V roce 2024 byla ze sbírek Královské kanonie premonstrátů na Strahově - Strahovské knihovny zpřístupněna první část rukopisů sběratele a merkantilisty Jana Kryštofa Bořka (sign. DB I 1-7 a DC I 1-6). Jde o třetí redakci sbírky jeho dokumentů, která vznikala od konce druhého desetiletí 18. století (předmluvy některých svazků jsou datovány 1718 a 1719) do konce dvacátých let. V jednotlivých svazcích jsou shromážděny různé zprávy týkající se jak minulosti českých zemí, tak i Bořkovy současnosti - často jde o opisy úředních písemností souvisejících s jeho úřední a ekonomickou činností.
Z fondů knihovny Kanonie premonstrátů v Nové Říši bylo v roce 2024 zpřístupněno dalších pět rukopisů. Tři z nich jsou středověké - dva pocházejí z českých zemí a mladší z nich (sign. NŘ 14) obsahuje různé výklady pocházející nejspíše od husitského kazatele Václava z Dráchova. Třetím středověkým kodexem je sborník modliteb a meditativních textů napsaný v kolínské arcidiecézi (NŘ 69). Obsah novověkých rukopisů tvoří kolorovaný erbovník (NŘ 88) a spis jezuity Jana Nádasiho Tristes annuae desertorum Societatis Jesu (NŘ 55).
Digitalizace rukopisů Vojenského historického ústavu v Praze v roce 2024 pokračovala dalšími 28 svazky, které pocházejí převážně z 19. století a byly napsány zejména na území habsburské monarchie. Obsahově nejrozsáhlejší část tvoří soupisy a přehledy dislokace rakouských vojenských jednotek (např. sign. IIR A 490/1-2, IIR B 7184/1-2), zpracování historie některých z nich (např. IIR C 3482, IIR D 810, IIR F 471, IIR F 532, IIR F 573) a seznamy jejich důstojníků (např. IIR B 1434, IIR F 849). Dále jsou zastoupeny příručky k vojenskému výcviku, slavnostní řeči nebo denní zprávy.
Vlastivědné muzeum v Olomouci digitalizovalo v roce 2024 rukopisný misál olomoucké diecéze z poslední třetiny 15. století (sign. K-24059). Kodex je zdoben skromnou iniciálovou výzdobou, kromě toho byl před mešní kánon nalepen kolorovaný dřevořezový jednolist pocházející zřejmě z jižního Německa z doby po polovině 15. století.
První část rukopisů Národní knihovny ČR digitalizovaných v roce 2024 obsahuje 20 signatur, mezi nimiž jsou kromě kodexů jazykově latinských zastoupeny i německé (signatura XVI) a české (český překlad děl Albertana z Brescie - sign. XVII D 15; tzv. Nový zákon Kořečkův - sign. XVII D 30). Z obsahového hlediska jde o pestrý soubor kodexů, v němž jsou největší měrou zastoupeny rukopisy liturgické (cisterciácký sborník VI E 17, breviáře VI E 4a a VI E 4b) a kázání (VI E 6, VII B 13, VII C 16, VII D 4).
Královská kolegiátní kapitula sv. Petra a Pavla na Vyšehradě zpřístupnila důležitý pramen k dějinám rekonstrukce a dostavby vyšehradské baziliky sv. Petra a Pavla na přelomu 19./20. století. Rukopis Ms 001/2024 obsahuje evidenci příjmů a vydání souvisejících s rekonstrukcí, ale informuje mj. i o provedených pracích a jejich postupu a s nimi spojených slavnostech.
Vědecká knihovna v Olomouci v roce 2024 digitalizovala rukopis M I 11, který pochází z první poloviny 15. století. Jeho obsahem je asketicko-mystický traktát Stimulus amoris, jehož znění je známo z několika redakcí a bylo přeloženo i do vernakulárních jazyků. Nejstarší německý překlad pochází ze 14. století a jedním ze tří známých kompletních exemplářů je právě olomoucký rukopis. Jeho vazba zdobená slepotiskem a kováními je také středověká a jako výlep předního přídeští slouží list s perokresbou Kristova zmrtvýchvstání.
Muzeum Jindřichohradecka v roce 2024 zpřístupnilo tematicky homogenní kolekci sedmi jazykově českých a německých modlitebních knížek z druhé poloviny 18. a první poloviny 19. století. U jazykově německých kodexů jde o opisy hojně tištěných sbírek, které sestavil kněz řádu kapucínů Martin z Cochemu. Rukopisy jsou zčásti vyzdobeny kolorovanými kresbami s rostlinnými nebo architektonickými motivy, do některých byly také vevázány drobné rytiny.
Letošní zdigitalizované knihy ze Slovanské knihovny pocházejí ze 17. a 18. stol. z oblastí dnešní Dalmácie, východní Evropy a severního Ruska. Nejstarší je cyrilská rukopisná liturgická kniha pro dobu postní Tripěsnec neboli Triodion či Triod z r. 1608 pocházející z oblasti východní Evropy (sig. T 9774). Marginálie svědčí o tom, že se kniha původně nacházela na Zakarpatí, konkrétně v obci Velykyj Bereznyj. Následuje opis náboženské poémy Mandaljena pokornica (Magdaléna kajícnice) od chorvatského barokního klasika Ivana Buniče-Vučiče (1591–1658) z roku 1714 (sig. T 4161). Poslední je severoruský církevněslovanský rukopis ze sbírky A. D. Grigorjeva Pověst‘ ob Apollonii, korolě Tirskom (příběh o tyrském králi Apolloniovi) zřejmě z konce 18. století (sig. A 10).
Z fondů Regionálního muzea v Teplicích byly v roce 2024 digitalizovány tři novověké svazky. Nejstarší z nich (sign. MS 21) obsahuje diplomatická hlášení benátského vyslance v Mantově z části roku 1629. Rukopis R 2022/36 zaznamenává církevní obřady pro různé příležitosti a byl pořízen v první čtvrtině 18. století pro Benedikta Simona Littweriga, opata oseckého kláštera, generálního vikáře českých cisterciáckých klášterů a vizitátora. Do kodexu MS 29 si zaznamenával Franz Wenzel Tobisch své dojmy z cesty z Neapole do Teplic, již podnikl v letech 1819-1820 jako vychovatel Edmunda z Clary-Aldringenu.