Muzeum Jindřichohradecka ze svých sbírek v roce 2017 zpřístupnilo celkem 16 rukopisů a starých tisků. Rukopisy tvoří menší část tohoto souboru - jde o lékařská díla, svatební proslovy a proroctví, zapsané v 18. století. Na pomezí obou skupin stojí štambuch Johanna Hegenmüllera, který si památníkové záznamy včetně doprovodné výzdoby nechával zapisovat do tisku Andrease Alciatiho Emblematum liber. Staré tisky až na výjimky reprezentují jazykově českou i německou produkci jindřichohradeckých tiskařů 18. století. Některé z digitalizovaných svazků pocházejí z majetku jindřichohradeckého probošta Vojtěcha Juhna (1779-1843).
Oblastní muzeum v Lounech v roce 2017 digitalizovalo šest rukopisů a tři staré tisky. Soubor rukopisů je obsahově homogenní, u všech jde o jazykově české modlitební knížky (výjimečně s doplněnými německými částmi) z druhé poloviny osmnáctého a první třetiny devatenáctého století, některé obsahují i přesnou dataci vzniku a osobní poznámky svých majitelů. U všech tisků (sign. S 117, S 5275 a S 7724) se podle dosavadní evidence jedná o unikáty.
V roce 2017 bylo ze sbírek Královské kanonie premonstrátů na Strahově digitalizováno 20 novověkých rukopisů (částečně uložených v Národním archivu, ve fondu Premonstráti - klášter Strahov, Praha). Po obsahové stránce jde téměř bez výjimek o historiografické prameny a diáře, které se vztahují k dějinám klášterů v Doksanech a na Strahově, ale i k dalším institucím (kolej Norbertinum, kostel sv. Havla na Starém Městě pražském, klášter pražských karmelitek, benediktinský klášter sv. Jana pod Skalou, klášter paulánů na Starém Městě pražském), řádům (dějiny klášterů augustiniánů eremitů sepsané J. F. Hammerschmidem) a událostem (obléhání Prahy v roce 1744).
Cisterciácké opatství v Lilienfeldu založil v roce 1202 bábenberský markrabě Leopold VI. A výstavba středověkého opatství byla dokončena v roce 1263. Lilienfeld se stal centrem vzdělanosti a později udržoval pevnou vazbu s vídeňskou univerzitou. Klášterní knihovna obsahuje 39000 tisků, 119 inkunábulí a 226 středověkých rukopisů, včetně původní sbírky středověkých a raně novověkých kodexů z klášterní knihovny v Lilienfeldu. Obsaženy jsou náboženské, liturgické, devoční i patristické texty i knihy z jiných oborů. Nalezneme tu slavný kodex Concordantiae caritatis, kompilaci opata Oldřicha z Lilienfeldu, žijícího ve 14. století. Jedná se o nejrozsáhlejší typologickou sbírku pozdního středověku. Rovněž se tu nachází díla mnicha Křišťana z Lilienfeldu (zemřel před 1332), liturgického básníka skládajícího hymny, veršovaná officia a sekvence a kompilátora několika náboženských a liturgických děl. Sláva a bohatství neuchránila klášter před zrušením Josefem II. v roce 1789. Po obnovení v roce 1790 byla klášteru jako náhrada za ztráty v době po odchodu mnichů věnována sbírka 49 rukopisů z dolnorakouského benediktinského kláštera v Mariazellu.
Galerie Středočeského kraje v Kutné Hoře zpřístupnila vyříznutou iluminaci, kterou získala v aukci v roce 2009, dokument byl digitalizován společností AiP Beroun s.r.o. List o rozměrech cca 64,5 x 44 cm znázorňuje dobývání rudy a zpracování stříbra v Kutné Hoře a byl namalován nedlouho před rokem 1500. Kromě svých výtvarných kvalit je důležitým pramenem i pro poznání způsobu těžby a zpracování rudy, který má analogii v dalších malbách jak z prostředí Kutné Hory, tak z Krušnohoří.
Naprostou většinu nově zpřístupněných digitalizovaných rukopisů Národní knihovny ČR tvoří středověké kodexy s českými texty. Z hlediska obsahu jde převážně o teologická, asketická nebo morálně naučná díla přeložená nebo adaptovaná podle latinských předloh, mezi jejichž autory se objevují např. Tomáš Kempenský, Albertanus z Brescie, Jindřich Suso a další. Zastoupeny jsou rovněž soubory modliteb, legendy, slovníky a lékařské kompilace. Jazykově latinské texty zastupuje pouze soubor filosofických pojednání, vzniklý v Praze na počátku 15. století (XIV.F.20), a dva kodexy z pražské lobkowiczké knihovny, jejichž předchozím vlastníkem byl premonstrátský klášter ve Weissenau.
Národní knihovna nově zpřístupnila 19 kodexů z období od 14. do začátku 16. století. Jejich většina je uložena pod signaturou XVII, a obsahuje tedy jazykově české texty. Mezi rukopisy je mj. pravděpodobně nejstarší existující zápis sborníku Ráj duše (z roku 1383, XVII A 19; stejný text je dochován i v kodexu XVII D 32 z přelomu 14. a 15. století), několik svazků s českým zpracováním Životů svatých Otců (XVII C 16, XVII C 17, XVII C 28) a překlad biblické dějepravy Petra Comestora (XVII D 18) nebo morálně naučného spisu Quadripartitus apologeticus (XVII E 12, pod českým názvem Čtverohranáč). Unikátní zápis písně Našě sestra Jana je součástí sborníku básní a dalších textů XIV G 45, několik zpřístupněných kodexů je také jazykově německých (sign. XVI a sborník teologických textů z pražské lobkowiczké knihovny XXIII D 178).
Národní lékařská knihovna Praha v roce 2016 digitalizovala čtyři svazky lékařských a zvěrolékařských tisků. Všechny pocházejí z poslední čtvrtiny 18. století a byly vytištěny převážně ve Vídni, některé také v Bratislavě a Lübecku. Konvolut jednotlivých částí díla J. J. von Plencka Anfangsgründe der chirurgischen Vorbereitungswissenschaften für angehende Wundärzte (F 184) je zajímavý rovněž svými vlastnickými přípisky.
Muzeum Brněnska zpřístupnilo v roce 2016 dalších pět středověkých rukopisů z knihovny benediktinského kláštera v Rajhradu. Nejstarším z nich je sborník kázání z první poloviny 14. století R 424, kazatelskou literaturu zastupuje rovněž kodex R 370 s texty Jana Jeronýma (Silvana) z Prahy. Hlavní část dvou dalších rukopisů tvoří slovník "Ex quo", jeho zápis v rukopisu R 391 je datován rokem 1447, R 586 pochází z roku 1481. Kodex R 392 s morálně-vzdělavatelskými spisy vznikl v roce 1417.
Zpřístupněné rukopisy ze sbírek Vojenského historického ústavu pocházejí s jednou mladší výjimkou ze 17.-19. století a obsahují zejména různá pojednání o fortifikačním stavitelství a výcviku vojenských jednotek, ale také zápisky týkající se vojenských událostí (zvláště rakousko-pruské války roku 1866, sign. IIR C 16172, IIR C 16486, IIR G 431, ale také sedmileté války, sign. IIR F 355) nebo slovník k vojenské mluvnici. Rozsahem vyniká zpracování dějin druhého praporu rakouských polních myslivců v letech 1808-1863 Antona Mudrocha (IIR F 527).
