Staré letopisy české

Staré letopisy české představují souborné označení pro několik desítek textů, popisujících události od 14. do první poloviny 16. století. Označení Staré letopisy české pochází od jejich prvního editora, Františka Palackého, a jednotlivé texty, které se od sebe více či méně liší zněním i rozsahem, se označují písmeny abecedy. Jejich vzájemné vztahy, podíl jednotlivých autorů a další otázky jsou stále předmětem zkoumání.