mnohý král svými vojnami a nebo boji. On jede do Lampart i podrobi sobě tu zemi a ta města.

[scroll to TOC]
On jest dobyl Říma

pNum_302Potom jede do Říma, i nechtiechu ho Římené tam pustiti. Avšak doby on Říma s velikú prací. A bili se na tom mostě, ješto slóve Tufelbruk a nebo Železný most v Římě a s Římany a s králem nápulským, ješto s velikým lidem Římanóm pomáhal. To bitie a ty šermice trvaly plná dva dny. A sta se s obú stranú veliká škoda. Avšak obdržechu a pobichu Římany a přemože je pravú mocí a přitiště k tomu kardinály, že jeho musichu korunovati na césařstvie, neb papež byl v Avinioně v ty časy. Odtad pak jel césař Henrich do Florence a obleže město a bylo u městě viece než tisíc oděného a branného lidu, neb všichni gelfové přijeli byli Florenským na pomoc, ti slovú gelfové u vlaských zemiech, ješto s papežem drželi. Pak jsú to giblinkové, ješto jsú s césařem proti papeži byli. A tě dvě rotě ještě se idnes často o to tepú. Pak ti Florence dachu se césaři a mluvichu s ním. A když césař vlaské země a Tuskaní úplně přemože, i zdviže se s svým lidem, chtě táhnúti do Nápule. A tak přijede do toho města, do Pizy. I[note] chtěl na Matky božie do nebes vzetie, ten den, Boha přijímati.

[scroll to TOC]
Césař byl otráven

pNum_303Neb jest on byl spravedlivý, dobrý a miloval boží službu a kněžstvo. A když ten den bral božie tělo, tehdy jej kněz v kalichu otrávil. Někteří pravie, by ten kněz byl mnich zákona predikátorového, a pravie, že mu papež a některá města dali za to veliké zbožie. A když césař od oltáře jide nábožně a jsa jedem otráven, i jide k tomu jistému knězi do zakřišty i poče mu raditi, [144v]aby pryč šel a schoval se prvé, než by jeho čeled zvěděla. A potom povědě césař pánóm, že je otráven. I by mezi nimi veliká žalost. A prosichu jeho páni a lékaři, aby sobě dal raditi a pomoci a řkúc: Chcmeť bohdá z tebe ten jed okem vyhnati takéž jako králi Albrechtovi, neb jemu tiem bylo pomoženo. I odpovědě césař a řka: Já nechci toho od sebe zahnati, ješto jsem já jej sobě vzal za utěšenie a za pomocníka a za pána přijal sem sobě. A staň mi se, jakž jeho svatá milost ráčí. A tak ten césař umřel a po desieti dnech byl potom schován u Pize s velikú žalostí, neb ho obecnie všickni lidé pykali a plakali po božiem narození tisíc tři sta a třinádct let.

[scroll to TOC]
Byla dva volena krále

pNum_304Ludvík, mladý knieže z Bavor, byl zvolen králem od biskupa mohučského a trierského a od krále českého a od markrabie bramburského. Pak proti němu volili kněze Fridricha Rakúského jiní korfeštové po božiem narození tisíc tři sta a čtrnáct let. A bylo mnoho pánóv tu. A Ludvík s velikú mocí ležal před Frankfurkem a s velikú vuojskú, neb je město s ním držalo. Pak ležal kněz Fridrich s svú vojskú na druhé straně, maje veliké množstvie také lida. A byla vuoda veliká tak, že proto nemohli k sobě. I přijede kněz Lipolt z Rakús, dřéveřečeného Fridricha bratr, s velikým lidem do Špýry. I uteče Ludvík s svým lidem do židovského kirchova. A kněz Lipolt spáli vesnice tady okolo. Pak potom ta dva krále volena sjeli se v Švábiech podlé Gsseliriku a bili se spolu tak, že s uobú stranú mnoho zbitých a zjímaných bylo a nevěděli, který by obdržal. Potom, jako četli od božieho narozenie tisíc tři sta a dvadceti let, táhl král Ludvík s velikým lidem nahoru po Rýnu. A když to král Fridrich zvědě, [145r]inhed táhl proti němu s svým bratrem, s knězem Lipoltem. A sjedechu se podlé Štraspurka Matky božie den.

[scroll to TOC]
Ta dva krále ležala proti sobě v Štraspurku

pNum_305A tak ležala ta dva krále v lantvéru proti sobě v Brissí podlé Schaftolcheimu, Achenheimu, Wibersheimu a tady okolo drahně dní chtiece boj smluviti. A když to zvědě biskup z Štraspurka, i těže s svým vojskem k Fridrichovi. A ti z Štraspurka vzeli potvrzenie svého svobodenstvie od krále Fridricha. Pak potom vzeli od krále Ludvíka také potvrzenie, jeden diel z Štraspurka, a tak ti hněvové a ti rodové, kteříž k němu příslušeli, ti drželi s králem Fridrichem a pomáhali špíží jemu. A jeho ven z města a jinú věcí, což jim potřebie bylo, za jich penieze. Ale ti z Milheimu a jich drželi s králem Ludvíkem a pomáhali mu též. A tak, když král Ludvík byl obdržal a césařem byl, i byli ti z Milheimu dobře obdarováni od něho, neb jim césař zvláštní přézen vzkázal tak, že jim skrze to mnoho dobrého učinil a svobodenstvie jim dal. Pak král Ludvík poslal k králi Fridrichovi, již li je hotov k boji. A on mu odpovědě a řka: Již. I sede král Fridrich dolóv s koně a chtě se pěškami bíti. A král Ludvík běžal zase skrze les. A král Fridrich táhl po něm dva dny a tak nemohl jeho postihnúti, a proto táhl zase domóv do Rakús. Pak potom po roce, jako četli od božého narozenie tisíc tři sta a jedenmezcietma let, i táhl král Fridrich a jeho bratr na krále Ludvíka do Bavor i zahubichu všicku bavorskú zemi. A král Ludvík osta na hradiech a nevyjede ven. Pak potom, jako četli od božieho narozenie tisíc tři sta třimezcietma let, i sebra[note] král Fridrich opět veliký lid, dvamezcietma set kopí a čtyři tisíce střelcóv. Ty mu pos[145v]lal král uherský z Uher a z pohanstvie. I posla kněz Lipolt osm set kopí svému bratru i těže s nimi do Bavor, hledaje doma krále Ludvíka. Mezi tiem sebral král Ludvík také veliký lid, neb král český a biskup trierský přijeli mu na pomoc s pětimezcietma sty kopími a třidceti tisící pěšími. A tak, když ta dva krále ležela proti sobě polem ob jednu vodu, ješto pro ni k sobě nemohli, i střéleli krále Fridrichovi střelci do krále Ludvíkovy vuojsky, že musil král Ludvík se hnúti a postúpiti s toho miesta na svuoj hrad, jakož tu blízko ležal odtud.

[scroll to TOC]
Jeden boj, v němž Fridrich byl jat

pNum_306Pak ráno krále Fridrichova rada poče s ním mluviti, aby se nebil, doniž jeho bratr, kněz Lipolt, k němu nepřijede. Nebo by byl snad jedniem dnem již k němu přijel. Té rady on nechtěl poslúchati, neb je byl hněvivý a udatný muž. I poče boj s králem Ludvíkem. A uprvé počalo mu se velmi dobře vésti a byl by obdržel, by byli pěší nepřispěli. A když se přibrachu pěšci a purkrabie normberský se čtyřmi sty helmy králi Ludvíkovi na pomoc, ti jsú byli čilí a nestrašliví do krále Fridrichovy vojsky, učinichu mu velikú škodu. A tak by král Fridrich jat a mnoho urozených pánóv. A tak ten boj ztrati, ješto by ho byl neztratil, by byl dočekal svého bratra, kněze Lipolta. A tak ten král vza konec, neb ta dva krále volena krikovala se a válela spolu dobře devět let o říši. I osta král Ludvík sám římským králem a kněz Lipolt jede zase domóv u veliké žalosti.

[scroll to TOC]
Črt chtěl králi Fridrichovi ven pomoci z vězenie

pNum_307A když král Fridrich u vězení ležal na jednom hradě řečeném Druwesnit, i přijide dobře učený mistr k knězi Lipoltovi a řka: Já chci od tebe zbožie vzieti a chciť črta zakléti a připraviti [146r]jej k tomu, že on musí tvého bratra, krále Fridricha, z vězenie vyvésti. A tak jidesta ta dva, mistr a kněz, do jedné komory. I poče ten jistý mistr činiti své uměnie a zaklínaje je. A tak s tiem jide dlúho okolo, až se jim črt i ukáza v jednoho pútníka osobě. Tu ten mistr rozkáza tomu črtu, aby krále Fridricha z vězenie přinesl beze všie škody a poškvrny. Odpovědě jim črt: To chci učiniti, bude liť mne chtieti poslúchati král Fridrich. A s tiem se bra črt pryč. I přibra se k králi Fridrichovi na ten hrad i vece k němu: Vseď na mě, jáť tě chci přinésti bez škody k tvému bratru. Král k němu vece a řka: Ktos ty. I vece črt: Netěž se po tom, chceš li prázen býti vězenie. A učiň to, což já káži. I objidechu hrózy krále a ty, ktož jsú ho střehli, tak, že jsú se velmi báli, a počechu dělati kříže na sobě a před sebú žehnajíce se. A črt inhed zmisa. Pak potom přitěže kněz Lipolt i poče mu takú škodu činiti, králi Ludvíkovi, válkami, že král Ludvík musi propustiti krále Fridricha, avšak musichu mu přisáhati a dobře zaručiti, aby mu na říši viece nepřekáželi. A tak ostal král Ludvík sám římským králem.

[scroll to TOC]
Krále Fridricha snědly vši

pNum_308Potom po drahně letech da jeden rytieř králi Fridrichovi jednoho kus vajce sniesti a chtě, by naň skrze to laskav byl. A inhed od toho jédla zroste na něm tak mnoho vší, že ho jim žádný nemohl obrániti, až skrze to umřel.

[scroll to TOC]
O kletbě krále Ludvíka

pNum_309Mezi tiem umřel Matheus, pán melánský, i poruči král Ludvík tu zemi v Lampartech panu Galiačovi, synu dřéveřečeného Matheusa. Ten jistý Galiač činil velmi mnoho proti papeži a král franský a kněz Lipolt spolu byli proti králi Ludvíkovi. A papež pohnal [146v]krále Ludvíka do Aviona. Proto, že je prvé poddal melánské země, než je césařem byl. Neb se papeži zdálo, že římský král nemá nic činiti ani kterého práva má s vlaskými zeměmi, doniž by césařem nebyl. A když král na ten rok do Aviniona nepřijede tak, jakž mu je rok dán, káza jej papež kléti, a král se nic neobráti na jeho listy ani na jeho kletby.

[scroll to TOC]
Krále Ludvíka papež klel

pNum_310A proto vyda naň papež ortel a řka, že ten král nenie dobrý křesťan a že je kacéř na vieře. A poče hroziti, chtě jej strčiti z říše a z panstvie. Potom jede král do Říma a by od Říman krásně přijat. A Římené dřéve papeže prosili, aby z Aviniona přijel do Říma a korunoval césaře. A nebo aby někoho poslal s svú mocí. Toho papež učiniti nechtěl. I učinichu Římené a dřieveřečený král jednoho bosáka papežem v Římě. Ten papež naděla mnoho kardinálóv a biskupóv a korunova krále Ludvíka na césařstvie. A byl čtrnácte let římským králem. To se stalo po božiem narození tisíc tři sta a osmmezcietma let. Od toho bosáka papeže a těch kardinálóv vznide veliký blud u vieře křesťanské a neřád. Však naposledy ten jistý papež a jeho kardinálové dachu se pravému papeži na milost. A přijidechu k milosti. I by tak pravý papež v Avinioně ještě hněvivějí na césaře a je se ho ještě viece kléti. A stavi zpievanie a boží službu ve všech městech, kteráž města s ním držala a jej za césaře jměli. A ktož by jej menoval césařem, ten by měl také klet býti. A skrze to byl veliký blud a dvojice mezi knězi a v říšských městech a v svobodných městech, ktož jsú toho Ludvíka za césaře měli. A někteří kněžie větčí jich diel chtěli papežovo [147r]přikázanie činiti tak, že nechtěli zpievati ani božie služby vésti, jako ti augustýnové a jiní zákonové, jako v Štraspurce a jinde v svobodných a v říšských městech byli sedmnácte let bez zpievanie a bez božie služby. Ale predikátorové a bosáci, ti zpievali a slúžili proti papežovým listóm. Také se dvojili mezi sebú velmi[note] kněžstvo, že kněžie v některých kostelech a mnišie v klášteřiech někteří slúžili, a druzí nic. Césař byl dobrý a šlechetný, že žádnému knězi proto nedal nic učiniti chudému. Avšak přitiště biskupy a preláty, že jsú musili manstvie od něho přijímati. A přitiště biskupa Pertolta z Štraspurka, že jej musil za césaře mieti a léno od něho přijímati po veliké škodě, jako se tomu biskupu v Elzasiech byla stala, jakož potom o tom biskupu bude praveno. Mezi těmi věcmi byl kněz Lipolt vždy proti césaři a zjedna, že papežovi listové proti césaři ve všech městech byli čteni. Ten jistý Lipolt, kněz, ležal před Santepulte a zbořil až do konce, neb lankrabie v Elzasiech byl krále Ludvíkóv služebník. Potom jel kněz Lipolt před Špýru i připravili mu lékaři a řkúc: Spracuješ se velmi, že tvój život toho dlúho nesnese. I jede z Špýry do Štraspurka a chtě tu odpočinúti a vesel pobyti se paniemi. A když tu byl něco drahně dní v Štraspurce ve dvoře toho pána z Ochenštejna, i by nemocen a zby smysla. A umře bez skrušenie[note] a bez zpovědi po božém narození tisíc tři sta jedno a čtyřidceti let. A jiná kniežata z Rakús a také ten jistý kněz Lipolt zemřeli bez dětí.

[scroll to TOC]
Dvojice mezi knězi

pNum_311Pak papež řečený Johannes, ješto toho jistého césaře klel, umřel v Avinioně. A byl Benedictus Dvanáctý papež po něm. Ten chtěl rád césaře z kletby propustiti [147v]a s ním se smluviti. I nechtěli kardinálové a franský král k tomu povoliti, neb se stýskalo králi franskému proto, že nad nimi psal. Pak papež Benedictus umřel také. A po něm byl Clemens Šestý, ten byl bohatý a pyšný člověk. On chtěl nad césařem i nade vším světem pánem býti. A když césař naň se neobrátil a jeho poslušen nebyl tak, jakož on chtěl, i je se kléti césaře viece nežli jeho předci. A když ta dvuojice dlúho trvala mezi césařem a mezi papežem, i uloži to papež s některými korfešty, aby volili jiného césaře a řka: Neb tento césař jest kacieř a nenie křesťan. I přikáza papež korfeštóm a položi jim cíl, aby do té chvíle vždy volili jiného césaře a neb by on chtěl jiného krále voliti a nad korfešty toho těžce pomstiti. Tomu přikázaní biechu korfeštové poslušni a bojiece se papeže kromě biskupa z Mohuče. A proto papež odjal mu biskupstvie a da je jinému, jednomu z Nasove. A jiní korfeštové sjedechu se v hromadu u Frankfurtě a nalezechu to pravým právem, že říše prázna jest, neb césař před mnoho lety skrze své činy měl zbaven býti říše.

[scroll to TOC]
Král Karel byl volen od korfeštóv

pNum_312A volichu Karla, syna krále českého, římským králem. A za césařova Ludvíkova zdravie co zbožie korfeštóm za to zvuolenie bylo dáno, to se dobře shledá na onom světě. Avšak král Karel nedržel říše, dokud césař živ byl, ani ten z Nasove biskupstvie, dokud je byl biskup živ. To volenie se stalo po božiem narození tisíc tři sta čtyřidceti a šest let. Potom pak svolal césař Ludvík všecka města a pány na Rýně, Šváby, Franky, ty z Spire, a je se jich tázati, jeho li chtie za césaře mieti, či li Karla, jako jej korfeštové volili. [148r]Odpověděchu páni a města všecka řkúc, že jej chtie mieti za pravého césaře a nechtie se na královo volenie ani na papežovy listy nic obrátiti. V ty časy byly ty kníhy udělány řečené Defensor pacis a toho doličují svým písmem, že papež má býti pod césařem. A doličují toho také, že papežovo a kardinálské lakomstvie a pýcha jest simonia. A ten jistý césař Ludvík byl pokojný a dobrý. A kdež města chtěla lantfríd udělati, tu jim dal svú pomoc k tomu. A což mohl dobrotú zjednati, to zjednal. A nechal válek a skrze to šlo mu lechce pod ruku veliké bohatstvie i země i lidé, ješto jeho předci o to musili bojovati. Naposledy jel na lov do jednoho lesa i spade dolóv s koně na jeden suk, že od toho umřel po božém narození tisíc tři sta sedm a čtyřidceti let.

[scroll to TOC]
Třetí césař

pNum_313Karel Čtvrtý, krále českého syn a césařova Henrichova syn z Licmburka, byl volen na césařstvie za césaře Ludvíkova zdravie, jakož dřéve jest pověděno. V ty časy žaloval Edvardus, král englicský, papeži a jiným pánóm, že Filipus, král franský, nedržal příměřie, jakož papež mezi těma králoma byl učinil. A že král franský v tom příměří zjímal a zbil něco drahně lidí a ty krajiny zahubil a oblúpil, ješto k království englicskému slušejí, a že papež k tomu neučini, tak k těm věcem, jakož je slíbil.

[scroll to TOC]
Kterak král franský a englicský boj měli

pNum_314A skrze to odpověděl král englicský a táhl do Frankrichu s velikým lidem. A najprvé dobyl Flandr, neb ten hrabie držel s králem franským, a proto jej vyhnal z Flandr a dobyl mnoho měst. A kazil tu zemi tady okolo až čtyřidceti mil. A táhl až před Paříž, ješto jest hlavnie město u Frankrichu. Mezi tiem přijel dřéveřečený Karel, jakož byl volen římským králem, s svým otcem, s králem Janem, z [148v]Čech králi franskému na pomoc, maje s sebú mnoho lidí z Čech a z Němec. A tak dobyl král franský, že měl viece lidu než král englicský, avšak nesměl z Paříže vyjeti. A když král englicský dlúho měl svú vuoli u Frankrichu s lidem, maje lidu bez čísla, a špíže mu se nedostávalo a skrze to pryč táhl. A inhed král franský táhl po něm s velikým lidem, maje také bez počtu lidí, čtyři noclehy po něm. A kdež král englický ležal noc, tu král franský připadl inhed druhú noc na ten nocleh. Naposledy přijel král englicský do jednoho lesa a připravi se tajně k boji. A ssedachu všichni dolóv s koní a šikováchu své koně a své pacholky v jedno tajné[note] miesto v les. A otočichu se vuozy a kárami tak, že nemohli než jediným miestem k nim. A šikova před se dobře třidceti tisíc střelcóv. Mezi tiem přijede král franský a naleze ty z Englanta hotovy k boji. A mnie, by oni byli před ním noclehem dále. I připravi se také k boji a šikova deset tisíc střelcóv napřed a třidceti tisíc pěšcóv a potom Němce, nechtě jim přieti té cti, by oni měli forštat. A sám osta mezi jézdnými, těch bylo na šestnáct tisícóv, i počechu boj tu sobotu po světiem Bartoloměji po božém narození tisíc tři sta šest a čtyřidceti let. A když jsú se spolu dlúho bili, i utekli franského krále střelci a jeho pěšci. A kakž je král velmi zase volal, však to platno nebylo vše, ač je i zase navracoval. Potom se bil král franský. A když viděl, an jeho lid vešken běží a žádný podlé něho neostal než Němci a Čechové, i běžal také od nich pryč. A Karla s ním odvedli bezděky z toho boje, jakož byl římským volen. A tak se ten boj skonal. V tom boji mnoho tisíc bylo zbito s obú stranú.

[scroll to TOC]
Král český byl zabit

pNum_315Mezi tiem byl král Jan český také zabit, otec Karlóv. Ten [149r]byl slep. A káza se tak slepa u boj vésti. Opět knieže tutrinské, hrabie z Blasu, hrabie z Almu a mnoho jiných urozených pánóv a urozených lidí. A když ten boj minul a král englicský viděl, že jeho nepřételé všickni pryč. A když uzře krále českého mrtva na poli ležiec, velmi žalostivě[note] vece králi českému: Slušelať by dobře jiná postela, než ji zde máš na zemi. A zdviže jej inhed vzhóru a posla jej do Licumburga a káže jej krásně pochovati. Také mu bylo žel Němcóv, jako tu byli zbiti. I vece k nim také: Ó, vy Němci, i co jste sami nad sebú učinili, že jste vy s králem franským na smrt šli, ješto na vás nikdy laskav nebyl ani vám kdy věren byl. A vám k tomu ještě malý žold dával. By vy se mnú byli, já bych vám lepší a věčí žold dával. Potom jel král englicský domóv s velikú radostí.

[scroll to TOC]
Bojové mezi těma králoma, králem franským a mezi králem englicským

pNum_316Kterak mnoho bojóv prvé až do sie doby se jich stalo mezi těma dvěma králoma, franským a englicským, o tu zemi v Astonien a o Flandry a o některá města, ješto více než čtyři sta let to trvalo. A proto viece lidí zbito a zhynulo než od Štraspurka až do Kolína muož ve všech miestech lidí býti. Avšak já chci pověděti najvěčí kus té svády, jako jest dřéve řečena, ješto se ta krále o to vadila před těmi časy, jako četli od božého narozenie tisíc tři sta a dvanáct let. Byl jeden král u Frankrichu řečený Filip Krásný, ten měl bratra, tomu řékali Karel, a tři syny a jednu dceru, ta byla dána králi englicskému k manželství. A měl s ní englicský syna řečeného Edvart. Potom jela ta jistá dcera do Frankricha k svému otci a žalovala jemu, kterak její muž, král englicský, vede s ní kacéřstvie. I pomože jí její otec, že svého muže ja a drže [149v]jej u vězení až do smrti. I by po jeho smrti dřéveřečený syn králem v Englantě. Mezi tiem neměla na tom dosti ta králová z Englanta, že svého muže u vězení umořila. I spravi a obžalovala svých tří bratří ženy a řkúc, že jsú ony se třmi rytieři své manželstvo zrušily a cizoložstvo vedly.

[scroll to TOC]
Ti třé rytieři byli zlúpeni

pNum_317Ty tři panie a ti tři rytieři byli jati a zahubeni. V ty časy umřel Krásný Filip, král z Frankricha, a byli jeho třie synové jeden po druhém vždy králi u Frankrichu a všichni zemřeli nemajíc dětí. Pak po jich smrti uvázal se v královstvie Filipus z Vlasien, dřéveřečeného krásného Filipa bratra syn. I zdálo se Edvartovi, králi englicskému, by to královstvie franské spravedlivě na jeho mateř připadlo a naň a řka: Já jsem blizší erbovník po své mateři než Filipus z Vlasien. Neb jeho mátě byla poslednieho krále franského vlastnie sestra. A ten jistý Filipus z Vlasien byl toho poslednieho jeho otce bratra syn. To jsú strýčení bratřie. A když to královstvie franské jest svobodné a nenie manstvie, i chtěl Edvart s svú mateří býti[note] erbovníkem. A pravie, že naň spravedlivě připadlo a na jeho mateř královstvie franské. A skrze to chtěl králem býti v Frankrichu. Pak jest mienil Filipus z Vlasén, kakž je kolivěk vlastní strýčený bratr, a že jeho otec králem nebyl, avšak když jsú zemřeli všichni bez dětí a kakž je kolivěk dále jedniem kolenem než Edvart, avšak jest on po erbu a po otci spravedliv k tomu království, tak se jemu zdálo. A Edvartovi se zdálo, že je po své mateři spravedlivějí k tomu království. A také se nikdy nestávalo, by po ženě kto kdy byl králem u Frankrichu než po otci. A proto se krikovali ta dva krále, Filipus a Ed[150r]vart, o to královstvie franské, chtě každý býti králem u Frankrichu. A bili se o to, jako dřéve jest pověděno. A psal se ten jistý Edvart mnoho let králem englicským a franským. Opět když až do sie doby skrze to se stalo mnoho bojóv a válek mezi králem franským a englicským, toho já nechám tak a vraci se zase na Karla, jakož jest volen byl římským králem.

[scroll to TOC]
Král Karel přijel do Štraspurka

pNum_318Potom, když srozuměl tomu, že césař Ludvík umřel, inhed poče jezditi sem i tam po městech a prose jich, aby ho měli za římského krále. I přijede inhed do Štraspurka po božiem narození tisíc tři sta osm a čtyřidceti let a by tu krásně přijat, jakož na krále sluší. Potom jel do Basilé a po říšských městech. A přijede zase do Mohuče i by mu tajně pověděno, že kniežata chtie voliti krále Edvarta englicského římským králem, neb je Karlovo dřevnie volenie nebylo pravé, když jsú jej volili, dokudž césař Ludvík živ byl. Také korfeštové mluvili mezi sebú. A mezi tiem vuolili toho krále englicského Edvarta římským králem. I psali jemu a poslali k němu své posly a řkúc: Tě sme volili. I odepsa jim a vzkáza zase král Edvart a řka: Nechci se v říši uvázati, mám dosti činiti s královstvím franským, a děkoval jim velmi z toho a z té přiezni a lásky, jako jsú ji k němu měli.

[scroll to TOC]
Král englicský byl volen římským králem

pNum_319I obeslachu korfeštové markrabí míšenského, césaře Ludvíkova dcery muže, a volichu jej proti Karlovi. I vza markrabie od Karla deset tisíc hřiven střébra a vzda své volenie. Potom sjeli se čtyřé korfeštové do Frankfurka. Pak po[note] mnoho věcech volichu Emitera[note] římským králem, markrabí z Švarcpurka, ješto v ty časy byl najstatečnější a [150v]najválečnější ve všech zemiech. Po tom volení ten jistý Emiter ležal před Frankfurtem šest neděl s velikú mocí, jako volený král má učiniti, tu přijachu jej ti z Frankfurta a jiná říšská města tady okolo jako krále římského po božiem narození tisíc tři sta osm a čtyřidceti let. A když to Karel zvědě, poče psáti pánóm a městóm, aby jemu ku pomoci přijeli proti tomu Emiterovi. A poje kniežete jednoho dceru za manželku. A kakžkolivěk on a té nevěsty mátě byla mu i blízská sestra, a proto, aby mu to knieže bylo pomocno, avšak přesto byl mu ten Emiter jistý ještě silen. Pak po třech měsiecích jel král Emiter zase do Frankfurta a poče nemáhati. I vece jemu jeden múdrý lékař a řka, že by mu chtěl dáti jeden trank, že by se zhojil. A když lékař ten trank udělal a před krále Emitera přijide, i vece král Emiter: Mistře, dobrý li je tvuoj trank. On vece: Dobrý. A král vece k němu: Píž jej napřed a jáť chci po tobě píti. Lékař pi napřed.

[scroll to TOC]
Ten z Švarcpurka by vždy otráven

pNum_320A král Emiter pi po něm a inhed lékař zbledě a umře třetí den a král oteče a by velmi nemocen. A když král Emiter na smrti ležal i zjedna to markrabie bramburgský, že Karel da Emiterovi dvamezcietma tisíc hřiven střébra a dvě městě v Durynciech, že mu své volenie vzdal a odřekl se ho. A to sotně zjednachu a kakžkolivěk byl smrtedlně nemocen. Potom po jednom měsieci umře ten jistý Emiter a by u Frankfurtě schován. A by Karel proti němu, a kakžkoli jeho nepřétel byl, však je činil, jako by mu ho velmi žel bylo.

[scroll to TOC]
Mor a židovské pálenie

pNum_321V ty časy, jako čtli od božieho narozenie tisíc tři sta bez jednoho padesáte let, byl mor velmi veliký po všem [151r]světě, jako je kdy předtiem a neb potom do sie doby kdy byl. Ten mor šel s jednoho konce světa až na nu stranu moře na druhý konec světa. I na síž stranu moře v křesťanství i všudy u pohanství. Avšak v němecských zemiech byl najmenší. Avšak umřelo v Štraspurce šestnáct tisíc člověkóv, a proto byli Židé zpáleni po všem světě. Pak potom byli nastali mrskači a tak se byli rozmohli, že papež a ten jistý král Karel sotně je toho odvedli. O tom moru bude plnějé praveno potom v páté kapitole těchto kníh. A když král Karel tak své nepřátely byl přemohl, jel vždy z jednoho města do druhého a byl přijat všudy jako král a byl se tak velmi ztrávil pro tu říši, že v mnohých městech hospodáři nechtěli mu viece věřiti, leč by jim základy dobré zastavil a neb rukojmě. Potom jel do své země do Čech i vza zemskú berni a vyplati ode pánóv města a jiná zbožie, jako jeho otec byl rozzastavoval a řka: Vy jste vydrželi dávno svú jistinu, protožť vám úplně všeho nechci dáti. A tak se smluvichu s ním páni po jeho vuoli. Pak potom jel do měst na Rýn. I bylo tak mnoho nového cla zamýšleno, že těm okolo kupcóm, jako kupčili po Rýnu, se stýskalo, že pro to clo svého kupecstvie nevedli. I steště se těm z Štraspurka, nebo někteří jich měštěné měli mnoho kupecstvie, ješto jim šlo po Rýně. Pro ta jistá cla i zabichu i zamčechu Rýn, Kolín a řetězy železnými, že žádný nemohl ani nahoru, ani dolóv po Rýnu. A když ten Rýn byl zamčen puol druhého léta a páni uzřevše to, že jim ani nové, ani staré clo jde, i smluvichu se s těmi z Štraspurka a nechachu těch nových cel a brachu stará. A inhed Rýn odemčechu máje toho měsiece po božiem narození tisíc tři sta jedno a padesáte let. I je[151v]lo toho máje mnoho set lodí dolóv s vínem a s jinú věcí po Rýnu. Potom jel král Karel skrze Lamparty do Říma a by césařem po božém narození tisíc tři sta jedno a padesáte let. A když přijel do Pizy, i by rumor mezi lidem tak, že se césař s Čechy a s Němci, jako s ním byli, sotně obránil jim, těm z Pizy, že jsú ho nezabili. A césařová se pannami utekly a diel nahy a v svých košilkách ven z města, neb ten rumor, jakož na césaře učinili, byl v noci. A týž právě rumor byl se stal opět na césaře v Honzině od toho městského lidu, že césař sotně s svými utekl ven z města. I bychu ti všichni stínáni, ktož ten rumor učinili. A potom, jakož jest césařem byl, přijede do Mece a by tu na Vánoce. I přijidechu k němu všecka kniežata říšská a jich každý slúžil césaři k stolu na ořích v svém úřadě, jakož je měl od říše. A každý korfešt jel na oři až před stól. A když dolóv ssedl, inhed dali oř hercóm, jakož[note] před stolem byli, a jiné mnoho cti a pychu tu se stalo césaři ke cti a k chvále, ješto by o tom bylo mnoho praviti, neb je tak byl pyšný a veliký oběd a dvuor, ješto nikdiež nenajdeš psáno o žádném césaři.

[scroll to TOC]
O svatém Florencí v Hazelau

pNum_322Před těmi časy jel césař do mnoho měst a přijede také do Mulseima a ohleda biskupa Pertolda, jako tu nemocen ležal. A přijede náhodú do Hazelau a otevře svatého Florencie hrob a skříni káza vylámati, že viece než tři sta let to střébro a zlato nikdy nebylo odvieráno. A naleze tu svatého Florencie život a kosti. I vza částku té svátosti a neb jeden diel. I vecechu ti kanovníci z Hazalau: Milostivý pane, daj nám toho svědecstvie, že tvá Milost svatého Florencie hlavu a život všecko cele nalezl. Neb ti kanovníci od svatého Petra v Štraspurce ti pravie [152r]a mají za to, že větčí diel těla svatého Florencie mají, neb je u nich byl pohřeben. I jide césař s biskupem z Mohuče a s mnoho jinými biskupy a pány, jako tu v ty časy byli v radě, neb žádného publika a neb obecného písaře tu nebylo. I uděla césař několiko obecných písařóv a káza jim svědecstvie dáti těm kanovníkóm z Hazalau, kterak ten nález těla svatého Florencie tu viděl a shledal. Potom jede do Andelo, do toho kláštera.

[scroll to TOC]
O Lazarovi

pNum_323A ohleda Lazarovu svátost, jako jej Bóh z mrtvých zkřiesil, nebo on v Andelo leží. Potom přijede do Erstheimu a káza otevřieti skříni svatého Urbana, ješto dřéve nikdy neodvierána. Otad jel do Hohenburku a otevřel hrob svaté Otýlie a vza kus jejie pravé ruky. A tak jel sem i tam všady po klášteřéch, kdež jest kterú svátost zvěděl, a vždy každé svátosti[note] vzal jest kus a neb jeden úd a přinesl to vše s sebú do Čech.

[scroll to TOC]
O svatém Florencí

pNum_324A choval je u veliké cti a zvláště byl laskav na svátost svatého Florencie. A proto učinil on u Praze vyzdvižený oltář od zlata a svrchu na oltáři psáno stojí: Teď leží svátost svatého Florencie, biskupa z Štraspurka. Ten césař byl laskav na kněží a na učené lidi. A proto učini veliké studium u Praze a dal jim veliké svobodenstvie. Také on ustavil mnoho klášteróv. A zvláště udělal kanovnicstvo U všech svatých. Tu žádného nepřijmú kanovníkem, leč jest veliký doktor nebo mistr. Také on byl dobře učen v mnoho kunštiech a uměl dobře nikromancí, to jest čáry, tak jsú obecnie lidé pravili druzí. A uměl pět řečí.

[scroll to TOC]
Césař byl laskav na němecskú řeč

pNum_325I mezi tiem byl najlaskavějí na němecský jazyk a rozplodil jej v své zemi velmi, neb u Praze a v jiných městech v české zemi každý své děti učí němecsky, ješto [152v]dřéve před toho césaře časy nebylo jiné řeči než česká a latinská, ale Němce žádného nebylo v Čechách usedlého.

[scroll to TOC]
Césař přijel do Štraspurka a byl krásně přivítán

pNum_326To léto, ješto četli od božého narozenie tisíc tři sta pět a šestdesát let den svatého Jiřé, přijede ten césař do Štraspurka a přijechu jej velmi krásně. A stála všecka řemesla, což jich bylo v Štraspurce v uodění. A každý se připravil, což mohl najkrašše v klášterské ulici, jako jí jel césař, jemu ke cti. A potom jel do Aviniona ku papeži řečenému Urbanus Pátý. A zjedna s ním, což jest chtěl. I poče papež césaři žalovati, že prvé, než jest papežem byl, jednú chvílí jel k tomu pánu do Melána a přinesl od papeže listy k němu. Ti listové se jemu neslíbili, a proto musil ten Urbanus ty listy sniesti. A jiné mnoho nechuti, hanby a protivenstvie jemu učinil. A proto on prosi césaře, aby toho pro nic nenechal a pomstil toho vždy. A tak slíbi césař papeži toho vždy pomstiti. I jede zase do německých zemí a přijede zase do Štraspurka den svatého Pavla. A jede dolóv po Rýnu do Selsé a leže tu velmi tiše. A inhed potom den svatého Oldřicha toho dřévepsaného léta v ty časy, dokudž tu césař ležel, přijede veliký lid do Elzas, tak řečení Englišové a nebo kzelšaft, hajtmanu jich řékali Ercpriester. Mezi tiem lidem bylo čtyřidceti tisíc koní a pěších veliká věc a v noci ten kzelšaft přitěže blíž k městu, k Štraspurku, na to miesto před bielú věží u svaté Aurelie v bahně a spálichu mnoho domóv v Kuningeshofen. Pak ráno zítra před městem podlé šibenice stáli hotovi k boji, zda by z města vyjeli a neb vyšli chtiec se s nimi bíti. A zatiem vesnice okolnie všecky běžaly k městóm a na tvrze, ješto jim najblíž příležali. Pak měštěné z Štraspurka táhli [153r]v uodění před ten klášter. Jeden jich diel na koních a druhý jich pěší. A každý se připravil, jakž kto mohl najlépe. Pak mocnější z Štraspurka chtěli k nim, k tomu kzelšaftu, a chtiec se s nimi bíti. To odradili jim konšelé a jiná řemesla, neb toho kzelšaftu mnoho bylo. Potom se položi ten jistý kzelšaft do vsí tady okolo Štraspurka a po biskupství všudy. A což tu nalezli, to bylo ztraceno, ale než jsú do země přitáhli, až jsú byli vystřeženi. A lidé prvé utekli s tiem, což jsú měli, do měst. Avšak druzí chlapi měli za to, že by kzelšaft ani žádný nesměl do země přijeti, a proto mnoho chlapóv nechtěli se rozkryti. I vzeli velikú škodu skrze to a bylo jich mnoho zjímáno. Těm oni činili veliké muky, mučéce je pro zbožie. Bohaté šacovali o zlato a o hynšty a o sukno, neb jich všickni skutkové a úmyslové byli po zboží. A chudí, kteříž neměli zlatých dáti, ty šacovali o podkovy a o podkovnie hřebíky a o třevíce. Ale ti z Štraspurka nedali jim žádné věci z města nésti, oč jsú byli chudí šacováni. A což paní nebo panen starých nebo mladých jsú dosáhli oni, s těmi jednali nepodobně a neobyčejně smilstvo, že by o tom bylo škaredo praviti. Avšak málo vsí spálili, leč jsú se které samy od ohně zapálily a neb od světla, ješto jeho nechali v domiech ubezpečivše se. Avšak oni vždy pravili a řkúc: Chceme tuto zemi vždy spáliti, leč by jim za to dali mnoho střébra a zlata, tak hrozili. I řekli ti z Štraspurka: By za to dáno bylo které zbožie, vrátili by se zase potom, chtiec opět věcčému zboží. A tak nedali ti z Štraspurka jim žádnému nic dáti. Také nesměl žádný po té zemi okolo Štraspurka nikam jeti bez jich glejtu a bez jich znamenie. Avšak koho sú ubezpečili a dali svuoj glejt, však jsú jej drželi dobře. A kak jsú jim toho lidé ne[153v]věřili, avšak jsú své klejty dobře drželi, neb jsú je měli za zlé lidi, za násilníky a za mordéře, jakož jsú i byli, neb jsú oni zmordovali své všecky vězně, kteříž jim šacunka nemohli dáti. Avšak jim ušlo mnoho vězňóv, jako se jim v noci pryč ukradli.

[scroll to TOC]
O špicích a o pengvantiech

pNum_327Jich oděv byl dlúhý a bohatý a měli dobré oděnie a pengvanty. A ti z Štraspurka vzali z těch jich lidí, jako v tom kzelšaftu byli, obyčej. A tak se přichytichu toho a dělachu sobě také dlúhé rúcho a pengvanty a dlúhé špice, neb toho dřéve obyčeje v Štraspurku nebylo. Ale chudí mezi tiem kzelšaftem chodili bosí a nazí. A což jsú mladých robencóv popadli, ty jsú s sebú pryč vzeli a zdělali z nich své služebníky a rynéře. Ten jistý lid šturmovali mnohokrát k městečkóm a k tvrziem, avšak jsú nic nedobyli, k čemu jsú šturmovali, neb jsú neměli přípravy a té zbroje, jakož slušie k šturmóm, než tak váleli po zemi, škodiec a hubiec všudy, kdež jsú se zavalili šacujíce lidi. I jechu se praviti chlapi a jiných mnoho lidí a řkúc, že se to děje césařovým kázaním, neb on v ty časy ležal v tom městě Selsie, jakož dřéve praveno. Pak v ty časy vzkázal césař těm z Štraspurka, aby své pomocníky a přátely obeslali a že je také césař obeslal, všecka kniežata a pány a říšská města, neb chce ten zlý lid vyhnati. A tak sebra césař od kniežat a od pánóv a od říšských měst veliký lid bez počta i jede s nimi pryč z Selsé podlé Rýnu nahoru do Štraspurka. Tu táhli ti z Štraspurka a jich biskup ven na pole proti césaři s svými lidmi. A biskup s měšťany rozbichu tu své stany a ležéchu tu spolu vně před městem podlé svatého Arbegasta a Etkecbolhen na tom poli a v těch vesniciech tady okolo. V tom vuojště pak stalo se, že jeden z Štras[154r]purka strči césařovým služebníkem a skrze to by rumor. A proto se césař rozhněva a chtieše ty z Štraspurka připadnúti a je všecky zbíti. I pade biskup, ten z Štraspurka, a jiní biskupové podlé něho a jiných mnoho kniežat a pánóv césaři k nohám. A tak sotnú núzí přeprosili césaře, že to mimo se pustil. Pak v ty časy, jakž ciesař a ti z Štraspurka leželi polem, i ležel také ten kzelšaft okolo Benefeltu a Dambachu a Slectatu a tady okolo. A když se jim ukrádali pěšci pryč z jich kzelšaftu pomalu, až se jim i rozkradli bojiece se césaře. A když césař s kniežaty, se pány a s městy osm dní tu s pokojem ležal, i vecechu města k césaři: Co se zde meškáme, proč nechvátame a nejedem po tom kzelšaftu a neztepem jich, doniž se nám nerozkryjí.

[scroll to TOC]
Césař šanoval kzelšaftu

pNum_328I vece k nim césař: Má k nám přijeti mnohé knieže a pán mnohý a těch já očekávám, abychme tiem bezpečnějé se s nimi bíti mohli a bez škody nad nimi abychom svítězili. A když to znamena césař, že skrze to prodlenie, jakož on tu ležal očekávaje kniežat a pánóv, obecně se lidem stýště, inhed se zdviže s svými lidmi a s těmi z Štraspurka i táhl velmi chutně a velmi kvapně po tom kzelšaftu až do Colmaru. I utekl ten kzelšaft s svým hajtmanem řečeným Ercpriester pryč. A tak chutně jel, že byl nocí a dnem dále než ciesař s městy v několice dnech. Neb césař měl lid veliký, a proto nemohl chutně za nimi táhnúti a jich stihnúti. A také nechtěl lidu roztrhnúti, aby se mu škoda na něm nestala. Pak ten jistý hajtman toho kzelšaftu řečený Ercpriester pravil, že je do těch zemí táhl césařovým kázaním a že jest již zrazen a zklamán. Avšak jest lež na césaře pravil, neb je césař tiem byl nevinen.

[154v]

[scroll to TOC]
O mordu a ukrutenství

pNum_329Potom jel césař s kniežaty a se pány, s rytieři, s panošemi a s městy zase domóv, každý do svého kraje, neb se jest ten jistý kzelšaft rozkradl a roztrhl a rozprchl rózno tak, že ho nevěděl vojensky kde hledati. A když zase táhl, i stala věčé se škoda od césařova lidu a od těch měst lidu, jakožto Štraspurčenóm chtěli pomoci v těch krajinách, kudyž táhli, než od kzelšaftu.

[scroll to TOC]
Veliká škoda stala se jest od přátel

pNum_330A tak ten kzelšaft pryč i jide, ješto čtyři neděle panovali v Elzasiech. A byla ta země tak velmi zkažena na obilí a na rozličném ovoci, že to nepodobná věc. Neb ta jézda toho kzelšaftu a césařovo vrácenie, jako zase táhl, velmi špicovali a zhubili. A to trvalo dlúhú chvíli, že jeden věrtel žita čtyři zlaté platil. Potom druhé léto tak se zle bylo urodilo, že trvalo šest let pořád, a tak, že čtvrt, to slóve němecsky ernen, žita platil osm kop a včas deset kop. A přišlo potom, že dvanáct kop a naposledy platil osmnácte kop. A k tomu byli velicí morové a tak, že po toho kzelšaftě jézdě a po césařově jézdě přišlo mnoho neštěstie do Elzas a do těch zemí okolo skrze hlad a mor a rozličné věci. Ale po druhém kzelšaftu, jako byl opět po desieti letech do Elzas přitáhl, a bylo lidí viece než dřieve v tom kzelšaftu. A leželi déle než dřevní kzelšaft v těch krajinách. A kak jsú kolivěk tu velikú škodu činili, však jsú byli šťastní lidé, že po nich tak dobrá léta byla mnoho let, že bylo tak lacino víno a chléb i všecko jiné, že se mnohým lidem již stýskalo, tak lacino bylo. Pak o jiném kzelšaftě bude praveno u páté kapitole potom.

[scroll to TOC]
Césař jel do Lampart s velikým lidem

pNum_331To léto, jako četli od božého narozenie tisíc tři sta šestdesát a devět let, i zpomenul ciesař na tu žalobu, ja[155r]ko mu papež Urbanus byl žaloval na toho pána melánského, jakož jest o tom dřéve praveno. A také chtěl rád Lamparty přitisknúti a pod říši připraviti, neb k říši slušie. A proto táhl césař s velikým lidem z Čech. A k tomu dali ti z Štraspurka a jiná města říšská a svobodná mnoho lidí a kopí, s těmi se všemi lidmi táhl césař do Lampart. Najprvé na pány melánské a řka: Ta země slušie k říši, jakož i jest. A že césaři v mnoho letech žádné dani nedali ani kterého užitka. A proto on jest chtěl ty pány z Melána ssaditi a v zemi se uvázati a jiného úředlníka tam posaditi, ješto by mu počty činili na každé léto a činili to, což by jim on rozkázal. A požitky z Lampart a z jiných měst, vše chtěl bráti sám. Mezi tiem páni melánští opatřili své tvrze a města a vecechu: Césaři, netřeba plakati, zemi jemu chcmi, Lamparty, dáti, ať se toho nenaděje, aby měl s námi, doniž je živ, váleti. Avšak se k tomu rádi chceme znáti, že jsme úředlníci říšští v Lampartech. A jest li, že césař od nás chce službu mieti, chcme mu dáti rytieřóv a panoší mnoho, ješto jemu budú slúžiti naším kázaním. Pakli chce na nás zbožie jmieti, pokojně chcme jemu rádi dáti střébro a zlato, ale země pro žádnú věc nedáme. Ale césař mienil vždy zemi mieti. A tak ležal v té zemi lampartské od Veliké noci až do svatého Michala a činili mnoho šturmóv k tvrzem a k městóm, avšak žádné nedobyli.

[scroll to TOC]
Zbožie přemohlo césaře

pNum_332Mezi tiem byl veliký mor v césařově vuojště a vza veliké zbožie od těch pánóv z Melána a od těch z Berúna a od jiných lampartských pánóv a měst. A s tiem táhl zase domóv. A když to papež Urbanus zvědě, že césař dal se umluviti pro zbožie a že těch pánóv z Melána nevyhnal, jakož je byl papeži slíbil, i by papež hně[155v]viv a mienil, že to chce zjednati s korfešty, že césař bude ssazen z říše tak, jakož jeho náměstku Ludvíkovi césaři bylo se stalo. A když papež o tom myslil a jednal ukládaje, kterak by césaři žalost a nechut učinil, i roznemože se papež a umře. A tak by prázen césař toho papeže. Ten jistý césař stál velmi po zboží, po lidech i po zemiech a po svátosti a po drahém kamení. A cožkolivěk zbožie dobyl a neb se mu dostalo střébra a neb zlata, to on všecko naložil na královstvie české, a nic na říši. On byl velmi pokojný, a což mohl dobrotú přemoci, toho hledal viece než válkami, a proto mu šlo snadně vše v ruku, veliké zbožie, země a lidé, ješto jeho předci těžce musili válkami a vojnami a bitím dobývati, to on lechce dobrotú a múdrostí vše přemohl. A kakž je kolivěk, jako najprvé o césařstvie stál, chud byl, však potom byl tak velmi bohat, ješto před ním ve mnoho stech letech tak bohatého nebylo.

[scroll to TOC]
Proč césař neučinil jézdy přes moře

pNum_333Potom mluvili někteří kniežata a páni s ním, aby učinil jézdu přes moře a dobyl Božieho hrobu a té Svaté země a řkúc: Móžeš to dobře učiniti, neb máš bohatstvie veliké a přátel také mnoho, jako je tvój předek kdy měl. I odpovědě jim césař a řka: Já to znám, že s boží pomocí a přátel svých pomocí mohl bych dobře velikú jézdu učiniti a té Svaté země dobyti. Ale skrze to by zahynul mnohý rytieř a panoše na moři a u pohanech, ješto doma ženu a dietky mají, ješto by ty osiřely a ovdověly. A také by nemohla bez veliké škody chudých lidí býti, neb jsú králi a césaři té Svaté země přede mnú často dobývali a vždy se skrze to křesťanóm věčé škoda nežli zisk stala. Neb když ta Svatá země byla [156r]od křesťan dobyta s velikú robotú a prací, byla dobře osazena a opatřena křesťanským lidem. A když král neb césař odtad jel zase domóv, mnohý tu dobrý člověk ostal, a druhý umřel a zahynul. A inhed pohané zberúce se mocně táhli na ně a zbili a vyhnali ven křesťany, ty, jakož jimi byla Svatá země osazena, a vzali opět tu Svatú zemi zase v svú moc. A proto, ač bychme té země dobyli s velikú robotú a prací, však bychom jie nemohli dlúho držeti a brániti. Neb ti, kteréž bych tam ostavil a jimi Svatú zemi osadil, dřéve než bych jim zase přes moře k retunku přijel, až by ti dobří lidé snad zahubeni byli, a skrze to by se křesťanstvu stala veliká škoda. Protož já chci toho prázen býti.

[scroll to TOC]
Ten césař učinil svého syna králem římským

pNum_334Ten jistý césař pomáhal svým přátelóm velmi a byl laskav na své děti. A když se sstaral, že již čil na sobě nemoci, i zjedna to s korfešty a da jim za to veliké zbožie, že jeho najstaršého syna Václava volichu jednostajně římským králem za jeho zdravie po božém narození tisíc tři sta sedmdesát šest let. Potom, když otec seděl na súdě, a neb pilné věci měl jednati, kázal tomu jistému synu vždy s sebú seděti a řka k němu: Milý synu, znamenaj dobře a uč se múdrostem podlé mne a ode mne a hleď, kterakť já činím, takéž ty potom čiň. A miluj své přátely a zbožie, neb jest tě to udělalo najvyšším králem v křesťanství. Budeš li to činiti, pójdeť vše pod ruku a svítězíš snadně. A což dobrotú móžeš přemoci, zbavuj se vojen a válek, nebť vojny a války lechce nepřicházejí. A čiň lidem, chudému i bohatému, čest a buď ochoten s nimi. A nakládaj s nimi milostivě a dobrotivě neúfaje v svú moc. A měj papeže a bisku[156v]py a Němce za přátely. A jestliže je zachováš, budeš moci lépe u pokoji přebývati. A tak učil césař svého syna mnohým dobrým věcem a veda jej vždy k múdrostem. To učenie šlo synu málo k srdci a na pamět, neb je jeho učenie a rady nechtěl poslúchati do dnešnieho dne. A bydlí, jakž mu se zdá, ješto skrze to ztrati říši i své dobré, protože nečini po otcovu rozkázaní. A takž ho i nechajme, ať stojí, jakž stojí do božého času.

[scroll to TOC]
Karel umřel

pNum_335A když césař s svým synem Václavem kralovali dobře tři léta a před svým synem kraloval césař třidceti let u velikém panství a v bohatství, i by v Čechách u Praze nemocen a umře na svatého Ondřeje u večer po božém narození tisíc tři sta a sedmdesát osm let a by schován u Praze na Hradě s velikým pláčem a žalostí obecně všech lidí. Neb za něho bylo všecko dobré a pokoj. A ješto umřel, byl tři a třidceti let římským králem a českým a čtrmezcietma let césařem.

[scroll to TOC]
Král Václav

pNum_336Václav, král český, dřieveřečeného césaře syn, byl volen k říši za svého otce zdravie, jakož dřéve jest pověděno, ješto četli od božého narozenie tisíc tři sta sedmdesát šest let.

prozaická povídka o Alexandru Velikém

Údaje o vydání

Vydavatel

oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i.

E-mail: vyvoj@ujc.cas.cz

Vydavatel

Manuscriptorium.com

Dostupnost

Tato edice je autorské dílo chráněné ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, a je určena pouze k nekomerčním účelům. Text této edice nebude od února 2011 v rámci projektu Manuscriptorium nadále aktualizován.

Údaje o vydání

Údaj o odpovědnosti

Odpovědnost: , editor

Jméno: Šimek, Štěpán

Údaj o odpovědnosti

Odpovědnost: , kódování TEI

Jméno: Lehečka, Boris

Historie revizí dokumentu

Datum posledního zpracování v Manuscriptoriu:18.3.2011

(okolo roku 1445)

Table of Contents

Tuto se počíná celá kronika o Velikém AlexandruKapitola II.Kapitola III.Kapitola IV.Kapitola V.Kapitola VI.Kapitola sedmá VII.Kapitola VIII.Kapitola IX.Kapitola X.Kapitola XI.Kapitola XII.Kapitola XIII.Kapitola XIIII.Kapitola XV.Kapitola XVI.Kapitola XVII.Kapitola XVIII.Kapitola XIX.XX.XXI.XXII.XXIII.XXIIII.XXV.XXVI.XXVII.XXVIII.XXIX. kapitolaXXX.XXXI.Kapitola XXXII.Kapitola XXXIII.Kapitola XXXIIII.Kapitola XXXV.Kapitola XXXVI.Kapitola XXXVII.Kapitula XXXVIII.XXXIX.Kapitola XL.Kapitola XLI.Kapitola XLII.XLIII.XLIIII.XLV.XLVI.XLVII.XLVIII.Kapitola XLIX.Kapitola L.Kapitola LI.Kapitola LII.Kapitola LIII.Kapitola LIIII.Kapitola LV.Kapitola LVI.LVII.Kapitola LVIII.LIX.LX.LXI.LXII.Kapitola LXIIIKapitola LXIIII.Kapitola LXV.Kapitola LXVI.Kapitola LXVII.LXVIII.Kapitolum LXIX.LXX.LXXI.LXXII.Kapitola LXXIII.Kapitola LXXIIII.Kapitola LXXV.Kapitola LXXVI.LXXVII.LXXIX. Kapitula LXXX.Kapitola LXXXI. LXXXII. Kapitola LXXXIII. Kapitola LXXXIIII LXXXV Kapitola LXXXVI. LXXXVII. LXXXVIII. LXXXVIX XC. Kapitola XCI. XCII. XCIII. XCIV. Kapitola XCV. Kapitola XCVI. Kapitola XCVII. Kapitola XCVIII. Kapitola XCIX. Kapitola C. Kapitola CI. Kapitola CII. Kapitola CIII. Kapitola CIV. Kapitola CV. Kapitola CVI. Kapitola CVII. Kapitola CVIII. Kapitola CIX. Kapitola CX. CXI. CXIII. Kapitola CXIII. Kapitola CXIV. Kapitola CXV. Kapitola CXVI. Kapitola CXVII. Kapitola CXVIII. Kapitola CXVIX. Kapitola CXX. Kapitola CXXI. Kapitola CXXII. CXXIII. Kapitola CXXIV. Kapitola CXXV. Kapitola CXXVI. CXXVII Kapitula CXXVIII. CXXVIX. CXXVX. Kapitola CXXXI. Kapitola CXXXII. Kapitola CXXXIII. CXXXIV. CXXXV. CXXXVI. CXXXVII. CXXXVIII. CXXXVIX. CXL. Kapitola CXLI. CXLII. CXLIII. Kapitola CXLIV. Kapitola CXLV. Kapitola CXLVI. CXLVII. Tuto se počíná rejistrum na všecky kníhy Alexandrovy a o čem která kapitola pravíPrváDruhá kapitola Kapitola III.Kapitola IIII.Kapitola V.Kapitola VI.Kapitola VII.Kapitola VIII.Kapitola IX.Kapitola X.Kapitola XI.Kapitola XII.Kapitola XIII.XIIII.XV.XVI.XVII.XVIII.XIX.XX.XXI.XXII.XXIII.XXIIII.XXV.XXVI.XXVII.XXVIII.XXIX.XXX.XXXI.XXXII.XXXIII.XXXIIII.XXXV.XXXVI.XXXVII.XXXVIII.XXXIX.XL.XLI.XLII.XLIII.XLIIII.XLV.Kapitola XLVI.XLVII.Kapitola XLVIII.XLIX.Kapitola L.Kapitola LI.Kapitola LII.LIII.LIIII.LV.LVI.LVII.LVIII.Kapitola LIX.Kapitola LX.LXI.LXII.LXIII.LXIIII.LXV.LXVI.LXVII.LXVIII.LXIX.LXX.LXXI.LXXII.LXIII.LXXIIIILXXV.LXXVI.LXXVII.LXXVIII.LXXIX.LXXX.LXXXILXXXII.LXXXIII.LXXXIIII.LXXXV.LXXXVI.LXXXVII.LXXXVIII.LXXXIX.Kapitola XC.Kapitola XCI.Kapitola XCII.XCIII.XCIIII.XCV.XCVI.XCVII.XCVIII.XCIX.C.CI.CII.CIII.CIIII.CV.CVI.CVII.CVIII.CIX.CX.CXI.CXII.CXIII.CXIIII.CXV.CXVI.CXVII.CXVIII.CXIX.CXX.CXXI.CXXII.Kapitola CXXIII.CXXIIII.CXXV.CXVI.CXVII.CXXVIII.CXXIX.CXXIX.CXXXI.CXXXII.CXXXIII.CXXXIIII.CXXXV.CXXXVI.CXXXVII.CXXXVIII.CXXXIX.CXL.CXLI.CXLII.CXLIII.CXLIIII.CXLV.CXLVI.

Fulltext

[28r]

[scroll to TOC]
Tuto se počíná celá kronika o Velikém Alexandru

pNum_1Najmúdřejší zajisté Ejipští, umějíce mieru země a vody morské a znajíce řád nebeský, točíšto hvězdný běh a hnutie oblakóv, vydali jsú se všemu světu skrze výsost uměnie a skrze známost uměnie hvězdářského, neb tak pravie o Anaktabovi, králi ejipském, že jest byl člověk vtipný v hvězdářství anebo v čarování a u měřství a u počitedlném umění dospělý. Ale jeden den, když jemu bylo zvěstováno, že Xerses, král perský, s mocnú rukú nepřátelskú na něho tiehne, nehnul jest se s svým rytieřstvem ani vuojsky připravoval, ale šel jest sám do ložnice, sieni své. A vzem rakvici měděnú, vlil jest v ni vodu dšťovú. A drže v ruce prut měděný, skrze kúzedlné čarovánie svolal jest diábly. A v tom srozuměl jest na té rakvici, že množstvie lodí a bárek na něho tiehnú. A biechu posazeni v stráži kniežata rytieřstvie Anaktabova na pomezí perské vlasti. I přijide jeden z nich a řka: Najvěčí césaři Anaktabe, povstal jest proti tobě král perský s množstvím lidu nepřátelského bez čísla, nebť jsú tu také Partové, Médští, Perší, Syrští, Mezopotonští, Arabští, Argvétští, Kaldejští, Darští, Sateští, Uriánští, Agosajští a mnozí jiní lidé od východu slunce vycházející. A když to uslyše Anaktanabus král, zasměv se vece tomu, jenž tu řeč na něho vznesl: Stráži, kterúť sem tobě poručil, té buď pilen. Ale pravím tobě, však ne jako statečný rytieř dal jsi nám odpověd, ale mluvíš jako člověk báznivý, nebť moc nenie v množství lida, ale v síle umóv. I zda toho neviete, že jeden lev mnoho jelenóv zapúzie a zahánie a na útok obrátí? A to řek Anaktanabus, šel jest sám do ložnice, sieni své i učinil jest tu lodičku [28v]u vuoštěné rakvici, jenž bieše plná vuody dšťové. A tak, drže v své ruce prut palmový a hledě na ten prut, i poče tu všemi silami kúzliti. A v tom vidieše, kterak Ejipští biechu velmi poraženi nátiskem těch mnohých králóv barbarských. A tak inhed tu Anaktanabus proměni rúcho své, a oholiv sobě bradu i hlavu, vzal jest s sebú zlata, to, což jest mohl unésti a což bieše potřebie jemu k hvězdářství a k zvykání řemeslóm čarodějným. I utekl jest z Ejipta blíž do vlasti, jenž slóve Pelazius. A přišed do múřenínské země, oblékl se v plátennie rúcho jakožto prorok ejiptský. A tak po nevelikém času přišel jest do Macedonie i sede v neznámosti zevnie všem, jenž k němu chodiechu, kúzléše. Ale Ejipští, když jsú viděli, že Anaktanabus nemóž nalezen býti, brali jsú se k bohu svému najvětčému, jemužto jmého bieše Serafis, prosiece, aby jim o jich králi úplně dal odpověd. Ale Serafis odpovědě: Anaktanabus, král váš, bral se z Ejipta pro Xersa, krále perského, jenž vás všechny svému ciesařství podrobí. Ale po malém času vrátíť se k vám, svrha s sebe starost, a pomstíť vás nade všemi nepřátely, podrobě sobě je i vás. Tu odpověd přijemše Ejipští, inhed jsú učinili královský obraz z černého kamenie ke cti Anaktabově a napsali sú k jeho nohám ty odpovědi, aby věčně u budúcích časiech bylo pamatováno. Ale Anaktanabus bydléše ústavně v Macedoní v neznámosti.

[scroll to TOC]
Kapitola II.

pNum_2Mezi tiem král macedonský Filip vyjel bieše na vojnu. Tehdy Anaktanabus všel jest na sieň, aby viděl královnu. A spatřiv její krásu, inhed jest zastřeleno srdce jeho a tak se zapálil v její žádosti. A drže ruku jejie, pozdravi jie a řka: Zdráva, královno macedonská. A nerodi ji nazvati paní. K tomu odpovědě královna a řkúc: Zdráv, přistup blíž a seď. A když sede, otáza jeho královna Olympias: Pravda li jest, že jsi Ejipský? Odpovědě jí Anaktanabus: [29r]Královno, přepěkné a králové slovo jsi pověděla, když jsi Ejipt jmenovala, neb jsú Ejipští múdří i sny vykládají a zázraky ukazují a ptactvu rozumějí, tajnosti zvěstují a znají osudy těch, jenž se narozují, pravě. Ano, já smyslem vtipným jako prorok o těch znaji. A když to povědě, zhlede na ni žádostným přivolením. Tehdy vidúc Olympias, že tak na ni vzhlede, vece jemu: Mistře, co myslíš, na mě tak hledě? Odpovědě Anaktanabus: Zpomenul sem přepěkné odpovědi bohovy, neb jsem přijal odpověd, že mám hleděti na královnu. A to řek, inhed jest vyňal z svých nader dvornú dsku z drahého dřeva ebena a slovem zlatým ozdobenú a střiebrem, jenž mějieše na sobě tři okršlky. Prvý okršlek držéše na sobě dvanácte rozumností. Druhý okršlek mějieše dvanácte zvieřat, v třetiem měsiec a slunce stáše. Potom otevřel jest konvici slonovú a vyňal jest z nie sedm hvězd přestkvúcích, jimižto mohl hodiny rozeznati a narozenie člověčie. A sedm kamenóv rytých a dva kameny ustavena k zdraví lidskému. Vidúc ty věci králová Olympias, vece jemu: Mistře, chceš li, bych věřila, pověz mi léto, den a hodinu narozenie králova. A když to povědě, vece jí: Královno, chceš li ode mne ještě jiné slyšeti? Odpovědě králová: Chci, pověz mi, co se má přihoditi mezi mnú a Filipem, mým králem. Neb pravie lidé, že vrátí li se Filip s vojny, zažene mě a jinú pojme sobě za ženu. Vece jí Anaktanabus: Křivěť mluvie, ale dřéve, nežliť mine nemnoho časóv, staneť se to, co jsi řekla. A mezi tiem, chtěj nebo nechtěj, bude tě mieti Filip za ženu. K tomu vece králová: Prosím tebe, aby mi zjevil všicku pravdu. Odpovědě Anaktanabus: Jeden z najmocnějších bohóv ožení se tebú a pomóžť tobě ze všech protivností. Vece Olympias královna: Prosím tebe, mistře, kterú zpósobu má ten buoh. Odpovědě Anaktanabus: Ani jest mladý, ani starý, [29v]ale střédmého jest věku, maje na čele dva rohy beranie a bradu s šedinami ozdobenú. A protoť pravím, líbí liť se jemu, buď jemu tuto noc hotova, neb uzříš jeho ve snách a lehneť s tebú. Vece královna: Uzřím li to, ne jako proroku, ale jako bohu chci se klaněti. A inhed Anaktanabus, požehnav královú, šel jest z sieni, a vyšed z města, jide inhed na pusté miesto, nabrav kořenie a zetřev je, pobral jest jich tuk a smiesil kúzlováním skrze diábelské potvory, aby tu noc Olympias boha Amona viděla s ní ležícieho a k ní mluvícieho a řka: Ženo, počala jsi obranitele svého. A když by ráno, procítivši králová Olympias ze sna, zavola k sobě Anaktanaba i povědě jemu sen, jenž bieše viděla. Tehdy on vece: Dáš li mi miesto na své sieni, toho boha tváří v tvář uzříš, neb ten buoh v uosobě drakové přijde a potom, člověčí tvárnost přijma, v mém podobenství ukážeť se. K tomu vece Olympias: Dobřes řekl, mistře. Vezmi sobě komoru na mé sieni a budeš moci právě toho dolíčiti a jakožto otce toho dietěte budu tě mieti. A to řekši, káza jemu dáti komoru na své sieni. Tehdy u první súmrak noční poče Anaktanabus skrze čarodějná kúzla proměňovati se v zpósobu v drakovú a sípě proti komoře králové přeletovati. A všed do komory, vstúpi na jejie lože i poče ji silně objímati a líbati a potom ji pozna. A když vsta od nie, udeři ji po břiše i vece: To početie zkurvilé od ižádného nebuď dovedeno nikoli. A tak jest zklamána Olympias, že jest s člověkem jako s bohem ležela. Ale ráno šel jest Anaktanabus z [note] sieni a králová by těhotna. A když se poče břich její nadýmati, zavola k sobě Anaktanaba i vece k němu: Mistře, chciť, aby mi pověděl, co ze mne učiní Filip, až se vrátí. Odpovědě Anaktanabus: Neroď se lekati, pomóž tobě buoh Amon. A řek to, vyjide z sieni a z města na pusté miesto, a vyryv kořenie, ze[30r]třel jest je a vzal tuk z nich a popad, poče z nich čarovati nad ní, maže to tukem z kořenie. A to činieše skrze diábelské stroje, aby oklamal krále Filipa skrze sen, a stalo se jest. A protož té noci zevi se králi Filipovi Amon buoh ve snách leže s Olympiadú, jeho ženú. A po skutku jako by viděl břicho zašívati a prstenem zapečetiti. A v tom prstenu bieše kámen, na němžto bieše ryta hlava lvová a běh sluneční a meč ostrý, i vece k ní: Ženo, počela jsi obránci svého. A procítiv ze sna Filip, zavola k sobě hadače i povědě jemu sen. Odpovědě hadač: Filipe, ne od člověka, ale od boha počela jest chot tvá, neb hlava lvová, běh slunečný, meč ostrý takto se vykládá, že ten, jenž se z nie má naroditi, sáhne až do vschodu slunečného a mečem porobí sobě všecky krajiny i národy.

[scroll to TOC]
Kapitola III.

pNum_3Ale v ta doby král Filip bojoval jest i svítězil, nebo v tom boji zevil se jemu drak, jenž chodieše před ním a jeho nepřátely porážéše před obličejem jeho. A když král Filip vráti se do Macedonie, střete jeho Olympias a pocelovala jest jeho. A vzhled na ni Filip i vece k ní: Komus se dala oklamati, Olympias? Pravíť, shřešila jsi i nezhřešila, neb jsi násilé od boha trpěla. Ale jáť sem to všecko, což se nad tebú dálo, viděl, protož ote mne i ote všech jiných nebudeš jmieti ižádného porokovánie.

[scroll to TOC]
Kapitola IV.

pNum_4Jeden den hodováše král Filip s svými kniežaty a s Olympiadú, ženú svú. Tehdy Anaktanabus, oblek se v zpósobu drakovú a jda skrze sieň hodujících, tak velice sípieše, že všickni hodovníci velikým strachem byli jsú omámeni a zamúceni. A přiblíživ se k Olympiadě, položil na jejiem lóně hlavu svú a poceloval jest ji. Uzřev to Filip, i vece k Olympiadě: Toběť pravím i všem hodovníkóm, tohoto draka viděl sem v boji v tu chvíli, když sem potřel své ukrutné nepřátely.

[scroll to TOC]
Kapitola V.

[30v]

pNum_5Po nemnohých časiech sedieše král Filip na sieni své. I zjevi se jemu malý a krotký ptáček, a letěv do lóna jeho, urodil jest vajce. A to když pade na zemi, rozbi se a inhed vyleze z něho malitký hádek, a otočiv se okolo vajce, chtieše do něho jíti, a dřéve nežli do něho učini hlavu, inhed usleče. Uzřev to král Filip, zamúti se velmi. A zavolav hadače, jemu zázrak viděnie povědě. A on odpovědě a řka: Králi Filipe, narodíť se tobě syn, jenž kralovati bude po tvé smrti, a ten obejde veškeren svět a obdrží sobě všecky lidi. A prvé nežli se vrátí do země královstvie svého, smrtí rychlú on umře. Ale přibližováše se den narozenie jeho. Tehdy Olympias poče stonati, neb se hýbáše břich její. I káza přijíti k sobě Anaktanabovi i vece jemu: Břich muoj velikými mukami se mútí. Tehdy vece Anaktanabus: Pozdvihněte královny málo s jejie stolice, neb v tuto hodinu od slunce živlové zamúceni jsú. A po malém času vece Anaktanabus: Seď, královno. A sediec porodila jest. A inhed, když dietě padlo na zemi, třásla se jest země mocně a také hrom, blýskanie a zázrakové byli jsú po vší zemi i po všem světě. Tehdy v ta doba rozšířila se jest noc daleko na den, tehdy u Vlašiech opuky z oblakóv padaly sú. Viděv král Filip ta znamenie, lekl se jest a třásl se. I vjide k Olympiadě královně i vece jí: Myslil sem, aby toto dietě nikoli nebylo zachováno, neb nenie ote mne počato. A urozuměv, že je od buoha stvořenie, aneb v jeho narození vidím živly změněny, však buď chován, jako by syn muoj byl, a na miesto syna, jehožto měl sem z jiné ženy, vzejdi. A když to vece, tehdy se vší pilností to dietě bylo jest chováno. Zpósoba jeho ani otcova, ani mateřina, mějieše obraz: kštice jeho ostrá jakožto lvová zdá se, oči jeho blýskáchu se [31r]jako hvězdy, barvú rozličnú se stkvieše, jedno oko bieše žluté a druhé črné, zubové jeho biechu ostří, náhlost jeho horlivá jakožto lvová zpósoba, jeho moc a věhlasnost ukazováše, kterúž jmějieše. A nazván jest od rodičóv Alexander. Tehdy ve škole, kdež sedieše, vždy bojováše s tovaryši tak v učení, jakožto v řeči i v skutku a v chytrosti, vždy obdržuje kniežetstvie. A když bieše dvanácti let, uče se bojování a chodieše přede všemi v odění. Jehožto rychlost spatřiv král Filip, chváléše jeho a vece jemu: Synu Alexandře, rychlost tvú a rozum umu tvého miluji skrze skutek, ale smuten sem, že zpósoba tvá jest ke mně nepodobná. Uslyševši to královna Olympias, lekši se, zavola Anaktanaba a vece jemu: Mistře, rozuměj, co o mně miení Filip, nebť jest řekl synu mému: Rychlost já tvú chválím a vtipnost, ale sem smuten, že zpósoba tvá nikoli ke mně se nepřirovnala. Anaktanabus poče mysliti a řka: Myšlenie královo nenie škodné ižádnému ani tobě. A obyčejně patře na nebe, znamenáše hvězdu, jenž lúčieše žádost Alexandrovu od něho. Ale uslyšev to Alexander, vece Anaktanabovi: Hvězdu, kterú počítáš, vidíš li na nebi? Odpovědě jemu Anaktanabus: Ovšem, synu, vizi. Vece Alexander: Móžeš li mi ji pokázati? Odpovědě Anaktanabus: Jdi po mně hodinu noční, ukážiť ji tobě. Vece Alexander: Jest ten účinek tobě svědom? Odpověděl Anaktanabus: Jest. Vece jemu Alexander: Žádám ten běh věděti. Odpovědě Anaktanabus: Zajisté, viem, že od syna mého mám vzieti smrt. A když to vece, jide z sieni a šel jest po něm Alexander v súmrak z města. A když jdiešta nad přékopem městským, vece Anaktanabus: Patřiž, synu, na hvězdu a opatř hvězdu Erkulešovu, kterak se zamucuje, ale Merkurius se raduje. Jováše [31v]vidím stkvúcieho a súdové moji mně od syna mého brzkú smrtí hrozie. A když tak Anaktanabus hledieše, přistúpil jest k němu blíže Alexander i vstrči jeho do hlubokosti přékopa, tak jemu řka: Nešťastný, tak tobě slušie umřieti, poněvadž ty neuměje zemských[note], o nebeské jsi se pokusil. Jemužto vece Anaktanabus: Znamenie jest bylo, že takú mukú měl sem umřieti. I zdaliť sem tobě nepověděl, že muoj syn má mě umrtviti? Odpovědě Alexander: Tehdy já tvuoj syn sem. Vece Anaktanabus: Zajisté, jáť sem tě udělal. A to řka i pusti duši. Ale Alexander, jsa hnut otcovú dobrotivostí, zdvih hlavu jeho na své pleci, nese jeho na svú sien. A když uzře Olympias, mátě jeho, vece jemu: Synu, co jest to? Odpovědě Alexander: Tělo Anaktanabovo jest. Vece Olympias: Anaktanabus jest otec tvuoj. Vece Alexander: Jakožto tvé bláznovstvo učinilo jest, takéž se jest stalo. I káza jeho v hrob položiti.

[scroll to TOC]
Kapitola VI.

pNum_6Potom v těch časiech jedno knieže kapadocské přivedl jest Filipovi kóň divuoký, života velikého a krásný přéliš. A bieše svázán se všech stran řetězy železnými, neb jedieše lidi. A řékáchu jemu Bucifal pro hroznost jeho zraku anebo pro znamenie, jenž jmějieše vyžženú hlavu býkovú a na čele miesta, jakožto róžkové vycháziechu. A protož když uzře král Filip toho koně krásu, vece sluhám svým: Udělajte jemu mřieži železnú, lotrovstvo, jež podle zákona mají umřieti, od něho budú zahubeni.

[scroll to TOC]
Kapitola sedmá VII.

pNum_7Mezi tiem vzal jest odpověd ve snách král Filip, že po smrti jeho ten bude kralovati, ktož na tom ukrutném koni bude jezditi. Ale když bieše Alexander ve dvanácti letech, byl jest silný, udatný, múdrý a rozumný, neb se byl naučil úplně sedmeru svobodnému naučení Aristotilešovu a Kas[32r]tariášovu, těch mudrcóv. Ale jeden den, když jdieše Alexander mimo miesto, kdežto stáše ten kuoň divuoký a mezi železnými mřéžemi uvázán a před ním nohy a ruce člověčie ležie, divil se jest velmi. A inhed vskytl jest ruku svú skrze mřieži. Ale kóň, ztáh šíji svú, poče rukú jeho lízati a položi se před ním, složiv své nohy a pozdvih hlavy, poče silně hleděti na Alexandra. Srozuměv Alexander vuoli jeho, otevřev mřieži, šel jest k němu a poče po jeho hřbetu hladiti pravú rukú a inhed poče jemu kóň krotek býti a jakožto pes před pánem svým též kóň před Alexandrem poče krotek býti. Potom Alexander vsed naň i vyjede na něm ven. A když to uzře král Filip, vece k němu: Synu Alexandře, všecky odpovědi bohóv dokonány jsú na tobě, že po mé smrti všecka královstvie panováním tvým budú zpravována. Vece jemu Alexander: Otče, móž li to býti, ať sedu na voze mistrovském. Odpověděl král Filip: Vděčně to učiním. Vezmi sobě sto koní a sedmdesát šilinkóv zlatých a jeď u mocném rytieřství, jsa obklíčen. I sta se a vyjev Alexander s Efezem, mudrcem, přételem svým, a se dvanácti učedlníky a s služebníky svými, kteréž on bieše zvuolil. A vza s sebú rúcho a klénoty drahé, zlaté i přikáza svým rytieřóm, aby o koních svých pilnú péči měli. A když přijede Alexander do polopenské země, potka jeho Mikuláš, král té země, s vojskem, aby s ním bojoval. A přiblíživ se vece jemu: Kto jsi ty, pověz mi. Odpovědě Alexander: Já sem Alexander, syn krále Filipa Macedonského. Vece král Mikuláš: Koho ty mieníš? Vece jemu Alexander: Ty jsi král aridonský, avšak srdce tvé nepozvihuj se v zpupnost, žeť sem královskú čest dal, neboť mají vysoké věci obyčej padati do hlubokosti a úzké a malé věci až do nebe [32v]se pozdvihují. Odpovědě Mikuláš: Dobře pravíš, spatř sám se. Vece Alexander: Odjeď ote mne, ó člověče, neb nic nemáš proti mně jednati. A uslyšev tu řeč Mikuláš, rozhněval se velmi a vece tak Alexandrovi: Hleďte, komuť mluvím skrze zdravie otce mého. Jestliže na marnosť sliny mé v jeho tvář upustím, umřeť. A když to vece Mikuláš, plinu proti Alexandrovi a řka jemu: Vezmi, co na tě slušie, aby měl, štěňátko, styď se. Ale Alexander, podlé naučenie urozenie svého čině, vece jemu: Že si mú malostí zhrdal, přísahámť skrze dobrotivuost otcovu a skrze břicho mé mateře, v němžto sem byl od buoha počat, že uzříš mě v své vlasti a jáť válku vedu a královstvie tvé mému příkázaní porobím, anebo sám budu poroben. I ustavili jsú mezi sebú den bojovánie a tu jsú se rozjeli.

[scroll to TOC]
Kapitola VIII.

pNum_8I vrátil se jest Alexander k králi Filipovi, a připraviv vojsku den ustavený, jel se jest s králem Mikulášem u pobitie. A protož, trúbiece v trúby vojenské s uobú stranú, zběhli sú se nepřátelsky a ukrutně počechu bojovati. Potom obdrže Alexander a stě mečem hlavu krále Mikulášovu. Ten den doséhl jest Alexander převelikého vítězstvie. A tu podrobiv sobě královstvie Mikulášovo, chtěl odtud pryč jeti. Ale rytieři Alexandrovi vstavili jsú koni jeho korunu vítězstvie jeho a tak s vítěznú chválú vrátil se jest k otci svému. A naleze jej na svatebném hodování sediecého, neb bieše král Filip vyhnal Olympiadu a přitovařišil sobě byl Kleopatru. A protož všed na svatbu Alexander, takto promluvi: Otče, přijmi první korunu vítězstvie mého, avšak kdyžť budu slaviti svatbu mateře mé, přitovařišuje ji jinému králi, tebeť nikoli nepozovu, nebo ty, svatbu stroje, mne jsi nepovolal. Uslyšev to jeden, jenž tu sedieše, jménem Lizias, vece králi Filipovi: Z Kleopatry syn, [33r]kterýžť se narodí, budeť k tobě podobný a po tvé smrti budeť držeti tvé královstvie. Tehdy Alexander zamútil se jest velmi, posunuv se na Lizia a udeři jej v hlavu holí, kterúž držéše. A inhed Lizias umře. Uzřev to král Filip, zámutkem vztyči se a posunu se na Alexandra a chtě jemu mečem dáti. A inhed jest klesl a čím viece k němu se přibližováše, tiem viece klesáše na zemi jakožto strachem omámený. I vece jemu Alexander: Filipe, jenž jsi sobě podrobil zemi řecskú, proč nestojí moc v nohách tvých? A inhed se zruši kvas svatební, neb Alexander všech hodujících stoly jest vymetal a také Kleopatra hanebně z sieni jest vyhnána. A po několice dnech Filip král upadl jest v nemoc. Tehdy Alexander všel jest k němu, navštěvuje jeho. I vece jemu: Filipe králi, kakžkoli nedóstojno jest tě vlastním jménem jmenovati, avšak ne jako na syna slušie, ale jakožto na přétele tobě, přételi, mluvím. Směř se se mnú a s ženú a pro smrt Lizia nikoli se nazamucuj, nebť jest neslušalo tak nehodných a nešlechetných řečí přede mnú provolati. Nepodobněs učinil, chtě svuoj meč vstrčiti u mě. A když to mluvieše Alexander, poče král Filip plakati, jsa pohnut dobrotivostí. A tak vyjide Alexander a šel jest k Olympiadě, mateři své, i vece k ní: Neroď se lekati, aniž buď otci mému zlostna, neb poněvadž jest skryt hřiech tvuoj, nemáš býti kárána. A to řek, i vede ji k králi Filipovi. A když ji uzře Filip, přituli ji k sobě a políbi ji.

[scroll to TOC]
Kapitola IX.

pNum_9Potom přijeli jsú vladaři od Daria ciesaře, poslaní k králi Filipovi, úroky a dani obecné chtiece vzieti, jimžto vece Alexander: Povězte Dariovi, ciesaři vašemu: Poněvadžť jest syn Filipóv dospěl, slepice, jenž zlatá vajce nosieše, sešlať jest jalovostí, Darius úrokóv a daní jest zbaven. Uslyševše [33v]to poslové Dariovi, divili jsú se velmi múdrosti a řečem jeho. A vrátili jsú se k Dariovi, králi perskému, a pověděli jsú jemu, co jsú slyšeli od Alexandra.

[scroll to TOC]
Kapitola X.

pNum_10Mezi tiem pověděno jest králi Filipovi, že armenská země zdvihla se jest proti němu, jenž bieše prvé jemu poddána. A připraviv vuojsko, poslal jest tam Alexandra, aby s nimi bojoval. Ale bieše v Macedoní jeden člověk v ta doba jménem Pansania, udatný a rychlý muž, syn Tesařóv, ale poddaný králi Filipovi. Ten když mnoho časóv Olympiady královny žádáše, učini smlúvu přísežnú s některými proti králi Filipovi. A sebrav lid, jedieše nepřátelsky proti králi Filipovi. Uslyšev to král Filip, potkal jest jeho na poli s malým lidem. A uzřev množstvie, v kterémžto vidieše Pansania, obrátiv se i da se na běh. Po němžto běže Pansania, pozdvih své kopie, i prohna jej. Ale on, ač bieše velmi raněn, však jest neumřel, ale ležel jest na cestě napoly mrtev. I sta se veliké zamúcenie mezi Macedonskými, neb se nadějiechu, by umřel. A učiniv to Pansania, zdvihl se jest v zpupnost a všel jest směle na sieň, aby odtud Olympiadu s sebú vedl a měl ji za ženu. Ale v ta doby přihodi se, že Alexander přemohl Armenské, i jedieše s chválú vítěznú i naleze v království silný zámutek pro krále Filipa, otce svého. Ale Olympias, šedši v skryté miesto své sieni, uzřevši znamenie a korúhvy vítězné Alexandrovy, poče volati a řkúc: Synu muoj, Alexandře, kde jest osud tvuoj, jenž jsi od bohóv přijal, aby vítězem byl, ale nepřemožený? Uslyšev Pansania příjezdu Alexandrovu, šel jest proti němu, jehožto když uzře Alexander, vnáhle vytrh meč i protasi jej, že inhed umře. Tehdy jeden z vojsky vece Alexandrovi: Filip, otec tvuoj, umřel jest napoly. Uslyšev to Ale[34r]xander, jel jest inhed k němu a nalezl jeho bliz k smrti táhnúti. I poče hořce plakati. Ale vzhled naň král Filip, vece jemu: Jižť vesele umru, nebs ty, zabiv mého vraha, ostrú jsi vzal pomstu mé smrti. A to řka, inhed duši pusti. Ale Alexander plakáše velice smrti jeho a pochova jeho poctivě, jako na krále slušie.

[scroll to TOC]
Kapitola XI.

pNum_11Ten den sedieše král Alexander na stolici králové otce svého jakožto sudie. A svolav množstvie lidu, tak jest mluvil k nim: Mužie macedonští, Trácové a Tesalové anebo Řekové, vzhédněte na Alexandra a vzdálíť se strach od vás, ode všech lidí barbarských, ale, Řekové, chválú svého oděnie budete chváleni. Nemá li kto z vás oděnie, vezmi s mé sieni a připrav se k boji. Uslyševše to staří rytieři, odpověděchu řkúce: Králi, mnohoť sme již rytieřstvie vedli s králem Filipem, s tvým otcem, a jižť nemáme síly, abychom mohli snésti práce, kteréž k válkám slušejí, neb náš věk položen jest v starosti. A protož, ráčíš li, zvol sobě jiné, mladé k tomu a nás zbav toho rytieřstvie, jenž jsme dosavad vedli. Odpovědě Alexander a vece starcóm: Vieceť sobě zvolím starých těžkost nežli mladých neopatrnú rychlost, neb často mladí, v svú mladost úfajíce, smrt trpie, ale staří všecko činie s radú váhajíce. A když on to vece, všickni jednostajně chváléchu jeho múdrost a povolili jsú řeči jeho.

[scroll to TOC]
Kapitola XII.

pNum_12Po několiko dnech Alexander, sebrav vuosko a připraviv množstvie oděnie, poče na bárkách plúti do vlaské země. A přibrav se do Kalcedonie i dobýváše jie. Ale Kalcedonští, všedše na zdi městské, silně se jemu protivichu, jimžto vece Alexander: Praviť vám, Kalcedonští, anebo se mužsky braňte, anebo se poddajte moci těch, jenž vás dobývají, a protoť já Kalcedonie dobudu. A odtad plul jest po moři a přibra se do vlas[34v]ké země, chtě římskú pýchu ukrotiti. Ale římští konšelé, uslyševše příjezdu jeho, velikým strachem jsú se přestrašili, a svolavše lid, poslali sú k němu šestdesáte hřiven zlata a sto korun zlatých prosiece, aby s nimi nikoli neválel Alexander. Ale on, vzem dan od Římenóv a ode všech bydlejících až do moře, jenž jest na západ slunce, jichžto krajina slóve Europa, nechal jest jich s pokojem. A odtad plul jest do krajiny Afrika, v nížto málo protivníkóv nalezl jest, a podrobil jest ji svému césařství. A vyjev z Afriky, přikáza svým rytieřóm, aby s ním vešli do korábu a brali se do ostrova, jenž slóve Foradites, aby radu vzeli od boha Amona. A když se bráchu do chrámu boha Amona, potka je jelen na cestě, jehožto Alexander přikáza rytieřóm svým zastřeliti. Ale oni mnoho naň střel vystřelivše, ižádný jeho nemohl zastřeliti. A když Alexander jednú naň vystřeli, inhed jeho uhodi a jej rani. A od toho dne to miesto slóve Střelec. A všed Alexander do chrámu Amona, učinil jest obětovánie za vítězstvie, modle se, aby jemu buoh právě dal odpověd. Potom hnuv vuojskem, přibral se jest na miesto, jenž slóve Tofasen, v němžto bieše patnácte vsí. A mějiechu řek dvanácte, kteréžto tekú u moře, a biechu tu brány zavřené a řetězy železnými skované. A tu Alexander obětoval jest bohóm. A protož té noci zjevil se jemu buoh, jenž slóve Serafis, u bielém rúše u velebném a v zpósobě velmi hrozné. I vece jemu: Alexandře, móžeš li hnúti túto horú a ji na svú pleci přinésti? Odpovědě Alexander: Kterak by kto mohl nésti ji? Odpovědě Serafis: Jakožto tato hora nebude hnuta na věky, též jméno tvé a skutek tvuoj bude pamatován na věky. K tomu poče se Alexander modliti a řka: Prosím tebe, Serafis, aby mi pověděl, kterú smrtí mám umřieti. Vece Serafis: Dobréť jest bez žalosti [35r]poslednie muky nevěděti. Avšak žes mne prosil, toběť pravím, že po vypití nápoje okusíš smrti hořké, neb v mladosti skonáš dny své. Ale neroď času a hodiny tázati, nebo tobě nikoli nepoviem. A toběť bude osud tvuoj od bohóv, jež jsú na vschod slunce. A proto Alexander, vstav ze spánie, teskliv bieše velmi a přikázal bieše, aby diel vuojsky jeho bralo se do Askalanie a tu jeho čekali. Ale Alexander sedě přikáza dělati miesto pod svým jménem, jemuž dal to jméno Alexandria.

[scroll to TOC]
Kapitola XIII.

pNum_13Mezi tiem uslyševše Ejipští příjezdu Alexandrovu, vyšli sú proti němu a přijeli sú jeho poctivě do Ejipta. A všed Alexander do Ejipta, nalezl obraz královský, vyrytý z kamene černého. A spatřiv jej, Alexander vece: Čí jest toto obraz? Odpověděchu Ejipští: Ten obraz jest Anaktanabóv, krále ejipského, přemúdrého. Uslyšav to Alexander, vece: Anaktanabus byl jest otec muoj. A to řka, položil se jest na zemi a poče obraz líbati. Potom vzev rytieřstvo, všel jest do Sýrie. Ale Syrští mužsky se brániechu a bojovali sú s ním a mnoho rytieřóv jeho zbili sú, avšak jich dobyl. Potom po všem dobytí přitrhl jest k Damašku a tu také toho města udatně jest dobyl. A potom, dobyv země syrské, položil se s vuojskem svým nad tyrským městem, kdežto jsa Alexander svým vojskem mnoho jest nehod trpěl, neb tak velice tvrdé město bieše, že jest bylo mořem obklíčeno a velmi mocně uděláno a od přirozenie jeho položenie bieše nedobyté. Ale Alexander ustavil jest dielo mocné a veliké u moři, jenž tomu městu také nátisky činieše, že ižádné lodie k měsckému břehu nemóžiechu přistaviti. Ale mysléše Alexander, kterak by mohl město vztéci a jeho vojska mocen býti. A inhed Alexander posla listy k biskupu židovskému, jemuž jmě bieše Jadus, napomínaje jeho, aby jemu pomoc dal [35v]a špíži aby jemu připravil a daň, jenž dáváchu Židé Dariovi, aby jemu beze všeho prodlenie vydali, aby viece milovali přézeň Macedonských nežli Perských. Ale biskup židovský odpovědě poslóm, přísahaje, že jest daní Dariovi vydal a že nikdy nechce své brani pozdvihnúti, dokud jest živ Alexander, a že té přísahy nemóž proměniti. Uslyšev to Alexander, rozhněval se jesti velmi na biskupa židovského a řka: Takovú na Židy učiním pomstu, aby rozeznali, že přikázanie radějšé mají držeti. Avšak nechtieše odtrhnúti od Tyru, ale zvolil jest jednoho rytieře, jemužto jmě bieše Meligaus, i da jemu rytieřstvo, aby jeli do údolé Jozafat, to jim přikáza, kdežto mnohý skot pasiechu židovský z města, jenž slóve Gadir. Ale Sampson bieše vuodčí jich, neb bieše svědom všech měst. A když vničechu do toho údolé a plen hnáchu bez čísla, potka je Teuzebius, vévoda skotský, a mnoho z nich porazil jest. Ale Meliagaus, mocný v síle své brani, pobi všecky skotáče a Kaulus vévodě skotského sťal jest hlavu. A když se to vše sta, tehdy Butrio[note], zvěděv to, vyjel jest z města se třidceti tisící lidu branného. Tak zajisté veliké množstvie bieše oděncóv, že z přélišného křiku zdáše se, by se země třásla. To uzřevše Macedonští, zamútili sú se velmi. A proto chtieše Meliagaus poslati k Alexandrovi, aby jim na pomoc pospiešil, ale nechtieše ižádný cizí toho poselstvie jednati. A potom sta se pobitie mezi nimi a tu Sampson od Butria zabit, ale Macedonští, velikú mocí nepřátelskú jsúce obklíčeni, že se jim zdáše, by měli býti poraženi. A to vida Arideus, jede rychle k Alexandrovi a povědě jemu příhodu jeho lidu. Tehdy Alexander, opustiv Tyr, přijede do údolé Jozafat, kdežto Bitria i jeho všecko vuojsko porazil jest, a vrátiv se k Tyru, naleze, [36r]ano jeho všecko ustavenie, jenž bieše udělal, v moři rozmetáno, neb Balam se všemi, jenž bydléchu tu v Tyru, po odtržení Alexandrovu to ustavenie bieše udatně rozbořil. To uzřevše Macedonští, zamútili jsú se velmi i Alexander s nimi, že jako nechajíce všeho, chtiechu odtrhnúti od Tyru. A protož právě druhú noc zdálo se jest Alexandrovi ve snách, jako by držal hrozen v ruce. A když jej vrže na zemi, ztlači jej nohami a mnoho vína z něho vydávi. A protož, vstav ze spánie, káza k sobě přijíti hadačovi a povědě jemu sen, jenž bieše viděl. Odpovědě jemu hadač a řka: Alexander, buď udaten proti Tyru a neroď o ničemž mieti pochybenie, nebo hrozen, jenž jsi držel v ruce a vrhl jsi jej na zemi a nohami tlačil, toto město jest, jehožto máš vlastní mocí dobýti a je nohami svými potlačíš. Uslyšev to Alexander, inhed jest myslil, kterými obyčeji mohl by města toho dosieci. A protož u moři ustanovi veliké dielo lodné, jenž bieše sto kotvami přivázáno. A bieše zajisté tak veliké výsosti, že bieše převýšilo zdi i věže měscské. Ale sám Alexander vjide na to ustavenie ve všem odění a přikáza, aby všecko vuojsko hotovo bylo. A když uzřechu jeho v tom dielu, tehdy všickni vstúpichu na to dielo s braní a pravým úprkem, odřezavše kotvy, plúchu ke zdem měsckým. A když biechu u města, tehdy Alexander vyskočil z toho diela na věži, kdež stáše Balam, král tyrský, a zabiv jeho, i vrže jeho v hlubokost morskú. Uzřevše to Macedonští a Řekové, inhed jsú počeli na zed lésti, jedni po řebřícéch a druzí rukama se držéce. Ale Tyrští tak velice biechu otrápeni smrtí svého vévody Balam, že nikoli nemohli jsú se brániti proti Řekóm. A tak jest dobyto město a až do základů rozmetáno. Jiné také dvě městě z kořen jest rozbořil, v [36v]nichžto mnoho zlého trpěli jsú Syrští, až do dnešnieho dne pamatují. Potom odtrh s vuojskem, přitrhl jest k městu, jenž slóve Gata. Tu dobyv toho města, chvátáše k Jeruzalému.

[scroll to TOC]
Kapitola XIIII.

pNum_14Uslyšev Jadus, biskup židovský, příjezdu Alexandrovu, lekl se jest velmi. A svuolav Židy, přikázal jest, aby se tři dni postili a modlitbami a obětmi k bohu volali. A protož tu noc po obětování ukázal se jest Židu anjel boží a řka: Neroď se lekati, ale inhed ozdob brány měscké a otevři je a kaž vyjíti všemu lidu u bielém rúše. Jdětež proti Alexandrovi, neb on tak nynie bude kralovati a bude pán všeho světa, ale potomť jeho hněv boží potlačí. Tehdy Jadus, procítiv ze spánie, svolav Židy, povědě jim, co jest spě viděl. A přikázal jest tak učiniti, jakož bieše zjeveno. A inhed připravivše se kněžie i s obcí, vyšli jsú na miesto, jenž slóve Škariot, odkudžto chrám buoží a město móž spatřeno býti. Tu stáchu při tom městu čakajíce. Ale Alexander, přiblíživ se k městu, vidě množstvie lidu u bielém rúše a kněží najbělejšími řízami okrášlené a biskupa v dlúhé sukni zlatohlavové a na hlavě humeral stkvúcí a na tom cetku zlatú, na nížto jméno božie tetragramaton, točíš ze tří slov složené, vyryto bieše. A inhed Alexander káza všem svým postáti a on sám jede k nim. A skočiv s koně, jménu božému, jenž vyryto bieše, u veliké bázni pokloni se. A inhed všickni Židé počechu Alexandra pozdravovati a voláchu vysokými hlasy a řkúce: Živ buď, najvěčí Alexandře, živ buď, najmocnější ciesaři, živ buď, vítězi nepřemožený, nade všecky kniežata slavný. Viděvše to králové syrští, diviechu se, ztrnuli jsú řkúce: Proč se tak klaněl Alexander biskupu židovskému? I otáza jeho jeden z kniežat jménem Parmon a řka: [37r]Najvěčí césaři, proč jsi to učinil, že když se tobě všickni klanějí, a ty se pak klanieš biskupu židovskému? Odpovědě Alexander: Ne jemuť sem se klaněl, ale bohu, jehožto biskupstvie drží, neb skrze sen viděl sem jeho v takém rúše, když ještě biech u Macedonu a mysléch, kterak bych mohl sobě Azí podrobiti. A proto to viděnie mě k tomu připudilo. A protož ižádného člověka nešetřím, jedno toho, jehož sem ve snách viděl. A také mním s božskú pomocí, že Daria přemohu a všecko, jemuž se v své mysli naději, že mi to přijde. A to řka, všel jest s kněžími do města Jeruzaléma a všel jest v chrám buoží, jenž bieše Šalomún najmúdřejší ustavil, a podlé kněžského rozkázanie oběti vítězné jest obětoval. Tehdy biskup ukázal jemu knihy Daniele proroka, v nichžto psáno bieše, že jeden z Řekóv má zrušiti moc perskú. A Alexander to mněl, by on ten sám byl. Radoval se velmi a inhed biskupu a jiným kněžím dal jest dary veliké. A vece k nim, aby vzeli, které by chtěli svuobody. A tak biskup židovský prosil jest jeho a řka: Abychom mohli zákonóv ustavenie otcových požívati a sedm let bez daní ostati. Tehdy Alexander všecko jim puojčil. Prosi také biskup, aby u Medí a v Babyloně svých zákonóv svobodně mohli požívati. A puojčil jest Alexander všeho, což jest ten biskup žádal. Tehdy Alexander zpósobi o Jeruzalému, a nechav tu Andromacha vévody, jel jest do jiných měst, a k kterým jest přitrhl, tu jest pokojně a poctivě přivítán.

[scroll to TOC]
Kapitola XV.

pNum_15V ten čas Syrští, jenž biechu utekli od něho s moci, pravili jsú Dariovi, co jsú trpěli od Alexandra. Uslyšev to Darius ciesař, ztázal se na nich o postavě a o vzhledení jeho. Tehdy oni ukázali jsú jemu obraz namalovaný na mázdře. A opatřiv jej Darius, zhrzel jest jím pro malost jeho zpósoby. A inhed jest poslal Al[37v]exandrovi vardu, jenž bývá z prútie, kteréžto se svrchu nahnulo, s laťú a list také, jenž takými slovy psán bieše:

[scroll to TOC]
Kapitola XVI.

pNum_16Darius, král nad králi a pán panujících zemských, poslušen jsa slunce s bohy perskými, služebníku našemu posieláme. Slyšeli sme, že pýchú a marnú chválú pozdvižen jsa, sebral jsi lotrce od západu slunečného a usiluješ zbořiti množstvie Perských, jichžto moci nikoli udusiti nemóžeš, by všeho světa moci sebral, aniž mohú jich číslu hvězdy přirovnány býti. Neb i ti bohové i nebe, i zemi zpodpierají a vzdržují, jméno naše potvrzují a moc naši chválé, ale ty, jakožto člověk jeden z mužóv najmenší, žádaje z své malosti vystúpiti jakožto myš vyskočivší z skuliny, vyšel jsi z země cetimské a po prostranných miestech perské země hry strojiti mníš, jakožto myši v domiech, kdež kočky nepřekážejí. Ale já, tajně spatře kroky tvé, když bezpečně budeš mnieti, by bláznil, jedniem přískokem tě popadnu a tak hanebně skonáš své dni. A protož musíš ostati svého bláznového úmysla, ač žádáš svú hanebnost přikryti. Vrať se a odpočiň v lónu mateře své. A teďť posielám vardu a vardiště, s nímžto obyčej vezmi hře dětinské, neb poněvadž jsi dietě, slušieť se s dětinskými věcmi obierati. Viem zajisté potřebnost tvú, že jedva přebiedná těla vaše vzdržujete i věříš, že by mohl Dariovo césařstvie sobě podrobiti. Skrze duši otce mého tak mnoho jest zlata v království perském, že kdyby na jednu hromadu bylo vloženo, bleskot slunečný by přemohlo. A protož pevněť tobě přikazujem, aby, to bláznovstvie a marnú chválu opustě, i vrátil se do Macedonie. Pakli toho neučiníš, pošlemeť proti tobě množstvie počta nemajících oděncóv, kteřížto tě ne jako syna Filipova, ale jakožto knieže lotrovské ukřižují.

[scroll to TOC]
Kapitola XVII.

pNum_17A přišedše, jenž posláni [38r]biechu od Daria césaře k Alexandrovi, dali jsú jemu list a vardu s vardištěm. Tehdy Alexander káza ten list přede všemi čísti, ale rytieři, uslyševše list, velmi jsú se zamútili. Ale uzřev je Alexander smutny, vece jim: Ó, najmilejší rytieři, proč srdce vaše pro slova listu tohoto sú zamúcena? I zdali neviete, že psi, kteřížto mnoho štěkají, ižádného úrazu nečinie? Myť věříme, že list v něčem pravdu praví, to jest o množství zlata, kteréžto die Darius, že je má. A protož musíme s nimi mužsky bojovati, neb množstvie zlata jeho nás žene přehorlivě s ním bojovati. A to řka, přikáza rytieřóm svým, aby zjímali posly Dariovy a je aby ukřižovali. Ale oni počechu na Alexandra velikými hlasy volati řkúce: Králi Alexandře, která vina jest, že máme pro našeho krále na umučenie jíti? Jimžto odpovědě Alexander: Ciesaře vašeho řeči přinucují mě k tomu, abych to učinil, jenž mi jest vás ke mně poslal jakožto k lotrci. Ale oni odpověděchu řkúce: Proto poslal jest ciesař nás, neb velebnosti tvé ovšem jsú jemu neznámy. Protož propusť nás, neb skrze nás tvá chvála bude zjevena. Tehdy Alexander káza je pustiti a na hody zváti. A když sediechu jedúce, vecechu Alexandrovi: Líbí liť se tvé velebnosti, kaž, tisíc jézdných tvých s námi jedú, neb Daria dáme v jich ruku. Odpovědě Alexander: Buď mysl vaše veselá, že tuto sedíte, neb za vydánie vašeho krále nebudeť vám dán jeden rytieř. A protož druhý den přikáza Alexander odepsati list Dariovi césaři v tato slova:

[scroll to TOC]
Kapitola XVIII.

pNum_18Alexander, syn Filipóv a Olympiady královny, Dariovi, králi zemskému, královstvie, jenž poslušen jest slunce, jenž svietí, a bohóv perských, vzkazujem. Ač chcme právě spatřiti pravdu, nevlastnie, ale puojčené móžem nazývati naše, což držíme, neb poněvadž všichni v kole [38v]běhujíciem rytieřujem, častokrát z bohatstvie v chudobu, z veselé v zámutek, z vysokosti v hlubokost a zase bývámy pohříženi a pozdviženi. A protož nemá ižádný, jenž sedí na najvyšší částce nebo straně kola toho, tak mnoho trvati své výsosti, aby, jsa pýchú pozdvižen a v marnú chválu uveden, i zhrzel skutky nepřátelskými, poněvadž najmenší častokrát až do nebe bývá pozdvižen a najvyšší až do prachu ponížen. Ohavnost a nečest mním tak přejasnému ciesaři, jakožto od lidí viděn býváš, malému a pokornému mně takové věci poslati. Ale poněvadž bohové jsú nesmrtedlní, smrtedlných v tovaryství zhrdají. Ovšem jáť sem zajisté smrtedlný a tak k tobě jedu, jakožto s smrtedlným člověkem chtě bojovati. Ale ty, jenž jsi veliký a chceš se nazvati nesmrtedlným, že přijedeš, aby s námi bojoval, nic nezístieš, ač i svítězíš, neb malitkého člověka a lotrce přemóžeš. Pakliť já svítězím, převeliká chvála inhed mně bude, že vítězstvie velebného ciesaře dosiehnu. Ale žes řekl, že perská země hojna jest zlata množstvím, zuostřil jsi mysli naše a učinils nás v mocnosti udatné, abychom vašeho zlata mohli dosieci. A kterús řekl, nás mieti otehnati chudobú, ale tiem, žes poslal vardu s vardištěm, to, což nám jest budúcieho, právě jsi nám prorokoval, a což mníme, žeť nám s pomocí bohóv přijde, nebo skrze okršlek vardy rozumieme okršlek zemský, jenž má našemu vládnutí všudy podroben býti. Skrze vardiště, jenž od vrchu jest nakřiveno, znamenáme, že všickni králové i zemská kniežata před naší přítomností budú skloněna. Skrze čepici zlatú, jenž člověčí hlavu odievá a obkličuje, znamenáme, že rytieřové nade všemi budeme. Ale ty, jenž jsi veliký a najmocnější, jižs nám daň dal, poněvadž jsme od tebe vardu s vardištěm přijeli, [39r]jenžs v sobě tak veliká držel duostojenstvie. A když ten list byl napsán, zavolal jest k sobě poslóv Dariášových, a dav jim dary předrahé a ten list, i pustil je od sebe. Potom Alexander hnul jest vuojskem i poče jeti proti Dariovi. Ale Darius přečet list, rozhněval se jest velmi a inhed poslal jest vladařóm svým poselstvie a list v tato slova znící:

[scroll to TOC]
Kapitola XIX.

pNum_19Král nad králi Darius Primovi a Antiochovi, vladařóm svým, radost vzkazujem. Slyšeli sme, že Alexander Macedonský, v bláznovstvie vzdvižen, vnikl jest do země azíské a ji všie plnosti jest vypráznil. Protož dáváme vám pevné přikázanie, abyšte, zberúce veliké, udatné, našeho ciesařstvie věrné, proti děťátku tomu povstali a neobmeškávajíc, popadnúce jeho, před naši přítomnost přivedli, abych, jeho dětinsky zmrskaje, obleka jej v drahé rúcho, mateři jeho Olympiadě poslal pohaněného, neb neslušie naň bojovánie, ale s dětmi dětinské obykánie. Tehdy přečetce list vladaři, tak jsú odepsali:

[scroll to TOC]
XX.

pNum_20Králi nad králi Dariovi, bohu velikému, Primus a Antioch vzkazují službu. A věz velebnost tvá, že ten robenec Alexander, jehož pravíš děťátkem, naši vlast jest zahubil, ale my, sebravše množstvie, s ním sme bojovali, a obrátivše se, sotně sme utekli z rukú bojovníkóv. Protož my, kteréž vy nazýváte ciesařstvie vašeho pomocníky, u velebnosti vašie pokorně žádáme, abyšte nám, svým věrným, pomohli. A když Darius ten list přečite, přijide jiný posel a řka, že Alexander stany jest rozbil nad potokem, jemužto dějí Stragma. Uslyšev to Darius ciesař, opět poslal jest Alexandrovi list takým obyčejem psaný:

[scroll to TOC]
XXI.

pNum_21Darius, král nad králi a pán nad pány, služebníku našemu Alexandrovi přikazujeme. Po všem světě chváleno jest jméno Dariovo a zvelebeno, že bo[39v]hové uvedeni jsú před jméno jeho. A protož, kteraks ty směl přejeti řeky a hory i moře a pych učiniti proti našeho césařstvie velebnosti, zajisté převeliká by tobě chvála byla, by bez našeho povolenie i odpuštěnie mohl královstvie macedonské zpravovati. A protož bylo by tobě lépe svých se nešlechetností pokáti, nežli od nás pomstu hroznú trpěti, poněvadž bez našeho panovánie všecka země byla by vdovú nazvána. A protož vrať se do země tvé dřéve, nežliť unáhlenie našeho hněvu na hlavu tvú připadne a sstúpí. A přesto, kterakť veliká jest chvála a síla naše, zvěstujemť tiemto mákem, kterýž tuto v tlumoce posieláme. A protož viz, možéš li ta zrnce přečísti. Zajisté věz, žeť náš lid též nemoci bude býti počten. Pakli toho moci nebudeš učiniti, navrať se do země své, zpomena, cos učinil, neb jest množstvie nepočitedlné našich oděncóv, a potom takových věcí nekvap učiniti.

[scroll to TOC]
XXII.

pNum_22A když biechu přišli poslové krále Daria k králi Alexandrovi, i dali sú jemu list a siemě makové, ale inhed, když Alexander čite list, seže rukú do tlumoka, a vzem toho semene, vrže v svá usta a poče jiesti a řka: Vidím, že jeho lidu jest mnoho, ale jakožto siemě toto měkčí jsú. Mezi tiem přišli jsú někteří z Macedonie a praviece Alexandrovi, že Olympiades, mátě jeho, velikú nemocí jest obtiežena. Tehdy Alexander zamútil se jest velmi, a přesto psal jest list Dariášovi ciesaři takovúto řečí:

[scroll to TOC]
XXIII.

pNum_23Alexander, syn Filipóv a Olympiady královny, Dariovi, králi perskému. Věz, žeť jsú mně mnozí listové přišli, žeť nás přinucují k tomu. Ale ty neroď mysliti, bychť pro strach nebo omyl tvé marné chvály své kroky zpačoval, ale abych viděl mateř svú, kterážto nemocí jest držána. Ale však věz, že ne po mnohém času [40r]k tobě s velikým množstvím nových rytieřóv přijedem. A teď ku podobenství semene tvého makového posielámť tento pepř, aby poznal, že množstvie máku tvého přemalého pepře hořkostí bude podrobeno. Ten list dal jest Alexander rytieřóm Dariovým a pustil je od sebe.

[scroll to TOC]
XXIIII.

pNum_24Potom hnuv vojskem, i poče táhnúti do Macedonie. A v tom času jeden muž přemocný, jemužto jmě bieše Amonta, knieže rytieřstva Dariova, jenž Araby s velikú mocí zpravováše, uslyšev příjezdu Alexandrovu, vším vojskem pohnuv, vyleze proti němu. I počechu mužsky bojovati, neb zajisté velmi ráno počeli jsú boj a trval jest jednostajně až do západu slunečného. A tak ústavně za tři dny ten ústavný boj trval jest a tak silné bylo jest to pobitie, že slunce zkazilo se jest, nechtě viděti tak velikého krveprolitie. Avšak mnozí z strany perské padechu. A to vida knieže rytieřstvie, obrátiv pleci, ledva z rukú nepřátel utekl s malým lidem. A tak rychlostí běžel jest, že nalezl před Dariem posly, jenž se biechu vrátili teprv od Alexandra. A držéše ještě Darius list v rukú a tázáše, co jest Alexander z semene makového učinil. Oni odpověděchu a řkúce: Popad siemě, hryzl jest a řekl jest: Mnozí jsú, ale měkčí. A vzem Darius pepře Alexandrova, upustiv do svých ust, vdeše a vece: Malost jest jeho rytieřóv, ale jsú liť tak silní, jako tento pepř ukazuje, ledvať v světě nalezne, jenž by proti nim stáli. Odpovědě jemu Amonta: Ovšem, pane, máť málo bojovníkóv Alexander, ale silné, kteřížto mnohé rytieře jsú zahubili, z jichžto rukú jedva sem vyšel. Ale Alexander nikoli u pýchu nenie pozdvižen proto, že jest svítězil, neb i Perské i Macedonské, jenž biechu zahubeni, kázal je v hrobiech schovati.

[scroll to TOC]
XXV.

pNum_25Potom přijel jest Al[40v]exander do cilitské vlasti, v nížto mnoho měst k césařství jsú přisáhli, a nad to sedmnácte tisícóv lidu branného k svému vojsku jest přivinul. Potom přijel jest do Saviny, země, kterážto bez odpory poddala se jemu. Vjel jest také Alexander na horu Tarum řečenú a přijel jest do města jménem Parsipolis, v němžto bieše devět bohyň. A vzev odtud rytieřstvo, jel jest skrze Azí, zemi, v nížto jest mnoho měst dobyl. Potom přijede do Frygie. A všed do chrámu slunečného, oběti vítězné jest obětoval. A přijev k řece, jenž slóve Seromadro, jejiežto hlubokost patnácte loktóv jest změřena. I vece lidem těm: Blahoslavení, kteřížto dosiehli jste chvály tohoto mudrce Omera. Ale jeden z zástupu, jemuž jmě bieše Dotolomeus, odpovědě i vece: Králi Alexandře, hojnějšie chvály o tobě psáti mohú nežli Omerus o těch, jenžto město trojanské jsú zbořili, neb jsi viece v svých časiech učinil nežli oni. Vece jemu Alexander: Vieceť žádám múdrého člověka býti učedlníkem, nežli Achilovy chvály mieti. Potom hnuv vuojskem, přijel jest do Macedonie a nalezl jest mateř svú nemoci zproštěnú. A s ní málo dní pobyl vesel.

[scroll to TOC]
XXVI.

pNum_26Pak po pěti dnech hnuv vuojskem, vyjev z Macedonie, poče táhnúti proti zemi perské a stany rozbil jest na miestě, jenž slóve Abidria. Ale lidé toho města bránili jsú se se všech stran. Uzřev to Alexander, rozhněval se jest velmi i káza rytieřóm svým, aby to město spálili. A protož rytieři Alexandrovi, přitekše k městu, počechu města chutně dobývati. Ale měštěné, že město od přirozenie nebieše tvrdé, vidúce, že nemožiechu výbojníkóm odolati, počechu volati a řkúce králi Alexandrovi: Nezavřeli sme bran proto, abychom tvé výsosti se protivili, ale bojiece se krále Daria per[41r]ského, kterýžto uslyše, poslal by sem své vladaře a nás by všecky zahubili. Jimžto vece Alexander: Otevřete brány, ač chcete muk ujíti bojovníkóv. A kdyžť s Dariem konec učiním, chciť pomluvu s vámi mieti. Uslyševše to Abdrianští, odevřechu jemu bránu. A odtad jeda skrze Biotí, přitáhl jest do Olito a projel jest Kaldeopolí. Potom přijel jest k řece jménem Yems, kdežto vuojsko velikým hladem jest obklíčeno. I reptáchu rytieři a řkúce: Koni naši hynú bez přestánie. Tehdy mluvil jest k nim Alexander a řka: Mužové najmilejší rytieřští, jenž jste dosavad trpěli mnohých bojóv příhody, i zda pro záhubu koňóv rozpakujete se o svítězení, neb bude li kralovati živuot v našich tělech, koňóv bez čísla dobudem. Pakli budem života zbaveni, nic nám neprospěje množstvie koňóv. A protož pospěšme tam, abychom sobě i koňóm hojnost dobyli.

[scroll to TOC]
XXVII.

pNum_27Potom učini konec té řeči Alexander. I přijel jest na miesto, jenž slóve Luctus, točíšto kvielenie, kdež dosti pokrmu a pastvy sú nalezli. Potom hnuv vuojskem, přijel jest na miesto, jenž slóve Traganides, a tu rozbil jest stany. A všed do chrámu slunečného, chtieše tu oběti vítězné učiniti a odpovědi od bohóv přijieti. Ale řečeno jest jemu od kněze, panny, jížto jmě bieše Kachora, že nebieše v ta doby hodina odpovědi bohové. A protož druhý den přijel jest Alexander a tu jest oběti obětoval. A inhed jest jeho Apollo, točíšto slunce, jmenoval a řka: Herkuleši, Herkuleši. Odpovědě Alexander: Poněvadžs mě Herkulem jmenoval, protoť mi se odpovědi tvé křivé a ovšem nepravé zdají.

[scroll to TOC]
XXVIII.

pNum_28Potom hnuv vojskem, přitěže k městu, jemužto jméno Teba. I vece lidem toho města: Dajte mi čtyři sta rytieřóv, ať přijdú na pomoc, připravených v oděnie. Uslyšev[41v]še to Tebajští, zavřeli sú všecky brány měscské a deset tisíc oděncóv vstúpili jsú na zdi. A počechu velikými hlasy volati řkúce: Alexandře, leč odtrhneš od nás, tě i tvé rytieře hanebně ztepeme. Uslyšev to Alexander, vece: Tebejtští, velmi jste v síle chváleni, zavřeli ste brány a diete, že chcete se mnú bojovati. Ižádný udatný, žádaje bojovánie, schová se mezi zdmi, ale na poli bojuje mužsky proti nepřátelóm. A to řka, přikáza rytieřóm čtyřem tisícóm a střelcóm, aby obstúpili město a ty, jenž stojiechu na zdi, aby střéleli. A přikázal jest také, aby dva tisíce jézdných zdi, kteréž biechu zdělali Amfion a Zochus, rozbořili a ztopili. A druhým tisícóm přikáza, aby s hořícími pochodněmi brány městské spálili. A jiných tři tisíce šikoval, aby s děly, točíšto s kočkami a s železnú přípravú, přitrhli. Ale on sám s pračníky a s jiným vuojskem stáše. A když počechu dobývati města, brány náramným ohněm vypálichu. A lid se zdí padáše a jedni inhed mřiechu a druzí ramena, ruce i nohy zlámachu. A bieše jeden člověk u vuojště Alexandrově, jemuž jmě Stisichorus, posel městský, ten se radováše, vida, ano město ohněm hyne. Ale druhý hudec nebo piesnotvorec téhož města řečený Isminea, vida zahynutie města a vlasti své, pade k nohám Alexandrovým i poče uměním svým kvieliti, úfaje, by mohl úmysl Alexandróv nahnúti, aby asponě se nad městem smiloval. A vzhled naň Alexander, vece jemu: Proč mne s takovú snažností prosíš? Odpovědě Isminea: Abych mohl um tvuoj obrátiti a k slitování navrátiti. Uslyšev to Alexander, rozhněva se jest velmi i káza měscké zdi rozbořiti. A tak toho města udatně jest dobyl. A odtad poče preč jeti, po němžto jedieše jeden urozený z toho města. Ale Tebejtští, jenž biechu před ohněm ostali, od západu slunce [42r]odpovědi žádáchu, jimžto odpovědě buoh slunečný: Ten, jenž vzdělá zase město Tebana, po třikrát svítězí, a trojého vítězstvie dosiehna, to město dřevní zpósobú zdělá takéž, jakožto jest dřéve bylo.

[scroll to TOC]
XXIX. kapitola

pNum_29Alexander, opustiv Tebaim město, těže do Korintu. A prosiechu jeho Korintští, aby s nimi na voziech hrál. A když sjede se ku přihlédaní množstvie lidu bez čísla, jimžto tu stojícím vece Alexander: Kto z vás první počne hráti? Klitomachus, jehožto sme prvé jmenovali, měštěnín tebanský, odpovědě a řka: Líbi liť se tvé velebnosti, já, vezma moc zvykánie, počnu hru najprvé. A inhed Alexandrovým přikázaním hrál jest a získal, jemužto vece Alexander: Svítězíš li třikrát, budeš korunován. I stalo se, že hra druhé i třetie a svítězi. A inhed příkázaním Alexandrovým vstavena by jemu koruna slavná na hlavu. Tehdy vecechu heroltové: Pověz nám jméno tvé. Klitomachus vece: Slóvu bez města. Uslyšev to Alexander, vece: Ó, statečný člověče, proč bez města jsi nazván? Odpovědě Klitomachus: Ciesaři, prvé, nežlis přijal korunu královú, měl sem město lidné. Ale jakž jsi přijal ciesařství, města jsem ovšem zbaven. Tehdy odpovědě Alexander, srozuměv, že o Tebanu městu mluví, vece heroltóm: Volajte, že Tebanský má město Tebana zase vzdělati a toho mým jménem býti v držení. A tak se i stalo, jakož byl buoh slunečný odpověděl.

[scroll to TOC]
XXX.

pNum_30Potom vyjev z Korintu, přijede do města jménem Platea, jehožto kniežetstvie jeden jménem Strakora držéše. A všed do chrámu měséčného, nalezl tu knieni, pannu, jenž bieše oděna kněžským oděním, kterážto, když uzře Alexandra, vece jemu: Vítaj, Alexandře, ty máš sobě podrobiti vešken svět. Ale den druhý vstúpil jest Stragoras do chrámu, jehožto uzřevši knieni, promlu[42v]vi k němu a řkúc: Co chceš, Stragoro? V malých dnech budeš zbaven svého kniežetstvie. I vece k ní: Nejsi dóstojna kniežetstvie. Všel jest Alexander k tobě a dobřes jemu prorokovala, a ke mně jsi řekla, že všecko ztratím kniežetstvie. Vece k němu knieni: Neroď se hněvati, neb tak se musí státi a nikoli nelze minúti. I stalo se, že po několiko dnech, rozhněvav se Alexander proti Stragorovi, ssadi jej s kniežetstvie jeho a vyhna jej. A on se bra do města atynenského, kdežto na Alexandra s pláčem žaloval jest, že jeho s kniežetstvie ssadil jest. Atynenští to uslyševše, hněvali jsú se proti Alexandrovi, řkúce, že chtie mnoho věcí těžkých zjednati proti němu, leč Stargora k svému kniežetství od něho bude navrácen.

[scroll to TOC]
XXXI.

pNum_31Ale Alexander, hnuv vuojskem, přitrhl jest k městu řečenému Atene. A uslyšev, co Atynenští mluvie, psa jim list takto znící: Alexander, syn Filipóv a Olympiady královny, Atynenským to vzkazuje, že když jest umřel otec náš, seděli sme na stolici dóstojenstvie a jeli sme do krajin, jenž jsú na západ slunce, kdežto všichni bylející našemu jsú panství poddáni od města římského až do moře západu slunečného. Jedni nás přijímajíce pokojně, druzí bojem pokázaní. A těch, jenž nechtiechu k nám přijíti u pokoji, jich bydla kázali sme rozmetati. A nynie, jedúce z Macedonie a táhnúce skrze krajiny azíské, tu Tebanští našemu ciesařství jechu se protiviti, jichžto pýchu kázali sme až u popel obrátiti. Ale vám, Atynenským, píšeme, aby nám deset mudrcóv poslali, s nimižto chceme naše vtipnosti pokusiti a zvykati. A nic od vás nežádáme, než abyšte nás jakožto pána a krále měli. Pakli nechcete našemu přikázaní hrdel svých podrobiti, musíte vy nás silnějšie býti, aneb nám silnějším poddáni býti. A přečtúce Atynenští list, po[43r]čechu vysokými hlasy volati nekázniece. Ale Ezechilus mudřec, povsta před lidem, i vece, aby nikoli Alexandrovým slovóm nepřivolili. Ale měštěné sšedše se prosiechu Damastena mudrce, co by se tomu zdálo, aby svú radú zjevil. A protož on, zprosiv se a rukú pokynuv, aby mlčeli, takto jest mluvil: Mužie, měštěné moji, prosímť vás, abyšte slova má pokojně přijeli a slyšeli. Čijete li se takově, že moc Alexandrovu utlačiti móžete, bojujte s ním a slovóm jeho nikoli nepovolujte. Pakli nemóžete, raziť vám, dajte se jeho velebnosti, neb viete, jakož jste od našich starších slýchali, že král Xerses přemocný a zvelebený, kakžkoli mnoho bojóv a vítězství bieše doséhl, však v Elede vlasti vzal jest škody. Ale tento Alexander bez čísla měl jest pobitie, v nichžto nic jiného nežli svítězenie jest dobyl. I zdali, bydléce v Tyru, nebiechu přemocní rytieřové a ve vší brani zvykalí a dospělí, co jim jest prospělo jich množstvie anebo síla? Tebanští múdrostí a udatenstvím stkviechu se nad jiné lidi, kteřížto od města toho založenie uměním bojovánie biechu okrášleni, ale co jim prospěla jich múdrost a síla přemocná bojovánie? Polopenští, kterak jsú bojovali s Alexandrem, však potom potlačeni byli od něho. I zdali jste nesrozuměli, že mnohá města mocná, k nimžto bieše přitrhl, beze všie odpory a sváru jeho poddali sú se velebnosti, neb tiem jest Stragoru zbavil kniežetstvie? Dobřeť jest zajisté učinil, neboť jest vina Stragorova mezi tiem, neb sme slyšeli, že Alexander jest také múdrostí ozdoben, že bez viny Stragory z jeho kniežetstvie nikoli nevyhnal jest.

[scroll to TOC]
Kapitola XXXII.

pNum_32Uslyševše Atenenští, jednostajně počechu chváliti radu Damastenovu. A ustavichu, aby poslali jemu korunu zlatú, jenž vážéše liber padesáte, a posly, jemu jenž by slíbili dani a poplatky. A tak se jest stalo, ale mu[43v]drcóv jsú nikoli neposlali. Ale došedše poslové Alexandrovi, obětovali jsú jemu korunu zlatú, slibujíce jemu úroky a dani a dobytek, jenžto jsú jiným dávali. Uslyšev to Alexander, inhed jest rozuměl radě Echilově, jenž bieše řekl, aby se protivili Alexandrovi a radě Damastenově, aby se nikoli neprotivili přikázaní Alexandrovu, však psal jim jest list inhed zase takově vznící:

[scroll to TOC]
Kapitola XXXIII.

pNum_33Alexander, syn Filipóv a Olympiady královny. Dokudž skrze ruku řecskú všecky cizé vlasti nepodrobíme svému přikázaní, jména královského nikoli nevezmeme. Atynenským toto pravíme: Nemienili sme do města vašeho jíti, ale toliko s kniežaty našimi umyslili sme vás ode všeho zlého domněnie zbaviti. Ale vy ste protivně myslili, jakož to svědomie vaše ukazuje. Svědčili jsú mi bohové, že by byl kto z vás šlépěje pozdvihl nikoli od hněvu, našeho unáhlenie mohli byšte minúti. Ale viete, že zlí zle vždy myslé, a neviete, co Korintští, proti nám braní pozdvihše, hodnú jsú vzeli odplatu. Ale vy, o nás zlé svědomie majíce, vinili ste nás, že sme Stragoru ssadili s kniežetstvie, jenž jest tieže proti naší velebnosti shřešil. Psali jsme tak vám, abyšte deset mudrcóv nám poslali, a vy jste naším přikázaním zhrzeli, nevědúce moci Alexandrovy. Ale kakžkoli mohli byšte dosavad z viny býti tresktáni, však vám všeho bezprávie vinu odpúštieme a všeho neposlušenstvie křivotu. A protož posilněni buďte a radujte se, neb od nás pro minulé viny ižádné nebudete trpěti těžkosti proto, že jste Damastenovy rady uposlúchali. A přečetše list, radostni jsú velmi byli.

[scroll to TOC]
Kapitola XXXIIII.

pNum_34Odtad hnuv vojskem, přitrhl jest k Lacedonu a Lacedonští přikázanie jeho nikoli jsú nechtěli býti poslušni. A jednomyslně mluviece a řkúce: Nejsme strachovití jako Atynenští, kteřížto báli se úprka Alexan[44r]drova. Ale síly naše jemu mužsky ukážeme. A to řkúc, zavřeli jsú brány měscské a vstúpili na zdi se všech stran. A vstúpivše na lodie, vezechu se proti němu přes moře. A biechu blíže k boji lodnému nežli k zemskému. Uzřev to Alexander, poslal jim list v tato slova.

[scroll to TOC]
Kapitola XXXV.

pNum_35Alexander, syn Filipóv a Olympiady královny, Lacedononským toto dieme. Rada má vám, abyšte vieru, kterúž jste od našich předkóv přijeli, cele zachovali. A neroďte ruku svú ztahovati na najvyššé, jichžto dotknúti nemóžete, neb chcete li radovati se v silné osobě, tak svú moc ukážete, abyšte od nás vzeli čest dóstojnú. A protož vám dáváme pevně u přikázaní, abyšte darmo vyšli z svých lodí dřéve, nežli vám učiníme, že z nich hanebně musíte vyskákati. Pakli toho učiniti netbáte, budete se sami tresktati, když vás přemóž Alexander. A přečetše ten list Lacedonenští, hněváchu se velmi a počechu se k brani připravovati. A protož Alexander s vojskem, obstúpiv město, přilnul ke zdem i poče je se zdí metati, jedny zbité, druhé raněné. A nakladše oheň, lodě spálili. Ale druzí, vidúce takú záhubu města, vyšedše z města, padáchu k nohám Alexandrovým, prosiece, aby jich o všem nezahuboval. Odpovědě jim Alexander: Přijel sem k vám pokojně a krotce, a nechtěli jste mne pokojně přijieti. Spáleny sú vaše lodie a město vaše od lidu ovdovělo. I zdali sem vám toho nepověděl, abyšte rukú svých neztahovali až do nebes, jichžto ižádný nemóž dotknúti, neb ktož na takú výsost leze, nemaje pevných noh, strašně padne do hlubokosti? Přesto spatříme li právě, vám nevinně porokujeme, poněvadž jste ze mne učinili, jakožto Xerses král a rodičové jeho činili. Ale jižť jest naděje vás úplně zklamala, neb jste nemohli trpěti přítoku oděncového. A tak tu řeč skonav, inhed jim dal svobodu.

[44v]

[scroll to TOC]
Kapitola XXXVI.

pNum_36Odtad odtrh s vojskem, vtrhl jest Alexander skrze krajiny cilicské do vlastí barbarských. A protož Darius ciesař, uslyšev jeho příštie, lekl se jest velmi. A inhed svolal kniežata a vladaře své i radil se s nimi a řka: Jakož vidím, tento, jenž se béře, bojuje, vítězstvím roste i mocí spolkem, ale jáť mniech jeho lotrcem, jenž by jakožto lúpežník vlasti mdlé pobil, ale on zajisté bojuje jakožto muž a jakožto král se pokořé a vstupuje. A čím viece usilujem na den se pozdvihnúti, tiem viece jméno jeho na výsosti se pozdvihuje. Poslal sem vardu hernú, aby se hře učil jakožto dietě, ale jehož sem nazval učedlníkem, ten i mistra přesahá. A kamžkoli se obrátí, osud zčastný jeho následuje. A protož o našem zdraví musíme mnoho mysliti, abychom u povýšenie a bláznovstvie marné chvály neupadli, potupiece jeho a řkúce: Nic nenie Alexander, jsúce pýchú pozdvižený, protože Persidú vládnem, poněvadž jeho malost roste, a naše velikost hyne, neb snad že najvyššie převěděnie pomáhá jemu, chtě jemu pójčiti koruny, čas jeho pěstuje a množí. A když my mníme jeho vyhnati z Eledy, strach, by on nás nevyhnal z Persidy. A když to povědě Darius, vece jemu Eziater, bratr jeho: Velebíš Alexandra právě, že on žádá vtrhnúti do Persidy a chtě obléci Eledu. Požívaj obyčejóv Alexandrových a staneť tvé ciesařstvie neporušitedlné a mnohá jiná královstvie sobě podrobíš, neb Alexander, když chce s kým bojovati, aniť vyšle kniežat ani vladaře před sebú, ale do každého boje sám první skočí a tak chvály všeho vítězstvie doséhne obdrženého. Uslyšev to Darius, vece: Já li mám od něho, čili on ode mne příklady bráti? Odpovědě jemu jeden z kniežat a vece: Alexander ve všech běziech jest dospělý a v ničemž sebe nez[45r]mešká, ale skrze sám se mužsky činí všecko, neb jest zpósobu lvovú od přirozenie přijal. Jemužto vece Darius: Odkud to máš? Odpovědě knieže: Když jsem byl tvým kázaním do Macedonie poslán s jinými, abych daň vzal, viděl sem tu zpósobu jeho a svrchovanú múdrost jsem na něm znamenal. A protož, líbí liť se, pošli po všech krajinách královstvie svého a svuolaj všecky vladaře i kniežata, neb pod královstvím persidským mnozí sú lidé, točíšto Persidští, Medští, Apolomitané, Mezopotanští, Italští, Bratejští, Semitanejští, i co počítám sto a padesát vlastí, kteréž tvé velebnosti jsú poddány. Shromážděni buďte všickni v hromadu a hledajme od bohóv pomoci. A kdyžť to uzří Alexander, množstvie lidu a moc barbarských, všecka pamět jeho bázní a úžastí bude lapena. Jemužto jiný z kniežat vece: Dobrú, ale nepodobnú jsi radu dal. I zdali nevieš, že jeden vlk převeliké stádo bravóv rozžene rychle a popudí? Též i múdrost řecská přemóž množstvie barbarské.

[scroll to TOC]
Kapitola XXXVII.

pNum_37Mezi tiem sebrav Alexander lid, měl jest dvě stě tisícóv lidu oděného, a pohnuv vojskem, přitrhl jest ku potoku, jemužto jméno Occean, z něhožto plóve vuoda přestudená a přečistá. Ale přihodi se vuolí jeho, aby se v tom potoku kúpal. I stalo se jest, že bolest veliká přišla jest v hlavu jeho tak, že bolestí hlavní velikú bieše zimnicí zapálen. Jehožto uzřevše nemocna Macedonští, zamútili sú se velmi a bojiece se počechu mluviti mezi sebú: Bude li Dariovi známa nemoc Alexandrova, úprkem na nás upadne a všecky nás zahladí, neb zdravie Alexandrovo všecky rytieře posilováše. A protož Alexander zavola Filipa lékaře k sobě, kterýžto o jeho nemoci plnú péči mějieše. A bieše zajisté ten lékař mladý a ve všem [45v]umění lékarském dokonalý. I bieše slíbil Alexandrovi, že skrze jedno svařenie navrátí jeho k dřevniemu zdraví. Ale jeden knieže rytieřstvie, jenž vládnieše Armení, jménem Parmon, velmi tomu lékaři závidieše proto, že jeho Alexander tak velmi milováše. I psa inhed list Alexandrovi a řka: Střez se před Filipem lékařem a neroď píti nápoje, kterýžť dá, neb Darius slíbil jest jemu svú dceru dáti za ženu a jeho k svému království přivinúti, když tě kterýmkoli obyčejem zahubí. Ale přečet list Alexander, nikoli se nezamútil, neb úfáše velmi z čistého dómysla Filipovi. A mezi tiem lékař jide k Alexandrovi s dospělým nápojem a všeliký lék, jenž bieše jemu připravil, da jemu. Ale Alexander vzem nápoj v ruku a v druhé ruce drže list, v tvář Filipovu silně hledieše, jemužto lékař vece: Najvětší ciesaři, neroď se strachovati přijieti nápoje, ale pí jej bezpečně. A inhed Alexander přijal jest nápoj. A potom Filipovi pokáza list. A přečet Filip list, vece: Najvěčí césaři, nejsemť vinen tiem, což praví. A potom Alexander, jsa uzdraven, zavola k sobě Filipa, objem jeho hrdlo, vece: Znáš li, Filipe, lásku a doufánie, kteréž mám o tvém svědomí, neb sem dřéve nápoj pil, nežli sem tobě list ukázal? Jemužto vece Filip: Ciesaři, přikaž tomu, ať před vaší přítomností stojí, jenž vám jest takový list psal, neb mě jest naučil takovú nešlechetnost učiniti. A inhed Alexander přikáza k sobě přijeti Parmonovi. A otázav jeho, naleze ho hodna smrti. A tak přikáza ciesař, aby byl sťat.

[scroll to TOC]
Kapitula XXXVIII.

pNum_38Potom hnuv vojskem, přitrhl jest do medské země a do veliké Armenie a podrobil jest k svému ciesařství. Potom jezdiv mnoho dní, vtrhl jest v miesto suché a skulovaté, kdežto nejsú vuody, a přijev na miesto, jenž slove Adriatus. Přitěže k řece, jenž slove [46r]Eufraten. A tu jest rozbil stany své. A inhed káza Alexander přivézti dřievie a lodní most přes tu cestu připravovati a zbíti hřebíky železnými a řetězy. A přikáza rytieřóm svým, aby přetrhli, ale oni, viděvše řeky velikost a prudkým během plovúce, báli jsú se přes most bráti těžkostí velikú, aby se řetězy neztrhali. Ale vida Alexander, že vrtrají, přikáza strážným, jenž hnáchu stáda, aby najprvé přešli s stádem a potom pak všecko vojsko. Ale rytieři opět zvrtrachu. A tak Alexander, rozhněvav se a svolav svá kniežata, první přejel jest. Potom kniežata po něm a všecko vojsko následovali jsú jeho, neb dvě řece, Tigris a Eufraten, skrze medskú a mezopotanskú zemi plovú a babylonskú a tak tě obě řece v ni upadají.

[scroll to TOC]
XXXIX.

pNum_39A protož, když se přebra Alexander a všecko množstvie přes most, káza inhed most zrušiti. A uzřevše to všickni z vuojska, steštěchu sobě velmi a repcíce mezi sebú počechu pronášeti a řkúce: Přihodí li se, že z boje utečeme, nebudem mieti chodu přes vodu. A srozuměv Alexander jich reptání, vece jim: Co jest, ješto mezi sebú mluvíte? Přihodí li se, že bychme z boje utekli, zajisté vězte, žeť jsem proto kázal svory mostné rozpustiti, abychme všickni mužsky bojovali. Pakli viece utečenie nežli bojovánie zvolímy, bóh daj, bychom všickni jednostajně zahynuli, nebo boj a vítězstvie nebude těm připsáno, ktož utiekají, ale těm, ješto stíhají. A protož posilněni buďte srdce vaše a jakožto hru mniete moc bojovánie, nebo to jistě vězte, že nikoli Macedonie neuzříme, leč prvé všecky rodiny barbarské potlačíme. Tehdy zajisté s vítězstvím vrátíme se do Macedonie, našie vlasti.

[scroll to TOC]
Kapitola XL.

pNum_40Mezi tiem Darius, sebrav množstvie lida a zjednav nad ním vladařóv pět, vytrhl jest a stany jest rozbil nad potokem Tigris řečeným. A druhý den sebrali sú se na pole Darius a Ale[46v]xander a počechu ukrutně bojovati. Potom počechu klesati přemnozí barbarští. A vidúce, že jich mnoho ubývá, dali jsú se na běh. Ale v tom pobití bieše jeden muž ukrutného úmysla z Persidy, urostlého života a krásný člověk, jemuž bieše slíbil dáti Darius svú dceru za ženu, když by zabil Alexandra. A ten bieše oděn rúchem macedonským a mezi rotami Alexandrovými stáše s Alexandrem a s vytrženým mečem. A tak silně udeři na hlavu Alexandra, že proniče meč skrze jeho helm a v hlavu jej rani. Uzřevše to rytieři Alexandrovi, inhed popadše jeho, vedechu jej před Alexandra. Vece jemu Alexander, mně, by byl Macedonský: Ó, udatný a přesilný muži. Pročs mú hlavu mečem ranil. I zdalis mne nepoznal, Alexandra, pomocníka a sluhy vašeho? Jemužto odpovědě Persidský: Nemni mne, césaři, Macedonským, ale z pokolenie přelítého barbarského. Ale toběť sem to učinil proto, nebť mi jest slíbil Darius dceru svú dáti za ženu, když bych tě jma přivedl předeň. A potom svolav Alexander své rytieře, postavi jeho před nimi, a co by z toho učinil, tázáše. Ale jedni vecechu, aby byl ukřižován, a druzí praviechu, aby byl hlavy zbaven. Třetí praviechu, aby byl spálen a utopen. A uslyšev to Alexander, odpovědě jim: Co jest zlého učinil muž tento? Chtěl jest naplniti přikázanie pána svého. Ktožkolivěk súdí jeho hodna smrti, sám se súdí budúcně, neb bych já přikázal někomu z vás, aby zabil Daria, tehdy by též pokuty čekal našie od Daria. A protož zle jste súdili, aby tento barbarský měl kterú smrt trpěti. A to řek, káza jemu inhed odjíti bez přékazy a chváli jeho pro sílu moci jeho. Ale uslyšev Darius, že vladaři jeho boj ztratili, sebrav množstvie jézdných a pěších, vzebra se na horu cilicskú jménem Taurus, točíšto Býk, naděje se Alexandrovu sílu přemoci. A stekše se u boj, tu Darius, jsa pře[47r]možen, uteče. Ale Alexander honil jest jeho až do brány města. A tu, rozbiv stany své, bohóm oběti vítězné obětova. A jiný den poče města dobývati. A dobyv jeho, posadi stolici vladařskú a všecka města okolnie podrobi své moci. A vtom zajisté městě nalezl jest bezčíslné poklady shromážděné a mateř Dariášovu i také syny jeho a ženu jeho.

[scroll to TOC]
Kapitola XLI.

pNum_41Mezi tiem jeden z kniežat Dariášových přijel jest k Alexandrovi a řka: Najvěčí césaři, jáť sem jeden z kniežat Dariášových, jemuž sem mnoho služby učinil, a nic dobrého nedostalo mi se od něho. Protož líbí liť se tvé velebnosti, daj mi ku pomoci deset tisícóv branných mládencóv a slibujiť tobě, žeť Daria a větčí diel lidu jeho tobě vydám. Uslyšev to Alexander, vece jemu: Přételi, nevěřímyť tobě, by ty chtěl svých dobývati. V ta doba druzí z kniežat Dariášových poslachu [list] [note] Dariášovi takově vznící:

[scroll to TOC]
Kapitola XLII.

pNum_42Králi nad králi Dariášovi, pánu velikém, Stapis a Siptix vzkazují službu. Psali sme jiných časóv tvé velebnosti a nynieť opět vám píšeme Alexandróv Macedonského úklad, neb on jakožto lev vtrh do zemí našich, všecko zbožie naše jakožto vzteklý rozptýlel a naše rytieře zmordoval. A tak jsme velikým zámutkem obtieženi, že náramnosti jeho potom nebudem moci snésti. A protož panstvie tvého pokorně prosíme, aby naši službu přiveda ku paměti, račte nám takově pomoci, abychom násilé nepřátelské, jenž nám činie, otehnali. A přečet list Darius, inhed jest odepsal list takto vznící:

[scroll to TOC]
XLIII.

pNum_43Darius, král persidský a král nad králi, sluze našemu Alexandrovi přikazujem. Nynie k našima ušima přišlo jest, že svú malost mieníš k naší velebnosti přirovnati. Ale jakožto nelze jest hlúpému oslu a těžkému k hvězdám se pozdvihnúti, poněvadž křídl nemá a létavého přístroje, též [47v]i ty nebudeš moci proti nám, co mieníš, dosieci. Slyšeli sme zajisté, žes naší mateři a synóm velikú dobrotivost ukázal. Protož zajisté věz, že dokudž jim budeš dobře činiti, nebudeš mne mieti nepřétele. Pakli jich budeš zle chovati, u větčí nepřiezen neuběhneš. A protož neleň se jich mučiti, aneb někdy počiješ, až taký súd nad tebú vydáme. Ale Alexander, přijem list a přečet, odepsa jemu:

[scroll to TOC]
XLIIII.

pNum_44Alexander, syn Filipóv a Olympiady královny, Dariášovi, králi persidskému, praviece vzkazujeme. Pýchu, zpupnost a marnú chválu bohové jsú v nenávist měli, a tak smrtedlně poražují, kteřížto sobě jméno nesmrtedlné přivinují. Ale ty, jakožto vidím, nepřestáváš, dokudž móžeš, bohóm se porúhati. Ale z toho, že nám porokuješ, že tvé rodině dobrotivost[note] jsme ukázali, nešlechetným myšlením pohnut býváš, poněvadž sme toho neučinili ani pro tvú přiezeň, ani pro tvé vděčenstvie, ale pošlo jest jedno z srdce našie ctnosti a velebnosti. Ale o vítězství, kteréžto nám božské předvěděnie pójčilo, nikoli sebe nevznošujem, neb nám bohové pomáhají, kteréžto ty na každý den hanieš, poněvadž se bohem nazýváš a žádáš jim býti přirovnán. A protož list tento buď tobě poslední poslán nynie. A protož střez se pilně, neboť proti tobě táhnu kvapně. A dav ten list Alexander poslóm Dariášovým, dal jim k tomu dary hojné i pustil je inhed pryč od sebe.

[scroll to TOC]
XLV.

pNum_45Alexander, syn Filipóv a Olympiady královny, kniežatóm a vladařóm a všem naší moci poddaným, točíšto Syrským, Kapadocským, Pelagenským, Arabským, Pamfilským, Laodicským a jinému lidu našemu. Milost dáváme vám pevně u přikázaní, aby každý vás nám tisíce koží dobyl připravených. A je pošlete do Alexandřie, aby nám i našim rytieřóm obuv i oděv z nich udělali a na našich velblúdiech, kteréžto máme [48r]v Alexandří, až k řece Eufraten pošlete bez meškánie. Po malém času jedno knieže Dariášovo posla jemu list takto:

[scroll to TOC]
XLVI.

pNum_46Králi nad králi přejasnému Dariášovi, bohu velikému, Nastodius službu. Viem, že neslušalo jest takových věcí vaší velebnosti poslati, neb bezděky to činím a přinucen. A tvá milost věz zjevně, že dvě kniežetě naše u boji, ješto měli s Alexandrem, jsú zabiti. Ale já, přetěžce jsa raněn, ledva sem utekl. A přemnozí mužie přemocní, vašeho ciesařstvie zpierajíce se, přivinuli jsú se vojsku Alexandrovu. A on jim dal královské koruny a poctivě je přijal. A tak přijem Darius list a přečet, i psa Nastodiovi, kniežeti svému, aby veliké vojsko sebral a mužsky se proti Macedonským bránil. A psa list také králi indiskému, aby jemu ráčil pomoc dáti. A on jemu odpovědě takto:

[scroll to TOC]
XLVII.

pNum_47Porus, král indiský, Dariášovi, králi persidskému, zdravie. Nebs nás prosil, abychom tobě na pomoc přijeli, hotovi sme to byli učiniti. Ale překážéť nám nemoc, jenž nás drží, nebť nám jest žel bezprávie, ješto trpíte těžce. Protož věz, žeť s desieti tmy rytieřóv k vám na pomoc v skóře přijeti nemeškáme.

[scroll to TOC]
XLVIII.

pNum_48A když uslyše mátě Dariova, že se opět strojí s vojskem, chtě opět boj vzieti s Alexandrem, zamútila se jest velmi a psala jest jemu list takto vznící: Králi persidskému Dariášovi Bogedes mátě posielá radost. Slyšeli sme, že vešken lid a mnohé jiné lidi sebral jsi, aby s Alexandrem opět bojoval. Ale zajisté věz, že tobě platno nic nenie, neb by všecky, jenž na světě bydlé, shromáždil, ještě nemóžeš jemu odolati, poněvadž božské předvěděnie jemu přeje a uzdravuje a zdržuje. A protož nechaj smyslu svého a odstup od chvály své, popřeje výsosti Alexandrovi, nebo lépe jest opustiti, čehož [48v]nemóžeš obdržeti, aby toho u pokoji požíval, což móž ostati, nežli chtě panovati všem, ze všeho budeš vytištěn. Přečet list Dariáš, zamútil se jest velmi, neb jemu přijidechu na pamět dřevní rádce jeho.

[scroll to TOC]
Kapitola XLIX.

pNum_49Mezi tiem Alexander, pohnuv vojskem, přitěže k městu, v němžto bieše Darius tak, že miesta vysoká na horách, ješto biechu okolo města, viděchu. Ale Alexander přikáza všem, aby nasekajíce ratolesti aneb roždie a vytrhajíce chamrdie, i převazovali k nohám konským a mezkovým, kteréžto vidúce Persidští z vysokých hor, diviechu se a bojiechu se. A přitrh k městu, v němžto bieše Dariáš, jménem Persis, zdáli za tři dni cesty. Stany jest rozbil, a svolav svá kniežata, vece jim: Pošleme posla Dariášovi, ať die jemu: Aneb bojuj s námi, aneb se poddaj naší moci. Ale té noci zjevi se Alexandrovi buoh řečený Amon v tvárnosti Merkuriášově, jsa oděn pláštěm a oděním macedonským a řka jemu: Synu Alexandře, kdyžť potřeba bude, vždyckyť na pomoc tobě budu. A protož viz, aby neposielal posla, jakož jsi řekl, Dariášovi, neb chci, aby se oblékl v tvárnost mú. A jeď tam sám, kakžkoli nebezpečno jest k králi přistúpiti v zpósobě člověčie, poslové. Avšak neroď se lekati, nebť sem já na pomoc tobě, ižádné tesknosti nebudeš trpěti. Ale vstav Alexander ze spánie, velikú radostí naplněn jest. A svolav přátely své, pověděl jim sen, jenž viděl bieše. A oni radili jsú jemu, aby tak učinil, jakožto bieše jemu skrze sen zjeveno. Tehdy Alexander inhed jednoho z kniežat rytieřstva svého, jemuž jmě bieše Eumo, neb ten muž bieše přeudatný a převěrný Alexandrovi, i káza jemu vsiesti na kóň. A druhý, ješto by vedl po sobě, i jede s ním. A když projedechu k řece, ješto slóve Graucum a jazykem perským Stragma, nalezechu ji, ana sestyd[49r]la. A inhed Alexander, proměniv oděv kniežecí, svého rytieře nechav tu se dvěma koňoma, a na tom, na němžto sedieše, přejev tu řeku, přijede k městu Dariášovu. Ale knieže prosieše jeho a řka: Najvětčí césaři, odpusť, ať s tebú za řeku pojedu, ať se ižádná žalost nepřihodí. Jemužto vece Alexander: Čekaj mne tuto, nebť bude pomocník, jehož sem ve snách viděl. A ta řeka, o nížto jsme svrchu řekli, zimní i polední čas vždycky celú noc sestydá. Ale ráno, když zahřeje slunce, rozpustí se a během přeprudkým tak plove kvapně, že když kto v ni vejde, převelikú prudkostí bude zchopen. A šíř jejie jest jedněch honóv. A když přijide Alexander k bráně městské, uzřevše jeho Perští, nemálo se diviechu na tvárnosti, mniece, by on byl bohem Amonem. A inhed otázachu jeho a řkúce: Kto jsi ty? Odpovědě Alexander a řka: Najvětčí posel Alexandróv. Ale Dariáš césař jezdieše po horách, množstvie shromažďuje, aby opět s Alexandrem jiný boj učinil. A když přijede k bráně městské, naleze Alexandra, an rozmlúvá s Perskými, a divieše se velmi zpósobě jeho a mně jeho bohem Apolonem, jenž by sstúpil s nebes. A inhed klaněl se jest jemu. I otáza jeho a řka: Kto jsi ty? Jemuž on odpovědě: Poslal mě jest Alexander král, abych tobě pověděl, které prodlenie činíš jakožto báznivý. Vyjeď a bojuj s ním aneb postup jemu svého královstvie. Uslyšev to Darius, vece jemu: Zdalis ty Alexander, jenžto hrdú řeč mluvíš, neb jakožto vidím, ne jakožto posel, ale jakožto král pyšnú řeč mluvíš. Avšak věz, že pro tvé bohy nic se nezamucuji. Jez se mnú dnes na večeři. A to řka, ztěže ruku svú Darius, a pojem jeho za pravici, uvede jeho na sieň královskú, necháváše koně u vrat. Alexander poče v sobě mysliti a řka: Dobré znamenie učinil jest nade mnú tento [49v]barbarský, když mě jest za pravici dosiehl a do své sieni uvedl, neb s bohóv pomocí tuto séň vskóře osedu. A všed Alexander s Dariem do sieni, kdežto bieše večeře překrásná a připravená, i sedli sú tváří proti Alexandrovi. A bieše tu schrána, v nížto sediechu, se všech stran zlatem stkvúcím ozdobena. Ale Perští, vidúce zpósobu Alexandrovu, zhrziechu jím, neb malitký bieše. Ale múdrostí a udatností a ctností, jenž v tom těle skryta bieše, ovšem nevěděchu. A biechu v té sieni stoly i stolice i mísy stkvúcieho zlata udělané a čéšníci v zlatých řepiciech a drahým kamením okrášlených pitie před ně nosiechu. A když podachu pitie Alexandrovi, vypiv schova zlatnici v nadřiech. Přinesechu druhé i třetie a on též učini. A když to uzřechu čéšníci, pověděchu to ciesaři. Uslyšev to Darius, povstav i vece Alexandrovi: Přételi, i co jest to, že tyto činíš, proč zlatnice kladeš v nadra? Odpovědě Alexander: Na hodech našeho krále taký obyčej držie, že zvaní vezmú, chtie li, orudie, z nichžto pijí. Ale poněvadž ten obyčej vám se zdá nepodobný, inhed vám je vracuji. A to řka, vráti je čéšníkóm. Ale Perští, jenž sediechu u stolu, počechu ten obyčej velmi chváliti. Ale jeden knieže Dariášóv, jemužto jméno Anapolus, sedě za stolem, poče patřiti v tvář Alexandrovu, neb jeho bieše viděl, kdyžto byl do Macedonie přijel, aby od Filipa dan vzal. Ten srozuměv hlasu a zpósobě jeho, v sobě poče mysliti a řéci: A zdali tento jest Alexander? A vstav po večeři, i povědě Dariášovi a řka: Najvyšší césaři, posel tento, jehož vidíš, Alexander, syn Filipóv, jest. Ale Alexander uzřev, ano o jeho poznání mluvie, inhed vstav z svého miesta, i vyskoči z té schrány a vytrh jednomu pochodni hořící z rukú, vskočiv na svuoj kóň, prudkým během běžéše. Ale Perští, uzřevše to všickni, v uodění vsedavše [50r]na koně, i běžechu po Alexandrovi. Ale že noc bieše temná, počechu blúditi a druzí vracováchu se zase a jiní v tváři se o ratolesti stromové urážechu. Ale Alexander, pochodni nesa v ruce, pravú cestú předse běžieše.

[scroll to TOC]
Kapitola L.

pNum_50A když sedieše Dariáš a mysléše, kterak to bieše učinil Alexander udatenstvie, vzhlede na obraz krále Xerses zlatý, jenž sedieše podlé královské stolice v té schráně. A inhed ten obraz pade a v mnoho kusóv se ztroskotá. Viděv to Darius, hnut jsa žalostí, poče hořce plakati a řečí: Toto jest znamenie opuštěnie domu mého a všeho perského královstvie zahubenie. Ale Alexander, přijev k řece, jenž slóve Graucum, naleze ji zamrzlú. I jede po ní. A když bieše blíže od břehu druhého, provali se a on se s koněm pohříži. A tu kóň utonu a on s velikú prací vyskoči a i přijede k kniežeti svému Emulovi. A vsed na kóň druhý, k svému vojsku přijede.

[scroll to TOC]
Kapitola LI.

pNum_51Ale ten den, shromáždiv Alexander vuojsko své, přečetl je. I měl jest v svém vuojště dvě stě tisícóv a čtrmezcietma tisícóv lidu branného. A vstúpiv na vyššie miesto, potvrzováše vuojska svého a řka: Nepřirovná se množstvie Perských plnosti řecské, neb jest nás mnoho. A přesto, byť jich viece bylo, proto se srdce vaše nelekaj, neb množstvie much sršňóm ižádné nemohú škody učinit. Uslyševše to vojsko, zvěhlasnost jeho chváléchu.

[scroll to TOC]
Kapitola LII.

pNum_52Potom Dariáš césař, pohnuv svým vojskem, přitěže k řece, ješto slóve Graucum, a tu rozbil jest stany. A bieše vojsko Dariášovo veliké velmi a silné a mějieše deset tisícóv vozóv s kosami. Ale druhý den sjely sú se obě vuojště na pole. A tu Alexander, vsed na svój kóň řečený Bucifal, hna velikú rychlostí i sta, vytěže před všecko vuojsko, jehožto uzřevše Perští, lečechu se velmi, neb se jim zdáše hrozné jeho vzezřenie. Potom trubači [50v]ztrúbichu k boji. A inhed Alexander zdvih se úprkem proti nepřátelóm a inhed smiesichu se roty v hromadu a počechu ukrutně bojovati. I padáchu s obú stranú rytieři ranění. A zbito bieše střelcóv tak veliké množstvie, že všecko pole mrtvými bieše přikryto, neb se jest buoj byl počal, když slunce vcházieše, a trval jest až do západu. Ale potom Perští počechu velmi padati. A vida Darius, že jeho hynú, obráti se a poběže a již bieše zatemněná noc. A potom množstvie vozóv s koňmi utiekáše. A tu přemnohé Perské mordováchu a padáchu perští lidé před vozy jako obilé před srpem, anebo když od mnoho jézdných bude potlačeno a když přijede Darius k řece Graucum, naleze ji zamrzlú. A jézdní všecko lože té řeky naplnichu a inhed se led prolomi. A což jich bieše, tu ztonuchu. A druzí, nemohúce přejeti řeky, od nepřátel, jenž je stíháchu, tu biechu zhubeni. A v tom zajisté pobití sešlo jest lidu perského tři sta tisícóv kromě těch, kteréžto hlubokost té vody jest ztopila.

[scroll to TOC]
Kapitola LIII.

pNum_53Utiekaje Dariáš před mocí Alexandrovú, vjel jest do města řečeného Susis. A všed na sieň svú, pade na svú tvář a náramně vzdychaje a plače mluvieše: Běda mně, nebožtíčku, neb nebeský hněv a zámutek mě jest potlačil, neb já, jenž biech až k hvězdám pozdvižen, již sem až na zemi biedně svržen. Jižť jest poběhlým a poddaným učiněn Darius, kterýžto všecky bydlejície na vschod slunce v svú službu bieše obrátil. Ale by známo bylo biednému člověku, co se jemu má přihoditi potomně, na to by i u přítomném času zpomínal, neb okamženie aneb jednoho dne času přijde, kterýžto až do oblakóv pokorných pozdvihne a povýšené až do hlubokosti temnosti stlačuje a pohřižuje. A řka to, i psa list Alexandrovi králi v tato slova:

[scroll to TOC]
Kapitola LIIII.

pNum_54Panovateli mému Alexandrovi Macedonskému Darius, král perský, vzkazuje radost. Tak veliká jest múdrost, jenž váš úmysl plodí a zpravuje, [51r]že minulých, přítomných věcí a budúcích věcí tajnost spatruješ, až i bez poroka všecka svá diela zčastně spatřujete a pósobíte. A protož poznaj šlechetnost vaše, že jste z tělestné mateře stvořeni. A protož nepozdvihuj se srdce vaše tak k vysokým věcem, ale vždy na poslednie vaše myslete, poněvadž vždy prvnie s posledními se nesjednávají, neb dosti jest člověku válečnému, dosiehne li vítězstvie. Rozpomínajte krále Xersa přemocného, od něhožto my sme pošli, kterýžto mnohé boje páchal a vítězstvo obdržéval a všelikým štěstím se stkvieše. Ale že srdce bez miery vysoko bieše pozdvihl, všecka svá vítězstvie neštěstím jest skonal. A vězte to, že božským převěděním obdrželi jste vítězstvie. A protož nám prosícím, vašeho milosrdenstvie ukážíce, vraťte nám mateř naši, syny a ženu a dáme vám poklady, ješto máme v Jade, Susis, kteréžto naši rodičové zachovali sú v skrýších pod zemí, a dámeť vám Medské a Perské královstvie a požívajte vítězstvie, jehožto popřél jest vám Jupiter, buoh svrchovaný.

[scroll to TOC]
Kapitola LV.

pNum_55Přišedše poslové Dariášovi k Alexandrovi, podali jemu listu. A on káza jej přede všemi otevřieti. A uslyševše rytieři Alexandrovi, radostni jsú byli. Tehdy jeden z kniežat rytieřstva Alexandrova, jemuž jméno Pamamon, vece Alexandrovi: Najvětčí césaři, vezmi všecko zbožie, kteréžť slibuje dáti Darius, a vrať jemu mateř, syny a ženu. Uslyšev to Alexander, zavola k sobě poslóv Dariášových a přede všemi takto povědě: Povězte césaři vašemu, že divíme se tomu, chce li za odplatu rukú našich vzieti mateř, syny a ženu svú. Jest li přemožen Darius, ať nám odplaty neslibuje, ale podrobě se našemu jhu, všecka dóstojenstvie i zbožie našie velebnosti vydaj. Pakliť nenie přemožen, ale měj opět boj s námi. A to řka, da jim dary výborné a pusti je. Potom přikáza lidem svým, aby zbitá těla [51v]v hrobiech pochovali a také jiné všecky raněné, aby zléčili.

[scroll to TOC]
Kapitola LVI.

pNum_56Pohnuv Alexander vuojskem, rozbil jest stany podlé řeky Graulus řečené. A tu jest bohóm oběti vítězné obětoval. A podlé té řeky biechu sieni překrásné, svrchovanými řemesly pozdvižené, kteréžto bieše ustavil král Xerses Perský, kteréžto vida Alexander, káza zapáliti. A po malé chvíli sželi mu se toho. I přikáza, aby jich ižádný nesměl zapalovati. A bieše na tom miestě pole převeliké, kteréžto staří králi perští a chudí ku pohřebu mrtvým chováchu a tu se kladiechu, na němžto kopajíce Macedonští, orudie mnoho zlatého a drahého kamenie sú nalezli. A tu jsú také nalezli jeden hrob syrský a perský z jednoho kamene ametystového vyrytý, an zevnitř ryté ratolesti palmové a ptáci rozliční. A tak světlý bieše ten kámen, že tělo celé skrze bylo viděti. A bieše na tom miestě věže úzká a šeredná, v nížto mnoho lidí bieše, jedni majíce ruce uťaté, jiní bez noh, druzí bez očí. Ti uslyševše hřmot oděncóv, křičéchu všichni k Alexandrovi. Uslyšev ten křik Alexander, káza je z té věže vytiehnúti. A opatřiv je, želel jich velmi a plakal. I přikáza jim dáti deset tisícóv peněz a slíbi jim jich zbožie navrátiti, neb bieše Dariáš vsázel je proto, že biechu urozenie dobrého a jich zbožie rozdal byl svým sluhám.

[scroll to TOC]
LVII.

pNum_57Mezi tiem vrátivše se poslové Dariášovi ot Alexandra, pověděchu jemu, což mluvil Alexander. Protož Darius poče se strojiti, aby boj měl s Alexandrem. I psa list k Porovi, králi indiskému, aby jemu lid poslal, takto vznící: Darius, král perský, Porovi, králi indskému, radost. Nedávno sme tebe prosili, aby nám na pomoc proti těm, ješto naši sieň chtie zrušiti, chtěl přijeti. Zajisté vědúce, žeť vám těžšie příhody přijdú, budete li to trpěti. A vidúc naše kniežetstvie, ano je tak hanebně hubie, neb ten Alexander, jenž tak válé s námi, úmysl má [52r]divoký a ukrutný, kterýžto jako lev horlivý, jako moře se búří, kdyžto od větróv mocných bývá pohnuto. A přesto, ač nerodí, však lid zbéřeme bez počta a umyslili sme až do smrti s ním bojovati, neb jest nám lépe rychle v boji zahynúti, nežli lidu našeho záhubu viděti a mnoho časóv býti v bolesti. A protož vás prosíme pokorně, abyšte našie prosby, do stojnosti třev vašich dopuštiece, nám v naší tesknosti spomohli, neb vám slibujem, že každému rytieři, jenž nám na pomoc přijede, deset šilinkóv a pěšiemu pět beze všeho prodlenie dáme. A kdežkolivěk naše vuojska ležé, vydáme jim sto a sedmdesát mladiček v zlatém rúše připravených, Bucifal, kuoň Alexandróv, se vší přípravú a všelikú kořist, kterúžto dobudem, vám a vašemu vuojsku ty všecky věci vydáme.

[scroll to TOC]
Kapitola LVIII.

pNum_58Mezi tiem utekše druzí z rytieřóv Dariášových, pověděli jsú Alexandrovi, kterak Darius strojieše se, aby opět s ním bojoval, a kterak jest poslal k Porovi, králi indiskému, aby pospiešil k jeho pomoci. A když uslyše Alexander, že Darius zsočen od některých svých kniežat, inhed hnuv vojskem, umieni proti Dariášovi táhnúti, ustanoviv na své mysli, aby nikoli jména césařského nepřijímal, leč by dřéve královstvie Dariášovuo obdržal. Ale Darius a Perští, uslyševše příjezdu Alexandrovu, lekli sú se velmi. Ale někteří z kniežat Dariášových, jménem Bisso a druhý Onobrasantes řečení, inhed, jakž jsú slyšeli prójezdu Alexandrovu, přisáhli jsú sobě, aby Dariáše zamordovali, mniec, by od Alexandra vzácnú odplatu vzeli. To mezi sebú utvrdivše, vešli jsú na sieň před Dariáše, a vytrhavše meče, přistúpili sú k němu, kteréž uzřev Dariáš, vece: Najmilejší moji, dosavad nazval sem vás služebníky svými, ale jižť vás pány jmenuji, neb mě chcete zahubiti. [52v]I zdali nemám odjinud dosti umučenie? Proč u má třeva meč vstrkujete? A zabijete li mě tajně a nalezne vás Alexander, učiníť nad vámi jako nad lotry pomstu. Ale oni, nikoli nejsúce takovú dobrotivuostí pohnuti, počechu jeho sieci a on, zavrh se rukú, pade na zemi raněný. A necháchu jeho tu na sieni napoly mrtvého.

[scroll to TOC]
LIX.

pNum_59Uslyševše Alexander příhodu Dariášovu, přejev přes řeku s svým vojskem, i vjel jest do města Susis rychle. Ale Perští vidúc jeho, otevřeli sú brány městské a přivítali sú jeho poctivě. A když uzřechu příjezdu Alexandrovu ti, jenž biechu zsekli Dariáše, inhed sú se skryli, žádajíce srozuměti vuoli Alexandrově na to, což biechu učinili nad Dariášem. Ale Alexander, všed na sieň a chodě po ní, nemálo se divieše na ustavení jejiem, neb bieše ustavil ten palác Cyrus, král perský. A biechu podlahy jejie od rozličného kamenie a jasného ozdobenie, ale stěny z zlata a z drahého kamenie a hvězdami stkvúcími biechu ozdobeny a udělány. A biechu zlatí slúpové, to udělánie vzdržujíce, kteréžto spatřiv Alexander, divieše se velmi. A pochodiv na sieni, vjide do komory, kdežto bieše Dariáš napoly mrtev. A uzřev jeho Alexander, pohnut jsa milosrdenstvím a svlek s sebe plášť césařský, i přioděl jest jemu, a objev jeho, poče jeho slzami velikými okropovati a řka: Posilni sebe, pane Dariáši, a vstaň. A jakož jsi kdy čest ciesařskú držel, též nynie perskú přijmi korunu a vládni. A jakožs byl dosavad slavný, neb tobě přísahaji skrze najmocnějšého boha, žeť upřémně tobě všeho ciesařstvie sstupuji, neb s tebú žádám krmi požívati jakožto s ním, s svým otcem, neb ižádný, požívaje dóstojenstvie, nemá se radovati nezštěstí druhého v témž dóstojenství postaveného, poněvadž se od něho [53r]zčestie promění. Ukaž mi mordéře své, ať mečem pomstím muky tvé. A když to plače povědě, tehdy Dariáš ztáh ruce své, objal jest Alexandra a prsi jeho i hrdlo i také ruce jeho líbáše a vece k němu.

[scroll to TOC]
LX.

pNum_60Synu Alexandře, jakožto lépe neb plnějie tvá milost vie, že vešken svět u porušení jest posazen, neb zajisté božské převěděnie vše převie myšlenie lidská a zpytuje, takť jest svět od počátka stvořen, aby na něm nic ustavičného ani pevného nebylo, ale v své váze běže, obrátil se v své protivné, neb by byl buoh učinil vše zčestie na lidi, aby neproměnitedlné bylo. Tak veliká pýcha byla by a marná chvála, jenž nad přirozením panským panuje, že by všecko ne bohóm, ale své vlastní moci připisovali a tak by lidé odstupovali od svého stvořitele. Pakli by božské výsosti dóstojnost tak svěcskú zpósobú zjednali, aby všeliké zlé nezčestie vedlo na lidi bez odvolánie, tak jsú veliké křechkosti, kteréžto člověčieho přirozenie následují, že bychom všickni v uosidlo zúfalstvie byli vtaženi tak, že bychom neměli ižádné odplaty od pána boha. Protož tak jest chtěl buoh, aby všecko bylo u proměněnie, aby kdyžto pln jsa zštěstie pro svú hrdost, sebe nepozna, s výsosti hrdé v nízkosti dolú byl pohřízen, aby což skrze pozdviženie štěstie bieše zapomenul, skrze poníženie bědné zpomenul. Jakož jsi na mně spatřil, jenž biech tak velikú velebností roztyl pro množstvie zbožie, které mějiech, že již sem se mněl nestvuořeným, božím, ale jeho tovaryšem. A jehož sem tehda pro slepost pýchy neviděl, již skrze břidkost pokory opatruji, poznávám. Ale když bude některý člověk přielišným neštěstím obklíčen a zúfá na boží milosti, nečekaje ižádného polepšenie, avšak pozdvihuje jeho bóh k zštěstí, prospěšnosti, aby jakožto na příkazu maje svěcskú biedu, o bohu právě [53v]nemohl mysliti, jsa opraven přemožením štěstie, aby poznal, neb ten, ješto ponižuje, móž povýšiti. A kterýž povyšuje člověka, téhožť móž v hlubokost položiti. A protož, mój synu, nepozdvihuj se srdce tvé aniž mysl tvá k svrchovaným, povstav pro mnohé vítězstvie tobě pójčené od boha, by pak i to činil, což bohové vlastně činie, by pak ruce tvé v nebe dosahali, vždy na poslední konec zpomínaj, neb jsi smrtedlný a smrt na každý den vidíš. I zdali následuješ, že jedinké mihnutie činíme na světě a živuot náš pavúkovému řemeslu jest přirovnán, kteréžto když přemisterným řemeslem jest otkáno, když přijde převětrné povětřie a přemalé pověnutie, inhed se ztrhá a k ničemuž bude obráceno. A protož vzhlédni na mě a viz, kteraký sem včera byl, a kteraký jsem dnes, jenž sem převěděnie až ku prachu pochýlen. A jenž téměř vešken svět v své ruce držiech, již sám sebú nevládnu. Prosímť, pochovajte mě ruce tvuoji předobrotivě a příďte na pochovánie mé Perští, Macedonští a Řekové. A potom královstvie perské a macedonské jednoty požívajte. Mateř mú Rogedonu tobě velice porúčeji a mé ženě buď milostiv. Rozonu[note], dceru mú, vezmi sobě za ženu, neb slušně z urozených rodičóv urozené plémě pocházie. A to mluvě, v rukú Alexandrových duši pusti. A protož, podlé obyčeje césařského složiv tělo jeho a s velikú přípravú a poctivě přéliš, káza jej nésti k hrobu. A jedechu před ním oděnci macedonští a perští. A Alexander, skloniv hlavu, jda před ním, přehořce plakáše. Ale Perští plakáchu netoliko pro smrt Dariášovu, jakožto viece pro milost Alexandrovu. A tak jeho inhed poctivě pochovachu.

[scroll to TOC]
LXI.

pNum_61Vrátiv se Alexander s pohřebu, jide na sieň. A toho dne sede na stolici královskú zlatú, kterúžto bieše udělal Cyrus, král někdy perský. A svo[54r]lav všecky Macedonské i Perské, vstavi na se korunu Dariášovu, kterážto tak drahá bieše, že ode všech byla nepodobně chválena, neb všecka sieň stkvieše se od jasnosti drahého kamenie. A bieše stolice všecka zlatá, nad jiné lavice sedm loket povýšena. A po sedmi vstupniech vcházéchu králové na tu stolici. A biechu ti vstupňové divným dielem uděláni: první stupeň z ametystu, druhý z smaragdu, třetí z topazia, čtvrtý z granátu, pátý z diamantu, šestý z ryzého zlata, sedmý z bláta udělaný, ani beze všech příčin byli jsú tak uděláni a zřiezeni, neb první, jenž bieše z ametystu, tuto tajnost držéše, jakožto ametyst od přirozenie potlačuje sílu a parnost vína, a ktož jej nosí, nedopustí, aby se v své paměti proměnil. Též musí býti dokonalého smysla ten, kto chce vstúpiti v královské dóstojenstvie, aby nikoli pro příčinu nemilosti nepochýlil se k křivdě. Druhý stupeň bieše z smaragdu, kterýžto zrak toho, jenž jej nosí, čistí a zachovává. Též sluší na krále, aby měl ostrú opatrnost v svém smysle aneb srdci, aby to, což má věděti, opatřil a rozeznal. Třetí stupeň z topazia, jenž jest také jasnosti, že kto chce svú zpósobu v něm viděti, zdá mu se, by nohy jeho u povětří byly ztopořeny a hlava k zemi schýlena. Též slušie králi na své najposlednějšie pomnieti, aby jakožto ten kámen ukazuje, že hlava jeho, točíšto dóstojenstvie, s výsosti, točíšto do prachu, nebylo stištěno. Čtvrtý bieše z granátu, neb jakožto granát svú zardělostí všecko kamenie přemáhá, též i král má býti stydlivý, zardělý, aby nevypustil z svých slušných činóv, čině neslušně. Pátý bieše z diamantu, jenž jest také tvrdosti, že ničimž nemóž býti lámán, leč bude krví kozlovú oblit. Též má král býti tak ustavičný, aby pro ižádnú věc upřémnosti spravedlivé neodpustil ani sebe [54v]pohnul. Šestý bieše z ryzého zlata, neb jakožto zlato všecko lesknutie krásy a drahosti přemáhá, též král má býti tak ustavičný, jenž nade všecky jest posazen, aby všickni jeho kázaním byli zpravováni. Sedmý stupeň z blatného třepu proto bieše uložen, aby člověk, když bude k královskému dóstojenství posazen a pozdvižen, pamatoval, že jest z země stvořen a v zemskú podstatu má se proměniti aneb navrátiti. Na té jisté stolici sedě Alexander a královskú korunú jsa korunován a oblečen rúchem ciesařským, svolav Macedonské a Perské, káza psáti po všech krajinách listy tiemto obyčejem.

[scroll to TOC]
LXII.

pNum_62Král nad králi, pán panujících Alexander, syn boha Amona a Olympiady královny, všem kniežatóm, vladařóm, poprávciem dóstojenstvie a lidem měscským po všem království perském svú milost dávám. Poněvadž se jest bohóm slíbilo, abychom na velebné stolici Dariášově seděli, máte se radovati nemálo a veseliti. Protož přikazujem vám, abyšte v každém městě kniežata a zprávce zjednali, jakož jsú za Dariáše ustaveni, jimžto kazujem, aby spravedlnost mezi všemi rozumně činili, jichžto přikázanie aby ode všech poddaných beze všie odpory bylo držáno. A každý zvláštností svých buď v držení a zpravuj, ale oděnie v domiech královských buď zachováno a jich nesměj ižádný vzieti ani nositi. Přikazujem také, aby silnice od Persidy až do Macedonie byla odevřena a bezpečna, aby, jedúc tam i zase, beze všie přékazy jeli s jich kupecstvím bezpečně.

[scroll to TOC]
Kapitola LXIII

pNum_63Potom přikáza mlčeti všem i vece: Kteří z vás byli jsú zabiteli Dariášovi, přistupte ke mně, aby vzeli odplatu milostivú, neb přisahám skrze najmocnějšie bohy a skrze mú mateř Olympiadu, že jim hodnú odplatu dám. A když takově přiseže Alexander, všickni perští lidé [55r]hořce plakáchu. A potom ti přenešlechetní mordéři Bissus a Onobražantes přistúpista dobrovolně před Alexandra a vecechu jemu: Najvěčí ciesaři, myť jsme svýma vlastníma rukama Dariáše zahubila. Uzřev je Alexander, přikáza rytieřóm svým, aby je zjímali a sviežíc vedli je k hrobu Dariášovu. A tu aby jich hlavy byly stínány. Ale oni počechu volati a řkúce: Najvětčí ciesaři, všaks přisáhl skrze najmocnějšie bohy a skrze sladké prsi matky tvé, že nic bezprávného nebudem trpěti. Odpovědě jim Alexander: Nikoli byšte se neokázali, leč bych takově byl zapřisáhl, ale myšlenie umu mého takové bylo jest od počátka, aby mordéři jeho byli stínáni, když by se zjevili. A když to vece Alexander, počechu jeho Perští chváliti jako boha. A tak jsú stínáni.

[scroll to TOC]
Kapitola LXIIII.

pNum_64Potom Alexander všecku vlast perskú ustanovi u pokoji, po všech městech zprávce a úředlníky usadiv. Pak v ten čas bieše jeden člověk starý jménem Dimetrus, ujec Dariášóv, jehožto všickni Perští velice milováchu. Toho ku prosbě obecné ustavi Alexander na zlaté stolici v koruně a přípravě césařské a podlé zpósoby Dariáše ciesaře káza. Roxona, dcera Dariášova, před přítomnost jeho byla přivedena, jsúci královským rúchem oděna a majíc zlatú korunu s drahým kamením na své hlavě. I poje ji za ženu sobě podlé obyčeje Perských a káza jí siesti podlé sebe na zlaté stolici. A přikáza všem, aby ji jakožto královú ctili. A tak Perští radovali sú se velmi. A inhed zdvihše své bohy a přinesše je před Alexandra, i počechu se klaněti Alexandrovi jakožto bohu a řkúce: Ty jsi buoh, neb to, což bohóm jest libo, to činíš. Uzřev to Alexander, zamúti se velmi a třesa se vece jim: Neroďte ctíti mne jakožto boha, nebť [55v]sem člověk jako i vy porušitedlný a smrtedlný. Potom káza psáti list mateři své a Aristotileši, mistru svému, o mnohých bojích a úsilí, kteréžto trpěl jest u Persidy, a o velikém bohatství, jež byl tu nalezl. A mezi tiem jest psal sám, aby za sedm dní světili svadbu jeho pro Roxonu, dceru Dariášovu, kterúžto bieše vzal sobě za ženu.

[scroll to TOC]
Kapitola LXV.

pNum_65Potom, shromáždiv vojska macedonská a perská, přikáza, aby proti Porovi, králi indskému, braní pozdvihli. I vtrže s nimi do Indie. I tiežéchu po zemi pusté a prostranné a přes řeky hluboké a cesty vodnaté a bahnité a údolé skulovaté i by truden Alexander i rytieři jeho tak, že jich umové se vykláchu pro velikú tesknost. A proto všichni z vuojska reptáchu a mezi sebú mluviechu a řkúce: Měli sme na tom dosti mieti, že sme země perské dobyli a Dariáše přemohli, jenž od nás braní[note] brával. Co viec pracujeme, hledajíce Indie dobývati, v nížto hovada škaredá bydlé, a zapomínáme země své, v nížto všeho dobrého nazbyt dosti. Ale tento Alexander nic jiného nežádá, než aby vešken svět sobě podrobil, neb bojové a války jeho srdce krmie tak, že malý čas v pokoji pobyl, jakožto člověk bez pokrmu by zahynul. A protož nechajme jeho a do země Macedonské se vraťme. A on s Perskými ať jede, kam chce. Uslyšev to Alexander, káza všemu vojsku odpočinúti. A on vjede na vyššie miesto i vece k nim, aby Perští na jednu stranu a Macedonští a Řekové na druhú stranu se rozdělili. A takto k nim mluvieše:

[scroll to TOC]
Kapitola LXVI.

pNum_66Rytieřstvo najmilejšie, Macedonští, slova má pokojně slyšte. Perští dosavad protivníci byli, a byvše podstúpili jsú jho našich prací, vy pak chcete mne nechati a zase se do své vlasti bráti? Neviete li, když biechu zamúceny duše vaše pro slova listu Dariášova, že sem [56r]vás posiloval svú radú a byli jste posilněni? A opět když biechom trhli na pole, majíc bojovati s našimi nepřátely, já sem byl vám na špici a počal sem pobitie. I zdali sem pro vás zdravě nejel jakožto posel k Dariášovi a vydal sem se za vás sám v mnohých příhodách? Vězte zajisté, že jakožť sem dosavad svítězoval, též i potomně s bohóv pomocí svítězím. Pakli chcete sami, Macedonští, se vrátiti, jáť nikoli nevrátím se. A když to povědě Alexander, všecka kniežata macedonská i Řekové zastyděchu se a milosti žádali jsú a řkúce: Najvyšší césaři, život náš v tvú rukú jest položen. Kamžkolivěk se obrátíš, budemť tebe následovati, bychom pak měli všickni zemřéti, tebeť nikoli neopustíme.

[scroll to TOC]
Kapitola LXVII.

pNum_67Hnuv Alexander vuojskem svým, vtrhl jest dále do Indie na skonání měsiece črvna. A tu jsú potkali jeho poslové Porra[note], krále indiského, dávajíce jemu list takově vznící: Porus, král indiský, Alexandrovi, kterýžto lotruje, všech měst dobývaje, vzkazujíce přikazujem: Poněvadž jsi smrtedlný, proč proti bohu nesmrtedlnému smieš činiti? Bláznovstvie lapilo jest smysl tvuoj, poněvadž ty v uoce máš kládu a nevidíš. Snad mníš nás podobny ku Perským, kteréžto jsi svému panství podložil. S měkkýmis zajisté bojoval, a žes je přemohl, mníš, by naši výsost své malosti podrobil. A to se ovšem stane, když by se bohové poddali lidem a za ni výsost nebeská byla podložena, neb sme my vítězitedlní. A netoliko lidé, ale bohové našemu jménu přisluhují. Zda nevieš, když Dionysius Bachus, jenž jest svobodný otec řečený, ten bieše vtrhl do Indie vojensky, ale obrátiv pleci před Indiskými, utekl jest, nemoha jich síly snésti? Dřieve zajisté, nežli Xerses kraloval jest u Persidy, Indiským Macedonští úroky jsú vydávali, ale bieše [56v]neužitečná jich země a králi nelibá, i zhrzeli sú jí Indiští. A protož přikazujemť, aby se do své země vrátil, a kdež nemóžeš panovati, žádost a pilnost odtud odlož.

[scroll to TOC]
LXVIII.

pNum_68A když ten list přijide k Alexandrovi, káza jej přede všemi čísti. Ale rytieři, slyševše list, steštěchu sobě velmi, jimžto vece Alexander: Mužie udatní, rytieři. Umové vaši nazamucujte se pro slova listu tohoto. I zdali nepamatujete, kterak Dariáš zpupný pýchú mluvieše, pravduť vám pravi? Všickni Litvené barbarští mají obecný smysl s hovady, s nimižto přebývají, točísto s saněmi, s levharty a s jinými rozličnými hovady, poněvadž řiedko od lidí bývají mordováni, všeť v divoké síly úfají. A to pověděv, káza inhed list psáti takto vznící:

[scroll to TOC]
Kapitolum LXIX.

pNum_69Král nad králi, pán panujících Alexander, syn boha Amona a Olympiady královny, Porrovi kazujeme. Obostřil jsi smysly naše, a dav nám udatenstvie, abychom bojovali proti tobě, nebs řekl, že Macedonie jest pustá země a[note] jest všie sladkosti přeplná užitečně. A tiems nás posilnil, abychom vší snažností s tebú váleli, abychom tvé země dobyli, kterús řekl všie dobroty naplněnú hojně, a jenž trpíme chudobú, všeho bohatstvie dosieci velice žádáme. Ale že jsi řekl netoliko lidem, ale bohóm panuješ najvyšším, my s tebú ne jakožto s bohem, ale jakožto s člověkem barbarským, jenž jest pln marné chvály, mieníme bojovati, neb jednoho boha braní vešken svět nikoli nemóž snésti.

[scroll to TOC]
LXX.

pNum_70Přečet list Alexandróv Porus, rozhněva se velmi. A sebrav množstvie rytieřóv a slonóv, s nimižto Indiští mají obyčej bojovati, vytáhl jest proti Alexandrovi. A bieše vojsko Porrovo velmi veliké, neb mějieše čtrnácte tisícóv vozóv s kosami kromě jézdných a pěších. A čtyři sta slonóv, na [57r]jichžto hřbetech biechu věže dřevěné vysoké a na každé věži třidceti oděncóv stáše. Uzřevše Macedonští a Perští množstvie vojska Porova, ztrnuvše zamútili jsú se velmi, netoliko pro množstvie lidu, jakožto slonóv, však s uobú stranú zjednavše veliké vuojsko, i bojováchu.

[scroll to TOC]
LXXI.

pNum_71Tehdy Alexander, vsed na svuoj kóň Bucifal, přede všemi rytieři svými v uodění stáše a káza Medským a Perským jedniem prvniem, aby pótky bojové zkusili, ale on s Macedonskými a Řeky stáše hotov, pilně ku potkání jsa připraven. Ale Perští tak velice od slonóv biechu poraženi a biti, že nikoli před nepřátely směli jsú se ukázati, ale že Alexander bieše dřieve o nepřátelech múdře vymyslil, a kázal udělati mnoho obrazóv jakožto soch zlatých a kázal bieše v ně oheň vložiti a rozpáliti, aby horkost od nich plápolala. A tak, že biechu dutí, neb třepily, i naplnichu je uhlím řeřavým, a vsadiv je na vóz, železnými řemesly udělaný, káza jeti proti slonóm. A když ty obrazy uzřechu slonové, mniec, by lidé byli, lapáchu je pysky svými a inhed velikú horkostí své pysky zžehli jsú. A obrátivše se, nikoli jsú se neobrátili k bojování, ale proti svým zase běžechu, velmi je porážejíce. A kdež vidiechu lidi oděné, utiekáchu před nimi, bojiece se, aby o ně pyskóv neožhli. Uzřev to Porrus, zamúti se velmi. A tak Medští a Perští mnoho jsú Indiských zstřéleli a tak všichni, hnavše na Indiské, tepiechu je s obú stranú. By zajisté mnoho lidu poraženo tak, že za dvadceti dní ustavičně boj jest trval a vždy jedni přijeli a druzí odjeli, v kterémžto boji Medští a Perští přélišnú teskností padáchu. A uzřev Alexander přielišnú jich záhubu, rozhněval se jest velmi. A sedě na svém koni, jede u boj a poče retovati své mužsky, ale Řekové a Macedonští biechu rychlí s nimi. A inhed počechu Indiští hynúti, kteréžto uzřev Porus umenšeny, obrátiv pleci, [57v]uteče. A ostatní Indiští, jenž biechu zuostali, též také preč běžechu utiekajíce.

[scroll to TOC]
LXXII.

pNum_72Inhed Alexander, rozbiv stany své, obětoval jest oběti vítězné bohóm svým a přikáza všecky Indiské a Perské pochovati. Ale jiný den doby města Porrova, a uvázav se v ně, všel jest do domu Porova. A nalezl jest tu věci divné, ktréžto nejsú k vieře podobné a lidským smyslóm, točíšto čtyři sta slúpóv zlatých, připravených s makovičkami zlatými, a na nich vinici zlatú. Hroznové biechu křištaloví, druzí perloví, třetí smaragdoví, čtvrtí ohňáčoví, jako by od přirozenie byli usazeni. Ale stěny domu toho královského biechu zlatými šíny přikryty, kteřížto biechu na prst ztlúšti, a biechu ty stěny okrášlené perlami a karbunkuly a smaragdy a ametysty. Ale dveře domu toho biechu slonové, trámové ebanští a komory z dřievie cypresového biechu ustavené. A na sieni domu toho biechu slúpové zlatí ustaveni, mezi nimižto biechu štěpové zlatí, na nichžto větviech rozličná ptákóv plemena biechu udělána. A každý pták bieše udělán podlé barvy přirozenie svého, ale pyskové jich z ryzého zlata biechu. A ti ptáci, kolikrátkoli chtieše Porus, aby zpívali, podlé přirozenie jich skrze piesnotvorné uměnie zpieváchu. Naleze také v tom domě královském orudie zlatého přemnoho a z drahého kamenie a z křištalu ze všeho plemene udělána, ale málo bieše střébrného.

[scroll to TOC]
Kapitola LXXIII.

pNum_73Pohnuv otud vojskem Alexander, přitěže k branám k aspianským a rozbil jest tu své stany. Ale bieše ta země velmi dobrá, ale v ní mnohá a rozličná hovada a hovada plemenná biechu. Potom psal jest list Talistridě[note], královně amazonské, takýto: Král nad králi, pán panujících Alexander, syn buoha Amona a Olympiady královny, Dalistridě, královně amazonské, radost. Boje, které sme měli s Dariášem, a kterak sme podrobili všecko [58r]královstvie jeho sobě, mníme, že vás tajno nenie. Bojovali sme s Porrem, králem indským, a s mnohými lidmi jinými bez čísla a nikoli se nám nemohli protiviti ani obrániti. A protož vám přikazujeme, chcete li svú zemi od našich rukú vysvuoboditi, nám úroky a dani plaťte. Tehdy královna Dalistridia odepsala jemu list takově vznící:

[scroll to TOC]
Kapitola LXXIIII.

pNum_74Dalistridia, královna amazonská, se všemi jinými rytieři, jenž jsú pod nebem, Alexandrovi Macedonskému radost. A slyšeli sme, že um tvé múdrosti stkví se nade všecky umy lidské, jimž zpósobuješ a máš také poznánie budúcích věcí. A protož spatř a pomysli dřéve, nežli do našich krajin přijedeš, kterak by tě zámutkové a tesknosti mohli potkati, neb jest ižádný člověk nikdy proti nám braní nepozdvihl, by s velikú hanbú neodšel. A protož pomni na najposlednějšie své, nebť jest hanebné múdrému, když skrze svú neopatrnost upadne v hlubokost. Ač snad žádáš náš přébytek a bydlo poznati, toběť tiemto listem rozličujeme. Bydlo zajisté naše jest ostrov, jehožto jest obklíčil potok, ješto nemá počátku ani skonánie, ale s jedné strany má úzký vzchod a jest v něm žen dvě stě tisícóv a čtrmezcietma tisícóv, kteréžto od mužóv nikoli nebývámy zprzněny, neb mužie naši nemají s námi bydla obecného, ale s oné strany potoka bydlé, kdežto s mužmi našimi třidceti dní bydléce, rozkoš smilnú plodíme. Pakli žena počnúc porodí samce, chová jeho mátě až do sedmi let a potom jej otci pošle. Pakli bude děvečka, tehdy s námi ostane. A když našim nepřátelóm vyjedem u pótku bojovat, jest desetkrát deset tisícóv na koních u bojovném odění, ješto býváme počteny, a druhé zuostávají, aby ostrovu střehly a bránily. A když se s vítězstvím vrátíme od mužóv našich, jakožto bohyně ctěny býváme. A protož trhneš li proti nám, umienily sme [58v]mužsky s tebú bojovati. A jestliže nás přemóžeš, ižádné chvály nedobudeš, že jsi ženy přemohl. Pakli my tě přomóžem, velikú hanbu zíštěš proto, žes od žen přemožen. Protož tobě dáváme věděti, aby proti nám nikoli se nepřipravoval, nebť by se mohla mnohá protivenstvie přihoditi, jichžto se nikdá nenaděješ. A přečet Alexander list, poče se smieti. A inhed káza ji odepsati list takýto:

[scroll to TOC]
Kapitola LXXV.

pNum_75Král nad králi a pán panujících Alexander, syn boha Amona a Olympiady královny, Talistridě, královně amazonské, a jiným Amazonským radost. Tři strany světa přemohli sme, točíš Azí, Afriku a Europy, a ižádný nemohl se naší moci protiviti. Pakli vy s námi bojovati budete, čožť se vám přihodí, nevieme. Ale žeť váš přébytek milujeme, vám radíme, abyšte z svého ostrova, vyjdúce i s vašimi mužmi, před nás přišli, neb vám skrze boha Amona, otce vašeho, a Jonovu a Minervu, bohyně vaše, slibujeme, že od vás zbožie nevezmem a od nás ižádné nebudete tesknosti trpěti. Ale dani jedné[note] s vašich mužóv nám vydajte, a tak vás u pokoji ostavíme. Tehdy ony rozmyslivše se, poslachu jemu hřebcóv deset divokých, jimžto rovných jsú nemohli nalézti, bielých koní deset předobrých a dani veliké. A královna také přijide k králi, a smieřivši se s ním, vrátila se do ostrova radostně.

[scroll to TOC]
Kapitola LXXVI.

pNum_76Toho času zvěstováno jest Alexandrovi, že Porus, král indiský, u Bakuzacemě zbieráše vojsko, aby opět druhý boj s ním učinil. A to uslyšev Alexander, hnul vojskem svým, a vybrav puol druhého sta vévod měsiece srpna v najhorčejšie slunce, i počechu táhnúti a jedechu přes miesta pieskovatá a suchá, kdežto bieše hadóv a zvieřat mnoho. I přikáza, aby se všecko vuojsko strhlo v hromadu. A sta se to a stkvieše se to všeckno vojsko jako hvězdy, neb jich odě[59r]nie bieše pozlaceno. A jezdiec mnoho dní, vuody nikoli nemohli jsú naleznúti. Tehdy jeden rytieř z Macedonských, jemuž jméno bieše Zafirus, naleze v jednom dolovatém kameni málo vody, jenž se bieše tu sebrala z rosy nebeské. A naplniv hrst svú, přinese před Alexandra. Uzřev to Alexander, múdře mluvieše a řka: Přijmu li tuto vodu do žaludka svého, přijmu posilněnie a pokrm, a údové všech Macedonských a Perských zhynú, aneb já sám napojen budu kromě nich. Odpovědě Zafirus: Sám, pane, posilníš sebe. Vece Alexander: A zahynete li vy, zdali já sám živ budu z bolesti, vida smrt Macedonských i Perských? A tak inhed káza vodu vyliti na zemi přede všemi. Uzřevše to rytieři jeho, posilněni sú velmi. Potom druhý den počechu jeti, i přijedechu ku potoku, jehožto břehové biechu plni třštie hrubého jakožto sosnie a biechu šedesáte noh zvýše. I káza Alexander vytáhnúti tu vodu. Tehdy Macedonští, pijíce tu vodu, trpěchu sračku a hryzenie v živuotě, neb bieše ta vuoda horká velmi jakožto hořec a ostrá. Protož by teskliv Alexander i vojsko jeho pro hovada a dobytek, jenž žézní hyniechu, neb mějieše Alexander tisíc slonóv, ješto zlato nesiechu, a čtyři sta vozóv kosatých a dvanáct set kár a tři sta tisícóv jézdných, ale mezkóv a velblúdóv bezčíslné množstvie, jenž obilé a jinú potřebu lidu nesiechu. A hnáchu s sebú volóv, krav a bravóv a sviň bezčíslné množstvie, neb Macedonští tak velikú hojnost zbožie mějiechu, zajisté že ledva na sloniech mohli nésti zlato. Ale skot a krávy přélišnú žiezní hynuchu. Ale rytieři jedni železo lízáchu, druzí olej pijiechu a jiní v taký nedostatek upadechu, že svój vlastní moč píti musiechu. A druzí u veliké vedro pro množstvie hadóv musili jsú ve všem odění choditi. A to jim bieše veliká práce a tesknost, nikdy se nesvláčiti.

[scroll to TOC]
LXXVII.

[59v]

pNum_77Tehda Alexander, táhna po březe potoka svrchupsaného osmú hodinu denní, přijel jest k hradu s svým vojskem, jenž bieše na samém břehu ustavený a ze všech stran bieše potokem obklíčen. A bieše z dřieveřečeného třštie udělaný, kteréhožto potoka bieše čtyř honóv. A v tom hradě málo bieše lidí. Tehdy Alexander přikáza, aby jich otázali indiským jazykem, kde by mohli sladkú a hodnú vodu naleznúti. Ale oni se inhed skrychu. A inhed káza Alexander, aby do toho kaštela střéleli, a oni se tiem viece kryjiechu. Uzřev to Alexander, že s ním nikoli nechtie mluviti, přikáza, aby druzí, přeplovúce ten potok, vešli do kaštela, a všedše druzí do potoka nazí s meči nahými počtem sedm a čtyřidceti. A když již čtvrtú čést toho potoku přepluli, zdvihše se toho potoka lítá hovada, inhed sú je sežraly. Protož odtrhše odtad, jezdichu celý den, jsúce trudni žézní a velikú teskností, neb potýkáchu je lvové, levhartové a medvědové, sanie a drakové a s nimi velice bojováchu.

[scroll to TOC]
LXXIX.[note]

pNum_78A protož, objezdiec ten potok, nalezechu jezero sladké v hodinu jedenáctú. A tu rozbil jest stany své a přikáza, aby les za tři míle vzdáli byl porúben, kterýžto les okolo toho jezera z dřievie řečeného třštie bieše vzrostl. A bieše to jezero za tři hony všíři. I káza Alexander přemnoho ohňóv zapáliti, chtě tu mnoho dní přebyti. A když měsiec poče svietiti, inhed zjevichu se v tom jezeře ještěrové divné velikosti. Potom hadové a drakové počechu se bráti rychle k tomu jezeru. A tak všecka země jich sípěním bieše naplněna, neb biechu vyšli z okolních hor a s velikým úprkem běžechu. Ale ti drakové mějiechu na hlavách hřebeny a prsi vyzdvižené, usta rozčeslá a jich duch bieše smrdutý a z jich očí plamenové s jiskrami plápoláchu. A když uzře je vojsko, velikým strachem se lečechu, mniece, [60r]by všickni měli býti pohlceni.

[scroll to TOC]
Kapitula LXXX.

pNum_79Tehdy poče jich ponukovati Alexander a řka: Ó, rytieři udatní, neroďte se lekati, než jakož mě uzříte činiti, též učiňte. A to řka, popade oštěp a lučák a pukléř i poče bojovati proti drakóm a hadóm, kteřížto lítě na ně běžéchu. A to uzřevše rytieři jeho, posilnichu se, a vzemše braň, počechu silně bojovati. A tak bojováchu, že dvadceti rytieřóv a čtyřidceti služebníkóv od nich snide.

[scroll to TOC]
Kapitola LXXXI.

pNum_80Potom z toho třštie rakové divné velikosti vyšli sú, majíce hřbety tvrzšie nežli kokodrylové. A když na ně lučechu kopími, nikoli jich nemóžechu raniti, avšak mnoho z nich zbili jsú a druzí vešli jsú do jezera. A když bieše v druhé nočnie bděnie, rychle přišli sú k nim bielí lvové větčí nežli býkové s velikým řváním a třesúce šíje své. Ale rytieři, přiskočivše k nim, uchytichu je na své oštěpy a tu je všecky napořád zbichu.

[scroll to TOC]
LXXXII.

pNum_81Potom přitiehli jsú svině divoké divné velikosti, jichžto kly na loket biechu vzdéli, a s nimi lidé divocí a ženy biechu přimiešeny. A každý jich mějieše šest ruk, s nimižto potkavše se rytieři, osidly je chytivše, jechu je a zbichu je. A bieše teskliv Alexander i jeho všecko vojsko. I přikáza, aby inhed zažhli ohně podlé jezera. Potom přijide k nim hovado veliké, velmi silnějšie nežli slon a bieše podobno k koni. Hlava jeho bieše veliká a na čele jeho rohové. Ale slovieše jazykem indiským odentinamus, a prvé nežli poče píti z jezera, přiteče na ně Alexander, sem i tam běhaje, svých rytieřóv posilováše. Ale to hovado přelíté zamordova osmmezcietma dobrých rytieřóv a potom je zabichu.

[scroll to TOC]
Kapitola[note] LXXXIII.

pNum_82Potom vyjidechu z těch třtin myši veliké jakožto lišky a jediechu těla mrtvých. A kteréžkoli zvieře jsú uhryzly, inhed jest [60v]umřelo, ale lidem jsú neškodily. Počechu také netopýři létati velicí jako holubi, jichžto zuby biechu jako člověčí, i tepiechu rytieře v tváře jich, jedněm ukusováchu nosy, druhým uši a některým oči a tak rozličně je raniechu. A když se přibližováše ke dni, přiletěchu velicí ptáci jako supové, črvené majíce nosy a pysky črné, ale neškodichu jim, ale obsedše vešken břeh jezerný[note], vytahováchu z jezera ryby, kteréžto přede všemi jedli jsú.

[scroll to TOC]
Kapitola LXXXIIII

pNum_83Potom hnuv vojskem, opusti miesta nebezpečná, i přitěže do krajin luktriarských, jenž mají velikú hojnost zlata. Ale té země lidé, milostivě jeho přijemše, mnoho jsú jemu pohodlé učinili. I přeby tu třidceti dní. A biechu tu lidé, ješto slovú Sereb, astronomové, majíce listie jako bavlnu, kterúžto lidé zbieráchu. Ale rytieři Alexandrovi dvakrát biechu udatnější pro vítězstvie, jenž jsú měli s hovady rozličnými.

[scroll to TOC]
LXXXV

pNum_84Potom hnuv Alexander vojskem, přitěže k městu, kdežto Porrus, král indiský, svým vojskem ležéše. Tehdy Alexander, zjednav roty, stáše na koni svém Bucifalu. A vytek přede všemi, káza u vojenské trúby trúbiti i poče mužsky bojovati. I padáchu Indiští u boji. A když uzře Porrus, ano jeho scházejí, stál jest přede všemi a zdvihlým hlasem vece: Alexandře, neslušieť césaři tak nadarmo hubiti lidu svého, ale sám sebú má počéti boj i dokonati. Protož stój lid tvuoj s jedné strany a my s druhé a my sami bojujme. A jestliže ty mě přemóžeš, lid muoj bude tobě poddán. Pakli ty u mú rukú zahyneš, lid tvuoj k mému lidu přivinut buď. A to jest proto řekl, tupě postavu jeho pro malost jeho živuota, neb Alexandrova postava bieše tří loket dlúhá. Ale Porrus, úfaje u výsost těla svého, jenž bieše pěti loket, tak mluvieše. Ale Alexander inhed k tomu přivuoli a řka: Jakož libo [61r]tobě. A inhed přestachu bojovati obě vuojště. A tu oba krále mezi sebú bojovasta. Ale rytieři Porovi vysokými hlasy počechu volati. Uslyšev Porrus křik svých, obráti svú tvář k nim. A inhed Alexander přiskočiv oběma rukama udeři mečem v hlavu jeho i zabi jej. Ale uzřevše to Inditští, počechu s Macedonskými ukrutně bojovati, jimžto Alexander vece: Biedníci, jenž po smrti vašeho krále bojovati usilujete, i zdali neviete, že kdež zprávce nenie, že vešken lid bude roztržen? Odpověděchu Inditští: Lépe jest nám mužsky bojovati a na poli umřéti, nežli viděti záhubu lidu našeho, abychom zbožie i vlasti byli oblúpeni. Jimžto vece Alexander: Přestaň boj váš a s svobodú se do vašich krajin vraťte, zajisté od nás bezprávie nebudete trpěti, neb jste se mužsky bránili. Tehdy Inditští, povrhše braň svú, počechu Alexandra jako boha chváliti. Ale Alexander, rozbiv tu stany své, učini bohóm svým oběti vítězné a přikáza, aby těla těch zbitých pochována byla. A krále Porra také zvláště poctivě jest pochoval.

[scroll to TOC]
Kapitola[note] LXXXVI.

pNum_85Odtud pohnuv Alexander vuojskem, přitrže k Sidrakóm. Ale Sidrakové jsú zajisté lidé, v jichžto mysli ižádná pýcha nepanuje, ale slovú také Sigrozofisté. Tiť nebojují ani se vadie, nazí chodie a měst nemají, ale v chalupách a v jeskyniech skalných[note] přebývají. Ale když uslyše král toho lidu příštie Alexandrovo, posla k němu list takově vznící: Porušitedlní Sigrozofisté člověku Alexandrovi píšeme. Slyšeli sme, že na nás vojensky tiehneš, jemužto se divíme, neb na nás nic nebudeš moci vyváleti, neb poněvadž nic nemáme, jedno čím svá těla živíme. Co od nás vezmeš, ač budeš chtieti proti nám váleti, nebo našie obyčejné sprostnosti pro ižádného člověka [61v]neopustíme?

[scroll to TOC]
LXXXVII.

pNum_86Přečet list Alexander jich, posla k nim a řka, že již k nim jede u pokoji. A přijev k nim Alexander, spatřiv, ani chodie nazí, a bydlejíce v jeskyniech a v katrčéch, ale syny a ženy jich zvláště chodiece s dobytkem, otáza jich a řka: Máte li domy? A oni, ukázavše katrče a jeskyně, v nichžto bydléchu, vecechu: Tutoť odpočíváme po vše dny. Potom jim vece Alexander: Proste, a cožkolivěk chcete, dám vám. Vecechu: Daj nám nesmrtedlnost, nebť nic jiného nežádáme. Odpovědě Alexander: Poněvadž jsem sám smrtedlný, nemohuť vám nesmrtedlnosti dáti. Ale oni vecechu: Jsi li smrtedlný, proč pak sem i tam těkáš a tak veliké nešlechetnosti pášeš? Neb to všecko od svrchupsaného řečenie jest pověděno. Odpovědě Alexander: Neviete li, že moře sebe nezamútí, leč od větróv mocných bude pohnuto? Takéž u pokoji přebývati, ale jiný duch jest, jenž mému smyslu panuje, toho mi činiti neodpustí. A řka to, i necha jich u pokoji.

[scroll to TOC]
LXXXVIII.

pNum_87Jeden den pak hnuv vuojskem, přijede k městu, kdežto biechu slúpové Herkulešovi. Jeden bieše zlatý a druhý střébrný. A bieše jich výsost dvanácte loket a tlúšť jich dvú loktí. Uzřev je Alexander, káza je prodlabati, chtě zvěděti, jsú li tepilí, čili dutí. A když je prodlabachu, uzře, že jsú tepilí. I přikáza v ně patnácte set zlatých vsúti a diery zadělati.

[scroll to TOC]
LXXXVIX

pNum_88Odtad pohnuv vojskem, vtrhl jest na pusté miesto studené a temné tak, že se ledva rytieři poznachu mezi sebú. Potom jezdě dní padesáte, přitrže k řece horké. A nalezechu s uoné strany řeky krásné ženy a ty biechu rúchem škaredým oděny. A sediece na koních, držéce bran v rukú svých střébrnú proto, že ani železo, ani měd v jich vlasti bieše. A mužie také nikoli mezi nimi nebydléchu. A když chtieše vojsko přes tu řeku přeplúti, nikoli [62r]nemóžechu, neb bieše širokost té řeky převeliká a bieše plná drakóv a jiných hovad jedovatých. Potom objevše dolejšie strany indiské, vjedechu do kakéhos bahniště suchého, jenž bieše plno trštie. A když skrze ně chtiechu projeti, inhed vyjide hovado veliké podobné k mipotamovi[note], maje prsi kokodrilové a hřbet jako pila. Ale zuby jeho břidcí jakožto mečové a na chodu bieše lénie jakožto hlemýžď. A to hovado dva rytieře jest zahubilo, jehožto nemohúce prokláti kopími, kladivy a mlaty je zahubichu železnými.

[scroll to TOC]
XC.

pNum_89Odtad jezdiec čtyřidceti dní, přijeli jsú do posledních lesóv indských a rozbichu tu stany své vedlé potoka Henmar. A v jedenáctú hodinu poče vycházeti veliké množstvie slonóv a řítichu se lítě proti vojsku. A inhed Alexander, vsed na svuoj kóň, poče jeti k nim. A přikáza Macedonským, aby hnali s sebú vepře a po něm jeli proti slonóm. A uzřevše je slonové, chytáchu je pysky svými, aby je lapili. Ale Macedonští, strachem jsúce otrápeni, nesmějiechu proti slonóm jíti, jimžto vece Alexander: Mužie a tovaryšé, neroďte se zamucovati, neb je zaženem kvičením vepřovým. A tak když uslyšechu slonové kvičenie a zvuk trubačóv, inhed běžechu před nimi, ale Macedonští, postíhajíc je, střéléchu je a lučáky je raniechu. A zbichu jich množstvie a zedřechu je a zuby pobrachu.

[scroll to TOC]
Kapitola XCI.

pNum_90Jiný den pohnuv vojskem, poče táhnúti přes lesy indiské. I nalezechu ženy, any mají brady až do prsí a hlavy vlnú oděné a život kožemi chlupatými mějiechu oděné, kteréžto honiece Macedonští, několik z nich zabichu, kteréžto uzřev Alexander, přikáza indiským jazykem otázati, čím by se živily. Odpověděchu lovem zvieřecím, lapajíce v lesiech živi jsú.

[scroll to TOC]
XCII.

pNum_91Vyjevše z lesóv v čiré pole, nalezechu jedno mie[62v]sto, z něhožto potok vycházieše. A tu biechu mužie a ženy nahé, jenž jmějiechu těla chlupatá jakožto skuot, jimžto bieše bydlo v tom potoce jakožto na zemi. A ti, když uzřechu vuojsko, inhed se u potoce pohřížili. Odtad jedše patnácte dní, nalezechu les pln cinocefalóv. A když je uzřechu cinocefalové, úprkem zdvihše se proti nim běžéchu. Ale Alexander a vojsko jeho střelami a palicemi je hubiechu. A odtud jedúce šestdesáte dní, přijidechu na pustá pole, na nichžto ižádného nebieše pahrbka, aniž móžechu s které strany kterú horu viděti. A inhed v jedenáctú hodinu tak veliká moc větra dnového, točíšto od vzchodu slunečného, poče vieti, že všecky búdy i stany toho vuojska jest rozsápal. Také obnášechu je jiskry ohnivé, pro něžto všecko vojsko velikú úžastí bieše zamúceno. Tehdy všickni rytieři počechu reptati mezi sebú a řkúce: Hněv bohóv sstúpil jest na nás proto, že přes obyčej hledali sme vzchodu slunečného. Ale Alexander poče jich posilovati a řka: Mužie a najmilejší tovaryšie, neroďte se lekati, nespadlať jest na nás náhlost bohóv, ale propad zimničé noci se dnem sjednánie, to se jest přihodilo. A když přesta vietr, inhed rytieři všecko, což bieše rozptýleno, sebrachu. A pohnuv se s vojskem u pětmezcietma dnech, i přijedechu do jednoho miesta, to jest do údolé velikého, a tu stany rozbichu. Tehdy přikáza lidem, aby zažhli mnoho ohňóv, neb poče netrpělivá zima býti a padáše snieh veliký jako vlna. A protož boje se Alexander, aby se ten snieh nerozmnožil, káza svým rytieřóm, aby jej ztlačili. Ale pomáháše jim mnoho oheň zaniecený. Avšak pro ten snieh zemřelo jest pět set rytieřóv, jichžto těla káza Alexander pochovati v hrobu. Potom spade převeliký déšť, jenž ten vešken snieh splavi a rozpusti. Potom připade převeliká mlha [63r]a temná. A tak velice zahustila povětřie, tak, že za tři dni nemohli jsú slunce viděti. A počechu padati s nebe jako pochodně zapálené tak, že se všecko zapalováše. A inhed Alexander učini oběti bohóm svým. A když se on sám modléše, v tu chvíli povětřie očištěno bylo.

[scroll to TOC]
XCIII.

pNum_92Odtud pohnuv vojskem, přitrže ku potoku bragmanskému velikému řečený Gangez. A rozbili jsú tu stany své, a patřiece přes potok, uzřechu tři člověky, jichžto káza Alexander indským jazykem otázati, kteří by byli. Ale oni odpověděchu: Bragmanové sme. Ale Alexander, žádáše s nimi mluviti, ale přes toho potoka širokost nikoli nemóžechu přejeti, neb bieše tu mnoho ipotamóv a štíróv divokých a kokodrilové, kteřížto na každý den běháchu kromě srpna a črvna, těch měsiecóv. A kdyžto uzře Alexander, že nikoli toho potoka nemóž přejeti, steště sobě velmi. A inhed přikáza, aby lodi z prútie spletli a opali ji kožemi. I sta se to. I vstúpi v ni jeden rytieř, jemuž da Alexander list, aby jej dal Dindimovi, králi bragmanskému, a ten list takto psán bieše:

[scroll to TOC]
XCIV.

pNum_93Král nad králi a pán panujících Alexander, syn boha Amona a Olympiady královny, Dindimovi, králi bragmanskému, radost. Poněvadž jsme k takému věku přišli, že mezi dobrým a zlým mohu jakžkolivěk rozeznati, žádali jsme odehnati neuměnie a múdrosti mysli našie naplniti. Neb jakožto našich mudrcóv učenie líčí, že výmluvnost bez múdrosti má obyčej škoditi viece než prospievati, protož že jest zajisté k našima ušima přišlo, že život a obyčejové vaši od obyčejóv našich jsú rozděleni. Také že na zemi ani na moři pomoci nežádáte, toho naučenie následujíce, kteréžto od našich učedlníkóv jsme slýchali. A protož tebe pilně prosíme, [63v]abyšte všecka vaše uměnie i múdrost nám po svých listech zvěstovali, neb snad budem moci z vašich mravóv chytiti dobrotu, aniž vaše múdrost učení bude umenšena, neb téhož přirozenie i podobenstvie jest uměnie jakožto pochodně zapálena, od niežto, ač se jiné zapalují a osvěcují, však ona hoří a svietí. A přijem Dindimus list, odepsa Alexandrovi takým obyčejem.

[scroll to TOC]
Kapitola[note] XCV.

pNum_94Dindimus, bragmanský učedlník, Alexandrovi zdravie. Po zvuku tvých listóv poznali sme, že úmysl tvój žádá pravým uměním a dokonalú múdrostí naučen býti, jenž sú lepšie všeho královstvie a nemohú k čemu přirovnány býti, pro něž opatrnost tvú velice chválíme. Jenž césař, ješto nemá opatrnosti, múdrostí nepanuje svým poddaným, ale poddaní jeho césařství panují. Psal jsi nám, abychom život a nravy naše tobě zjevili po listech, zřenie[note], jehož mníme, že jest nelze. A budem liť co o našem životě psáti, mníme, že ižádné nebudeš moci odtud chuti vybrati, nebo převálečné věci tvú mysl jsú zatemněly. Ale by nemněl, bychom závistí byli pohnuti, jakož budem moci, o našich životech naučíme. My zajisté Bragmanové zprostností čistý život vedeme a ot modlenie bohóv o všem se zdalujeme, hřéchóv nečiníme aniž viece chceme mieti, nežli co rozum a přirozenie žádá. Všecko trpíme, všecko snešujeme. Toť u nás nazýváme potřebné, jenž nenie zbytečné, zemí našich neořeme ani semena v ně sejeme, volóv u vuoz neupřehujeme, sietí k lovení ryb do moře neupúštieme, lovóv zvieřecích ani ptačích nečiníme. Také ku pokrmu nehledáme, jedno což země kromě lidské roboty rodí. Těmi krměmi naplňujeme stoly naše a těla naše krmíme, kteréžto nám škody ižádné nečinie, neb našich [64r]teřichóv těmi krměmi nenaplňujeme, neb jest nám neslušné a zlořečené břicho nadúti. A protož bez neduhu jsme živi vždycky. Tělesného zdravie požíváme, ižádného sobě lékařstvie nečiníme, ižádné pomoci nehledáme k našich těl zdraví. A jednostajným cílem život náš se skonává, neb jeden déle nenie živ než druhý, ale [podlé] [note] řádu položenie každého cíl smrti přijde. K ohni pro zimu nesedáme, ižádného horka těla naše nečijí. Vždycky nahými těly nebo životy chodíme. Žádostí tělesných nečiníme, všecko skrze pokoru sneseme. Všecky nepřátely naše vnitřnie hubíme, abychom se zevnitřních nikoli nebáli, neb snáze bude města dobyti, když od vnitřních nepřátel bývá dobýváno. Ale ty, césaři, se vnitřními nepřátely bojuješ, aby ty, kteréž diably vnitř máš, krmil a zachovával. Bezpečně živi sme na světě, na zemi žádné pomoci nežádáme, naše těla větvím stromovým, jichžto ovoce jéme, jsú přikryta. Vodu Tabela potoka pieme. Jednoho najvyššého boha ctíme samého. Života budúcieho věka žádáme věty, té, jenž nemá přichýlenie k užitku, slyšeti aneb mluviti nedbáme. Nemnoho mluvíme. A když k mluvení budeme přinuceni, pravdu povieme a inhed umlkneme. Zbožie nemilujeme. Mezi námi ižádná smahlost závisti nenie. Mezi námi ižádný vyšší ani silnější nenie. Chudobú, kterúžto máme, tú se bohatíme, neb my všichni dobrotivě ji trpíme. Sváru nečiníme aniž tělesné brani nosíme. Pokoj vždycky za obyčej držíme. Súdóv nemáme, neb zlého nečiníme, pro něž bychom k súdu byli přivoláni. Jediný zákon jest našemu přirození protivný, že ižádného milosrdenstvie nečiníme proto, že ižádného zlého nečiníme, pro něž bychom hodni byli dosieci milosrdenstvie. Ižádného úsilé, jenž k lakomství tiehne, netrpíme. Údóv [64v]našich k smilství nepoddáváme. Cizoložstva nepášeme aniž kterých hřiechóv činíme, pro něž bychom ku pokání byli přitrženi, neb což upřémného jest, to činíme, neb skrze mrzké činy povětřie nešeredíme. Povětřie naše nikoli se neporuší. Ižádného rúcha v rozličné barvě nemáčéme. Ženy naše neokrášlují se, aby se slíbily, a s nimi ne pro smilstvie, ale pro dietek rozplozenie se skládáme. Ale ony ižádné jiné okrasy nehledají, než což jim božské převěděnie pójčilo. A ktož by směl boží skutek proměniti, hřiech úhlavní ten by páchal, za to máme. Lázní nepožíváme, abychom těla naše zmyli. Slunečným[note] horkem se ohřéváme a povětřé rosú se poléváme. Ižádného myšlenie nemáme, ani lidem, ani zvieřatóm panujeme. Myť pravíme, že ukrutné jest tisknúti člověka k službě, jehožto božská zpósoba jakožto nás svobodná učinila. Kamenie u vápno nespalujeme, abychom sobě domy a hrady dělali. Orudie z země nečiníme. V jamách beze všé péče odpočíváme, neb my také domy máme, v nichžto, dokud jsme živi, odpočíváme. Pro kupčenie se po moři neplavíme. Uměnie ozdobné řeči mluvenie neučíme se, ale sprostností, jenž nás lháti neučí a nedopustí, všecko vypravujeme. A když chceme hře zvykati se, tehdy naše a předkóv našich skutky rozprávieme, pro něžto spieše pláčeme a býváme zamúceni, než bychom se smieli. Ale jiné věci vidíme, jimižto srdce naše bývají obveselena, točíšto nebe hvězdami nečíslnými stkvúcé, slunce zardělé, jehožto jasností vešken svět přijímá osviecenie a odplatu. Moře překrásné často vídáme, a když búří bývá pohnuto a blízské škodí zemi naší, jakožto svú sestru obklíčí a obstúpí, a tu rozličná rybie plemena spatřujeme. Také milo nám jest viděti pole květonosné, od něhožto přechutná [65r]vuoně v naše chřépie vcházie. Máme také utěšenie v najlepších miestech lesných a studničných[note], kdežto přeutěšené slyšíme ptactva zpievanie. Tyto zajisté obyčeje držíme a ta přirozenie, kteréž budeš li chtieti držeti, toběť se budú zdáti ostré a horké. Pakli nechceš jich následovati, nám viny žádné nebudeš moci dáti, neb podlé naučenie listu tvého skutky, naše naučenie tobě jsme tiemto písmem rozprávěli. Ale chcem o tvém učení maličko něco rozpraviti, neb se nám zdá tvój život velmi ukrutný. Ty jsi Afriku a Europu u malém čase sobě podrobil. A dieš sám, že všeho světa dobudeš. Ty světlost slunečnú dieš zahynúti, kdež běhu jeho cílóv, ukrutnosti oděncóv žádav, zpytáš. Ty jsi pokolské a europské potoky, stkvúcím zlatem plovúcie, chudé jsi učinil. Ty pije, ižádnéhos potoku neumenšil. Ty všecko jeda, tváři postné vždycky ukazuješ. Ty na oběti syny své hubíš. Ty mezi lidmi pokojnými svár seješ. Ty radíš lidem, aby jim širokosti zemské nestačily, ale nebeských aby hledali přébytkóv připravených, nedbáš. Skrze bohy své mnoho zlého pášeš, jakožto vždycky činili sú a činie, neb móžeš svědecstvie vzieti od Jováše, boha tvého, a Prozerpiny, bohyně tvé, jimžto se klanieš, neb Joviš s mnohými jest cizoložil ženami a Prozerpina mnohé jest učinila svého cizoložstva účastníky. A protož, biedníče, ctíš bohy cizoložníky a zúfalé a nenecháš lidi živu býti v jich svobodnosti, ale je v službu podrobuješ. Nečiníš pravých súdóv. Dobře mluvíš, ale dobře málo činíš aneb nikdy. Ižádného nemáš za múdrého, jedno toho, jenž má řeči výmluvnost. Vešken svój smysl na jazyce nosíš a všecka tvá múdrost v tvých ustech přebývá. Zlato miluješ, města a veliké domy stavieš a množstvie služebníkóv žádáš. [65v]Tak mnoho jieš a pieš, že tvój žaludek, přielišným naplněním sa truden, v rozličné neduhy se mění, a tak dřéve času smrt budeš trpěti. Všecko chceš držeti a všecko tě drží zásluhú. Jediné bragmanské uměnie vší tvú múdrostí panuje, neb znamenáme li dobře, kak jest mátě tě urodila, jenž kamenie, kořenie i stromy jest vytvořila. Ty okrášluješ hroby své a v uorudie drahé svój popel svého těla kladeš. Co muož horšie býti nežli kosti, jenž by měla země přijieti, spáliti, a nepřepustíš, by země odjala a svój pokrm přijela. Ale myť na čest bohu skotu nehubíme aniž chrámóv děláme obrazóm zlatým a střébrným[note]. Ty máš taký zákon, že ze všeho zbožie svého oběti bohóm svým činíš, aby uslyšeli prosby tvé. Nerozumieš, že bóh ne pro odplatu ani pro krev telecí, ani skopcovú, ani kozlovú, ale pro dobré skutky a výmluvu modlitebnú bude pohnut k smilování. A proto bóh uslyší člověka pro slovuo, neb pro slovo podobni bohu jsme učiněni. Buoh slovo jest a tiem slovem všecky věci živy jsú a stojie. My to slovo ctíme a milujeme a tomu se čistú myslí klanieme. A protož mníme tě přéliš nestatečného, že věříš, by měl obecnost přirozenie s bohem, poněvadž je cizoložstvím a smilstvím a modloslužbú na každý den zšeřezuješ a poškvrňuješ. Ty to činíš, ty to miluješ a po smrti za to bezčíslné muky trpěti budeš. Ale my protivné tomu činíme a milujeme, abychom po smrti božské chvály požívali. Ty neslúžíš jednomu bohu, jenž kraluje sám v nebi, ale mnohých bohóv poslúcháš a tolik bohóv ctíš, kolik údóv v svém těle nosíš, neb dieš, že člověk jest menší svět. A jakožto tělo člověčie má mnoho údóv, též i v nebi pravíš, že jest mnoho bohóv. Jovovi věříš, že jest bohyně, a proto že [66r]jest srdečně hněvivá. Pravíš také, že Mars jest buoh pyšný, neb jest knieže bojové, Merkuria bohem jazykovým nazýváš proto, že jest mnoho mluvil. Věříš, že Herkuleš jest bóh ramenú, neb jest dvanácte mocí ukázal bojuje. Bacha máš za buoha hrdelnieho, neb jest najprvé opilstvie nalezl. Kupidmu bohyni miluješ, neb jest byla smilnice, a dieš, že drží pochodni zajženú, neb smilstvie zbuzuje. A proto ty ji bohyní jatrnú menuješ, ale Cereru, že jest byla najprvé nalezla obilé. Pravíš, že jest Venera bohyně břichová, neb jest byla mátě smilstvie, i dieš ji bohyní údóv smilných. A tak zajisté tělo člověčie mezi bohy rozdělíš, ižádné částky nezachovávaje, aniž věříš, by buoh tvé tělo, jenž jest v nebesiech, stvořil. Bohy ctíš třie, jenž tě v svú „w“[note] službu podrobují, a jim dani dáváš. Matatiášovi[note] obětuješ kance, Bachovi kozla, Junovi páva, Joviášovi býka, Apolonovi beránka, Veneře holubici, Minervě sovu, Cereři prhu Merkuriášovi stred, Herkulešovi oltáře větvemi stromovými korunuješ. Chrám Kupidin róžemi a rózhami ozdobuješ a korunuješ a všecku moc svú kladeš v nich, ale [ne] [note] v svém těle. Zajisté neřékati bohóm těm pomoci, ale řečníky slušie je nazývati, neb tvé údy rozličnými mukami mučiti budú. A musíš toliko muk podstúpiti, kolik bohóm poctivosti činíš, neb jeden bóh tobě ustanovil, aby smyslel, druhý aby pil, třetí aby se vadil. Všickniť tobě panují a všech jsi poslušen. A protož musíš u mnohé zlé vstúpiti, jenž zlé činíš, aniž chceš nikoli zlého ostati. A protož takým bohóm slúže, pro své zlé slúžíš, neb tak tě ponukují zlé činiti. Uslyšé liť tě bohové, zléť se přihodí, neb za zlé prosíš jich. Pakliť tebe neuslyšé, tvým se žádostem [66v]protivie. A protož neuslyšé liť anebo uslyšé, vždyť škodu učinie. Takovéť jsú bohyně tvé, jenž nahlástky slovú. Toť jsú muky, o nichž jsú tobě tvoji učedlníci pravili, jenž tě jako mrtvého mučie a kvielé. A chceš li právě spatřiti, nic horšého nemóž kto trpěti, nežli ty trpíš, neb kteréžkoli znamenie pravili jsú tobě mistři tvuoji, že jsú u pekle ustavené, a ty tudiež muky budeš trpěti, aby zlodějstvo, lúpež, cizoložstvie a smilstvo páchali, neb pravie, že u pekle vždy jsú žézniví, aniž mohú nikoli býti nasyceni. A ty máš takú žádost zbožie dobývati, že se jich nikdy nenasytíš. A dále všecko, jenž pravie, by u pekle bylo, to v tobě přebývá. Běda tobě, nebožtíku, jenž po smrti tolik a také muky trpěti budeš. Přečet ten list Alexander, rozhněval se jest velmi pro bezprávie bohové, a tak potom inhed odepsal jemu takto.

[scroll to TOC]
Kapitola[note] XCVI.

pNum_95Král nad králi a pán panujících Alexander, syn boha Amona a Olympiady královny, Dindimovi zdravie. Jestliže všecko shledává se na vás, co jste nám po listech vašich vylíčili, sami móžete dobrými lidmi slúti, jenž jakožto dietě ižádných hřéchóv nečiníte. Ale ještě vězte, že toho živuota ne z ctnosti, ale z obyčeje činíte neb podlé obyčeje, aneb se bohy nazýváte, aneb nenávistí hnuti jste proti nim. Řekli ste zajisté, že země své neořete, semen sieti nechcete, vinic ani stromóv nesadíte, domóv nestaviete. Zevné[note] dolíčenie jest, že želez nemáte, jimiž by měli dělati, sieti i orati nemóžete. A protož, jedúce kořenie, musíte svój život vésti jako bravové, suchý a divoký, neb nemóžete mieti ani obilé, ani masa, ani ryb. I zdali toho vlcé nečinie, kteřížto když se masa najésti nemohú, země se nasytie. bychom mohli vjeti u vaší zemi, nemohli bychom vzieti mú[67r]drosti z vašeho nedostatku, kterýž vy máte, ale ten hlad ostaví nás v našich miestech. Pakli bychom u vašich krajinách své stany rozbili, chudoby též jakož i vy rovně bychom požívali. Ne, nenie[note] chvály hoden muž, jenž vždycsky bydlí v žalosti, ale ktož skrovně veselé požívá. Neb by měli chváleni býti mužie tesknosti, tehdy slepí a malomocní měli by nade všecky jiné chváleni býti. Řekli jste také, že vaše ženy se neokrášlují. A které okrasy ponesú, když jich nemají ani mohú mieti? A dále cizoložstvie nečiníte. Kterak budú smilniti, kteréž nejedie? Smilstvuo nepocházé jedno z teploty jatrné a krmi, ale vy nejiete, jedno kořeníčko jakožto vepřové, a hladu nikdy nevyženete. Proto nemáte moci k smilství. Učenie nemáte ani milosrdenstvie hledáte. A tiem vším máte společnost s hovady, kterážto jakož nemají od přirozenie, aby co dobrého počily, ani v kterém dobrém mají utěšenie. Ale nám rozumným, jenž máme svobodnú vuoli od přirozenie, jsú nám mnohá utěšenie puojčena, neb jest nelze, aby ta veliká tohoto světa zpósoba mohla bez proměněnie trvati, aby po zámutku radost nepřišla, neb vuole člověčie proměnitedlná jest, jenž s nebeskú se proměnú mění, neb jasný den jasnú mysl člověčí činí a veselé, a temný den teskný činí smysl člověčí a temný. A skrze rozličné věky též se mění, neb dětinstvo v sprostnosti se veselí. Mnoho utěšených věcí náš zrak potýkají. A jedny věci čijeme skrze viděnie, druhé skrze slyšenie, třetie skrze povoněnie. A jiné čijeme skrze dotčenie a pokušenie a od země všecka dobrá a ovuoce přijímáme, z moře ryby, z povětřie ptáky, rozkoší se těšíme. Ale chcete li se od toho zdržeti, tehdy vá[67v]mi pýcha vládne aneb závistí budete drženi, neb nám i vám to dáno jest. Ale jáť podlé vtipu mého súdím, že nravové vaši viece k bláznovství nežli k múdrosti táhnú. Přijem Dindimus list, čite a odepsa zase Alexandrovi takto.

[scroll to TOC]
Kapitola[note] XCVII.

pNum_96Dindimus, učedlník bragmanský, Alexandrovi zdravie. Nebydlímeť na tomto světě jakožto věčně věční přebývají, ale jako pútníci, neb když navštieví smrt, béřeš se do jiných krajin aneb přébytkóv. Aniž přebýváme v hřiešných staviech, ižádného krádeže nečiníme. A protož, majíce bezpečné svědomie, zjevně chodíme. Nejsmeť bohové ani proti bohu býváme zbuzeni závistí. Buoh, jenž jest stvuořil všecko na světě, mnoho věcí a rozličností jest ustavil a dal jest člověku svobodné volenie, aby o všech věcech, jenž jsú v světě, opatřil a rozeznal. A protož horšie opustí a lepšé ho následuje. A ten ne buoh, ale přétel slove boží, a protož o nás, jenž svatě a skrovně živi jsme, proč dieš, anebo bohové jsme, anebo proti bohóm závistí búříme, neb zajisté ten dóvtip, jenž o nás máte, vás se dotýče? Neb poněvadž mnohých zčestie, kteréžto máte, pýchú jste naduli se přélišnú, svá těla chlubnými rúchy okrášlujete a učiňujete na své prsi zlaté orudie. Ale co vám prospěšno jest, neb pro zlato duše nebývají nikoli spaseny, aniž se lidská těla nasycují. Ale my, jenž pravý požitek zlata máme a jeho přirozenie rozeznáváme, když jsme žézniví, jdeme ku potoku, abychom pili. A to zlato, ač bychom nalezli, od nás by nohami bylo potlačeno, neb zlato ani lačnosti odjímá, ani žézni stavuje, ani muož neduhóv od lidí odlúčiti. Jest li žézniv člověk a napie se vuody, inhed žézen staví. Pakli lačen jest, pokrmem lačnost zažene. A protož by zlato [68r]bylo téhož přirozenie, kdyby je měl neb přijal člověk, inhed by lakomstvie zahladilo. A protož co prospievá zlato? Zlatoť neočiščuje, nenasycuje, nenaplňuje, neposilňuje, ižádného užitka tělu člověčému nepřinášie, ale řepice neb jiné orudie z něho činie. I zdali orudie hliněné tolik neprospěje, jedno že mysli vaše pro stkvúcie zlato pýchú bývají pozdvižena. Veliké zajisté vzácnosti jest zlato, neb čím je kto viece má, tiem viece jeho žádost se množí. Přečet Alexander list, odepsa jemu takto.

[scroll to TOC]
Kapitola[note] XCVIII.

pNum_97Alexander, král nad králi a pán panujících, syn boha Amona a Olympiady královny, praviece kazujem, že ne tak světa tohoto zčastné jest vaše sedadlo ustaveno od počátka, že cizí k vám přijeti nemohú, aniž vy k nim nikoli nemóžete přijíti. Protož svuoj přébytek chválíte a diete, že blahoslaveni jste, neb tak jste zavřeni, že byste chtěli vyjíti a jiných obyčejóv požívati, nemohli byste. A tak, chtiece nebo nechtiece, musíte svuoj živuot a obyčej chváliti, neb podlé vašeho naučenie život těch, jenž v žaláři přebývají, má nemálo chválen býti, kteřížto mučedlníci život až do smrti trpie. A zbožie, jenž pravíte, by měli, mukám se rovnají těch, ješto v žaláři přebývají. A což lidem zlým náš zákon přisluhuje, to vy od přirozenie trpíte a odtad pocházéte, že ktož múdrým od vás jest nazván, u nás vinen a utrpenie hoden se menuje. A protož věrně ne blahoslavenstvie, ale bieda váš život móže súzen býti. Ale skrze bohy nesmrtedlné bychom mohli přijeti k vám, vašie biedy vás zbaviece, učinili bychom z vás muže oděním rytieřským i také dobrými koňmi okrášlené.

[scroll to TOC]
Kapitola[note] XCIX.

pNum_98Mezi tiem přikáza Alexander, aby na tom miestě slúp mra[68v]morový divné výsosti byl postaven. A káza na něm toto znamenie psáti řecskými, latinskými a indiskými slovy: Já Alexander, syn Filipóv z Macedonie, po smrti Dariášově až do tohoto miesta táhl jsem, bojuje i také mužsky rytieřuje.

[scroll to TOC]
Kapitola[note] C.

pNum_99Odtad pohnuv vojskem, přitrže na pole, jemužto jméno Atrea, a rozbi tu stany. Ale bieše okolo toho pole les hustý, stromóv ovocných plný, jimižto živi byli divocí lidé, kteřížto bydléchu v tom lese, jichžto těla biechu převeliká jakožto obrová. A biechu oděni rúchem koženým. Ti když uzřechu vuojsko Alexandrovo, diviechu se velmi. A inhed přikáza Alexander, aby všickni vysokými hlasy křičeli. A inhed, jakž počechu všickni křičeti, lekše se ti lidé, báli se velmi, neb nemějiechu obyčeje rozuměti lidským hlasem. A inhed počechu utiekati, rozběhše se po lese. Ale Alexander a jeho rytieři, stíhajíce je, zbili jsú jich šet set a čtyři a čtyřidceti mužóv. Ale umřelo jest rytieřóv Alexandrových sto a sedmmezcietma a ostachu tu tři dni, jedúce ovoce těch stromóv.

[scroll to TOC]
Kapitola[note] CI.

pNum_100Odtad pohnuv vojskem, i přitrže k jednomu potoku a rozbili jsú tu stany. A když nasta devátá hodina na den, přijide na ně člověk divoký velikého života a maje štětiny na sobě jako vepř. A hlas jeho jakožto vepřový, nemaje řeči, ale chrochtáše jako vepř. Jehožto uzřev Alexander, přikáza svým rytieřóm, aby jej chytili a předeň přivedli. A když rytieři běžechu na něho, on se jich nebáše ani utiekáše před nimi, ale přede všemi bez strachu stáše. Viděv to Alexander, káza přivésti dievku a káza ji svléci do nahoty a postaviti ji před tiem mužem. Ale on, přiběh k dievce, popade ji a vedlé nie stoje, poče vysokým hla[69r]sem chrochotati. A inhed přikáza Alexander dievku jemu odjieti, ale on jako najukrutnějšie zvieře poče řváti. Potom s velikú nesnází popadše jeho, postavichu jeho před Alexandrem. A vida jeho Alexander, divil se jest velmi zpósobě jeho. I káza jej uvázati a ohněm spáliti.

[scroll to TOC]
Kapitola[note] CII.

pNum_101Odtud pohnuv vojskem, přitěže na jiné pole, na němžto divné velikosti stromové stáchu, kteréžto s sluncem vycházéchu a s sluncem zacháziechu, neb zajisté od prvé hodiny dennie vycházéchu z podzemie a až do hodiny šesté rostiechu u výsost. A od šesté hodiny až do západu slunečnieho vstupováchu v zemi, že jich nad zemí i znamenie nebieše. A na každý den ovoce přeužitečné přinosiechu. A když je uzře Alexander, přikáza jednomu rytieři, aby jemu toho ovoce přinesl. A ten, když chtieše přikázanie jeho naplniti, inhed porazi jeho duch zlobivý a před obezřením všech lidí umře. A uslyšechu hlas u povětří a řkúce: Ktožkoli k těmto stromóm bliz přistúpí, smrtí přerychlú umře. A biechu na tom poli ptáci překrotcí přeletujíc, a když jich chtieše kto dotknúti, inhed od nich vycházéše oheň a inhed toho každého ukrutně páléše.

[scroll to TOC]
Kapitola[note] CIII.

pNum_102Odtud pohnuv vojskem, i přitrže k jedné hoře, jenž bieše tak veliké výsosti, že v sedmi dnech ustavičně jdúce, jedva jsú vešli na vrch. A když biechu svrchu, přišlo jest množstvie drakóv, hadóv a lvóv, jenž se převelikú teskností mútiechu, že jich ledva ujidechu. A sšedše s hory, vničechu do údolé temného tak, že ledva jeden druhého mohl opatřiti. A bieše v tom údolí tak přehustá mlha, že jsú ji rukama makali. A biechu tu v tom údolí přemnozí stromové, jichžto ovoce a listie vonnú chut mějieše, [69v]a potokové přečistí tečéchu. A tak zajisté za osm dní slunečných paprslkóv nevidiechu. A po osmi dnech přitržechu k jedné hoře a u kteréž bieše husté povětřie tak, že od něho všecko vojsko bieše obtieženo, že by nemálo byli se zadchli. Ale když na horu jedechu, nalezechu črstvé povětřie a jasnost dnová jim svietieše. A tak jedenácte dní, ustavičně na té hory vrch jedúce, pracovali jsú. A když vstúpichu na vrch tého hory, viděli sú s druhé strany den přejasný. A sšedše s hory, na roveň převelikú přišli jsú, jichžto[note] země bieše přéliš červená. A na té rovni bieše stromóv bez čísla, jenž nad výš lokte nerostiechu, jichžto ovuoce a listie biechu chutné jako fík. A nalezechu potóčkóv vuodných přemnoho, kteřížto vodu jako mléko mějiechu a lidi jakožto mlékem krmiechu. A jezdiec po té rovni sto a sedmdesáte dní, přitržechu k převysokým horám, jichžto vrchové zdáchu se, by nebe dotýkali. A biechu ty hory příkré jakožto zdi tak, že ižádné vjitie nemohlo býti navrch. Avšak nalezechu dva próchody skrze hory rozdělené a jeden bieše na puolnoci a druhý na vzchod slunce. Ale když Alexander mysléše, kterak ty hory biechu rozděleny, člověčí li rukú, čili povodní, a potom súdil jest. A vše v tu šíji, jenž tiehne ke vzchodu slunečniemu, bral se jest osm dní po přeostré cestě. A den osmý nalezechu basiliška hrozného a starostí velikú přesmrdutého, kterýžto tak jedovatý bieše, že netoliko smradem, ale i viděním, což mohl opatřiti, porušováše. A protož Macedonští a Perští jediným zrakem toho draka padáchu mrtví. Ale rytieři, vidúce také nebezpečenstvie, chodiechu a řkúce: Božie moc před námi stojí, [70r]jenž nám ukazuje, abychom dále nechodili, tehdy Alexander poče sám po vrchu té hory choditi, aby mohl příčinu takého moru poznati. A když stáše na vrchu té hory, uzře basiliška, an prostřed cesty spí ústavně, neb když počijéše člověka anebo zvieře k sobě přistupujícé, otevřieše oči, a kolik jich opatřieše, inhed všickni zemřechu. A to uzřev Alexander, inhed sjide s hory a postavi cíl dobrý, aby ižádný nepřestupoval dále. A káza udělati štít šesti loket dlúhý a čtyři v šíři. A káza svrchu na štítě učiniti veliké zrcadlo a učiniti sobě chódy dřevené lokte zvýši. A vzav ten štít před se a chódy na nohy tak, že ani hlavy, ani noh, ani co života mohlo od basiliška viděno býti, i poče jíti Alexander proti němu. A příkáza rytieřóm, aby ižádný té meze nepřestupoval. A když bieše bliz od basiliška, tehdy on otevře oči své. A hněvivě vzhlede v zrcadlo. A uzřev se sám v zrcadle, inhed jest od svého zraku umřel. A znamenav to Alexander, že jest basilišek umřel, zavolav rytieřóv svých, vece jim: Poďte a vizte mordéře vašeho. A oni kvapiec přijidechu a uzřechu ostrovida mrtvého. A přikázaním jeho upálichu jej Macedonští, chváléce všichni múdrost Alexandrovu u toho účinka.

[scroll to TOC]
Kapitola[note] CIV.

pNum_103Odtud hnuv vojskem, přibra se na kraj té cesty tak, že nemóžéše dále jíti, neb biechu na příkré hoře a veliké, s niežto skály příkré jakožto zdi s té hory biechu vysoké. A uzřevše cestu jinú, přijidechu na roveň svrchupsanú. I vymysli Alexander cestú na puolnoci jeti i bra se dní patnácte. A opustiv stezku počatú, poče se napravuo chýliti. A chodiec dní devadesát, přijide k jedné hoře diamantové. A mějieše ta hora dva tisíce a pět set stupňóv zafírových, [70v]jimižto bieše ten vzchod na tu horu udělán. A tu rozbili jsú své stany.

[scroll to TOC]
Kapitola[note] CV.

pNum_104Ale jiný den učini Alexander oběti bohóm svým, a vzem s sebú dvanácet kniežat svých postupných, jide na tu horu. I najide sieň překrásnú, jenž mějieše dvanácte dveří a sedmdesáte oken. A dveře i podvojové i okna, vše z ryzého zlata uděláno. A bieše tu chrám vešken zlatý a před jeho dveřmi bieše vinice, jenž nesieše hrozny z divných perel. A všed Alexander i jeho kniežata do té sieni, nalezechu člověka, ležiece na té posteli na zlaté a v zlatohlavovém rúše. A bieše ten člověk velmi velikého těla a krásný, jehožto vlasy na hlavě i na bradě jakožto snieh najkrasší biechu. Jehožto když uzře Alexander a kniežata jeho, lekše se počechu se jemu klaněti. I vece stařec: Alexander, ty opatříš, ještoť jest tělesný člověk nevídal, a uslyšíš, ještoť zemský člověk neslýchal. Jemužto odpovědě Alexander: Ó, přeblahoslavený, kterak ty mě znáš? Ale on odpovědě: Prvé nežli vuoda ani povodně byla přikryla tvář zemskú, znal sem tvé činy. I zdali nechcete zvěděti posvátných stromů slunce a měsiece, jenž zvěstují mi a pravie? Uslyšev to Alexander, naplněn radostí velikú, vece: Ovšem, pane, žádáme je viděti. Odpovědě stařec: Jste li čisti od obcovánie ženského, tehdy móžete jíti na to miesto, neb jest sedadlo božie. Odpovědě Alexander: Čisti jsme. A inhed vstav stařec, vece jim: Složte s noh obuv a s rukú prsteny a poďte po mně. Alexander káza kniežatóm pozuostati. A složiv obuv a prsteny, s Ptolomem a s Antiochem a Pordiaxem jide. I počechu choditi po tom lesu, jenž bieše u větčí ohradě. A biechu ti stromové sto noh zvýši a biechu podobní k bobkovému dřieví a oliví, z nichžto ka[71r]didlo a balšám přeštědře tečéše. Potom chodiece po lese, uzřechu jeden strom přéliš vysoký, jenž nemějieše ani ovoce, ani listie. A sedieše na něm pták veliký, maje korunu pávovú a laloky též ozdobené a okolo hrdla obrúček zlatem stkvúcím stkviecí. A na hřbětě modrý bieše a ocas jako z róžených peří, na nichžto žlutá barva bieše. A když jej uzře Alexander, divieše se velmi zpósobě jeho. I vece stařec Alexandrovi: Tento pták, jehož vidíš, jediný jest na světě slóve fénix.

[scroll to TOC]
Kapitola[note] CVI.

pNum_105Pak jdúc po tom lese, přijidechu k těm stromóm slunce a měsiece. I vece jemu stařec: Vzhlédni vzhóru, a o čemžkolivěk chceš zvěděti na své mysli, převrz, ale zevně neroď praviti. A ti stromové biechu velmi vysocí. A strom slunce, mějieše listie jako ryzé zlato zardělé a stkvúcie, ale měsiečný mějieše listie jako střébro stkvúcie. I vece Alexander: Kterým jazykem dadie mi odpověd? Odpovědě stařec: Strom slunečný svú odpověd indiskú řečí počíná a řecskú skonává. Ale strom měséčný řecským počíná a indiským skonává. Tehdy Alexander, políbiv stromy, v svém srdci poče mysliti, vrátí li se s vítězstvím do Macedonie. Tehdy strom slunečný indiskú řečí odpovědě: Ty, skrotiteli světa, pán i otec jsa spolkem, ale otcového královstvie neuzříš. Celý rok živ budeš a osm měsiecóv, a jemuž úfáš, dáť napitie smrtedlné. Tehdy Alexander na své mysli řekl: Pověz mi, přesvatý strome, kto mě má zahubiti? Odpovědě strom: Bude liť zjeven muž, ješto tvé skutky zruší, ty jeho zetřeš a tak mé piesni chybie. V ta doba vece kmet, jenž vuodieše Alexandra: Neroď viece truditi stromóv pro otázky budúcích věcí, ale vraťme se. A protož vráti se Alexander, plače hořce pro tak krátký čas živo[71v]ta svého, a kniežata s ním plakáchu. A když přijidechu k tomu paláci, vece kmet: Alexander, vrať se, neb nemóžeš ani komu puočeno jest dále jíti. Pakli nechceš se vrátiti, na puolnoci cestu krajin móžeš učiniti, ale nebudeš moci přes mnohé země jíti. A to řek, i vyjide do sieni ten kmet. Ale Alexander a kniežata jeho sešli jsú po stupních dolóv.

[scroll to TOC]
Kapitola[note] CVII.

pNum_106Druhý den pohnuv vojskem, poče se vracovati. A jede na tu roveň širokú a tu rozbi své stany. A inhed Alexander mezi dvěma těma cestoma káza dva slúpy mramorová postaviti a mezi nima domček mramorový, na němžto bieše psáno řecsky, indisky a židovsky: Já, Alexander, syn Filipóv Macedonského, ty slúpy a ten domček postavil sem po zahubení Dariáše, krále perského. Ale ktožkolivěk bude chtieti dále jíti, drž se nalevo, nebo ktož puojde na pravú ruku, mnohoť nalezne přékaz a protivností, jenž překážejí chodu jeho a nedadie jemu dále jíti.

[scroll to TOC]
Kapitola[note] CVIII.

pNum_107Odtud hnuv vojskem, poče se vracovati a po té rovni táhnúti, ale ne tú upřémností, jenž byl přijel, ale na stranu puolnoci se chýle, s kteréžto strany spěšnějé bieše příchod do Macedonie. A přitrže do země, jenž slóve Praxiada, a tu rozbi stany své. Ale lidé té země, uslyševše příjezdu Alexandrovu, mnoho daróv jemu přinesli, točíšto kóže rybie majícé podobenstvie levhartovo a kóže lampredové na sedm loket dlúhé. A bieše v té zemi miesto na hoře z drahého kamenie bez vápna udělané, v němžto vládnieše a kralováše jedna žena, vdova jménem Kandacis. A ta mějieše tři syny, prvého jménem Kandeolus a druhého Marsipus a třetieho Karaptus. A inhed Alexander posla k ní list takto vznící:

[scroll to TOC]
Kapitola[note] CIX.

pNum_108Král nad králi, pán panujících, syn [72r]buoha Amona a královny Olympiady, Kandacis králové radost. Věz, žeť chrám bohový vám zlatý posieláme. A protož přijeďtež na horu a bohu Amonovi oběti spolu obětujeme. A když králová Kandacis přečite list, inhed posla své posly, nesúce dani a dary a list takově vznící:

[scroll to TOC]
Kapitola[note] CX.

pNum_109Králi nad králi kralujícému Alexandrovi Kandacis, královna meronská[note], poslušenstvie. Že jsi dobyl Persida a Ejipta a Indie a všecky jiné lidi sobě podrobil a co jsi činil, činíš netoliko od boha Amona, ale ode všech jiných bohóv jest tobě přisúzeno. Ale nám, jenž máme jasné a světlé duše, nenie nám potřeba k obětování bohu Amonovi na horu jíti. Ale žeť nechci tvé velebnosti ovšem se protiviti, posielámť bohu tvému Amonovi zlatú korunu, drahým kamením osazenú. Ale vám posieláme drahé kamenie, ptákóv špačkóv dvě stě, zlatých řetězóv deset a plny visutých ptákóv svrchuřečených a zlatých, třidceti uzd, závor ebenských tisíc a pět set múřenínských robencóv, sto opic, dvě stě a čtyři sta slonóv, jednorožcóv osmdesát, rysóv tři tisíce, koží levhartových čtyři sta. A protož prosíme výsosti tvé, dobyli li byste všeho světa, to nám svými listy ukážete.

[scroll to TOC]
CXI.

pNum_110Mezi tiem za jisté posly, kteréžto králová Kandacis bieše poslala, [i posla] [note] Alexandrovi maléře dospělého, jenž by pilně spatřil osobu Alexandrovu a namaluje i přinesl ji. I stalo se to. Ale Alexander, vzem dary od poslóv, ctil jest je velmi. A potom vrátivše se poslové, přinesli jsú zpósobu Alexandrovu namalovanú, kterúž když opatři králová, by veselá velmi, neb jeho zpósoby velikú žádostí žádáše.

[scroll to TOC]
CXIII.

pNum_111Potom jeden z synóv té královny jménem Kandacis, [72v]syn Kandeolus, vyjede s svú ženú a s málo rytieři svými, aby se jich mysli utěšili. A inhed je potka ebriborský král, věda krásu jeho ženy. A přijel s množstvím nepřátel, i zbi jich mnoho a ženu Kandeolovu vztyči násilím. Ale Kandeolus u mále ujede vuojska Alexandrova, chtě jeho prositi, aby jemu ráčil dáti pomoc proti králi ebriborskému. Ale strážní vojska, chytivše jeho, vedechu ho před Ptolomea, jenž bieše druhý pod Alexandrem, jemuž vece Ptolomeus: Kto jsi ty? Odpovědě: Jsem syn královny Kandacis. Vece Ptolomeus: Proč jsi sem přišel? Odpovědě, kterak jest potkán od krále ebriborského a že jemu ženu vzal mocí. A když Ptolomeus vyjide z svého stanu a káza střieci toho mládence, i jide do stanu Alexandrova, kdežto spáše, neb již bieše noc temná. A všed, i ubudi Alexandra a povědě jemu vše pořád, jakož bieše jemu Kandeolus pravil. Uslyšev to Alexander, vece jemu: Vstav korunu na hlavu a seď královsky a rci se Alexandrem a kaž, ať přijde před ty Antiochus. A pak pošleš po mě a jáť jako Antioch před tě pospieším. A kdyžť přijdu před tě, všecko, cožť jest pravil, před ním povieš. A potom mne otiežeš pod osobú Alexandrovú[note], radě se, co máš k tomu učiniti. A protož odjide Ptolomeus a vše, což bieše Alexander rozkázal, naplnil jest. A otáza Alexandra, co by k tomu měl učiniti. A stáše tu Kandeolus. I odpovědě Alexander: Najvětčí césaři, ač se líbí tvé velebnosti, a jáť pojedu s tiemto mládencem a od vás přikáži králi ebriborskému, ať jemu vrátí ženu. Pakliť toho neučiní, bez meškánie ohněm město jeho spálíme. Uslyšev jeho řeč Kandeolus, inhed pokloni se jemu a vece: Ó, přemúdrý An[73r]tioche, slušelo by tobě královské koruny požívati. A vyjev odtud s Kandeolem, v noci do města králova vjeli jsú. A ponocní města toho voláchu, kto by byli. Odpovědě Alexander: Kandeolus jest. Přikazujemť vám od Alexandra, aby jemu jeho ženu kázali vrátiti, jinakť město vaše bude spáleno, dočekáte li přitrženie vojska. Uslyševše to lidé toho města, inhed jsú vylámali dveře domu králového, a vyněmše ženu Kandeolovu, inhed ji jemu vrátichu. Tehdy Kandeolus pokloni se jemu a vece: Předobrý Antioche, muoj najmilejší, prosím, aby se mnú jel před mú mateř, aby pro čest mně danú tě obdařila. Uslyšev to Alexander, uradova se, neb žádáše viděti královnu a město jejie. I vece jemu: Jeďme k césaři Alexandru a uprosíš mě u něho a takť učiním všecku vuoli tvú. I sta se tak. A vzev odpuštěnie, i jede s Kandeolem. A když spolu cestú jedešta, přijedechu na vysoké hory, jenž jako do oblakóv dosaháchu. A na těch horách viděli jsú převysoké stromy, podobné k cedróm a veliká jablka nesúcé, kteréžto když uzře Alexander, divieše se velmi. Viděl jest také Alexander kořenie divné velikosti, jenž jmějieše hrozny tak veliké, že jeden člověk nemohl unésti jednoho, a ořešie, jenž nesiechu ovoce, jako dýně veliké ořechy. V těch miestech opic bez čísla přebýváše. A potom přijidechu do města Kandacis královny. Uslyševši Kandacis, že Kandeolus ve zdraví s svú ženú jede zase a že posel Alexandróv s nimi jede, by tiem velmi radostna. A inhed se obleče v králové rúcho a vstavi na svú hlavu korunu zlatú, drahým kamením ozdobenú. A s svými pány jede proti němu až do vzchodu svého paláce. A bieše královna přéliš krásná. A když ji spa[73v]tři Alexander, zdáše mu se, by viděl zpósobu mateře své. A bieše duom její drahý velmi, neb střecha jeho stkvieše se zlatem i drahým kamením. I vjide Alexander nahoru s Kandeolem do komňaty nebo do sieni, v nichžto biechu lože z ryzieho zlata udělána. A bieše ta komňata neb sieň zlatá a z kamenie ohňáčového udělána, stolové a lavice z drahého kamenie, z smaragdóv a z ametystóv, ale slúpové té sieni biechu z kamenie persirotského. A biechu na nich vozové kosatí a slonové a lidé. Ale pod tiem domem potok utěšený tečéše, jehož jasnost křištalová. A ten den jedl jest Alexander s královú Kandacis a s Kandeolem. Ale druhý den, ujemši králová Alexandra za pravici, jide s ním sama do komory, jenž bieše všecka zlatem a drahým kamením odkryta, a jasnost tu bieše jakožto slunečná. Potom vjide s ním do jiné komory z dřievie ebenského a pušinového[note] a cypresového udělána na dvanácti sloniech. A když vjide královna do komory s Alexandrem, inhed se komora pohnu a poče jíti. Ale Alexander poče se žasiti a diviti velmi, i vece královně: By u nás tací divi byli viděni, dóstojni a překrásni byli by v zemi. Odpovědě jemu královna: Dobře dieš, Alexander, nebo by viece u Řekóv nežli v latinských dóstojni byli. A inhed, jakž uslyše Alexander jméno své, zamúti se velmi a jeho tvář u bělost se proměni. Jížto vece Alexander: Neřékajíť mi Alexander, ale Antiochus jméno mi jest. Jemuž vece králová: Pravějieť poviem. A to řekši, ujemši jeho za pravici a všedši s ním do jiné komory, ukáza jemu obraz jeho malovaný na mázdře. A když jej uzře Alexander, poče bleděti a třiesti se. Jemuž vece královna: Proč se jest proměnila tvá tvář, rušiteli všeho [74r]světa a zkaziteli Persidy a Indie? Přemáhaje Persidské a Medské, nynies bez záhuby lidské a bez svády vnikl v ruce královny Kandacis. A protož věz, že srdce lidské nemá se pozdvihovati, neb poněvadž všecko štěstie jest člověku dáno, a inhed protivenstvie připraveno. Uslyšev to Alexander, poče skřípěti zuby a hlavú vrtěti na vše strany. Jemužto vece králová: Proč se sám v sobě hněváš a mútíš se? Co již muož síla tvá a moc ciesařská učiniti? Odpovědě Alexander: Hněvám se, že meče nemám. Vece králová: A by měl meč, co by mohl učiniti? Odpovědě Alexander: Proto, že dobrovolně dal sem se tobě, tě najprvé zabije, nezmeškal bych sám sebe zabiti. Odpovědě královna: Pověděls jako ciesař, avšak sobě nestýskaj, neb jakožto jsi zprostil ženu Kandeolovu z rukú Ebriborských, téžť já tě zprostím z rukú barbarských, nebo to věz, byť známa byla přítomnost tvá, zahubili by tě synové moji, žes krále indiského svýma vlastníma rukama zabil, neb žena syna mého Karatora jest dcera Porova, jehož jsi ty zabil. A to řkúci, ujemši jeho za pravici, i vede jej do sieni.

[scroll to TOC]
Kapitola[note] CXIII.

pNum_112Potom vece králová synóm svým: Najmilejší moji, tomuto rytieři Alexandrovu milost domácí ukažte, neb jest on nám přézen ukázal. Odpovědě Karater, mlazší z synóv jejích: Pravda jest, má matko, že Alexander poslal jeho k nám a že mi jest bratra mého zprostil z rukú Ebriborských, avšak má žena mě k tomu nutí, ať bych toho Antiocha zabil, nebo otce jejieho Pora Alexander jest zabil. I budeť žalostiv pro tohoto člověka. Odpovědě královna: Kterákoli jména dobudem, zabieme li jeho pod takú zradú? Uslyšev to Kandeolus, vece jemu: Mě jest tento zachoval a ženu [74v]mú ve zdraví vrátil a jáť jeho také ve zdraví až do stanóv césařských vrátím a doprovodím. Vece Karater: Co dieš, bratře? Chceš li, abychom oba na tomto miestě umřela? Vece Kandeolus: Nechci, ale ty chceš li, hotovť sem. A uzřevši to Kandacis, že synové její chtějí se mordovati, smúti se velmi. A ujemši Alexandra za pravici a uvedši jeho do tajného miesta, vece jemu: Proč na tomto skutku neukážeš své múdrosti, aby sebe moji synové nezahubovali? Vece Alexander: Nechajť s nimi mluvím. A královna jej odtud inhed propusti.

[scroll to TOC]
Kapitola[note] CXIV.

pNum_113A protož jide Alexander a mluvil jest s Karatorem a řka: Zabieš li mě, nic chvály nezistieš, nebť má césař mnoho kniežat mne věčích, a protož on mú záhubú ižádné žalosti nepočije. I věříš, bychť jemu byl mil, žeť by mě samého v tvé ruce poslal. Ale chceš li, ať bych Alexandra, tvého testi záhubci, dal tobě v ruce, přiseziž mi, že mi to dáš, začť budu prositi. A jáť přisahám, žeť Alexandra v tvoji ruce dám. I sta se tak.

[scroll to TOC]
Kapitola[note] CXV.

pNum_114Uslyševše Karater a Kandacis, i biechu veselí. I da Karater Alexandrovi korunu zlatú a smieřista se s bratrem. I slíbista Alexandrovi, což by on žádal učiniti. A zavolavši králová Alexandra, vece jemu: Blahoslavena bych já byla, bych tě na všaký den při sobě měla aneb viděla, nebo bychtě tebú všecky své nepřátely přemohla. A to řekši, přinese jemu korunu zlatú, drahým kamením okrášlenú, diamantovú a plášť césařský zlatohlavový, drahým kamením ozdobený. A pocelovavši jeho, inhed na tom miestě požehna jeho.

[scroll to TOC]
Kapitola[note] CXVI.

pNum_115A jev odtud Alexander s Kandeolem, jedechu přes den i přijedechu k jedné jeskyni veliké i vzhostichu se tu. I vece Kandeolus: Do této jeskyně všickni [75r]bohové se scházejí. Uslyšev to Alexander, inhed učini oběti bohóm svým. A všed sám do jeskyně, uzře tam mrákoty veliké a oblaky a hvězdy stkvúcie. A mezi hvězdami jednoho boha, an leží veliký. A oči jeho svietichu jako pochodně, jehožto když uzře Alexander, velikým strachem se užese. Tehdy vece ten veliký buoh: Zdráv, Alexandře. Odpovědě Alexander: Kto jsi ty, pane? Vece buoh: Já sem Syrakusis buoh, jenž držím královstvie tohoto světa, svět tobě podrobuje, jenž všecky svěcké pod tvú rukú podrobuji. Udělals miesto sobě, a mněs chrámu neudělal. Odpovědě Alexander: Prosím, pane, dopustíš li mně přijíti do Macedonie, zpósobímť chrám jménu tvému, jemuž rovně nebude na světě nalezen. Syrakusis odpovědě: Césaři Macedonie, neuzříš, však vstup dále. A všed Alexander v jinú mrákotu oblakóv, uzře jiného boha, na královské stolici sedícieho. A vece jemu Alexander: Kto jsi ty, pane? Ale on odpovědě: Jsem všech bohóv počátek, jenž sem viděl. A ty vnikáš do Libye. A již tě vizi zde. Serafis mi dějí. Vece jemu Alexander: Prosím tebe, Serafis, aby mi pověděl, kto mě má zahubiti. Odpovědě Serafis: Jiný čas pravilť sem tobě, by známa byla člověku příčina smrti, bolestí netrpělivú byl by mučen. Ustavil jsi město k chvále jména tvého, kteréhožto mnozí ciesaři budú dobývati. Tu bude udělán hrob tvój a tvé kosti tu budú schovány. Vyšed odtud Alexander, požehnav Kandeola, pusti jeho. A přijel k vojsku. A jiný den pohnuv vojskem, jede přes údolé, jenž bieše plno hadóv velikých, jenž jmějiechu na hlavách koruny smaragdové, neb ti zajisté biechu živi laseřem[note] a pepřem, kteréžto se tu rodiechu. A na každý rok mezi sebú bojujíce, mnozí z nich zemřechu.

[scroll to TOC]
Kapitola[note] CXVII.

[75v]

pNum_116Odtad pohnuv vojskem, přijel jest na to miesto, v němžto biechu hovada, jenž mějiechu kopyta rozdělena jako vepřové. A biechu ta kopyta široká na tři prsty, jimižto rytieře tepiechu. A mějiechu ta hovada hlavy jako vepřové, ale jich ocasy biechu jako lvové. A přičiněni biechu k nim nohové, kteřížto rytieře v tvář přélišnú rychlostí tepiechu. A biechu ti nohové ptáci tak silní, že člověka i s koněm unesú. Ale Alexander, běhaje sem i tam, rytieřóv svých posilováše, aby střelbú a palicemi bili je mužsky. I sta se a zemřechu v tom počtu dvě stě a osm rytieřóv.

[scroll to TOC]
Kapitola[note] CXVIII.

pNum_117Odtud pohnuv vojskem, přitrhl jest k veliké řece, kteréžto šíř bieše dvadceti honóv. Ale bieše ten břeh pln třstie veliké tlustosti a výsosti. A uzřev to Alexander, káza rytieřóm svým, aby z něho učinili lodičky, a otáhnúce kožemi, aby mohli na nich přeplúti. I stalo se jest to tak všecko.

[scroll to TOC]
Kapitola[note] CXVIX.

pNum_118Ale lidé země té, uslyševše příjezdu Alexandrovu, obětovali sú jemu dary, točíšto húby morské bielé divné a veliké a rakvice morské, v kteréžto vléváše se v jednu dvanácte a v druhú osmnácte měřic, a sukně z žlútkóv morských udělaná a črvy, kteréžto vytahováchu z té vuody řéčné, jichžto hrubost bieše tluščie nežli stehno člověčie a jich chut bieše jako bobová sladká. A přinesechu také fíky zardělé a přéliš veliké a moruše, kterážto každá z nich mějieše závažie puol třetieho sta liber. A biechu v té řece ženy krásné, majíce vlasy dlúhé a husté, až do pat visiecé. Ty ženy, vidúce lidi cizé, jenž se plaviechu přes tu vodu, aneb je do toho třstie uvedúce, tak dlúho kázaly s sebú hřešiti, až musila z nich duše vystúpiti. A stíhajíce je Macedonští, popadechu z nich dvě, jenž se blyštiechu jako snieh [76r]a jich postava bieše deseti noh zvýši a mějiechu nohy psie.

[scroll to TOC]
Kapitola[note] CXX.

pNum_119Potom jede Alexander a zaděla v horách nebo zavřel dvanácte králóv s jich vískami, jenž Tateři sloviechu, točíšto Goga a Magoga, Gotanie, Majebena[note], Aleatara, Apodenia, Lunie, Ranstia, Dodeiáše, Zemarta, Tebeliáše, Zemartiováše, Gotomiáše, Armadeše, Erimaiše, Dynastraiše, jenž slovú Kinokostili, Tarbei, Aloniš, Filonovi, Artineitští a Galtařiští.

[scroll to TOC]
Kapitola[note] CXXI.

pNum_120Odtud hnuv vuojskem, přijede na konec země k jednomu ostrovu, v němžto slyšiechu, ano lidé mluvie řecsky. A inhed káza Alexander rytieřóm, aby tam pluli nazí. Tehdy někteří z Macedonských svlekše se, vjidechu do moře. A inhed rakové převelicí z hlubokosti mořské vyrazivše se, i ztopichu je všecky.

[scroll to TOC]
Kapitola[note] CXXII.

pNum_121Potom hnuv vojskem, jede po březiech morských proti puolnoci. A jezdiec šestdesáte dní, přitržechu k moři Črvenému a tu stany rozbichu. Ale tu bieše hora vysoká velmi, na nižto všed Alexander, zdáše se jemu, by byl blízko od nebe. A inhed mysléše taký vtip, kterak by mohl od nohóv do najvyššého povětřie býti pozdvižen. A inhed sšed s hory, káza řemeslníkóm k sobě přijíti a káza sobě dvorný srub udělati a železnými řetězy svázati, aby mohl bezpečně seděti. A káza přivésti nohy a káza na ně ten srub uvázati železnými řetězy. A na vrchu toho srubu káza jich vnadu připraviti. A když se to vše sta, vsedl jest v ten srub. A nohové zdvihše se u výsost velikú tak, že se zdáše Alexandrovi okršlek zemský jako humno a moře jakožto drak, zatočiv se okolo něho. Tehdy zajisté moc božská zatemnila jest ty nohy ptáky tak, že když mniechu, by vzhóru letěli, na zemi jsú spadli na pole dále od vojska než patnácte nocléhóv. A on ižád[76v]ného úrazu nepočil. A tak s velikú teskností přijide k svému vuojsku.

[scroll to TOC]
CXXIII.

pNum_122Potom vstúpi v srdce Alexandrovo, aby morskú hlubokost ohledal a rozličná rybie plemena spatřil. I káza stklenářóm před se přijíti a káza jim, aby udělali sud z jasného stkla, aby mohl jasně patřiti. I sta se to. Potom káza ten sud mocnými řetězy uvázati a káza silným rytieřóm za ně držeti. A všed do něho, káza dveře smolú zaliti a tak se do morské hlubokosti pusti. Viděl jest zajisté Alexander v té hlubokosti potvory rozličné barvy, jenž mají zpósoby zvieřat, ješto na zemi chodie, any tam na dně mořském se túlají a jedie u moři ovoce stromóv u moři rodilých. A ty potvory přicházéchu k němu, ale potom utiekáchu. A tam spatřil jest divné věci, o nichžto nechtěl ižádnému praviti, neb