Digitalizace fondů Národního archivu pokračovala zpřístupněním devíti starých tisků ze souboru Zámecké knihovny Valdštejnů na zámku v Doksech. Všechny se vztahují k událostem třicetileté války, byly ale vytištěny v širším časovém rozmezí (1629-1650) a v řadě zemí (Německo, Nizozemí, Itálie, Anglie, Španělsko).
Z fondů Muzea východních Čech v Hradci Králové byl zpřístupněn homogenní soubor pěti notovaných kodexů, které vznikly v 16. nebo na začátku 17. století a patřily literátskému bratrstvu při kůru chrámu sv. Ducha v Hradci Králové (Hr 30-34). Po obsahové stránce jde o záznamy jednotlivých hlasů latinských vícehlasých mottet a písní nebo mešních zpěvů.
Velkou část nově zpřístupněných rukopisů Národní knihovny České republiky představují kodexy bývalé pražské lobkowiczké knihovny. Homogenní soubor tvoří jedenáct svazků historických děl a výpisků (XXIII.C.5/1-11) z majetku Tomáše Antonína Putzlachera, řada z nich obsahuje práce historika Jana Floriána Hammerschmidta. Další rukopisy lobkowiczkého souboru pocházejí z knihovny premonstrátského kláštera ve Weissenau a byly napsány v rozmezí 12.-15. století. Mezi šesti dalšími, jazykově německými kodexy je i třísvazková kronika benediktinského kláštera v Emauzích, zachycující období 1877-1930 (XVI.A.81-XVI.A.83). Také šest rukopisů pochází z 15. století a kromě latinské Historie destructionis Troiae Guidona de Columnis (VIII.B.17) jde o biblické výklady, převážně Knihy žalmů.
Digitalizace fondů Hudebního oddělení Národní knihovny ČR pokračovala čtyřmi tisky, některé z kodexů byly doplněny i rukopisnými dodatky. U dvou zpřístupněných knih jde o konvoluty hlasových knih vokální polyfonie, pocházející ze 16. století a tištěné v Německu a Švýcarsku, český kancionál z roku 1727 byl vytištěn na Starém Městě pražském a poslední tisk vznikl v Londýně v roce 1781.
Ze sbírek Severočeského muzea v Liberci byly zpřístupněny dva památníky. Památník Philippa Casimira Le Pieque (inv. č. ST 307) obsahuje zápisy z let 1756-1762, vzniklé na různých místech Německa, 14 z nich je doprovázeno ilustracemi. Záznamy v památníku Johanna Augusta Werlische (inv. č. ST 302) pocházejí z Norimberku a Lipska z rozmezí let 1774-1776 a dva z nich jsou také doplněny výzdobou.
Západočeské muzeum v Plzni v roce 2014 digitalizovalo jednak iluminované zlomky rukopisů, jednak staré tisky. Většina zlomků pochází z notovaného liturgického kodexu a jde o vyřezané drobné iniciály, další fragmenty vznikly v období od 15. století do roku 1745. Staré tisky pocházejí z území Německa (Wittemberg, Lipsko) a Švýcarska (Basilej) z rozmezí let 1504-1517.
Ve spolupráci s Výzkumným ústavem geodetickým, topografickým a kartografickým byla v Manuscriptoriu zpřístupněna další část mapové sbírky pražské Národní knihovny. Použití velkoformátového skeneru umožnilo zpřístupnit mapové listy v jediném obrazu a z toho důvodu byly stejně jako v roce 2013 nově digitalizovány i některé z již dříve publikovaných dokumentů. Mapy byly zároveň georeferencovány, což do budoucna představuje první krok pro propojení mapových dat s texty, katalogovými záznamy a vyhledávacím systémem v rámci vývoje uživatelského prostředí Manuscriptoria a integrovaných externích služeb.
Mezi nově zpřístupněnými dokumenty najdeme mapy nejrůznějších částí Evropy a Ruska z druhé poloviny 18. a počátku 19. století. Pocházejí z Pražské lobkowiczké knihovny, pro niž její zakladatel August Antonín Josef z Lobkowicz († 1803) získal například větší část knihovny Černínů a která představuje rozsáhlou sbírku šlechtických, klášterních i soukromých knihoven z přelomu 18. a 19. století. Mezi nově zpřístupněnými dokumenty se vedle map evropských zemí či jednotlivých regionů nachází také válečné atlasy či mapy jednotlivých tažení na Balkáně proti Turkům. Vzhledem k širokému plošnému záběru této sbírky lze očekávat, že georeferencování těchto map do budoucna umožní takový způsob jejich publikace, který výrazně zvýší jejich využitelnost.
Hudební oddělení Národní knihovny České republiky nyní zpřístupnilo 40 rukopisů. Jde o partitury (výjimečně autografní) převážně z druhé poloviny 18. a první poloviny 19. století, mezi autory jednotlivých děl najdeme mj. Josefa Myslivečka, Františka Xavera Brixiho, Jakuba Jana Rybu, Vincence Maška, Leopolda Koželuha, Jiřího Ignáce Linka nebo Jana Křtitele Vaňhala.
Ze sbírek knihovny Královské kanonie premonstrátů na Strahově byly digitalizovány čtyři rukopisy. Nejstarším je sborník děl Jana Cassiana, napsaný v klášteře Hradisko u Olomouce ve 30.-40. letech 12. století (DA III 25). Z knihovny kláštera ve Weissenau pochází soubor kázání DA IV 42, českého původu je bible DA IV 22 a snad v Salzburku vznikl po roce 1615 katalog tamních biskupů a arcibiskupů (DA II 28), doplněný jejich erby.
Nově zpřístupněné dokumenty tvoří homogenní soubor starých tisků ze sbírek Historického ústavu Akademie věd ČR, v. v. i. Jde o jazykově česká a německá, převážně historická díla 16.-18. století, kartografické prameny zastupuje Neuer Atlas uber die gantze Welt Johanna Baptista Homanna z roku 1714.
